DM 2015 AAR

Featured Image

Jako tradičně přináším krátkou zprávu o průběhu automobilního výletu zvaného Den mobility 2015. Je to jediné pravidelné setkání čtenářů našeho webu a pořádáme ho u příležitosti tzv. Evropského týdne mobility.

Mimochodem, zaznamenali jste letos, že by oficiální Evropský týden mobility probíhal? Každoročně se jednalo o ukrutnou skupinovou onanii různých grantových pijavic. Zavíraly se ulice a děti musely povinně chodit na akce, kde jim cyklopati vymývali mozky. Já jsem nezaznamenal letos vůbec nic. Vzdor rozsáhlým plánům na webu Ministerstva životního prostředí a úchvatného videa šeredné soudružky evropské komisařky o tom, že je kolo prima, občané se zjevně nestarali a při svém denním honu za prací a potravou ponechali zásady multimodální dopravy stranou. Slova paní komisařky se tak ujala nejspíš jen mezi uprchlíky ze severní Afriky, kteří také pravděpodobně měli nejmenší problém otřesné soudružčině angličtině porozumět, a ti se multimodálně vydali vstříc světlým evropským zítřkům.

A ani ta posraná cyklojízda nebyla. Jeden z účastníků přinesl fotky z polučního, pardon, pouličního festivalu Zažít město jinak. Jednalo se čtyři stánky, u kterých ovšem nebyli žádní lidé. Hrůza. Takhle ten zelený socialismus nevybudujem, soudruzi. Jakož i na jaře, současné vedení auto*matu podporuji a přeji si, aby to takhle dělalo dál nebo ještě víc.

Letošní ročník DM jsem situoval do okolí Vlašimi. Je to čím dál větší problém nacházet ve středních Čechách lokality, kde se dá jezdit, nebrzdit provoz, zaparkovat, pokecat, najíst se a to všechno pro několik desítek aut. Tentokrát jsem se rozhodl neponechat nic náhodě a hledáním trasy jsem strávil celé jedno odpoledne a večer, přičemž jsem projel oblast mezi Stříbrnou Skalicí a Vlašimí, a tohle bylo maximum, které se dalo ze země české, domova mého vydolovat.

Letošní trasa byla jednoduchá a nekomplikovaná. Počet registrovaných účastníků dosáhl čísla 68. Policie nás tentokrát nepoctila návštěvou jako v Mělníku. Bylo to zcela relaxační. V souvislosti s akcí dorazila dvě varování. Na jedno jsem již upozorňoval a druhé se týkalo možného policejního zásahu, nedorazilo však prověřenou cestou a přes osvědčené prostředníky, takže jsem jej vyhodnotil jako nevalidní a kromě upozornění posádek průzkumných vozidel na ni nijak nereagoval. Jinak paní Bostlová je milá dáma a za projevenou ostražitost jsem jí poděkoval.

Jel jsem s černým Seatem Leon. Ten už má jeden DM za sebou, byl to ročník 2011, kde se krátce objevil na videu zachycujícím předjížděcí manévr probíhající přibližně z Prahy do Berouna, a to jen díky tomu, že se majitel Favoritu Evo slitoval. Už nemám 147, původně jsem chtěl jet s Julčou, ale byl jsem líný s ní vyjíždět z garáže a přendavat do ní věci. Hned na začátku výletu jsme museli uspíšit odjezd kolony z Divišova, protože se Divišov ucpal. Jelikož není naším zájmem vyvolávat dopravní problémy, jak činí konkurence, uskutečnili jsme odjezd kolony o pět minut dříve. I tak to bylo limitní, protože otáčení a řazení vozidel vypadalo poměrně bizarně. Divoké manévrování zvládlo nakonec i obrovité SUV Durango, které vypadalo jako lokomotiva. Naštěstí a díky řidičským kvalitám výletníků však nedošlo na žádný problém. Pár minut nato jsem mohl zase okusit ten pocit „D-FENSi, co jsi to udělal“. Jel jsem někde v polovině kolony a sjížděl za zelenou Simcou do obce Kondrac, která je v dolíku. Na protějším kopci jsem viděl začátek kolony a došlo mi, že ten had je docela dlouhej.

