Doktoři a prachy (retrospektivní apologetika akce DO)

Featured Image

Blíží se konec roku a pojišťovny a zdravotnická zařízení začnou počítat, jestli by se jim vzhledem k poklesu příjmů ze zdravotní daně nevyplatilo zpětně využít negativního pohledu veřejnosti na přílišné příjmy lékařů, které jdou na úkor „nás všech“ a optimalizovat tak finanční rezervy uvolňované pro investice do materiálu a staveb realizované pomocí spřátelených firem.

Zároveň se celá situace s podáváním výpovědí začíná opakovat v bratrském východňárském národě, takže téma zůstává aktuální. Celý spor o peníze má několik rovin, hlavními lidskými vlastnostmi, které v něm figurují, jsou ale závist a nezájem. Doufám, že s odstupem bude většina čtenářů téma vnímat s chladnou hlavou.

Závist

Se začátkem legendární akce „Děkujeme, odcházíme“ se aktivita na internetových diskuzních fórech a serverech jako je tenhle objevily tisíce a tisíce diskutérů, evidentně silně naštvaných. Argumenty se velmi zjednodušeně dají shrnout do tří následujících tezí:
1. lékaři studovali za naše peníze a teď chtějí pracovat v zahraničí, ať vrátí školné a pak ať si jdou
2. lékaři studovali za státní peníze a teď chtějí stát vysávat, jestli chtějí vydělávat, ať jdou do soukroma, pokud budou schopní, vydělají si dost
3. lékaři a učitelé (sic! takhle jsem to četl, zřejmě nějaká zkřížená závist) si myslí, že jsou něco lepšího, přitom se 6 let studií jenom flákali za naše peníze, všechny bych poslal během studia na rok do provozu, ať ví, o čem je život

Bohužel jsou lékaři a učitelé z vysokoškoláků lidem nejvíc na očích, co není na očích tomu běžný občan asi nemůže být schopen závidět. Není proto udivující, že dobře placení a schopní odborníci v oborech jako je právo nebo Maschinenbau vydělávají peníze adekvátní tržní situaci a svým schopnostem, aniž by do toho veřejnost nějak více tlachala, s přihlédnutím k tomu, že svoje služby mají možnost poskytovat opravdu v soukromém sektoru. Je těžké argumentovat proti tezím, které se zakládají na víře ve vedoucí roli dělnické třídy ve společnosti, ale zkusím to.

1. Nikdo, kdo pracuje pro zahraniční firmu, nebo kdo odejde byť na čas vydělávat do zahraničí ať už jako au pair, číšník, kuchař nebo na řádově lepším postu nevrací státu náklady na svoje vzdělání, ať je jakékoli. Jediným motivem je zde opravdu závist – proč by měl mít doktor, který si tu vystudoval a kvalifikoval se tu, mít možnost jít do anglie za 6,5 tisíc liber měsíčně, nebo do německa za 5,5 tisíce eur měsíčně (hrubého), když já tam se svým vzděláním můžu jít maximálně mýt nádobí za 1,5 tisíce (a budu rád)? Je to nesmysl, buďto mají zaplatit zpětně školné všichni, kdo chodili zadarmo do školy a netráví celý svůj život službou českému státu jako státní úřednící, nebo nikdo.

