Den Země se slaví od roku 1970. Pro první oslavu dne 22. dubna 1970 byl zvolen den 100.narozenin soudruha Vladimíra Iljiče Lenina. Toto datum se označuje za počátek environmentálního hnutí. To hovoří za vše, dál by snad ani nebylo třeba pokračovat.
Komunismus se již zdiskreditoval. Socialismus se zatím zdiskreditoval pouze ve východní Evropě a to ještě nedostatečně (jinak by lidi nezapomínali). Většina lidí si zdá se ani neuvědomuje, co to vlastně ten socialismus je, protože například většině lidí zůstává utajeno, že nacismus není krajně pravicová ideologie, nýbrž levicová (nacionální socialismus).
Protože socialismus se také zdiskreditoval, kolektivisté vymysleli nový -ismus: environmentalismus. Bohužel se zdiskreditoval pouze pojem socialismus, pouze jeho značka. Socialismus jako takový bohužel vesele bují pod jinými jmény.
Podle mě kolektivismus rovná se socialismus rovná se levice. Proto pro mě environmentalismus splývá se socialismem a s levicí.
Socialismus klade zájmy celku (nebo nějakou ideu) nad zájmy jednotlivce. Například Zelení otevřeně říkají, že ekologie je důležitější než svoboda jednotlivce. Podle kolektivistů svoboda jednotlivce musí ustoupit nějakému vyššímu zájmu, vyšší myšlence.
Podobné je to s hospodářstvím volného trhu. Kolektivisté neřeknou „nemáme rádi volný trh, nemáme rádi svobodný trh, nemáme rádi tržní hospodářství, protože nemáme rádi svobodu, vaší svobodu, proto zavádíme socialismus“. Budování socialismu už by neprošlo. Tak budují sociálně tržní hospodářství. Opět budují socialismus, tentokrát pod značkou sociálně tržního hospodářství.
Kolektivisté mají touhu po moci, chtějí vládnout. Možná by měli problém se sami kdekoli uplatnit v prostředí volného trhu. Proto by chtěli raději vládnout, regulovat, povolovat, zakazovat, přerozdělovat, dotovat, snažit se o naše Dobro, určitě ale ne chránit naší svobodu, hájit „veřejné zájmy“, určitě ale ne zájmy jednotlivců (snad kromě jich samotných).
Svoboda jednotlivce ustupuje ve jménu budování komunismu, socialismu, environmentalismu, ve jménu „veřejného zájmu“ atd. atd., mohl by se poskládat dlouhý seznam. Vždy jde o to někomu vládnout na úkor jeho svobody.
Proto se jako stoupenci svobody musíme bránit. Musíme bránit naší svobodu. Nikdo jiný než my to za nás neudělá.
(Zatím nikdo nehlasoval)