/*Je tady teď spousta článků na závažná témata, a přestože i já mám na srdci spoustu věcí které mě nasírají, rozhodl jsem se Vás raději oblažit něčím lehčím, abychom se tou nápravou světa zcela nezahltili, ono to možná ještě chvíli vydrží*/.
Jistě to znáte všichni. V poklidu zaslouženě ve volný den dospáváte probdělé noci (workholici probdělé při práci, zbytek poté, co měl po práci legraci. K ránu, kdy je spánek nejsladší, ale dojde ke kolizi. Z některé buňky obývané jiným exemplářem homo sapiens se začne ozývat rachot, jako kdyby si Rusové spletli Prahu s Groznym.
Průvodním znakem tohoto jevu je, že útok je většinou veden jen od 7:00 do cca 12:00 a po jistě zdařilém obědě dojde k útlumu bojové činnosti (pravděpodobně je generál/manželka s dosaženými úspěchy čety spokojen a ta tráví zbytek dne zažíváním).
Můžete namítnout, že touto aktivitou není nijak narušena vyhláška o nočním klidu, ale já prostě ctím i zásadu prosté lidské slušnosti a provádět o víkendu činnosti způsobující kravál před cca 9-10h. považuji minimálně za bezohlednost a sám takto duševní pohodu sousedů nikdy neohrožuji (což samozřejmě vede k tomu, že trochu slušnosti očekávám i z druhé strany).
Nicméně protože jde o činnost zákonem i vyhláškou dovolenou, je nutno promyslet plán, jak Permoníka taktně upozornit, že jeho činnost může u sedmispáčů vzbuzovat nelibost.
Ranní ptáče sice dál doskáče, ale nevím jak vy, já mám za týden naskákáno ažaž a skákat ještě i o víkendu by asi bylo nad moje síly. Pokud je možnost zjistit , který že to aktivista má randál na svědomí, lze přejít k osobní konfrontaci, něco jako „Kur…, Franto dej s tim po ránu pokoj“, ale to by bylo příliš laciné a já preferuji neotřelá řešení, kdy si kutil sám uvědomí, že je někde asi chyba. Někdy také není možné zdroj pirátského vysílaní do mých bezstarostných snů odhalit, a tak je třeba předat informaci, aby byla srozumitelná i jinak než verbálně.
Mám tady tři příběhy, kde se můžete inspirovat, jak na to (a doufám, že v diskusi přidáte i svoje).
Příběh první (v koupelně):
Permoník zahajoval již několikátý víkend v cca 6:30 frontální útok na můj spravedlivý spánek. Do čehosi mlátil v koupelně kladivem a to s intenzitou party horníků posilněných sklenicí mléka. Určení směru útoku přes světlík bylo nesnadné a tak se mi dodnes nepodařilo identifikovat, který stachanovec to byl.
Jednoho dne byla moje trpělivost u konce a tak jsem přemýšlel jak na něj (koneckonců, usnout se mi v tom randálu nedařilo). Asociace s horníky, kdy jsem se já cítil jako ten zasypaný, mne přivedla k tomu, že horníci v této zoufalé situaci komunikovali odpovídáním na klepání klepáním. Vzal jsem z nářadí gumovou palici a kus prkna. Přemístil jsem se do koupelny. Jakmile poklepal kladivem, poklepal jsem mu stejným počtem úderů zpátky. Dost silně ho to znejistělo, klepání bylo stále sporadičtější (zdálo se, že váhá) a po cca desetiminutové klepací konverzaci záškodnickou činnost ukončil. Od té doby v ní pokračoval vždy až po obědě, což mi se sluchátky na uších u PC nikterak nevadí a probouzím se vyspaný do růžova (slečnám toužícím vidět něco růžového na požádaní zašlu foto).
Příběh druhý (ranní sex):
Naši noví sousedé, přestože jde jinak o sympatické mladé lidi, zřejmě řešili ochladnutí partnerského vztahu určením přesného času pro sexuální hrátky. Bohužel se z nějakého důvodu domluvili na sobotě 8:00. Činnost zahajovali s neuvěřitelnou pravidelností a slečna účastnící se akce dávala svoji spokojenost velice hlasitě najevo (pravidelný termín se zřejmě osvědčil). Byl jsem z toho v rozpacích, představa že je zastavím na chodbě a oslovím ve stylu (prosim vás, ehm mohla by ehm slečna při ehm seksu ehm v sobotu ráno ehm méně křičet) vháněla ruměnec do mé již značně časem ošlehané tváře. Bylo tedy třeba vymyslet alternativní Plán.
