Dopravní nehody se stávají z příčin

Featured Image

Skoro každý den si můžeme v médiích přečíst nějaký článek o tom, že se někdo rozjel na dálnici v protisměru nebo vjel na železniční přejezd, když tam vjíždět neměl. V následujícím článku ukážu, že problém je řešitelný za použití východisek Davida Grubera a popíšu, jak obrovskou chybu dělá každý obyvatel ČR, který je tak zaostalý, že lehkomyslně podporuje dopravní represi.

David Gruber svého času vyslovil větu, která už asi někam zapadla, ale která je alespoň pro mně velmi důležitá. Je to pravděpodobně nejdůležitější hláška, co jsem od něj kdy slyšel. Zněla „věci se stávají z příčin“. Divím se, že Gruber už za tuto větu nesedí, protože je to protisystémová provokace. Všimněme si, kolik úsilí vynakládají například politici, úředníci, policisté nebo média na to, aby nás přesvědčili, že věci se nedějí z příčin. Vykládají nám, že věci se ději proto, že lidé jsou zlí, neukáznění, příliš staří, příliš mladí, každopádně agresívní nebo mají černá BMW. Máme tomu uvěřit, protože to je ááá), a potom většinou následuje bééé), že nás před nimi ochrání a musíme proto s nimi souhlasit a podporovat jejich represívní kampaně. Je to úplně k ničemu, protože ignorujeme základní poznatek, totiž že věci se dějí z příčin.

Myslím, že nějakých 95% dopravních nehod spadá do kategorie „shit happens“. Je to určité nevyhnutelné inherentní riziko pro zdraví a majetek, které podstupujeme tím, že se účastníme silničního provozu. Taky myslím, že 95% dopravních nehod nejsou zaviněny žádnou flagrantní nedbalostí nebo dokonce úmyslně Všichni jejich účastníci tak nějak dělají to nejlepší, co umí a dovedou, jen se to prostě v nějakém momentu zvrtne, protože něco neodhadli, nedomysleli nebo podcenili. Lidi nejsou stroje, a když řídí stroje, je to ještě větší provar, než když řídí lidi a minimálně dvacet let to tak ještě bude. Pak zbývá 5% nehod, které se tomu vymykají. Jsou to takové ty velké zprasky. Jízda na dálnici v protisměru, havárie na železničních přejezdech a podobně. Zhruba bych to srovnal s leteckými nehodami, protože to potenciálně může zasáhnout desítky lidí. Tyhle velké zprasky by si určitě zasloužily nějakou zvláštní pozornost.

Seriál Letecké katastrofy je pravděpodobně mezi lidem populární. I já jsem pár dílů viděl, bohužel je celá série velmi rozsáhlá a nejsem nejspíš ani ve čtvrtině. Lidi se na to nejspíš koukají, protože je zajímá, jak měli jiný lidi pech, zatímco oni doletěli s Travel Service do Djerby v pohodě a uniká jim ta druhá polovina každého dílu, kde je většinou vypodobněno, někdy hodně schématicky, jak se nehoda vyšetřovala. Jedná se komplikovaný a nepovrchní proces. I když se ukáže, že jediným viníkem nehody je lidský faktor, pak se zkoumá, proč lidský faktor selhal. Zda se pilot předtím dostatečně vyspal. Zda nebral nějaké léky. Zda neměl nějaké zdravotní problémy. Jaké měl hodnocení a dalších asi sto věci. Pokud někdo něco předhlédl, zkoumá se, zda to za daných okolností to vůbec vidět mohl. Já celkem často jezdím přes železniční přejezd, který je situovaný směrem na východ a ráno, když svítí slunce, není vůbec vidět, zda ta světla blikají nebo ne. Je to tak už léta a nikomu to nejspíš nevadí.