2. Soukromé zdravotnictví v čechách prakticky neexistuje, 99.8% objemu poskytované péče je hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. Existují „soukromí“ ambulantní specialisté a „soukromé“ nemocnice, tyto pseudosoukromé praxe jsou ale financovány stejně jako všechny ostatní nemocnice ze zdravotního pojištění. Je to dobrý byznys, ale není lehké se k němu dostat, rozhodně to nezávisí na kvalifikaci daného lékaře nebo majitele soukromého zařízení, ale na jeho navázanosti na politicko-obchodní kruhy, které mají vliv na zdravotní pojišťovny. Příkladem je naprosto nesmyslně umístěný robot v „privátní“ nemocnici svaté Zdislavy v Mostišti (http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=681992). Eventuelně lze praxi a smlouvu s pojišťovnou zdědit nebo koupit od někoho, kdo jí kdysi šťastně získal.  Hra na zcela jiném levelu je mít spousty peněz, namotivovat Palase a založit vlastní pojišťovnu a síť zdravotnických zařízení (Agel) a optimalizovat toky peněz ze zdravotní daně do soukromé firmy. Pravé soukromé zdravotnictví (platba cash) existuje jen ve zcela minimální míře jako pár soukromých klinik a hlavně soukromých zubních ordinací v Praze (možná i Brně, nevím) a okolí orientujících se na zahraniční a bohatší klientelu, buďto na konzultace nebo na estetické výkony. Movitější  klienti jsou schopní platit za estetické nebo zubní výkony v řádu desítek až cca 300 tisíc bez problémů, stejně tak desítky tisíc za konzultace, pokud by se ale měli podrobit operaci páteře s instrumentací v ceně 300 tisíc a výše + perioperační péče ve stejné částce, zvolí logicky hrazení ze státního pojištění s tím, že dotyčného lékaře ve veřejné nemocnici finančně namotivují k tomu, aby na státem hrazenou operaci a péči nemuseli čekat a aby u nich byl použit nejlepší dostupný materiál. Soukromá klinika operující páteře s výbavou intraoperační 3D RTG a navigace u nás tedy není, zato je tato výbava dostupná v zařízení „U kulichů“ v Praze-Motole.   Obdoba relativně „soukromých“ Privatpatientů rekrutujících se z vyšší střední třídy jako v Německu u nás neexistuje, zato tu vzhledem k neexistenci soukromého pojištění a oficiálních příplatků existuje systém úplatků posunující movitější pacienty dopředu v pořadnících na operace hrazené státem, resp. systémem veřejného zdravotního pojištění. Dělnická třída je tedy schizofrenně schopná požadovat ve zdravotnictví stejnou péči pro všechny a zadarmo, neboť vznik privátních pojištění a výhod kratšího čekání a lepších materiálů pro ty co si to zaplatí považuje za neetické (zdraví není kšeft – slogan ČSSD snad z předminulých voleb) a zároveň vyzývat lékaře požadující vyšší platby za svojí práci k odchodu do soukroma.

3.  Nebudu diskutovat to, jestli jsou lékaři obecně něco lepšího, každopádně jestli si nějaký lékař, právník, učitel,  nebo prodavač v samoobsluze myslí že je lepší než posunovač u dráhy nebo státní úředník, tak je to zcela jeho věc a nikdo mu do toho nemá co kecat.

Nezájem

Zájem veřejnosti o fungování zdravotnictví (a fungování státu vůbec) je malý, dokud se s ním nemusí sami potýkat. To pak umožňuje místním, ale i celostátně činným politikům a na ně navázaným obchodníkům provádět různé výhodné nákupy a obchody, které vyvádějí ze zdravotnictví velkou část peněz. Akce „Děkujeme, odcházíme“ vyvolala veliký humbuk, prostesty „obyčejných občanů“, několikeré vyjádření prezidenta, který lékaře jako profesi z duše nesnáší (zřejmě nějaký „odborník“ něco provedl jeho synovi při porodu, alespoň tak jsem to slyšel, ale nevím) a vůbec, velký boj. Na ústeckou Krajskou zdravotní a.s. pak prakticky ve stejné době prasklo, že přístroje nakoupila zcela nesmyslně a utratila zhruba o 70 milionů víc, než musela. To jde o nákup CT a MR a podobně. Že jsou v Masarykově nemocnici 2 roboti a používá se jen jeden do toho nepatří, to stálo ještě 90 milionů navíc. Ale proč o tom noviny psaly? Mediální politika je jasná, Paroubek spolu s Bendou museli být posláni k čertu, Benda dělal předsedu dozorčí rady, takže tohle se hodilo jako argument. To, že mladý pan Netuka z IKEMU vlastní po Praze nemovitosti za cca polovinu této částky se už tolik neprobíralo, a o spoustě věcí prostě nevíme a nikdy vědět nebudeme. Mimochodem se zdá, že bratr pana doktora Netuky z IKEMu, pan doktor Netuka z ÚVN, bude relativně brzy přes různé páky vytažen na místo šéfa neurochirurgického oddělení, které v ÚVN nakoupilo nejdražší magnetickou rezonanci snad v celé Evropě. Ale i to je jen špička ledovce. Vraťme se ke Krajské zdravotní. Nákup byl dražší o 70 milionů a myslím, že to je ještě střízlivý odhad, navíc menších nákupů jen mírně předražených se dělá mnohem více. Náklady na zvýšení platů – dle poslední zpráv KZ a.s. doplácí na platy lékařů ročně 13 milionů (porovnejte s jinými částkami z tohoto článku). Ze 70 milionů by se tedy tohle zvýšení platů dalo financovat 5 let a ještě by zbylo. Přidejme těch 90 milionů,co stál robot ležící nečinně v kamrlíku a máme finance na více jak 10 let. Vidíme tedy, že v porovnání s tím, co se zbytečně odvádí ven ze zdravotnictví, nebyly požadavky řadových lékařů nijak obrovské. Média zaúkolovaná podnikatelo-politiky ale používají kombinaci nezájmu a závisti k tomu, aby byly omezeny náklady na platy a zbývalo více na dobrý obchod s veřejnými penězi.  Boj s veřejným míněním je pak pro řadové lékaře poměrně trpký, protože se na ně kouká jako na vyžírky, přitom lékaři dobře vidí, jak robot za 90 milionů tiše naříká v kamrlíku, někteří primáři a jejich zástupci jezdí za peníze Hospimedu á 3 měsíce do hotýlku do Jizerek a nakupují nemovitosti tu v Praze, tu v zahraničí.