V soboru v 7:45 jsem zahájil přípravy. Učinil jsem malou potřebu, namazal si rohlík máslem a především nažhavil domácí 5+1 soupravu s PC, kde jsem připravil MP3 od Tří sester: „Ta na tuty mi jediná, dá, dá, dá“.
Akce začala v pravidelném čase, já spustil MP3 a po otočení volume doprava jsem v klidu vychutnával na mě časnou snídani spojenou s poslechem pravda dnes již trochu komerční hudby.
Doufám, že jsem sousedovi nenarušil do budoucna erekci nebo že došlo nedej….. – doplň jméno neoblíbeného politika – (ehm bože) k uskřípnutí, ale zatím mě ještě na chodbě pozdraví, přičemž buď došlo k utlumení hlasových projevů, nebo hrátky přesunuli na dobu, kdy zaniknou v běžném denním ruchu našeho činžovního domu, a já tak mohu nerušeně pochrupávat až do začátku GamePage, aniž bych se naprosto zbytečně hned po ránu sexuálně vzrušoval.
Příběh třetí (pračka):
V dnešní době, kdy automatická pračka už není přepychem, je stejně stále možno díky vrozené spořivosti českého etnika, narazit na typy, které, abychom neurazili jejich majitele, lze nazvat jako silně výběhové. Jedna se např. o obrobky firmy Tatramat , kteroužto jsme kdysi také vlastnili a její obsluha si leckdy nezadala se soubojem se značně rozzuřeným býkem. Matka občas skončila potlučená v rohu, zatímco pračka triumfovala a rozpustile běhala z koupelny do předsíně a zpět.
Podobný model se zřejmě dostal do některé z méně movitých partají v okolí (jak už jsem naznačil, přes světlík často nelze určit zda v našem nebo vedlejším domě). Radost z nové elektroniky v domácnosti byla zřejmě značná, nebo znečistění textilií v rodině přesahovalo běžný standard a tak byla pračka v provozu již od časných ranních hodin (7-8:00).
Zvuková kulisa při praní chvílemi dosahovala stejné intenzity jako demolice koupelny v prvním příběhu (zřejmě přidanou hodnotou přístroje byla i funkce přestavba koupelny na ponorku zdarma). Jelikož pračka funguje většinu doby sama, bylo mi jasné že musím jednat pouze a jedině v okamžiku spuštění (dobu ukončení jsem nebyl schopen odhadnout , navíc není nutno ihned pračku vyprázdnit, trocha plísně na prádle je jen důvodem k dalšímu spuštění maslostroje). Trochu jsem si přivstal a učinil opět všechny úkony výše uvedené ranní úkony a doufal že budu již další víkendový den odměněn možností tuto újmu dospat. Jakmile došlo ke spuštění pračky, vylezl jsem na roh vany abych se dostal na úroveň okýnka světlíku a vší silou zařval: „Vypni tu pračku, kurva“. Úspěch této, řekl bych až naivní akce, byl eklatantní, k narušení zvukového prostoru v dopoledních hodinách již nedochází.
Bohužel jsou i Permoníci machři, na které absolutně nemám. Jeden z nich mi například zpříjemňoval dovolenou v Horní Plané celý týden přehráváním symfonií pro kotouč a dřevo na cirkulárce mezi 7-9. Na zahradě měl psa a tak pokus o přeřezání řemenu selhal a byl jsem nucen zachránit holý ….. vždyť víte.
V diskusi očekávám, že přidáte pár vlastních historek o tom, jak potlačovat ranní proaktivitu Permoníků bez násilí. Nepište mi tam že se jedná o hloupý, povrchní článek plný pravopisných chyb, to vím taky a nijak mne to neobohatí.
/*Při psaní článku nebylo použito ani jednou slovo zmrd (až teď) ani nebylo nikomu do zmrdů spíláno, taktéž nebyl žádný zmrd zraněn. Podobnost s kýmkoli a to i s mými sousedy je čistě náhodná.*/
(5x známkováno, průměr: 1,20 z 5)