Dodge Journey/Fiat Freemont 3.6 V6

Featured Image

Fiat Freemont je u nás docela běžné a oblíbené auto, ostatně nějaké recenze byly i tady na D-FENSu. Zajímavé na něm je to, že ačkoliv podle diskuzí by ho skoro všichni chtěli s benzínovým šestiválcem Pentastar, který stál na korunu přesně jako silnější dvoulitrový diesel, tak v reálu na to neměl koule téměř nikdo. O co tedy ropáci přišli a jak tenhle převlečený Dodge jezdí s motorem, který do něj tak nějak přirozeně patří

Třetí dítě je většinou hranice, kdy začne být většina mainstreamové automobilové produkce poněkud stísněná a je nutné řešit nákup něčeho většího, což byl i náš případ. Do té doby měla manželka k dispozici Mitsubishi ASX, které zmiňuju jen pro to, že je už od novoty předělané na LPG, které tu občas zažívá hejt. Podle diskuzí jsem asi jediný, komu plyňáky fungují naprosto bez problémů, na ASX je najeto už 180.000 km a dokonce má stále původní vstřikovače. Já jsem si pak na cesty do práce pořizoval starší krámy pro radost, cestu mám z 90% dálnici, takže naposledy to bylo Volvo S80 v ceně jedné výplaty s turbeným pětiválcem 2.5, samozřejmě benzínovým. To byla jízda, dost jsem v něm vzpomínal na Chrysler Vision, o kterém jsem tu kdysi dávno psal.

Každopádně tedy přišlo ono třetí smrádě a tak jsme se rozhodli si to vyměnit. Já dostanu do rachoty Myšáka, který je sice nuda, ale jezdí skoro zadarmo, a k tomu pořídíme něco většího. Parametry byly aspoň 7 míst, protože sem tam vozíme někoho navíc. Benzín, protože nafta nám smrdí, obzvláště štiplavý puch z koncernových TDI je nesnesitelný. Byl předpoklad relativně malého nájezdu a velkého podílu krátkých jízd, proto nehrála až takovou roli spotřeba, ze zmíněných důvodů jsem preferoval atmosféru. Poslední podmínkou byl hydroměničový automat a cena do 200 tisíc, bonusem pak bílá barva. Shodli jsme se na tom, že nechceme dodávku ani jinou podobnou krabici. Osobně mám nějakou averzi vůči MPV typu Sharan, Galaxy a podobně. Ačkoliv prostorem a praktičností jsou určitě super, tak ve mně vyvolávají pocit, že kdybych pořídil nějaký beztvarý blob typu Xsara Picasso a nalepil si samolepky chčijících dětí na páté dveře, tak můžu rovnou přestat dýchat, protože vevnitř už jsem umřel. Jediná výjimka byl Chrysler Grand Voyager/Dodge Caravan, ten poslední hranatý. Měl jsem ho v Kanadě půjčený právě s Pentastarem a až na nesmyslné uspořádání sedadel 2-2-3 mě docela bavil obřím místem a elektrickýma dveřma a kufrem. Žena to ale utnula s tím, že americké Berlingo ne, takže jsme zamířili do vod SUV a crossoverů.

Já si ideálně představoval nějakou ameriku typu Ford Expedition, Lincoln Navigator, Chevy Tahoe, nebo můj osobní favorit, Dodge Durango. Když ale žena viděla, že rozpočet stačí nanejvýš na rok výroby zhruba 2005, tak řekla, že žádným vybydleným veteránem jezdit nebude a dodala do seznamu poslední podmínku, že to nesmí být starší než Myšák, tedy zhruba 2013. Tahle kombinace parametrů byla docela smrtelná a to jsem nijak neomezoval nájezd. Z těch alespoň trochu zajímavých vehiklů vyskakoval třeba Chevrolet Orlando a VW Touran, ale oboje bylo moc malé. O Freemontu už jsme uvažovali dřív, líbil se nám a na výběr jich v dané cenové relaci byly desítky. Bohužel vše diesel, ale na druhou stranu Fiatí Multijet je údajně dost povedený motor, takže jsem ze zoufalství začal uvažovat i o naftě, kacíř. Zároveň jsem ale sledoval americký originál v podobě Dodge Journey, který se sice taky hojně vyskytoval s koncernovým TDI, ale občas se objevil i nějaký benzínový čtyřválec 2.4, který Chrysler vyvinul spolu s Hyundai a Mitsubishi a lze najít třeba v Outlanderu nebo Santa Fe. Projel jsem se s ním ale v Kanadě, když jsem tam kupoval auto, a byl na Journey zoufale slabý. Narozdíl od Fiatu se Dodge navíc často vyskytoval i v pětimístné verzi, takže z těch pár kusů v inzerci byl bídný výběr.

