19.9. byl v Českých Budějovicích den vhodný na delší procházku s pejskem. Vzal jsem toho svého a abych spojil příjemné s užitečným, šel jsem se podívat, na jaké pozice postoupila státem placená občanská sdružení v boji proti autům a, jak se později ukázalo, chodcům a MHD.
Nejsem si úplně jistý, co přesně mělo být cílem cyklojízdy. Někteří aktivisté tvrdí, že „se snaží ukázat, že jízdní kolo není jen pro zábavu, ale v okolním světě funguje především jako dopravní prostředek“ (Míra Klas, diskuze na iDNES). V tom případě to ukazují dost zvláštním způsobem, nepřijde mi, že by se cyklojízdou někam dopravili – začínali i končili na stejném místě.
Podle tohoto dokumentu jde o akci v rámci Mezinárodního dne bez aut, který je sice až v neděli 22. 9., ale nevadí. Organizátoři prý chtějí v době odpolední dopravní špičky upozornit velmi pomalým průjezdem městem za současného blokování dopravy – automobilové, hromadné, ale i přechodů pro chodce – na nedostatečnou infrastrukturu pro cyklisty, zejména mj. v ulicích Husova (nejspíš je od ní cyklostezka příliš daleko, celých asi 5 až 50 metrů), Lannova (to je v podstatě jedna velká zóna pro pěší a cyklisty), nebo na Dlouhém mostě (co je na něm problematického mi uniká úplně).
Skutečným důvodem pro pořádání cyklojízd v různých městech republiky je IMHO zejména pomocí běžných nic netušících občanů, kteří vidí v projížďce centrem vítané zpestření všedního dne (užitečné ovce), vzbudit dojem podpory veřejnosti a zastrašit politiky při vyjednávání o finančních dotacích pro zájmová sdružení, z nichž nejznámějším je AUTO*MAT. Ostatně k čemu slouží cyklojízdy je dobře napsané na webu www.cyklojizdy.cz, cituji: cyklojízdy jsou „Jasnou podporou a silným argumentem pro ty, kdo za městskou cyklistiku lobbují na magistrátu a dalších úřadech“. Jak se potom vyúčtují příspěvky a dotace si můžete počíst třeba tady.
Teď víme, že cyklojízda se bez ohledu na proklamace pořádala zejména za účelem upevnění pozic cyklistické lobby a získání výhody při dojení eráru, a můžeme postoupit k samotné cyklojízdě.
První, co divák mohl vidět při příjezdu cyklojízdy, bylo čelo pelotonu – několik obzvlášť aktivních jedinců v reflexních vestách, kteří celou akci zřejmě organizovali. Jako už tradičně nebrali moc ohledy na předpisy a zastavovali dopravu na křižovatkách, a to i světelných, a taktéž na přechodech. Tak nějak jsem očekával, že když se jízda odehrávala za podpory magistrátu a pod dohledem městské policie, bude trasa uzavřená pro dopravu a významné křižovatky budou hlídat městští policisté. Omyl, zřejmě nebyly zdroje, došlo tedy na klasické „špuntování“. Hasiči právo odklánět a zastavovat dopravu teprve dostanou , protože je asi zatím nenapadlo požádat všemocný magistrát. Naštěstí se žádný z čekajících řidičů nerozhodl, že bez ohledu na samozvané regulátory křižovatku projede, jinak by měl asi organizátor, a nejen on, problém. V pelotonu jsem zahlédl několik velmi malých dětí, dokonce jeden populární přívěsný vozík za kolo pro přepravu dětí – jak něco takového může dostat homologaci netuším, jestli to pro přepravu osob homologované není, trochu to boří mýtus o cyklistech jako společensky odpovědných lidech. Porušování předpisů vůbec prolínalo celou akcí, dalo by se říct, že to bylo to hlavní, co k cyklojízdě poutalo pozornost. Cyklisté obsadili celou šířku vozovky, naštěstí jen v jednom směru. Kompletní povinnou výbavu nesl jen zlomek bicyklů, což příslušníkům městské ani státní policie evidentně nevadilo, pouze zvonky většině cyklojízdařů zvonily na jedničku, což můj vlčák ocenil vzteklým vrčením (jakási maminka poučovala své dítě, ať u nás nezvoní, že to pejskovi vadí. Je to další zajímavá vlastnost sluníčkářů – omezovat a štvát jiné lidi je ok, ale pes, to je jiná). Jízda po chodníku už je součástí koloritu města, takže nepřekvapila ani tentokrát. Špuntaři se většinou kochali jezdeckým defilé, takže občas přehlédli nějakého toho chodce, ale všichni před koly přejíždějícími na červenou stačili včas uskakovat, takže skóre sražených zůstalo na nule. Všechno dobře dopadlo, cyklisté dojeli zpět na místo startu beze ztrát na životech, jen s několika napínáčky v kolech – ne každý zřejmě jejich aktivitu hodnotil pozitivně, což je zřejmě fakt nový a dříve nevídaný.
