Dopravní uzávěra v Dubu nad Moravou – správní řízení, první zkušenosti, battle won, level rookie

Featured Image

Poslední dobou se na zdejším webu množí případy správních řízení s řidiči, z nichž všechny mají společného jmenovatele: policie nebo správní orgán chce na nebožákovi za každou cenu vyvařit nějaký kapitál bez ohledu na skutkový stav věcí. Počínají si většinou drze a neomaleně – ostatně úroveň sprosťáctví státních orgánů velmi dobře nepřímo koreluje se znalostmi zákonů a celkovou úrovní jejich profesionality.

Nejsem žádným programovým pachatelem přestupků a snažím se předpisy dodržovat. Se správními řízeními nemám vůbec žádné zkušenosti. Ovšem někdy si říkám, že čeho je moc, toho je příliš. Obec Dub nad Moravou je známa kostelem, a vraždou místního faráře. Jinak je to ale ospalá díra, jakých jsou na střední Moravě stovky. Zastupitelstvo obce Dub nad Moravou má poněkud svérázný přístup k zákonům a zvláštní zvyk. Tím zvykem je dvoudenní dopravní uzávěra obce poslední týden o letních prázdninách, kdy se ve vesnici pořádá pouť. Obecní zastupitelstvo si zkrátka usmyslí, že poslední víkend si vohnouti z Dubu budou vožírat držky a to je právně relevantní důvod, aby bylo vhodné uzavřít celou obec pro vjezd veškeré dopravě na 2 dny. My tady chlastáme a ať si přespolní naserou a jezdí 20 kilometrů objížďkou. Před pár lety to v Dubu ještě vylepšili, protože místní báby si stěžovaly, že jim přes víkend nejedou autobusy a nemůžou v neděli do Citova na hřbitov za dědkem, čili uzávěra byla upravena tak, že všem řidičům je vjezd zakázán s výjimkou místních řidičů (kteří to mají neoficiálně) a linkových autobusů (které to mají oficiálně). V Dubu je to zkrátka a dobře jako v Kocourkově a místní soudruzi se vždy mezi sebou dobře domluví. Dopravní uzávěra je rovněž vítanou příležitostí pro místní policii vyrazit ze situace nějaké ty čárky za přestupky, a tak každou noc uprostřed obce stojí za bukem a chytají nevycválané přespolní floutky, kteří mají tu drzost a glejt místního pana starosty ignorovat a dovolí si obcí projet.

Soudruhům v Dubu přitom vůbec nevadí, že existuje nějaký zákon 104/1997 Sb. o pozemních komunikacích a jeho prováděcí vyhlášky a že provádění tohoto zákona se navíc obecně řídí správním řádem. Normálně zákon drze porušují, jakoby se nechumelilo. Oni jsou přece vrchnost a nějakej zákon, ten je přece jenom pro ty idioty, co nemají funkci ani známé policajty a úředníky. Samotná existence parciální uzávěry s výjimkou linkových autobusů z důvodu redukce nebezpečí pro občany nacházející se na vozovce během pouti je totiž zcela nezákonná, nehledě na „neoficiální“ vjíždění a vyjíždění místních.

Abyste totiž mohli uzavřít komunikaci, musí k tomu být dostatečně závažný důvod. Navíc musí být uzavírka provedena jen na nezbytně nutnou dobu, aby občany pokud možno zbytečně nezatěžovala (srov. §§ 1-8 Správního řádu). Navíc při takovém úkonu nesmějí vznikat nedůvodné rozdíly (§ 2 odst. 4 SprŘ).

Takže je návštěva komediantů s kolotoči v Dubu nad Moravou a hromadné požívání alkoholických nápojů obyvateli Dubu a okolních vesnic tím důležitým důvodem, proč je třeba na 2 dny zavřít silnici? Nemohou se místní alkoholici ožírat třeba na místním fotbalovém hřišti nebo na veřejných prostranstvích mimo silnici? To asi mohou, ale dejme tomu, že se jedná o místní veselici s mnohasetletou tradicí, třeba patří tato místní ožíračka do světového dědictví UNESCO (což nepatří, ale patřit by určitě měla) a má obecně nějaký kulturní rozměr (což nemá), po obci se pohybuje mnoho lidí (mnohdy ve značně podroušeném stavu). Pokud by tedy do obce vjížděla auta, vznikaly by nebezpečné situace. Inu dobrá, ať se to tedy uzavře, ale pak tedy ať se na 2 dny zruší i linkové autobusy a zamezí se vjezd a výjezd místním, protože když oni budou jezdit autem, vzniká nebezpečí úplně stejně, jako když vjede nebo vyjede řidič přespolní. Linkový autobus je ještě neohrabanější než auto a není z něj vidět, čili uzávěra musí nutně platit i pro autobusy (§ 2 odst. 4 SprŘ). Když soudruh starosta holt míní, že je vožírání důležitější, musejí to dubští nějak vydržet a když Pepíčka od Krečmanů z Dubu začne bolet ouško, tak prostě půjdou k doktorovi pěšky nebo ho naloží na dvojkolák, když holt hromadné vesnické veselení se a chlastání má podle soudruha starosty přednost a požívá zákonné ochrany. Dura lex sed lex, že ano. Na to ovšem v Dubu nad Moravou kašlou, protože oni ten zákon vykládají tak nějak po bolševicku, jak je to v tomto kraji odedávna zvykem.