Až se najednou na bazoši objevil kousek, který nám byl jak ušitý na míru. Dodge Journey 3,6 V6 AWD s automatem, 7 míst, rok 2013, jediná majitelka, byl blízko, k tomu bílá barva, regulérní zázrak. Kromě benzínového motoru stál v pozadí zájmu potenciálních kupců ještě kvůli tachometru s cifrou 260.000 km, což je hodnota, kterou český zákazník považuje být za hranou, neboť sám jezdí v autě s podobným nájezdem, ovšem stočeným z půl milionu, a auto se mu rozpadá pod rukama. Domluvili jsme prohlídku, ženě stačilo vidět stav interiéru a byla pro, Dodge totiž vypadal stejně zachovale jako naše auto, takže jsme si po 10 minutách plácli, za což jsme dostali slevu, ideální obchod na obou stranách. Tolik tedy vsuvka k tomu, jak jsme se k němu dostali a proč jsme vybrali zrovna tohle, protože časté dotazy okolí jsou proč proboha ameriku, proč tak velký užraný motor, proč jste si prostě nekoupili orezlýho stočenýho naftovýho Sharana z tureckýho bazaru v rajchu jako my, abyste do něj taky mohli neustále sypat prachy za opravy. Ale teď už opravdu k autu.

To není asi třeba moc představovat, Freemonta viděl každý, rozměrově o trochu větší než Kokodáq, jinak víceméně klasické SUV/crossover, ačkoliv v US ho spíš považují za van. V recenzích novinářů se často opakuje, že Fiat kromě motoru přepracoval i interiér a vylepšil kvalitu, ale Freemont má základ v Journey po faceliftu, takže interiér je naprosto stejný a Fiat pouze nalepil svoje logo na volant. Co opravdu upravili, je podvozek, Dodge je klasická americká plavná houpačka, ale i Freemont je údajně velmi pohodlný, takže ty změny asi nebyly nijak radikální. Taky se často objevuje informace, že komicky nízká povolená hmotnost přívěsu 450/1100 kg je důsledkem nějakého špatného překladu nebo zlomyslnosti EU úředníků, ale Dodge má limit 2500 liber i v Americe. Na tohle auto prostě bohužel koule moc nepatří. Když jsme u těch rozdílů mezi Dodgem a Fiatem, tak Dodge má americká zpětná zrcátka, to znamená na pravém jsou ty šílené nápisy o blízkosti objektů, ale levé je ploché, takže v něm jde vidět úplný hovno a do mrtvého úhlu se schová i kamion. Naštěstí stačilo sehnat konvexní skla určená pro Fiat a přecvaknout je, protože to bylo o život.

Náš Journey je ve výbavě SXT, což je druhá nejnižší a od té úplně základní předokolky se čtyřválcem 2.4 se liší jen liťáky, satelitním rádiem a právě možností připlatit si za šestiválec, šestistupňový automat a pohon všech kol. Narozdíl od většiny evropských automobilek je tedy možné objednat si vrcholný pohon do základní výbavy, což je mi dost sympatické. Ta výbava jinak zahrnuje třízónovou klimu, tempomat, bezklíčové otevírání a start, denní svícení, dotykové rádio s handsfree, takže žádný holobyt to sice není, ale chybí mi ještě senzor světel a stěračů a nejvíc bych ocenil automatickou klimatizaci, protože furt šoupat modrou a červenou podle toho, jak zrovna venku je, to už jsem teda dlouho nezažil.

