Známe ty dva živočichy asi všichni. Jsou si tolik podobní a přitom tak odlišní. Pes a vlk.
Pes poslouchá svého pána, smyslem jeho života je být pánovým pomocníkem, nosit mu klacík, chodit s ním na procházky a vůbec dělat, co mu pán poručí. Pán jeho vstřícnost jistě rád ocení drobným pamlskem. Lehni, sedni… Vlk je na tom jinak. Pravidla si stanovil sám a na sedni, lehni nereaguje. Klacíček nepřinese. Vlastně se chová velmi neslušně.
Part I. Právo a zákon
Daně
Platit daně je bezesporu správné.
Spořádaný občan platí daně. Činí tak bez výhrad a pochybností. Zákon to vyžaduje a spořádaný občan nejedná protiprávně. Platit daně je nejen zákonné, ale také morální, protože spořádaný občan věří, že je moudrý stát vynaloží ku prospěchu všem. Například za ně dětem postaví školy, chorým nemocnice, zajistí za ně bezpečnost a pořádek, vydržuje armádu, aby nás chránila.
Spořádanému občanovi vydrží toto přesvědčení zpravidla do doby, než se začne zabývat tím, jak stát ty peníze využívá. Nakonec pochopí, že stát za ty peníze nepostaví ani školy, ani nemocnice, ale záplatuje jimi finanční díry, které po sobě zanechali pánové Krejčíř, Kožený nebo Železný. Další utopí v sociálních programech, podporování nepřizpůsobivých menšin a dotační politice provozované za procenta do kapes lobbystických agentur. Buduje si za ně neefektivní mnohohlavý státní aparát, patrně proto, aby měl vládní stranu kdo volit. A tak spořádaný občan pochopí, že bude lepší, když státu žádné peníze nedá, protože je sám stát používá nemorálním způsobem.
Jenže v tom okamžiku se sám začne chovat tzv. neslušně. Jeho dosavadní okolí se obrátí proti němu, protože neplatí daně a co horšího, vymyslel cestu, jak výběrčí aparát obejít, zatímco oni nevymysleli nic. Náš modelový občan se proměnil ze psa na vlka.
Můžeme donekonečna přemítat nad tím, co přimělo Spořádaného občana k tomuto obratu. Pravděpodobně to byl určitý stav poznání, jedna konkrétní minuta a vteřina, kdy mu to celé došlo. Pak nahradil oficiální vnímání spravedlnosti jakýmsi svým vlastním, které vyšlo z přesvědčení, že se nebude vlastní kapsou podílet na něčem, s čím sám hluboce nesouhlasí a co shledává závadným.
Silniční předpisy
Jezdit podle předpisů je taky správné. Kdyby všichni jezdili přesně podle vyhlášky, například důsledně přizpůsobovali rychlost jízdy havarijnímu stavu a vrtkavé povaze vozovky a aplikovali vhodný způsob jízdy, počet nehod by klesl na nulu.
Když si ty předpisy přečteme, zjistíme, že se dají rozdělit na dvě části. První je soubor pravidel a druhá soubor výjimek z těch pravidel. Výjimky jsou zpravidla účelové a poznáme z nich, který pes se na tvorbě pravidel zrovna podílel.
Objíždí se zleva. Auta se u překážky řadí v pořadí, v jakém přijela. Cyklista smí tuto řadu objet zprava. Chodec z rychlosti chůze deceleruje do stavu klidu na dráze půl metru, auto z rychlosti 50km/h na dráze patnáctkrát delší, je tady správný důvod k tomu, aby automobil dával chodci na přechodu přednost. Podle podobné logiky by měla na železničních přejezdech mít auta přednost před vlaky, ale naštěsí nemají. Chodec má sice na přechodu přednost před automobilem, ale ne před tramvají. Při vyjíždění z připojovacího pruhu musí řidič dát přednost vozidlům v pruhu průběžném, ale jen tehdy, když neřídí autobus nebo trolejbus, pak mu vyjetí musí být umožněno. A tak dále.
Kdyby spořádaného občana nebavilo ty sračky číst, může se podívat na to, jak jsou ty předpisy vymáhány. Je pravděpodobné, že řidič černé Audi A6 s číslem 7C7 7777 má natolik nestandardní vztahy s policií, aby mohl po městě uhánět rychlostí 120 km/h a žádný policista jej ani nezoušel zastavit. Pan Megapes, majitel vozu VW Prassat, nemá žádné neobyčejné číslo na autě, ale jiné kouzelné číslo má uložené v mobilu. Zavolá na něj a řekne, pane majore, nějakej votrapa v placatý čepici mě zase dneska prudil, dělejte s tím kurva něco, za co vás naše agentura platí? Cyklisty policie nezastavuje, i když jedou jednosměrkou. Proč by cyklista potmě svítil. On na cestu jakž takž vidí a ostatní psi jsou přece povinni udržovat podle vyhlášky dostatečný odstup.
O tom, kdo bude dodržovat jaký zákon, rozhoduje policie, která sama zákony také často nedodržuje.
