Dnes byly na Václavském náměstí v Praze tři demonstrace; dvě islamobijců, jedna sluníček. Rozhodl jsem se, že se zajdu podívat na lidi, kteří neztrácejí čas teoretizováním a „přicházejí s řešením“; jasně, jsou i příjemnější způsoby, jak strávit parný letní den, na druhou stranu tohle bylo zas velmi poučné. Tento text koncipuji trochu jinak než většinu ostatních; z drtivé většiny to bude jen o tom, co se dělo, závěry nechť si čtenář vyvodí sám. Koho tedy nezajímá popis průběhu demonstrací, článek ani neotvírejte, skoro nic jiného v něm nenajdete.
Už nějakou dobu měly všechny tři demonstrace na Internetu různé weby a skupiny, kde se organizovali lidé; panovala v nich různá atmosféra, kterou bych rád krátce popsal. Sluníčkáři, jejichž shromáždění bylo ohlášeno na čtrnáct hodin v úplně spodní části Václaváku, měli přislíbenou účast dvou tisíc lidí; v jejich řadách panovala v zásadě shoda, i když nějaké stíny v ráji jásavých idiotů a pravodláskařů se též našly, avšak jejich skupina nebyla nijak uzavřená, ergo tam mohl přispívat v podstatě každý (i z druhého tábora), příspěvky se tam moc nemazaly, takže nakonec rozhádaná sluníčka sjednotilo nadávání společným nepřátelům. Na patnáct hodin „pod koněm“ byla ohlášena demonstrace jakési trochu hysterické Lucie Haškové; na Internetu jí naslibovalo účast přes sedm tisíc lidí, jejich aktivita byla obrovská (vymýšleli, co všechno s těmi muslimy udělají, jak s nimi zatočí a sdíleli materiál podobný tomu, kterým nás tu obšťastňuje Katoda ve svých článcích), nabízeli se řečníci, organizátoři, zajišťovatele aparatury, vše slibovalo obrovskou akci, avšak vládla zde ostrá cenzura, takže jakýkoliv byť i jen trošku ne zcela islamobijecký příspěvek byl ihned smazán a jeho autor vyhozen, takže se účastníci stihli bez přítomnosti společného nepřítele pohádat o každou kravinu. V sedmnáct hodin ve spodní části Václaváku (nad sluníčky) měli domluvenou schůzku DSSS, Národní demokracie, kdejaký nácek a jako bonus Okamura; na Internetu jsem od nich pozoroval relativně nízkou aktivitu, natožpak nějaké řešení toho, kolik jich přislíbí účast, což přisuzuji tomu, že byli patrně organizováni nějak lépe a hlavně někde, kam se nedostane každý anarchokapitalista jen proto, že ho tam pozve kdosi, kdo spolu s ním pozval i dalších dvě stě lidí, které vůbec nezná.
Před čtrnáctou hodinou jsem tedy dorazil za sluníčkáři. Na transparentech měli samou pravdu a lásku, většinou orámovanou nějakou růží Sociální demokracie, případně čtyřlístky Zelených, vesměs k zblití; mimochodem, věděli jste, že výše uvedené strany mají nějaké přípravky, které se jmenují „Mladí sociální demokraté“ a „Mladí zelení“? Všichni tito, ještě ve spojení s Antifou, nějakými cikánskými organizacemi, církevními spolky, Kohoutem a jakousi všemocnou iniciativou, jejíž zakladatel se chlubil tím, že reprezentuje úplně všechny názorové skupiny, ať už pravicové, levicové, věřící, antitheisty, všemožné filosofie, environmentalisty, anarchisty, politiky různých stran, aktivisty, blogery všech směrů a tak dále (celý ten seznam už si nepamatuji), což znamená, že za ně vlastně nemůže mluvit (říkám si, že taková iniciativa je vyloženě výhra), sdělovali v podstatě jen hesla, která měli na transparentech; přidaná hodnota sdělení řečníků veškerá žádná. Musíme přijmout uprchlíky, pravda a láska, kdo nechce, je nácek, pravda a láska, každý by měl být státem donucen přijmout uprchlickou rodinu, pravda a láska, strach z uprchlíků je iracionální, pravda a láska; argumentačně to bylo podloženo především tou láskou… jo a ještě tím, že praotec Čech byl také imigrant, Konvička je iracionální zakomplexovanec a hlavně ta láska, protože ta je vo pohodě. Pro čtenáře mám ale i dobré zprávy: Kohout šel zřejmě do sebe a naslouchal argumentům svých odpůrců; zatímco dříve tvrdil, že máme uprchlíků přijmout miliony, dnes už chtěl „jen“ jeden milion!