K problémům s dopravní uzávěrou jsem se připletl jako slepý k houslím. To takhle jednou o půlnoci (přesně z prvního na druhého září 2018) vyjíždím z obce Dub nad Moravou zrovna v době, když si tam místní starostenský potentát vymyslel uzávěru. Už uprostřed obce příznačně vedle místní nálevny bylo vidět policisty, jak si lebedí ve své Oktávii,,mají v ní rozsvíceno a něco pojídají, pravděpodobně bagetu „Cvalík“, oblíbenou to pochoutku příslušníků Policie ČR. Vypadali, že nemají o nic zájem podobně, jako je nezajímá, jak moc je uzávěra legální či nikoli, nicméně agresivní puzení v honbě za čárkami a nutkavá touha dominovat nad chudákem občanem byly asi silnější.

Policie opatrně vyjela za mnou a držela se asi v 200m závěsu. Co kdybych byl náhodou nějaký ten místní privilegovaný občan? Jakmile jsem ale projel úrovní dopravní značky „konec obce“ směrem na Brodek u Přerova a bylo jasné, že jsem jen sprostý přespolní floutek, jejich chování se radikálně změnilo. Spustili majáky, i na houkačku došlo, a policisté za mnou vyrazili ve stylu Semíra Gerkhána z oblíbeného německého seriálu. Kdybych byl nezúčastněným pozorovatelem, musel bych se tomu smát, avšak tenkrát při pohledu do zpětného zrcátka padaly docela neslušné výrazy, protože jsem fakt spěchal. Zastavil jsem u krajnice asi 300-400 metrů za obcí. Přišel ke mně obtloustlý policista v černém, s lodičkou na hlavě; jak jsem posléze zjistil, jednalo se o jistého praporčíka Mgr. Kubíčka.

Tedy nevím, čeho byl magistr. Celkově budil dojem, že mu to dobře jde s pendrekem, ale v úsudku je poněkud slabší a jeho slovní projev tomu odpovídal. U Policie ČR udělá jistě velkou kariéru.

„Pane řidiči, vy jste porušil zákaz vjezdu!!!“, zařval bez pozdravu. Na lid obecný se musí přísně, to už věděl dobrý voják Švejk.

„Taky přeji dobrý večer, pane. To, co tady předvádíte, je nemravné a nevím, proč na mě řvete“, odvětil jsem v podobném duchu.

„Požil jste nějaké alkoholické nápoje nebo omamné látky?“, pokračoval agresivně. Asi projektivní myšlení pana magistra, on je jistě každou noc řádně nalitej….

„Pane, já vůbec nechápu, proč po mně požadujete vysvětlení, když jste mě ještě nepoučil, jak máte zákonnou povinnost. Vy tady porušujete zákon a ještě si dovolujete mě peskovat? Dobře víte, že se s vámi o ničem bavit nemusím“, řekl jsem něco v tom smyslu. Byl jsem tehdy fakt přednasranej a pan policista to ještě vylepšil.

„Jááák bavit nemusíte, vy musíte uposlechnout výzvu policisty a řídit se jeho pokyny, to zase vím já, pane řidiči!!“, returnoval policista naučenou frázi.

„No dobrá, když myslíte, tak sem dejte ten foukač, ať už tu buzeraci máme za sebou. Oficiálně Vám tímto sděluji, že i když je tohle jen nemístné obtěžování, dechovou zkoušku rozhodně neodmítám. Dále Vám sděluji, že s žádným přestupkem nesouhlasím, nic nepodepíšu a vše chci projednat ve správním řízení. A dále vás vyzývám, abyste mě, prosím, nechal na pokoji a přestaňte mě obtěžovat.“, opětoval jsem palbu.

Detektor pralinek k nelibosti pana policisty, praporčíka magistra Kubíčka, ukázal nula celá nula promile. K alkoholu mám od jisté doby velmi negativní vztah a věčná policejní presumpce mého chlastání mě hrubě uráží. To, že glgá fízl, kdykoli k tomu má příležitost, totiž ještě neznamená, že glgají všichni občané Česka a co si to ta policie vůbec dovoluje chovat se takhle sprostě. Do debaty, na základě jakých skutkových zjištění má podezření, že bych něco alkoholického požil, jsem se ovšem s policistou jeho inteligence raději nepouštěl. Měl jsem pocit, že ho v kalhotách svrbí pendrek a rád by si ho zase jednou vyzkoušel.