Motor Pentastar byl vyvíjen jako náhrada mnoha starších motorů s tím, že bude nasazen do většiny modelů Chrysler, Dodge a Jeep. Není to žádná evoluce 30 let starého motoru, jak je jinak v US zvykem, komplet nový celohliníkový DOHC 24ventilový vidlicový šestiválec byl designován pro nasazení do předokolek, zadokolek, čtyřkolek, na zástavbu napříč i podélně. Má proměnné časování ventilů, rozvody řetězem, umí spalovat E85 a navíc byl navržen tak, aby podporoval přímý vstřik, deaktivaci válců a přeplňování, ale ani jedna z těch posledních tří fíčur zatím nebyla použita. Taky jsou na netu tvrzení, že Ferrari vyvinulo šestiválec pro Alfy Romeo Giulia a Stelvio QV podle Pentastaru, ale zdroje se na tom rozcházejí. Tak jako tak je to moderní motor, který se za 10 let, co je v produkci, osvědčil a těší se oblibě, protože i z objemu na amíky relativně malého dává slušný výkon, na který ještě před pár lety potřebovali osmiválec. Dokonce slouží jako základní motorizace ve full-size pickupu Dodge RAM 1500. Jo a nemá start-stop, hurá.

V Journey má výkon 283 koní a krouťák 353 Nm, ale důležitější je spíš charakteristika. Není to žádná závodní pila, naopak se nejradši převaluje v nízkých otáčkách, 80% krouťáku dává už při 1.800 rpm. Tomu odpovídá i naladění šestistupňové převodovky, která drží otáčky nízko a spolu s výborným odhlučněním to má za následek, že motor uvnitř při jízdě není slyšet. A to ani na dálnici, kde při 130 km/h točí pouhých 2.000 rpm. Mimochodem, překvapilo mě, že tachometr nepřeměřuje ani o kilometr, rychlost ukazuje naprosto stejnou jako GPS. Samozřejmě ty koně tam jsou taky, takže když je potřeba předjet, tak ze sebe dokáže vydat krásně lineárně gradující výkon a k tomu soundtrack, který děti nazývají formule a občas jej po mě vyžadují. No, co by člověk pro děti neudělal. Dlouhodobá spotřeba okresky/město se drží na 12 litrech, na dálnici se pak díky té dlouhé šestce jede za 9, takže ani případný delší výlet nebo dovolená není důvod k návštěvě Home Creditu.

Samozřejmě jsem uvažoval o alternativních palivech. Bývalá majitelka prý jezdila na ethanol, což možná kdysi dávalo smysl, ale ještě před krizí stála E85 jen asi tak o korunu nebo dvě méně než benzín a když jsem to zkusil, tak spotřeba na něj byla šílených 16 litrů, takže se to absolutně nevyplatilo. Navíc Pentastar neumí E85 ve všech modelech, motor s tím problém nemá, ale asi není přizpůsobená palivová soustava nebo mapy v jednotce. Zrovna náš Dodge podle VIN a absence žlutého víčka nádrže na ethanol není, ale jestli na něj opravdu najel čtvrt milionu a nesvítí žádná chyba, tak kdoví, v čem se schválené a neschválené modely liší. LPG dává vzhledem k nepřímému vstřiku větší smysl, navíc rezerva je umístěná zvenku pod autem, takže by nádrž nijak neubírala prostor. Ale jde jen o dojezdové kolo, objem by byl max něco lehce přes 40 litrů, což při 80% naplnění plynem dává nějakých 300 km dojezd. Tyhle úvahy utnula koronakrize a cena benzínu 21,90 Kč, kdy jsem poprvé vzal plnou i do Oldse a jeho 100 litrové nádrže. Ale už to pomalu zase roste, takže se k této myšlence vrátím.

Nadšení z auta zatím nevyprchalo a ještě po půl roce se pereme o to, kdo bude řídit, na čemž má největší zásluhu právě motor. Rozhodně můžu Journey/Freemonta s Pentastarem doporučit, ale pokud máte zájem, tak hodně štěstí při hledání, protože nejsou. A když jsou, tak za dost nesmyslné ceny, jako kdyby se jednalo o nějaký sběratelský klenot. Každopádně osobně mi přijde škoda, že Fiat už převlečené ameriky, jako byla Lancia Thema, Lancia Voyager nebo Fiat Freemont, neprodává, protože za málo peněz jste dostali hodně auta. Ostatně stačí srovnat ceníky Freemonta a Kodiaqu, Fiat začínal se zmiňovanou benzínovou 2.4kou na 525 000, Škodovka začíná na 717 000 Kč. A nejsilnější benzínový Kodiaq 4×4 s automatem je přes milion, zatímco Freemont 4×4 s Pentastarem byl za 811 tisíc Kč.

 


22.06.2020 Redguy


Související články:


12345 (110x hodnoceno, průměr: 1,12 z 5)
11 652x přečteno
Updatováno: 21.6.2020 — 22:05

Reklama

D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!