Zde se dostáváme k tomu, že vyšetřování dopravních nehod v České republice v podstatě neprobíhá. To, co realizuje Policie České republiky, je velice ubohé. Vážně byste se divili, kdybyste znali detaily. Mají katalog předem definovaných přičin a z nich prostě jednu vyberou, takovou, která se policajtovi zdá subjektivně nejpravděpodobnější. Ten policajt je přitom často totální amatér, může to být vyučený cukrář nebo zahradník, proto je proces vysoce formalizovaný. Když jsou předvoláni do nějakého správního řízení jako svědci, aby objasnili rozpory v těch jejich sračkách, tak mektají jak poslední idioti a je jim evidentně proti srsti, že po nich někdo chce znát nějaké detailnější informace. Největší problém ale spočívá v nepochopení toho procesu. Celé policejní „vyšetřování“ je zcela podřízeno požadavku maximální represe, tedy poskytnutí podkladů orgánů činným v trestním řízení nebo správním orgánům, a už od samého začátku je v mnoha bodech přiohnuto tak, aby jim usnadnilo dosáhnout výroku o vině. Nejde jim vůbec o příčinu nehody, ale aby se vyrobil klacek, kterým někoho úřady a soudy zmlátí. To je jejich vnímání světa, musíme to brát tak.

Představuji si třeba sebe, co by se asi stalo, kdyby za mnou jednou takhle přišla policie a tvrdili, že mají moje auto na kameře, jak jede někde v protisměru. Co bych asi dělal. Odmítl bych se s nimi bavit, jinak řečeno odepřel podat vysvětlení, protože jakákoli jiná akce z mé strany by měla za následek, že by mě začali z něčeho vinit. Tím bych sice sebe ochránil před rizikem správního nebo trestního postihu a dobře se pobavil pohledem na policejní ksichty, které se vždy tak hezky protáhnou, když s nimi někdo nahusto vyjebe, ale současně by se nikdo nedozvěděl, proč jsem jel v protisměru a nemohl by proti tomu nic udělat. A to je ten problém. Represe se v tom okamžiku ocitá v přímém rozporu se společenským zájmem, a to velmi okatě. Ty mrdiální výstupy o jízdě v protisměru nebo po kolejích většinou končí tím, že dotyčnému jedinci bylo sděleno obvinění z trestného činu obecného ohrožení, což pravděpodobně buřtožrouti vnímají jako skvělou zprávu, jako že ho zavřou a problém bude vyřešen, ale ve skutečnosti je to to nejhorší, co mohli v této souvislosti slyšet.

Když se vrátím zpátky k Leteckým katastrofám, co lid tak rád sleduje, asi dvakrát se tam řešil ten problém, že v některých zemích je za vyšetřování leteckých nehod odpovědná lokální policie a nikoli příslušná státní autorita (např. Itálie). Tam pak došlo k tomu, že dílčí výstupy z vyšetřování byly použity v trestním řízení proti domnělému pachateli, což příslušní vyšetřovatelé komentovali jednoznačně negativně. Oni dobře vědí, že s větší mírou kriminalizace nehod klesá šance, že se dozví jejich příčiny.

Extrapolací svrchu citované Gruberovy věty je, že pokud existují příčiny, budou se věci dít dále. Ty špatné i ty dobré. A abychom mohli přičiny špatných věcí odstranit, musíme je napřed pochopit. Všechno to možná zní naprosto triviálně, ale pokud je to tak triviální, tak co nám brání se podle toho zařídit?

Představoval bych si to asi takhle. Jsme zemí s největším výskytem dopravních expertů na světě. Velmi aktivních dopravních expertů, protože jakmile se někde něco semele, mají ihned během pár hodin po ruce spoustu skvělých doporučení, jaké zákony by se měly přijmout, jaké skutkové podstaty přestupků a trestných činů by se měly co nejdříve zavést a jaké tresty by se měly bezpodmínečně zvýšit, aby se „to neopakovalo“. To proto, že vynikají mimořádně bystrým úsudkem, kolikrát ještě ani nezačalo to policejní „jako“ vyšetřování dopravních nehod vyšetřovateli zahradníkem a cukrářem a oni už znají příčinu. Například pro jízdu v protisměru nyní platí univerzální příčina „byl moc starej“, protože se stát chystá vyhlásit úřednický džihád seniorům za volantem, a až to bude hotovo, tak si vymyslí zas něco jiného, aby mohli hodit smyčku na krk zase nějaké jiné proskribované skupině.