Do toho celého bordýlku, který jsem tu teď popsal, se ještě promítá princip státního diktátu plateb za jednotlivé výkony (tzv. sazebník) a mezd lékařů (platová tabulka). Sazebník výkonů se mění minimáně, pravidlem je, že obory, které měly už v devadesátých letech hojné soukromé zastoupení (zubní lékaři, laboratoře) a dobrou personální návaznost na politiku mají výkony placené řádově lépe, než například obory základní jako je lůžková interna nebo chirurgie, které tehdy takovou politickou páku neměly. Příkladem jsou laboratorní obory mikrobiologie a biochemie, kde si soukromé laboratoře mohou dovolit nabízet obvodním lékařům finanční benefit za to, že vyšetření budou posílat k nim. Argument „co je soukromé a schopné nechť vydělává“ tu neplatí, protože relativně vyšší příjmy laboratoří nejsou ze soukromých peněz, ale z veřejného zdravotního pojištění. Tedy to úspěšné podnikání funguje na principu „úředník na pojišťovně rozhodl, že tato firma bude od státu dostávat hodně peněz“. Tenhle princip soukromých firem velmi dobře vydělávajících čistě z veřejných peněz je v ČR poměrně dost rozšířen asi nejenom ve zdravotnictví. Výrazné nadsazení plateb za laboratorní výkony pak vede i ke známým tendencím k externalizaci laboratorních provozů z veřejných nebo kraji vlastněných nemocnic do soukromých s.r.o, jimž se pronajmou původní prostory a vybavení. Tím se oddělí část provozu, která vydělává (tj. platby ze zdravotního pojištění jsou výrazně vyšší než náklady) od části která prodělává – klinických, většinou lůžkových oborů, zisk se šikovně vyvede a navíc se uměle vytvoří nedostatek peněz ve zbytku nemocnice, což vede k dalším argumentům jak proti požadavkům na zvyšování platů (vidíte babi, nemáme peníze a oni chtějí přidat) tak pro dofinancovávání z dalších veřejných peněz (kraj, příslušné ministerstvo apod.).

