Deset módních slov (a sousloví)

Featured Image

Jak jdu životem, poznávám, že takzvaná novinářská obec vždy po nějakém čase vytáhne z klobouku nějaký výraz, několik měsíců či let se s ním mazlí ve všech podobách, a pak jej zahodí do žumpy ve chvíli, kdy si najde jiné slovo, kterým vám bude vymývat mozek, dokud nebude nahrazeno slovem dalším. Zde je pár příkladů – a začněme u komančů.

Soudruh. Na začátku dvacátého století celkem běžný výraz pro blízkého přítele či parťáka. Následně se ho chytli socialisti a pak hlavně komunisti, protože bratr patřil lidovcům a přítel včelařům. Po roce 1948 byli lidi z novin zblblí natolik, že soudruh byl úplně každý, i když neměl rudou knížku. Paradoxně když dnes chcete někoho urazit, řeknete mu soudruhu.

Perestrojka. V českém překladu přestavba. Poslední pokus komunistů z východního bloku udělat něco s plody své čtyřicetileté činnosti. Nevyšlo to, ale pokud jsem v půlce osmdesátek neslyšel ve zprávách ve třetí větě slovo přestavba, cítil jsem se nesvůj.

Estébák. Do roku 1990 jsem nevěděl, že něco takového jako STB je. Pravda, můj spolužák skončil na udání v Bartolomějské, protože jsme spolu lehce ožralí hráli v ranní tramvaji kromě krylovek i jednu veselou s textem „I’m loving Gustáv Husák every day“. Aby ho nevyhodili ze školy (a on nemusel na dva roky na vojnu), podepsal nějakej papír, podle kterého měl nahlašovat protisocialistické nálady na škole. Řekl mi to u piva vyjukanej jako zajíc hned ten večer. Vzhledem k tomu, že jsem s pány z Bartolomějské ani poté neměl tu čest, mám dodnes svého spolužáka za fajn chlapa. Na rozdíl od současných moralistů, kteří by neváhali nazvat ho estébákem.

Privatizace. Malá, velká, kupónová. Kdo začátkem devadesátek neprivatizoval, jako by nebyl. Snad každý z nás si byl koupit onu růžovou kupónovou knížku, která byla po pár měsících dobrá tak akorát k tomu, abyste si s ní vytřeli prdel. Nicméně žijí mezi námi tací, kteří na tuto kapitolu rozkrádání eráru nedají dopustit.

Genderová rovnoprávnost. Já tedy vyrůstal v době, kdy bylo jasné, že ti, co mají šulína, jsou kluci, a těm, co mají čárku, se říká holky. Ještě v devadesátkách šlo o to, aby ženy dostávaly v zaměstnání stejný plat jako muži. Dnes devianti dosáhli například toho, že už vás v londýnském metru neosloví tradičním Ladies and gentlemen… Tahle úchylárna už je fakt přes čáru.

Občanská iniciativa. Při tomto slovním spojení se mi v kapse automaticky otvírá produkt známé firmy z Mikulášovic. Z mého pohledu ostentativní obcházení demokracie. Stačí pár peněz, sehnat nějakou tu loutku, podmáznout pár presstitutů a s jejich pomocí ovlivňovat politiku státu nebo aspoň určovat, co je správné a co si má plebs myslet. A kde jinde by hledaly uplatnění zástupy politologů, sociologů, pornoherců a podobné svoloče, která si život založila na parazitování?

Oligarcha. V podstatě kdokoli z Východu, kdo má prachy. To je současný výklad. Ale za komunisty se toto slovo používalo pro démonizované označení bohatých lidí na Západě. Jednoznačný příklad recyklovaného výrazu použitého v různých dobách s různým významem.

Hate free. Špatně vzdělané dítko vám toto slovní spojení může přeložit jako Nenávist zdarma. Jedním ze znaků hatefree komunity je bezbřehá nenávist ke všem, kteří nesdílí jejich hatefree hodnoty. Takže vlastně přeloženo správně.

Dezinformace. Za mého mládí se říkalo lži. Lež je lež, ale dezinformace zní trochu ďábelsky, a přitom si „dezinformační analytik“ připadá tak nějak chytře, možná skoro i edukovaně. Když jsem za Husáka dokoukal televizní noviny, pustil jsem si Hlas Ameriky. Díky tomu jsem se naučil pochybovat o všem, co nakdákají v televizi, a začal si ověřovat skutečnost z jiných zdrojů. Nám, kteří máme tohle za sebou, jsou tito novodobí politruci k smíchu. Pokud chcete znát pravdu, bude vás to prostě stát úsilí a čas.

Pravda. Jo, a láska, málem jsem zapomněl. Kdo je majitelem pravdy, má automaticky nárok na lásku, takže těm druhým zbývá logicky jen lež a nenávist a určitě to prohrajou. A proto nosiči pravdy mají ty ostatní právo nenávidět, čímž zároveň popírají svou všehomírnou lásku. A taky se říká Každý má svou pravdu. Pravda vítězí. Nebo Pravda vítězi? Nemám pravdu? Co je to vlastně Pravda?


14.04.2018 Pako

12345 (185x hodnoceno, průměr: 1,66 z 5)
10 217x přečteno
Updatováno: 14.4.2018 — 21:39
D-FENS © 2017