Kubíček byl z nepříznivého vývoje situace evidentně velmi nasrán. „Tak dobrá, když do správního, tak do správního! Ale když to nebudete řešit na místě, tak to my musíme prověřit vaši totožnost a další věci včetně vašeho vozidla a připravte se na to, že to bude trvat hodinu, předložte mi doklad totožnosti, řidičský průkaz a doklady od vozidla, pane řidiči“, vydíral.

„Poslužte si, vozidlo není moje, což už stejně víte, vyhledali jste si značku, tak o co vám jde, jako. A zaplatil jsem si za to, že je úplně v pořádku, nedávno ho kontroloval profesionál, tady o tom mám papír, tak si to klidně zkontrolujte a mě vynechte a pokud mě budete vydírat účelovým zdržováním, podám stížnost, tento hovor se nahrává“, řekl jsem nasraně. V tomto bodě jsem kecal. Vozidlo nebylo moje a ke své škodě jsem si kontakt s policisty nenahrál (to bych Vám ho, milí čtenáři, ihned dal k dispozici a stížnost bych na něj samozřejmě podal, ale takhle to bylo na levačku). Byla to chyba. Úřady nahrávat, nahrávat a zase nahrávat vždy, všude a za každých okolností. A taky si stěžovat a hlavně se před těma ksindlama neposrat. Je to chamraď sprostá bolševická parazitní a slušnosti se od nich nedočkáte. Smazat to můžete vždycky. (Čímž netvrdím, že všichni policisté chamraď a ksindlové jsou, existují i slušní lidé zrovna jako u všech těchto „problematických“ profesí).

Doklady byly zpátky do pěti minut. Třeba moje malá lež zabrala, ale spíš si myslím, že pan Kubíček měl už v zásobě dalšího Cvalíka a bylo mu milejší zevlovat ve služebním voze vedle hospody a neotravovat se se sprostým podezřelým. Tady už skončil. Tento závan policejní racionality byl proti předchozímu průběhu policejního úkonu osvěžující.

Správní řízení se konalo překvapivě brzy. Již za dva a půl měsíce jsem dostal vyrozumění o konání ústního jednání ve věci. Měl jsem štěstí. Paní středních let, která to jednání vedla a jejíž totožnost záměrně tajím, aby se jí ten aparát plný sprostých parazitních ksindlů nemstil, byla totiž relativně slušná. Na jednání jsem se dostavil oholen, dobře naladěn a uvedl jsem argumenty na svoji obranu.

Jako „svědek obžaloby“ se dostavil policista jménem prap. Přikryl, kterého jsem nikdy předtím neviděl. To jsem do protokolu nezapomněl uvést. Prý seděl v autě, ale klidně to mohl být někdo, kdo na místě vůbec nebyl, policie se totiž neobtěžovala dodat vůbec žádný dokument, který by prokazoval, že mluvíme s někým, kdo byl na místě. To je pro policii celkem typické. Jak ale mohl policista relevantně svědčit, to mi bylo velkou záhadou. Musím říct, že při jednání byl pan policista poměrně nejistý, hlavně se důsledně vyhýbal prověřování, kdo a za jakých okolností má do vesnice vjezd povolen a jak se to dělá v případě, že chtějí místní během 2 dní lidové veselice navštívit kupříkladu lékaře v blízkém Prostějově a jet tam autem, zda mají vystavenou nějakou bumážku a jak se liší stupeň nebezpečí, které představuje pro opíjející se občany místní vozidlo a vozidlo přespolní, proč nechytají řidiče přes den ale ve 12 hodin v noci, kdy je nebezpečí rovno nule a uzávěra tam už nemusí být a je de facto i de iure nezákonná. Co bylo na dodatkové tabulce přenosné značky „zákaz vjezdu všech vozidel“, to už si pan policista vůbec nepamatoval. No posuďte sami, jak může takový policajt asi vymáhat platnost značky, když sám přesně neví, co přesně na té značce je? No je to ale další velká záhada. Kontakt s takovým státním úředníkem, který vystupuje jako svědek ve správním řízení, možná ani nebyl na místě, nezná detaily správního rozhodnutí, které vymáhá a nezná ani přesný charakter přenosné dopravní značky, na kterou se odvolává, je pro občana vždy povznášející.