Platová tabulka samozřejmě neplatí univerzálně, pravidlem ovšem je, že ceny práce ve všech nemocnicích v ČR se odvíjejí od tabulek, které jsou platné u největších zaměstnavatelů  – tedy ve fakultních nemocnicích řízených přímo ministerstvem zdravotnictví. Pokud jde o ne-ambulantní péči (a některé obory prostě nefungují ambulantně), neexistuje situace jako v ostatních zaměstnáních – tedy v normálním případě se ucházíte o určitou pozici, jdete na pár pohovorů, tu vám nabídnou 60k czk ale je to práce na nic a šéf je magor, jinde 45k czk ale bavilo by vás to, zvážíte pro a proti a rozhodnete se. Pokud jde o nemocnice, největším zaměstnavatelem jsou ty fakultní – vzhledem k tomu, že nemocnicím je pro to, aby účtovali pojišťovnám jedno, kdo daný výkon provádí a jak, není ve většině případů důvod, aby nabízeli lepší platy a přetahovali lepší lékaře, tabulkové platy se tedy mezi jednotlivými veřejnými nemocnicemi liší maximálně v řádu tisícovek. Jediná „vata“,  kterou můžete dostat navíc, spočívá v solventní a bokem platící klientele nebo ve zdravotnických firmách, které vám z ceny materiálu/léku který použijete (a necháze zaplatit pojišťovnu) něco vrátí za to, že je necháte na eráru vydělat.

Vyjímkami z platových tabulek jsou případy, kdy lokalita není atraktivní (typicky sever čech) a obor je klíčový pro udržení provozu celé nemocnice (anestezie, radiologie), nebo existují dle sazebníku dobře hrazené výkony, ke kterým je nutná zvláštní erudice nebo povolení u daného lékaře, to pak vede ke snaze soukromých zdravotnických zařízení zaplatit někoho, přes koho to mohou pojišťovnám účtovat.
Princip přidání peněz tam, kde nejsou lidi je relativně dobrý až lehce tržní, nevede ale k zajištění dobré kvality péče. Tedy pokud vedení nejmenované severočeské nemocnice vidí, že bude muset zavřít všechny operační obory, pokud nezvýší adektvátně platy anesteziologů tak, aby si je udrželo, platy prostě zvýší. Jde ale o kvantitu (tedy aby anesteziologů bylo dost), nikoli o kvalitu (je už jedno kdo to dělá, hlavně když to dělá a pojišťovně se dále účtují výkony). Na operačním sále se pak potkává plně kvalifikovaný operatér >40 let s mladým nezkušeným anesteziologem <30 let, který může mít i o desítky tisíc větší plat. To je dáno relativním nedostatkem anesteziologů u nás, neatraktivitou lokality, blízkostí příhraničních nemocnic v německu i charakterem oboru, kdy pro uspání pacienta před operací není nutné umět německy vést komplikovanější rozhovor, stačí naučení jednoduchých povelů k dýchání a otevření pusy.  Člověk se pak nemůže divit chirurgovi že se naštve a podává výpověď, protože vidí, že díky jeho práci zaměstnavatel vydělává jak na nakupování zbytečných předražených robotů, tak na luxusní zaplacení mladého anesteziologa. Připomínám, že lékaři kteří nastupovali v devadesátých letech měli nástupní platy cca 7000 Kč. Že práci u nás provádí pracovní síla relativně nezkušená, která po „naučení se“ stejně ve velkém počtu případů odfluktuuje je důsledkem toho, že poskytovatelem péče je z hlediska právních vztahů zdravotnické zařízení a nikoli lékař, který tu péči doopravdy poskytuje a hlavně nezájem pacientů (veřejnosti) o kvalitu péče.

Z hlediska pacienta otřesná situace nastává, pokud je pro udržení poskytování oboru nutný jen jeden kvalifikovaný lékař, i když je jasné, že provoz tak zvládnout nelze a spřátelený úředník na pojišťovně radši přivře obě oči, než aby působil soukromým majitelům zdravotnického zařízení problémy.  Znám případy, kdy na dětském oddělení nejmenované nemocnice ve městě O u Karlových Varů pracovaly dvě lékařky těsně po škole za standardní tabulkový plat a jeden primář, který docházel dvakrát týdně z důchodu, jinak byl jen na telefonu. Říkáte si, že tam přece dítě nedáte (já bych ho tam nedal), ale můžete mít smůlu – krajská nemocnice bude mít lůžka plná a hlavně budete odkázáni na „spád“. Nemocnici se ale v tomhle případě nevyplatí najmout kvalifikovaného lékaře, protože péče je zajištěna dle předpisů a kvalifikovaný lékař s vyššími platovými požadavky nezpůsobí nárůst plateb od pojišťovny. Důsledkem je mizerné vzdělání těch mladých lékařů, kteří v tomhle jsou ochotní pracovat, a hlavně mizerná péče o pacienty. Co je na tom systému tedy špatně?