Vlastně vám časem dojde, že nejen silniční předpisy, ale všechny zákony zcela nebo zčásti neplní funkci nástrojů práva, ale nástrojů vůle mocných nad slabšími. Silnější a mocnější to zdůvodňují tím, že to všechno existuje pro blaho všech, proto, aby se měl dobře jak ratlík, tak pitbul. Pokřivená je většina norem počínaje zákony a konče školním řádem. Zejména vydatným zdrojem bezpráví jsou městské vyhlášky. Soudruh starosta posedlý komplexem Napoleona zakáže na území města kouřit, jako by nebyl veřejný zaměstnanec, ale nějaký ruský feudál z 18.století. V Tetterákově vás městská zkurvyvyhláška zavazuje odklízet sníh z chodníků před vaším domem, chodník je ovšem v majetku města, jedná se tedy o totální nasazení na nucené práce na území vaší země a vašeho města.
Atd. Hodně dlouho atd.
Většině lidí už ty deviace ani nepřipadají nápadné. Prostě to tak je.
Když se této hře na právo někdo nechce podřídit a postaví se tomu, volají po tom, aby ho zavřeli. Ruší jejich klid.
Skuteční grázlové přitom dál pobíhají po světě nepotrestáni. Z některých se stávají mediální hvězdy.
Part II. Dog-eat-dog world
Život psa má různé aspekty. Pes je domácký typ a má rád svůj dvorek. Nikde jinde nebyl, bude to tím, že je uvázán k boudě. Vlastně ani neví, zda je ještě uvázán, možná že ani uvázán není, ale kam on by jinam chodil. Pes se rád baví – sem tam si vyjdou po dvorku s ostatními psy, štěkají, chčijí na různé předměty, dohadují se, kdo má lepší obojek, za který je přivazují k boudě. Říkají tomu svoboda. Pes si rád pochutná – pán mu nosí žrádlo, které není ani dobré, ani ho není dost. Pes se tím ale nezabývá a neprotestuje, protože co kdyby ho pak bylo míň a bylo ještě horší?
Není pes jako pes. Všichni psi jsou si rovní, ale někteří jsou si rovnější. Knírači jsou blbci. Černí psi bývají líní a blbí, sotva se naučí zahrabat kost a když už ji zahrabou, tak ji neumí najít. Běžný hnědý pes však nemůže říci černému psovi, že je debil, protože je to automaticky urážka všech černých psů a na to zákony pamatují. Vůbec je v psím světě spousta nesrovnalostí a pes si někdy pohrává s myšlenkou, že kdyby se všichni nespokojení psi v okolí dali dohromady, tak že by to vyřídili jednou provždy s knírači i s černými psy, ale sdružování se do smeček praktikují pouze vlci a tím pádem je to závadné.
Nedávno pudlové prosadili u člověka, že pes nesmí tahat vozík nebo sáňky. Že prý to snižuje psí důstojnost. Bernardýn a husky přišli za naším spořádaným průměrným psem a ptali se ho, zda s tím souhlasí nebo ne. Říkali, že tahat náklad jim nevadí, naopak, a že pudli omezují jejich svobodu, protože tahat vozík není nic závadného, pudlové že stejně nikdy nic netahají a co horšího, zanedlouho si krysaříci prosadí z ekologických důvodů zákaz zahrabavání kostí a nakonec že bude z nějakých důvodů zákázáno úplně všechno. Náš pes o tom přemýšlel. Nakonec to vyřešil. Vozík on stejně netahá, tak co by se do toho vrtal. Sere na to. Kdyby ovšem zakázali zahrabávat kosti, to už by byl problém i pro něj, ale stejně by nemohl nic dělat – je přece pes! – a jako takový se pánovým rozkazům neprotiví. Kdyby prostestoval, ještě by si o něm někdo řekl, že je jako vlk. Bude je tedy zahrabávat v noci.
Pán občas mluví se svým psem. Říká mu, že si má dát pozor na vlka. Největší sranda je, že pro psa představují největší nebezpečí právě psi, protože všichni psi nejsou stejní psi. Mezi psy jsou také zlí a agresívní psi, co seberou běžnému psovi kost nebo mu potrhají pro nic za nic kožich. Veřejným nepřítelem číslo 1 je paradoxně přitom stále vlk. Pán proto občas ujišťuje psa, že pokud se bude chovat spořádaně, ochrání jej před vlky. Psovi není z vlastní zkušenosti znám žádný případ, že by pes byl napaden vlkem, ale prej o dvě stavení dál vlk jednoho psa sežral, takže na tom asi něco bude.
Vlastně není tak špatné být psem. Určitě je to pohodlnější než být vlkem, celý den se plahočit po lese a žít jen z toho, co si nalovím, říká si pes.
Být psem ovšem není alternativa pro mě. Ať si psi nechají ten jejich dog-eat-dog world a třeba si v něm shnijí.
Já už nehraju.
Až bude právo platit pro ratlíka, pitbula, čápa a veverku stejným metrem a ne X různými metry, pak začne hrát začnu. Ale do té doby – sorry. Když si tamti mohou přizpůsobovat pravidla podle sebe, tak já budu také.
Tolik vzkaz pro všechny diskutující, kteří v diskusi k článku o Tetterově oku drželi v ruce hořící zákon o silničním provozu + související normy a oháněli se s ním jako archanděl Gabriel plamenným mečem.
(4x známkováno, průměr: 2,00 z 5)