Pan policista Přikryl koktal a bylo vidět, že si je černoty a sprosťáctví dobře vědom. Přitom ovšem prokazoval téměř nadpřirozené schopnosti, když tvrdil, že by viděl na mírně zakřivené silnici na dálku asi 300 metrů podle světel auto, které se otáčí, bez ohledu na okolní veřejné osvětlení. Už sem se s ním nepouštěl do polemiky, jaké žárovky automobil měl, jaká je svítivost halogenové žárovky zmíněného vozidla a na jakou vzdálenost lze vidět kužel světla v případě, že se nacházím mimo jeho hranice, dále na biologické aspekty pozornosti policisty a zda měl vůbec možnost něco vidět, jak do protokolu nalhal, protože mohl vidět leda tak prdlajz. Kdyby to totiž bylo, jak tvrdí, už dávno by měl možnost vystoupit z auta a zastavit mě přímo v obci. Koneckonců, když bylo 5 hlídek v Dubu nad Moravou, jak vyplývá z jeho výpovědi, mohl se klidně postavit do deště vedle značky a místo žraní Cvalíka vedle hospody pomáhat a chránit přímo v ohnisku nejvyššího nebezpečí, jak má zákonnou povinnost. Byly by to jistě zajímavé vhledy do policistovy inteligence, ale správní referentka řekla, že už toho má dost a pouze potřebuje předvolat policistu Kubíčka a avízovala ještě jedno stání.

K jednání ale již nedošlo. Výsledkem byla moje exkulpace. Správní orgán nakonec přisvědčil všem mým argumentům a to především skutečnosti, že policie neunesla důkazní břemeno spočívající v poskytnutí důkazu, že jsem značkou skutečně projel, ale také přisvědčil tomu, že se nejendalo o přestupek díky chybějícímu materiálnímu znaku přestupku.

Šlo to na level „rookie“ – paní byla slušná. Rozhodně tak působila. Možná jsem měl štěstí, možná se jí nechtělo se s věcí otravovat, protože vejvar byl jen bagatelní, nevím. Kdyby to byla taková ta hloupá kráva s pocitem vícecennosti nejlépe s titulem Bc. nebo Dis. z nějaké soukromé „Sorbony“ vyučující státní správu, šlo by to mnohem víc ztuha, ale o tom až jindy.

Poučení?

Braňte si svá práva. Má to smysl a navíc si myslím, že stavět se na odpor úřední zvůli je morální povinností každého občana. Je to nejen vysoce potřebné a morální, ale je to i velká zábava. V podstatě jde o bagatelní částky a pro většinu lidí by asi nebyl problém se tomuto sprostému okopávání kotníků přizpůsobit. Spousta lidí v mém okolí se mě ptá, jestli to mám zapotřebí, hádat se s grázly a idioty, když jim stačí zaplatit pětistovku a mít klid. Pro mě osobně bylo devótní podrobení se policejní autoritě versus boj při nejlepším výsledku akce finančně neutrální.

S tím od jisté přesně definované doby nesouhlasím. Sice jsem ušetřil za pokutu a náklady správního řízení (cca 3 000 Kč), ale zase jsem musel jet do Olomouce a ztrácet čas. I přesto toho nelituji, protože správní řízení o přestupcích je dobrá combat practice. Abyste vyhráli válku a byli schopni se bránit proti skutečným grázlům, musíte nejdříve na cvičák a tam se plazit, střílet slepejma a hrát ty zdánlivě nesmyslné hry o přežití s úřady, navzdory tomu, že byste si mohli hezky v klidu sedět se založenýma rukama a mít klid. Správní řízení o přestupcích jsou přesně toto.

Ve skutečnosti tam většinou o nic nejde a máte možnost si vyzkoušet, jak systém funguje. Ve  válce, ve které stojí úřední parazitní aparát proti občanům, musí být občan dobře vycvičený. Na toto vycvičení sebe samého je boj s dopravně-buzerační mafií vcelku ideální příležitostí pro případ, až budete stát proti daleko větším a sprostějším gaunerům, kteří budou pro své sadistické a zvrácené potěšení chtít zničit vše, co jste v životě vybudovali. V České republice je to jen otázka času. Například při rozvodu nebo pokud na Vás státní aparát připraví nějakou levotu ve smyslu falešného obvinění z trestného jednání. Nebo při vyhlášení falešného konkurzu na Vaši firmu. To když nemáte výcvik a zkušenosti, tak jen žmouláte rádionku a jen hledíte, jak Vám úřední prasata s razítkem ničí život. A vůbec to nejsou žádné výjimečné situace, obzvlášť pokud vám něco jde sprostě ukrást. A radím Vám, abyste na to připravili nejen sebe ale i svoje děti. Protože naše práva a svobody se každým dnem ztenčují.

A jak jinak si je chceme chránit než říct té sprosté úřední chamradi, která Vám je bere, že to nebudou mít jednoduché a že přitom pokusu taky mohou přijít k úhoně, která zdaleka převýší jejich potenciální zisky?

 


2. 8. 2020 Challenger

 


Související články:


12345 (295x hodnoceno, průměr: 1,14 z 5)
16 125x přečteno

Reklama

D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!