Domazdíno

Featured Image

Toto není óda na Bořka Stavitele v třeboňském nářečí, to je příběh o tom, jak jsem se definitivně nasral na Mazdu.

V komentářích k dříve napsaném článku Test: Mazda 6 jsem byl neprávem nařknut z toho, že s Mazdama obchoduju. Houbeles, jenom jsem byl po dlouhé době opravdu nadšený z dobrého auta.

Sice mi to podle diskuse nikdo nevěřil, ale co, pár sezení u psychiatra a správná medikace vše napravila.

Na závěr článku jsem sliboval, že si koupím novou Mazdu 6. Akorát to vyšlo časově, doběhl leasing a já vyrazil pro novou Mazdu.

Jo, to jsem neměl dělat, dvakrát nevstoupíš do stejné řeky platí i u aut.

V té době již byla Mazda 6 v druhé generaci, po zvedání xichtu, dle prodavače v krámu s Mazdama „bylo inovováno 60% součástí podvozku za účelem komfortnější jízdy a výrazně se změnil interiér“. Exteriér zůstal prakticky stejný, pořád docela líbivý, i když už lehounce okoukaný.

Jaká je realita xichtozdvihu Gen 2

Podvozek je komfortnější jen do asi 80t km, pak je už vymlácený jako rejže  v severní Koreji. Geometrii je nutno dost zásadně seřizovat každý servis (20t km) a gumy se sjíždějí jak na Tatře. Při vyšší rychlosti mám pocit, že součástí řízení je strojní skákací dusač betonu zvaný žába. Protože se blíží konec leasingu, nenechal jsem se oblbnout ve správkárně Mazda, ale nechal jsem to jenom lehce potunit kamarádem, do přijatelné míry.

Interiér – v generaci 1 byl stříbrný, z plastu stříklého na stříbrno, po třech letech zátěže v režimu služebního auta byl trochu grošovaný. V druhé generaci asi dostali dobrý nápad ušetřit za stříbřenku, interiér je už jenom celočerný se stříbrnými aplikacemi, není hnusný, ale že by se člověk těšil, až oko na něm spočine, to ne.

Nevím proč, ale zmizelo tlačítko DIM pro ztlumení svitu displeje palubního počítače, mazaně nahrazeno cvakem v dráze regulačního potenciometru celkového osvětlení palubky. Zkuste najít ve tmě za jízdy blbý kolečko, vlevo pod volantem, když displej oslňuje jako křižíkova obloukovka. To je projekt na zastavení auta, rozsvícení vnitřního světla, porochání a jedeme dál. Nebo za dne na displeji nic nevidět. Super volba.

Ani ve verzi 2 japonský engineering neobjevil kouzlo fotoodporu a automatického ztlumování a zjasňování údajů na přístrojové desce. Takže, protože se u nás jezdí s rozsvícenými světly, počítadlo km a celá kaplička je v létě prakticky nečitelná.

Rádio je sice Bose, ale že by se ho týkal AUX vstup, nebo aspoň podpora mptrosek, to by bylo moc inovací. Baťoh cdček a neustálé changerování byly na denním pořádku. Navíc, hraje to o poznání hůř než v gen 1.

Dobře, možná jsem hnidopich, pojďme na větší kalibry.

Pixla je vybavená dieselem (a nikdo mi nevymluví, že diesel je pro služební auta s ročním nájezdem nad 30t km jediná možná volba), diesel opět se společnou kolejí. Bohužel však DPF filtr. Funkce DPF filtru spočívá v následujícím:
– auto nekouří
– auto žere 7,5 při ekorallye, 90km/h po rovině, bez klimatizace
– při normálním režimu je těžké dostat se pod 8,5, spíš se blíží člověk k 9 a více. To i mně, fanatikovi do dieselu začlo vrtat hlavou, proč mám vyšší litrovou spotřebu než kolega s benzínovým BMW 535.
– auto má znatelně nižší výkon
– DPF furt jenom otravuje, 2x jsem kvůli němu skončil na odtahu

Mazdo, děkuji za DPF.