Sluníčkářů se sešly asi tři stovky a časem jejich řady rostly; organizátoři pochopitelně už oznamují nesmyslně vysoká čísla, každopádně existuje fotka z doby, kdy jich tam bylo nejvíce, přičemž na ní kdosi optimisticky napočítal pět set lidí, avšak řada z nich jsou jen kolemjdoucí, novináři (těch tam bylo požehnaně) a různá zevlující individua (jako třeba já), takže reálně jich mohlo být ke čtyřem stům. Zjevem se dost různili: baťůžkářky, černoši, muslimové (mimochodem, některé transparenty byly přímo s arabskými klikyháky), hipsteři, pirát (s plyšovým papouškem na rameni), všemožné přírodní typy a Kohout (ten byl mimochodem celebritou, fotilo si ho i hodně lidí z druhého tábora, protože nevěřili, že někdo takový může skutečně existovat, což já už teď mohu potvrdit). Jakási pohledná cikánka (možná to nebyla cikánka, ale jen cikánskou organizaci zastupovala, tím si teď nejsem úplně jist) s šátkem na hlavě oznámila, že večer místem demonstrace mají procházet náckové… a tak byla na světě hra na Gandalfa: „You shall not pass!“ Více o tom níže; teď se přesuňme „pod koně“, kde právě začíná monstrózní akce, jejíž organizátoři se obávali, že když přijde tolik lidí jako v devětaosmdesátém, zaplní celý Václavák a nastanou konflikty se sluníčkáři dole.
V patnáct hodin jsem stanul „pod koněm“, kde to vypadalo, že tam právě dorazil turistický zájezd, který by se bez problémů vešel do dvou autobusů. Zápal těch, kteří na Internetu deklarovali (doopravdy), že dnešek se zapíše do české historie jako den, kdy povstane český národ jako jeden muž, s ním i ostatní země světa, aby se konečně vypořádali s nepřítelem, by se dal přirovnat k zájmu nějakých turistů o sochu, před kterou stáli. Lucie Hašková byla velmi zklamaná, protože jí nedorazili řečníci, aparatura a hlavně lidi. Na pódiu řečnil kdosi s megafonem, skoro mu nebylo rozumět, navíc mu do toho neustále hulákal nějaký dědek cosi o víčkách z PET lahví pro naše děti a zdravotnictví; dozvěděl jsem se především to, že všichni jsou svině, svět se proti nim spiknul, sluníčkáři sabotovali jejich demonstraci, protože jim někdo, koho nikdy neviděli a neznali, na facebooku slíbil aparaturu, kterou pak nedodal, což je zjevně spiknutí islamofilů. Zazněly nějaké řeči o tom, že islám je zlo a musíme se s ním vypořádat. Demonstrace se nesla v duchu lhostejnosti a ublíženosti, že jsou lidé lhostejní; ostatně kdo by to byl čekal, že když jim na sociální síti slíbí účast tisíce lidí, tak pak nepřijdou. Největším dojákem bylo předčítání dopisu jakéhosi patnáctiletého kluka, který nenávidí islám a bojí se mít děti, protože mu je „slimáci“ určitě zabíjí, nesmírně obdivuje organizátory akce, neví, zda kdy najde odvahu dělat to, co dělají oni, ale zato chce jít do války a zabíjet muslimy ve jménu své vlasti (myslím, že ta pasáž o chybějící odvaze uspořádat demonstraci byla skutečně vtipně hned vedle té o touze jít do války). Lidé šílí (to bylo jediné, co je trošku probralo z letargie), úžasné, kéž by takový byl každý Čech. Odcházím si doplnit tekutiny a najít nějaký pytlík na zvracení.
Trochu uklidněn zážitky z demonstrace Lucie Haškové uvažuji o tom, že třeba ta atmosféra, kterou jsem zažil s islamobijci minule, byla nějaká ojedinělá a ve skutečnosti to nebude tak horké; v tomto sladkém omylu jsem setrval asi do sedmnácti hodin, kdy se předvedli náckové s Okamurou a Bartošem (teď není řeč o pirátovi Ivanovi Bartošovi, ale naonacistovi Adamovi Bartošovi). Zde bych si dovolil jen malou vsuvku pro čtenáře, kteří mě nyní podezřívají z toho, že mě doba strávená se sluníčky nakazila jejich rétorikou, takže nazývám náckem každého nesluníčkového člověka: Jak jinak mám říkat někomu, kdo mluví o čisté rase, plynování a Židech, kteří jsou vinni vším (včetně islámské invaze)? Ale začněme hezky od počátku. Na místě bylo o něco více lidí než mezi sluníčkáři, což odhadem znamená tak pět stovek. Atmosféra byla velice hutná, na rozdíl od pobytu mezi pravdoláskaři jsem se zde obával, abych jednu neslízl, neboť tihle pánové se s tím neserou a pro ránu daleko nejdou, o čemž jsem se hned několikrát přesvědčil na vlastní oči, ale naštěstí ne na vlastní kůži; co se mě týče, vše skončilo poznámkami směřovanými k mým dredům, které mezi těmi holými hlavami trochu vyčnívaly, nicméně mlčení z mé strany postačovalo ke klidnému vyřešení situace (jiný problém skoro nastal, když jsem odmítl jakýsi prospekt, ale smírným řešením bylo si ho prostě vzít).