Dojmy z celé akce jsem si odnesl velmi rozporuplné. Jelikož bylo hezky a podstatná část obyvatel města ráno i odpoledne došla v pohodě na městskou nebo si rovnou vzala na cestu do práce jízdní kolo, nebyly od rána ve vnitřním městě prakticky žádné dopravní komplikace a cyklojízda tak zdržela řidiče i cestující v MHD opravdu minimálně.
Je mi trochu líto, že pořádně nepršelo, nemrzlo, nepadal sníh nebo nebyl velmi silný vítr, cyklojezdci nám mohli předvést, že bicykl je alternativou i ve dnech, kdy inteligentní člověk bez sebepoškozujících sklonů jede do práce autem. Bylo by mi ovšem asi trochu líto účastnících se dětí. Kdykoliv na veřejných fórech vstoupím do diskuze s otázkou, jak řeší ve dnech se špatným počasím cyklistika problémy v dopravě, když na kole tou dobou nikdo příčetný nevyjede a doprava právě v tom čase zažívá nejhorší kalamitní stavy, nikdo se neozývá.
Dále je potřeba říct, že cyklisté nám ukázali cestu, jak si vynucovat na úkor mlčící většiny práva pro menšiny. Romové, pejskaři, lékaři, kuřáci, matky na rodičovské dovolené, ti všichni teď zřejmě mohou vylobbovat na magistrátu povolení k pořádání průvodů po hlavních městských tazích, porušovat jakékoliv předpisy, policie to očividně řešit nehodlá. Vylobbovat evidentně znamená naklonit si svého vlivného radního, který dá povolení takové akce úředníkům příkazem, nebo rovnou magistrátního úředníka; pí Popelovou už mají cyklisté, ale ještě jich pár zbývá – a dostat povolení magistrátu. Jak prosté.
Ještě bych vypíchl jednu věc: tím, že dětem ukazujeme, že jezdit středem vozovky na kole je normální, vychováváme po generaci chodců s absolutní předností novou generaci cyklistů s absolutní předností. Snad to nebude mít podobně fatální následky.
Celá cyklojízda mě pomalu nutí přehodnotit postoj k cyklistice jako takové. Získávám dojem, že cyklisté opravdu chtějí být významnou součástí provozu na pozemních komunikacích. Doprava ovšem v posledních dvou dekádách výrazně zhoustla a stává se nebezpečnou. Registrovat jízdní kola podle SPZ je hloupost, ale myslím, že by bylo užitečné pro bicykl vytvořit novou skupinu řidičského oprávnění, následně za přestupky udělovat pokuty a body a ve finále za alkohol, těžké přestupky a dosažení bodového limitu odebírat řidičské oprávnění komplet. Když mají na silnici platit pravidla a postihy, tak pro všechny stejné. Je hloupost měřit dvojím metrem a dělá to, jak víme ze zkušenosti z Máje, zlou krev.
Na závěr přikládám ještě odkaz na ustanovení vztahující se k vybavení jízdního kola. Je tak nějak dobré to vědět pro případ, že potkáte prasícího cyklistu v noci a nestihnete reagovat, budete alespoň vědět, proč jste to vlastně nestihli :-)
P. S.: Na poslední stránce tohoto PDF najdete seznam partnerů cyklojízdy. Jedno knihkupectví právě přišlo o zákazníka, rádio o posluchače a vládnoucí magistrátní strany TOP09, ČSSD a HOPB o voliče. Asi ne náhodou mají slova „volby“ a „zvůle“ stejný etymologický původ.
 |
Arogance naživo. Vy musíte, protože my můžem! Takhle se špuntuje. Policii vůbec nevadilo, že provoz řídí někdo, kdo k tomu není oprávněný. Někteří cyklisté pokřikovali na řidiče červené Octavie nadávky, protože se jim nelíbilo, že chce jet a že má pražské číslo. Jsou to sluníčkoví lidé. |
 |
Praktická podoba kytičkové iniciativy za lepší soužití s řidiči. |
 |
Asi nejkomičtější okamžik celé jízdy zoufalců – přítomní přicházejí ke stolečku, kde podepisují jakousi antichartu. Prakticky nikdo z nich dokument nečetl, jen mechanicky podepisovali. V dokumentu stálo něco o zlepšování podmínek pro přítomnných 150 cyklistů. Nejzábavnější je název dokumentu – stojí na něm nadpis „Společenská objednávka“.
„Social order at the expense of liberty is hardly a bargain.“ (markýz de Sade) |
 |
Celý happening započal vyvěšením jakési prádelní šňůry s revolučními hesly, které poněkud připomínaly výkřiky z transparentů za socialismu. |
 |
(Zatím nikdo nehlasoval)