V cílovém bodě, Louňovicích pod Blaníkem, které nám narozdíl od  Divišova nebyly malé, ale tak akorát, na nás už čekal kompletní team pořadatelů i.Questu ve fialových tričkách i Jana, která mívá na starosti distribuci perníku. V Louňovicích proběhlo tradiční očumování vozidel, kterým tradičně dominoval bílý Oldsmobile Jetstar. I jinak bylo na co koukat, nechyběl ani béžový favorit, který získává rok od roku brutálnější výraz, letošní agresivní postoj se zvětšeným rozchodem a zvětšenými odklony naháněl hrůzu. Při pohledu na dvojici vozů Honda Civic jsme mohli zavzpomínat na doby propracovaných malých atmosférických motorů pro širokou veřejnost, a tyto doby pominuly a nepřijdou. K unikátním strojům patřila Ibiza by Porsche Cabrio nebo Simca 1301 v originálním stavu. Simca byla schopná nečekaně rychlé jízdy, udržela krok s kolonou, která se pohybovala dejme tomu svižně. Moje oko spočinulo na bílé A-R 147 facelift dvoudveřák, kterých bylo vyrobeno všehovšudy pár, než byla dvoudveřová karosérie obětována úsporným programům. Kdybychom vyhlašovali cenu pro cool petrolheada, tedy toho účastníka, který nejvíce mrzne, tak by letos nevyhrál majitel Kaipanu (Kaipan byl u doktora), ale pán se zelenou sajdkou BMW ála wehrmacht, které chyběl snad jen kulomet a nějaké ty granáty a kterého čekala v noci cesta do Písku.

Večeře proběhla na zámku v Libouni. Protože v Libouni není moc místa, došlo v Louňovicích k zajímavé věci. Petrolkové zformovali pěší těleso, které opustilo auta a vydalo se do dva kilometry vzdálené Libouně pěšky. Tak jsme nakonec byli také multimodální. Za vstřícnost se zajištěním jídla a pití děkujeme paní Lence. Zámek má pravděpodobně nekonečnou kapacitu, protože jsme se tam vešli vedle svatby. Svatebčané se na počest Evropského týdne mobility nadšeně fotili s militární sajdkou. Paní komisařku by asi kráklo.

Objevil se také známý aktivista a majitel několika kurózních vozidel Robert Vašíček, který potom řekl v hospodě zajímavou věc. Diskutovali jsme problematiku Strany svobodných, která je podle mně zralá buď na generálku a odložení čísel do depozitu, a proč kurva neexistuje strana, která by zastupovala zájmy řidičů, problematika jako taková by se teoreticky dotýkala mnohem více lidí než obvyklá mediální téma jako tamta kuropce, nechtěnci a navíc doprava má přesah do skoro všech „klasických“ oblastí politiky. Robert mínil, že k tomu, abychom se dostali s úplně novou stranou do parlamentu, by bylo zapotřebí něco mez 200 a 300 miliony korun, takže dokud na DM nepřijede Kellner, tak z toho nic nebude. Hluboce lidsky jsem se nad tím zamyslel a v hlavě mi naskočila aplikace Kalkulačka. Ročně dostane pokutu každý desátý řidič, řidičů je v ČR pět milionů, čili tady máme půl milionu lidí, kteří se chystají v následujícím roce někomu zaplatit nejméně tisícovku v nějakém tom programu pokutiček se slevou, kterou dostane, když se vysere na svá občanská práva. No a když každému desátému dejme tomu pomůžeme a z nich každý desátý své peníze dá nám a ne nějakému obecnímu ANOzmrdovi… takže to dělá…

Jako tradičně jsem do celé akce zakomponoval vedlejší úkol. Letos neměl žádné historické pozadí (v okolí Vlašimi nespadlo dost vhodných letadel s příběhem) a tak jsem narychlo vymyslel následující úkol. Had na obrázku má tvar silnice ze Šternova na Zdebuzeves. Vytvořil jsem ho částečně ručně a částečně v Malování ve vlašimském Tescu téhož dne po poledni. Na hadovi jsou šipky, ty směřují do jednoho místa, a to sice sem. Tam byla na dopravní značce „zákaz vjezdu“ nalepena obálka, ve které se nacházel dárkový kupón na nákup ve Zbraních Šubrt v hodnotě 1000 Kč. Jakkoli jsem to moc nečekal, jeden čtenář D-F na to přišel. Nejednalo se o účastníka DM a jeho výhodou bylo, že tam poblíž bydlel, a multimodálně na kole se večer vypravil na místo. Blahopřeju mu tímto k úspěchu a doufám, že mu nakoupený materiál usnadní soužití s jeho potenciálními novými sousedy ze Sýrie či Eritrey.

