Rád bych se tímto vyjádřil k nedávnému D-FENSovu článku „System shutdown„.
Sice tím porušuji bod 2 návodu pro nové autory, ale uznejte sami, že diskuse je na tento poněkud obšírnější text trochu nevhodná.
Úvodem snad to, že téměř se vším, co D-FENS kritizuje, plně souhlasím. Jako zaměstnanec ve vlastní firmě mohu situaci docela dobře hodnotit z obou stran. Měsíčně odevzdám státu něco málo přes 20 tisíc korun a o trochu více mně dorazí na soukromý účet. Jak Dfens správně poznamenal, když si za vydělané peníze chci něco koupit, platím dalších 19% DPH, spíše ale více v podobě různých spotřebních daní. Realná daňová zátěž zaměstnance je proto spíše kolem 70% než D-FENSem vypočtených 50. Jednoduše řečeno, z vydělaných 100 tisíc si můžete opatřit protihodnoty ve výši cca 30 tisíc korun.
Pokud bych měl moc často premýšlet, jestli za odvedené peníze dostávám odpovídající protihodnotu, asi bych se musel časem oběsit nebo zbláznit. U doktora jsem byl naposledy před 4 roky, služeb policie jsem nikdy nevyužil (leda opačným směrem při platbách pokut za parkovaní) a své doby studia jsem již systému zcela určitě splatil. Mám tedy určitě stejně dobrý důvod vyzývat k občanské neposlušnosti jako D-FENS. Proč to nedělám a dělat nechci? Protože zcela důvodně
pochybuji o tom, že někde na světě je to lepší a že je vůbec možné, aby to při respektování Gaussovy křivky rozložení inteligence lidí bylo někdy lepší.
Ze své zkušenosti vím, jak se žije lidem ve Švýcarsku a Francii, zprostředkovaně potom i jaké je to ve Velké Británii, USA a mnoha dalších zemích. Ve Švýcarsku jsou sice daně nižší, musíte si zde ale zvyknout na totálně policejní stát, širokou udavačskou síť v obyvatelstvu a obchody povinně zavřené v neděli. Po druhé hodině odpoledne v žádné restauraci nedostanete teplé jídlo a když má pekárna napsáno, že v 8 otvírá, tak to myslí doslova a v těch osm tam teprve začínají zadělávat těsto. Na tohle bychom si tady asi těžko zvykali.
Ve Francii jsou daně o něco málo vyšší a socialismus možná také, v Anglii si zase musíte zvykat na to, že kazdý centimetr louky, pole nebo lesa je v soukromém vlastnictví, oplocen a vyjet si tam po lesní cestě na kole nebo jít na houby prostě nejde (že to s tématem článku nesouvisí? Myslím, že ano). USA je kapitola sama pro sebe a je třeba tam přijmout za své, že polovina vašich sousedů jsou totalní magoři a druhá polovina skoro magoři. A v každé z těchto zemí mají své Grossy,
Paroubky a Škormachy, akorát že k nám se tyto informace nedostanou a vnímáme jen to pozitivní, co do našich médií doputuje přes různé zpravodajské agentury.
Když tohle všechno komplexně uvážím a srovnám se zeměmi jako je Kuba, Rusko, Čína, Bělorusko, Sev. Korea, Libie, Albánie a další země třetího světa, jsem zkurveně rád, že žiju a pracuju zrovna v tom českém kocourkově.
Je dobře, že existuje skupina obyvatel, jako jsou čtenáři a diskutující tohoto webu, protože oni musí vyvažovat tu zbylou část komoušů, socanů a ostatního neřádstva. Proto buďme sprostí na naše líné a neschopné úředníky, podepisujme petice a dávejme všemožně najevo, co se dělá špatně a kde je chyba. Máme na to právo a je to tak správně.
Problém některých lidí je ale to, že mnoho věcí pojali za samozřejmost. Je pro ně samozřejmost, ze žijí v zemi, kde se od středověku prakticky neválčilo, že se každý den probouzejí do relativně bezpečného světa, že mají přebytky dobrého jídla, střechu nad hlavou, měsíc dovolené každý rok, kolem sebe krasné lesy, skály, louky a večer se v posteli přitulí k někomu, koho milují a kdo miluje je.
Tohle všechno totiž také není zadarmo – vezměte všem vohnoutům a cikánům jejich socialní dávky a za chvílí budete muset vycházet z domu jen se svým osobním bodyguardem a na ulici budete překračovat mrtvoly těch, kdo se prostě nebyli schopni o sebe sami postarat. Ačkoliv jsem striktně pravicově orientovaný, je mi jasné, že za klid trvající v Evropě již mnoho desítek let může z velké části právě socialistické uspořádání většiny Evropy. Je to smutné, ale myslím, že je to tak.
Ti pánové nahoře ale musí mít neustále pocit, že nad nima visí obušek, že někdo ty jejich levárny vidí a že si nemůžou dovolit úplně všechno. Nikdy nebude nic ideální, jde jen o to udržovat alespoň přibližnou rovnováhu, netlačit moc na pilu, ale ani ji nenechávat kmitat naprázdno. Je to jako v té pohádce o sedmi statečných – každý rok přijeli banditi a sebrali vesničanům část úrody. Byli ale chytří a vždy jim nechali právě tolik, aby neumřeli hlady a aby se jim vyplatilo příští rok znovu hospodařit. Nebýt těch sedmi, tak by tahle „symbióza“ pokračovala dál. Naši socani to dělají zrovna tak – většinu člověku seberou, ale vždy nechají právě tolik, aby se lidem vyplatilo dál pracovat. Dokud mi berou 70% plodů mé práce, jsem ochotný to výměnou za výše uvedené akceptovat. Až mi začnou brát 95% výdělku, řeknu si, že už se mi to nevyplatí a odejdu pracovat někam, kde je to lepší. Chytrý socan však citlivě vnímá tuhle hranici a hlídá si, aby se držel vždy na správné straně. Pokud by hranici přešel, spláchne to i jeho.
Proto máme nejspíše pouze dvě možnosti – buď čekat na sedm statečných nebo se naučit radovat z maličkostí, zdanlivých samozřejmostí, smířit se s tím, že svět není a nebude ideální a pokusit se být na systému co nejméně závislý, abychom mohli kdykoliv rychle sbalit kufry.
Nejsem zrovna mistr psaného slova, proto omluvte případné stylistické neobratnosti a gramatické chyby. Myšlenku se mi snad vyjádřit povedlo.
(Zatím nikdo nehlasoval)