Spolehlivost (zatím):

– ve 18t km smrt turba, odtahovka
– ve 25t km díra v hadici od turba, následek idiocie správkárny Mazd na Spořilově, odtahovka
– ve 32t km první extempore s DPF, odtahovka
– ve 35t km spadlá hadice od turba, opět idiocie správkárny Mazd, odtahovka
– v 65t km nějaká záhada v elektrice, nesvítil jsem (v noci je to blbý), odtahovka
– ve 107t km, druhý pokus DPF nasrat mne, odtahovka
– 2x se mi stalo, že Webasto topení vylágrovalo baterku tak, že se ani ventilátor netočil. Všichni od Mazdy se dušovali, že tam je spousta ochran, je tam prdlajs.

Další inovace:

Po 50t km různé harašení v interiéru. Standardní drnčení rolety nad kufrem, inovativně spraveno na Spořilově samolepícím filcem nalepeným na úchytu rolety, následkem čehož se roleta sundavá jenom s kladivem v ruce.

Jedu v koloně, systém adaptivní tempomat nohama. Kolona trochu zrychlí, chci trochu připlynit po úseku na volnoběh, otáčky okolo 2000. Kvalt takový, že je vše v pořádku (a je jedno jestli dvojka nebo šestka). Ale co to? Motor začne kuckat, škubat, jakoby měl bubliny v potrubí a nezbývá než podřadit, vytočit nad 3000 a pak zase přeřadit. Ve správkárně dobře ví, o co jde, vždycky tam s něčím zakvedlají a motor zase na tak 5t km funguje normálně. Není to tím, že by byl motor podtočený, fýčura je k dispozici s jakýmkoli kvaltem (teda i ve 20kmh na dvojku).

Ukrutně jak turbínu v Temelíně mne točí – když se zapne agregát klimatizace, poklesnou znatelně otáčky motoru a motor přejde do akustického režimu V3S bez jediného servisu za celých 50 let provozu. Pojíždění v létě po městě je akustický zážitek pro opravdového dieslo-mila. Navíc, klimatizace nemá dostatečný výkon a auto v létě neuchladí. Útěchou budiž vedlejší a totiž masážní funkce vibrací.

No a nejvíc k nasrání je – čudl na okna felektrice u řidiče má dvě polohy – málo zmáčkneš, okno popojede, zmáčkneš víc a okno sjede celé. Protože jezdím do podzemních garáží na čipkartu, každý den okno stahuji nejméně 4x. Po 3 pracovních dnech automatické sjetí okna přestane fungovat, čudl se musí celou dobu držet. Aby se obnovila funkce automatu, musí se do servisu. To, že se okno za jízdy občas nezavře a chce sjet dolů a tam furt být, je pikantní. Zvlášť v zimě, kdy chce člověk jenom vyhodit vajgl. Okno navíc při každém pohybu úpí a kvílí jako galejník po 30 letech pádlování.

Servis

To je asi to nejhorší a jak tady nedávno zaznělo, vztah lidí ke značce dělá z velké části kvalita servisu. Moje Mazda 6 s druhým xichtem je sráč, ale možná jsem měl smůlu na kousek.

Jelikož pracuju v Praze kousek od Edenu, mám to na krám s Mazdama na Spořilově a na tamní správkárnu, ve firmě mající v názvu cosi jako palác nebo co, poměrně blízko a nechtělo se mi tahat na druhý konec Prahy nebo mimo ní.

Asi jsem takový sadomaso týpek, pořád tam lezu.