Je na nich celkově vidět, že nemají mnoho na práci a jejich potenciál, i když je podle mně nevelký, není využit. Až budu ministr dopravy, což je beztak jen otázka času, rozpráším jako první tu partu neschopných imbecilů, co funguje pod názvem Besip. Ale ne bezpodmínečně. Dostanou férovou možnost se profesně rozvinout, a to sice prací v novém Besipu. Ten bude fungovat tak, že povede vlastní šetření určitých mimořádně závažných nehod na základě stejných principů, jako probíhá vyšetřování nehod leteckých. Samozřejmě mnoho dopravních expertů by od nového Besipu odešlo, protože by měli jinou představu o vé práci, zde by totiž nemohli nikoho buzerovat a lézt fízlům do prdele, ale to není špatná zpráva, protože by tím by zbyly peníze na najímání lidí, kteří disponuji lepšími schopnosti při analýze a řízení rizik, což je v podstatě každý absolvent slušné vysoké školy. Prvním úkolem by bylo vyvinout metodiku, jak identifikovat a zkoumat příčiny určitých specifických nehod a vydávat doporučení, která budou veřejně obhajitelná a nikoli to stupidní vyvolávání hesel, které praktikují teď. O každém šetření vznikne zpráva a ta zpráva bude veřejná. Například havárie na železničních přejezdech k tomu přímo vybízejí, protože se stávají často na stejných místech a na stejném typu přejezdů. Samozřejmě že by měli i oprávnění si popovídat s účastníky nehody, tedy pokud žijí, a to čistě na občanské bázi, protože žádný zákon nezakazuje občanům si povídat, a taková zjištění nejsou použitelná ve správním řízení, o čemž by na základě pracovní směrnice byl vyšetřovatel nového Besipu povinen účastníka nehody poučit. Tak by nehrozilo, že by někdo byl za svá vyjádření stíhán a mohl by poskytnout užitečná vodítka.

Jistěže by činnost takového týmu mohla mít za následek návrhy na změnu legislativy. Například takové, která bude ukládat silničním správním orgánům povinnost provádět analýzu rizika u mimoúrovňových křižovatek a železničních přejezdů ještě ve fázi návrhu. Existuje jistě celá řada takových doporučení, jak ostatně ukázal předchozí článek, a nikdo se jimi systematicky nezajímá.

Nemyslím si, že by to stálo nějak hodně peněz, protože většina zdrojů je již k dispozici, prostě jen pár lidí z ministerstva začne pracovat pro občany a přestane pracovat pro úředníky a policajty, což je nákladově neutrální nebo spíše pozitivní. Ale pokud by se ukázalo, že to přece jen bude stát nějaké peníze navíc, tak vidím ohromné možnosti úspor. Například pro začátek zrušení bodového systému, který je adminsitrativně velmi náročný a nikterak nezlepšuje bezpečnost silničního provozu. Taky vidím možnosti dodatečných příjmů. Třeba změnu správního řádu tak, aby pokuty nebyly příjmem obcí, ale ukládaly se do speciálního fondu určeného k prevenci, čímž se současně zabrání soustavného excesivního „vymáhání práva“ tak, jak jej praktikují obce a jejich nenažraní kriminální starostové nyní. Mohu taková opatření sypat z rukávu čtvrt hodiny nepřetržitě, zdroje na to definitivně jsou, jak ostatně říkal pan Vladimír Iljič Špidla už před lety.

Doufám tedy, že se mi podařilo podnítit fantazii alespoň některých četnářů. Problém je snad jen ten, že se tady to represivní řádění rozmohlo natolik, že si lidi na to zvykli a už přestávají vidět jiné alternativy. V důsledku mnoho let trvající mediální masáže už jim ani nepřijde, jak kontraproduktivní a zákeřný systém si v této zemi úřednici a policajti vytvořili a že tenhle systém ve skutečnosti nefunguje pro lidi, ale proti nim.

To tedy bylo převedení jedné gruberoviny do praxe. On jich má asi víc, ostatně se zanedlouho chystá rozdávat knihy skoro zadarmo, třeba tam budou nějaké další protisystémová doporučení.

 


27.10.2019 D-FENS

 

12345 (314x hodnoceno, průměr: 1,23 z 5)
18 657x přečteno
Updatováno: 27.10.2019 — 23:28
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!