Poskytovatelem péče tu není lékař, který by měl finanční prospěch z toho, že k němu přijde co nejvíce klientů, kteří o něm slyšeli nebo někde četli, že je dobrý, ochotných za jeho služby dobře platit. Takový lékař by byl finančně motivován léčit kvalitně.

Poskytovatelem je u nás ale nejčastěji nějaké anonymní zdravotnické zařízení, buďto státní nebo krajské, velmi často i někým dobře zaháčkovaným vlastněná s.r.o. která má jakousi dohodou zajištěný spád pacientů a smlouvu s pojišťovnou která prostě platí, ať jsou záchody čisté nebo špinavé a lékaři schopní nebo neschopní. Vzhledem k tomu, že klientela je prostě zajišťěná (protože např. FN v Plzni bez protekce nepřijme  pacienta, který je „spádový“ do soukromého Privamedu,  Privamed má vystaráno) a lepší péčí se úhrady od pojišťoven nezvýší, je třeba péči poskytovat ne lepší, ale levnější, tím se generuje zisk.

Jsem toho názoru, že součástí přirozené inteligence jedince by měla být i schopnost vnímat v kontextu společnosti adekvátní ohodnocení svojí vlastní práce. Je to ale věc každého, neexistuje něco jako objektivní nárok. Tedy argumenty typu „my lékaři máme nárok na více peněz, protože naše práce je zodpovědná a v Německu za ní platí víc“ považuji za nesmysl.  Každý má nárok říci si o více peněz, třeba i víc než v Německu, když se na to cítí, pokud mu je pacient / zákazník / klient bude ochoten dát, je všechno vpořádku, pokud je ochoten dát nebude, musí holt pacient / zákazník / klient pro léčbu jinam.
Protože je výše zmíněná teze o zodpovědnosti a platech v Německu veřejností vnímána jako hlavní argument lékařů, považuju výsledek akce Děkujeme odcházíme za selhání, přestože přinesla určitý finanční benefit. Necháváme se zastupovat organizacemi jako je ČLK, která je plná pseudo-socialistických vyžírků (Rath a jeho pohrobci nejsou přesvědčením socialisté, jen oportunisté). Veřejnost (a evidentně i pan prezident) má pak dojem, že lékaři jako celek jsou všichni stejného názoru – že jsou proti jakýmkoli reformám ve zdravotnictví a chtějí jenom donekonečna přidávat peníze ze státního. Tak to rozhodně není.  Skoro všichni lékaři, které znám (až na pár socialistických idealistů) jsou pro větší spoluúčast pacientů, větší možnost pacientů rozhodovat se o tom kdo je bude ošetřovat a vůbec posílení vztahu „určitý lékař-pacient“ na úkor dnešního „anonymní zařízení-pacient“.  Bylo by to lepší jak pro pacienty (lepší kvalita péče), tak pro lékaře (větší samostatnost, vlastní zodpovědnost, lepší peníze), horší jenom pro „podnikatele“ se státními penězi (čím méně státních peněz a více plateb od pacientů přímo lékařům, tím hůře se to po cestě rozkrade).  Ale to chce ta většina už 15 let a stále se nic nedělo, zdravotnictví zůstávalo socialistické, kvalita klesala a na lékařské fakulty se hlásilo čím dál tím víc tragédů a tlusých holek. Tlak lékařů na změny je potřeba, platy fungují jako dobrý jednotící faktor, na ničem jiném se stádo, které poslušně bečelo  v rozkrádaném systému 15 let prostě neshodne.  Zároveň tlak lékařů motivuje politiky, aby zavedli větší spoluúčast pacientů a nemuseli to platit z eráru – to je vidět na krocích vlády už teď, nebo snad myslíte že pokud by se nemuseli peníze někde sehnat, připravovala by se pro spoustu voličů nepřijatelná„asociální“ možnost volby lékaře za úplatu nebo zvýšení poplatků v nemocnici a další reformy?


13.11.2011 Buran

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
219x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:55

Reklama

D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!