Už když jsem to druhé auto fasoval, měla mi bliknout varovná kontrolka. Na baru v tom krámě se válelo pár místních zaměstnanců, mladistvých hejsků a jím odpovídajících krasavic zaměstnaných tamtéž, kteří se v klidu, před čekajícími zákazníky vybavovali o svých nejprve obchodních úspěších (to vole, toho … jsem vojebal, já mu ten krám prodal … a podobně), pak v klidu přešli na svůj sexuální život a následně na popis různých metod, jak sehnat osobu opačného pohlaví… To vše v pracovní době, u kafíčka a cigárka, nahlas, před hejlama co je živí. Měl jsem dát na svůj instinkt, který mi velí vypadnout z hospody, ve které sedí na baru týpci, co se familierně bavěj s pinglem, protože zůstat tam je jistota velkého nasrání.

Druhá kontrolka měla zablikat, když, pravděpodobně za účelem zlepšení služeb zákazníkům najali administrátorku (recepční?) objednávek na servis. Ve všech verzích, co jsem tam spatřil, ty divné postavy mají chování vysloužilé dozorkyně v nejtěžším lapáku, které si po večerech přivydělávají ve sklepě S+M salónu. Slova jako dobrý den, děkuji, snaha vyjít vstříc, obecně jakési povědomí o tom, že já jsem ten pitomec, co jim nosí vejplatu a tedy není úplně žádoucí ho vytočit hned prvním slovem do telefonu, to teda jim nikdo neřekl.

No, a když už teda člověk úspěšně překoná kerberosku v recepci, dostane se na přejímací techniky. Chování jejich je, no, korektní. Aspoň do té doby, než začne člověk trvat na svém, pak jim ztuhnou rysy a přejdou do tvrdého protiútoku. I když jsem si přinesl výtisk z počítače se seznamem závad, každou z nich si do svého počítače interpretovali tak, že si nechali zadní vrátka a volnost v pohybu – proč se pokouším vysvětlit dále. Naprosto asertivně odmítají jakoukoli modifikaci jejich interpretace, a protože člověk nemá čas na to se s nima hádat, obvykle rezignuje. Takže, zmiňovaný problém s cukáním motoru se nikdy v zakázkovém listu neobjevil ve formulaci „motor cuká a nepravidelně táhne“ – to si myslím, že je politicky korektní formulace. Vždy tam byla věta „diagnostika motoru“. To je politicky hyperkorektní a vytváří to stejnou naději na opravení závady jakou má ČR na odstranění víz do Kanady díky usilovnému působení našich přátel v EU. A tím pádem se na mne můžou vysrat a věc „opravovat“ ale neopravit.

Na závěr vyplňování zakázky se vždy technik, s pocitem enormní péče o zákazníka, s pocitem že udělal vše pro „customer satisfaction“, zeptá – „mám nechat dolít kapalinu do ostřikovačů?“ Pokud člověk poleví v ostražitosti, dočká se kapaliny v ceně za litr odpovídající standardní irské whisky. Jednou se mi to stalo, když jsem to viděl, nejraději bych to tomu technikovi nechal vypít.

No a tak bych mohl pokračovat ještě x dalších řádek, i tak jsem příliš dlouhý.

HYPOTÉZA – proč ten servis – dle informací od kamaráda z autobranže je to následek rozdělení servisu a prodeje aut na dvě různá chozrasčotní oddělení (pro mladší – P&L units). Servis nemá valný zájem na udržení zákazníka, na tom aby zůstal věrný značce. Servis chce, hlavně v záruce, problémy „řešit“, ne vyřešit. Za „řešení“ v záruce dostává prachy od výrobce, které by nedostával, kdyby problémy definitivně vyřešil. Proto jsou chronické, nikdy ne zcela vyřešené závady ideální dojnou krávou na zlepšení obratu (- revenue) servisu.

Šmejdi.

Poučení z krizového vývoje?

Tu současnou Mazdu už dohrkám, stoprocentně si ale nepojedu pro novou, ani Mazdu a ani pro cokoli jiného ze Spořilova. Spořilov jako čtvrť objíždím.


10.6.2010 KaJa

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
310x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:58
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!