Ano, až do akce samotné mě pronásledovala mě nějaká ztráta motivace, proměna rámcových podmínek nebo jak to vlastně nazvat. Zmínil jsem to i na místě. Když jsem si DM v roce 2010 vymyslel, byli všude v médiích na hlavu z omezování individuální dopravy a denně nám vtloukali do hlavy, že jsou auta zlá a lidé v nich opovrženíhodní. Lili nám do hlav zelenejma trychtýřema nemocné vize hromadné cyklistiky a povinného ježdění mastnou tyčí. Zdálo se mi, že už nemůže být hůř, celkově i pro mě osobně, protože mám auta rád. Co horšího. Ono jim nestačilo, že jste si jejich žvásty trpělivě poslechli a dokonce jim ani nepostačovalo, že jsme se podle nich zachovali. Zahodili  stará „neekologická“ auto nebo strpěli zákaz projíždět ulicí, kam jsme ještě včera mohli a nikomu to nevadilo. Ty kurvy vyžadovaly souhlas. To je přece totalita at its best. A já jsem si řekl hovno, zkusím dát dohromady lidi, které řízení baví. Nyní se už zase mít z auta radost, zelená militantní debilita otupila sama sebe. No, neva. Gilhad to řekl dobře. Odteď to nebudeme dělat kvůli nim, ale kvůli nám.

Cestou zpátky jsem měl ještě afterparty. V nějaké šílené prdeli před Mladou Vožicí jsem těsně před vjezdem do vesnice spatřil nějaké lidi na silnici, jak na mě svítí baterkou, což mě přimělo zpozornět z toho obvyklého sleep/standby módu za volantem. Vzápětí se přede mnou zjevila temná hromada plechu auta ležícího na střeše. Leon moc dobře nesvítí a v té díře chybělo veřejné osvětlení, prostě to najedou bylo přede mnou. Celkem bez potíží jsem se tomu vyhnul, ono má přece jen něco do sebe mít auto s dobrým podvozkem. Kdyby mě ti kluci nevarovali, projebal bych cenné desetiny vteřiny na to, abych se probral a nahulil bych to do něj. To je furt mladý tohle, mladý tamto, berou drogy, žerou hamburgry, hrají Call of Duty Black Cocks a World od Wankcraft a jsou cynický a nechoděj do Sokola a sračky, ale já je musím pochválit, protože mi  zachránili prdel, zatímco dospělí na to srali, čuměli na tu spoušť z oken, vedli debilní kecy o tom, jaká to musela bejt rána – no to asi ano, asi jako pokaždý, když do něčeho narazí tuna železa – a kdybych se do toho trefil, tak by po mně zbyly asi jen ohořelý slipy, protože z toho převráceného auta tekl benzín, dělal na zemi takovou férovou louži a nad ní se v kufru bimbala nádrž na LPG. Pokud vím, tak se nikomu nic nestalo, jen peugeot je v hajzlu.

Jeden ze čtenářů mi před časem vnuknul myšlenku pořádat DM dva, přičemž ten dodatečný by byl něco jako hardcore DM, tedy nějaká komplikovanější a vzdálenější trasa pro méně zájemců. Jednalo se o reakci na loňský ročník, který byl pro většinu účastníků příliš těžký a do toho ještě s policajtama, to bylo už dost za limitem. Většinu lidí to sice nasralo, ale na druhé straně přístup „hardcore my style“ má taky něco do sebe. Skoro jsem to v létě uskutečnil, pilot béžového Favoritu dokonce trasu oscoutoval a prohlásil, že je to OK. Počkám si na diskusi, jaký bude přístup čtenářské obce.

Děkuji všem účastníkům a organizátorům, zejména Janě, RIKovi, Janovi, Ondřejovi, Pavlovi a pilotům průzkumných vozidel. Dál za pomoc s přípravou trasy a mojí ženě za perník, ale to s ní vyřídím sám.

Děkuji za Vaši účast a slova podpory. Pokusíme se dál nebýt sračky.


28.09.2015 D-FENS
 


Související články:


12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
550x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:51
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!