Prvním řečníkem byl Tomio Okamura s projevem typicky populistickým, ale dav šílel nadšením a dostával se do varu. Během jeho řečnění jsem pochopil, že ani tak moc nezáleží na obsahu sdělení, nýbrž na určitých klíčových slovech (např. „eliminace“, „vyrovnání účtů“, „pověsit“, „vlastizrádce“), která posluchači doslova milují a dávají to halasně najevo. Ačkoliv Okamura byl pro toto publikum dost politicky korektní, dostávalo se mu hlasité podpory a dav v podstatě nabuzoval sám sebe. Někdy až moc; vtipné bylo, když jakýsi dvoumetrový holohlavý potetovaný svalovec (silný jako býk a chytrý také tak) s vlajkou DSSS či ND zařval: „Kurva, proč ho posloucháme, vždyť je to Japonec!“ Byl však svými kumpány záhy uklidněn, dostal pivo a pokračovalo se dál. Bartoš, který Japonce vystřídal, si s davem rozuměl zjevně daleko lépe, takže mu stačilo několik vět o uprchlících na to, aby publikum zahřmělo: „Do plynu s nima!!“ Bartoš řečnění k náckům zjevně ovládal, protože po několika minutách už přicházely bouřlivé ovace nejen ve spojení s klíčovými slovy jako v případě Okamury, nýbrž i v reakci na obsah; mohl jsem se tedy dočkat toho, že švabachem potetovaný vazoun vedle mě, který před ještě několika okamžiky řval: „Do plynu,“ bez zaváhání přešel na: „Jasně, nejsme žádní extrémisti ani náckové!“ Jakýsi sebevražedný sluníčkář o pár metrů přede mnou počastoval Bartoše rázným: „Drž hubu!“ Než stihl více, řečník kývl na pár připravených goril, které se drzouna chopily, jedna z nich jej vzala za krk, švihla jím o zem, aby byl následně odvláčen a odkopán stranou. „Vidíte? Tohle je typický extrémista,“ uzavřel celý incident zjevně pobavený Bartoš. Dal jsem si velký pozor, abych situaci omylem nezhodnotil nahlas.
Největší trhák měl však teprve přijít; Bartoš samozřejmě označil za vlastizrádce ty, kdo nejsou dostatečně nadšení rasovou čistotou, což by nebylo nic až tak nového, nicméně pak přišlo pokračování. Požádal své ovečky, aby zakládaly občanské hlídky, které budou pomáhat „řešit“ situaci s muslimy, když politici toho nejsou schopni; prý už nějaké takové buňky občanských hlídek má a domlouvá s nimi další postup. Dále také sestavuje seznamy vlastizrádců, se kterými je třeba se „vypořádat“; nově vzniklé občanské hlídky by pak mohly z toho seznamu dostávat jména lidí, které „si vezmou na starost“. Vážně netuším, zda „vypořádat se s někým“ znamená vážně konečné řešení, nebo jde „jen“ o nějaké zastrašení, ale tak či tak z toho nemám vůbec dobrý pocit; podobně jako z „řešení“ muslimů či jejich identifikace touto bandou inteligentů. Zde bych si dovolil vzkázat zastáncům „rázných řešení“: Jistě, máte pravdu, nerad bych, aby mi nějaký radikální fanatik IS upižlal hlavu; na druhou stranu by mě ani nepotěšilo, kdyby mě „dostala na starost“ jedna z Bartošových hlídek.
Když se DSSS a ND dostatečně vyřvali v rámci svých projevů, chtěli se vydat na plánovaný pochod k Úřadu vlády; drobným problémem se ukázalo býti, že hned po několika metrech tam stáli sluníčkáři a jejich hra na Gandalfa, kterou jsem zmiňoval výše. Oba davy oddělovali policejní těžkooděnci, kteří tam byli posláni na základě informací fízlů v civilu, kterých bylo ve všech davech požehnaně; tito sice měli naprosto perfektní převleky (od baťůžků a dřevěných korálí až po kožené vesty a zakázané symboly), jen jim to utajení trochu kazilo, když se pro ukrácení dlouhé chvíle bavili se svými uniformovanými kolegy, nemluvě o vysílačkách, kterými koordinovali zásahové jednotky. Bartoš tedy vytahuje eso z rukávu a ukazuje orgánům povolení k pochodu, který má v daný čas procházet místem, kde stojí sluníčkáři; ti však pohotově tasí povolení v tu chvíli na inkriminovaném místě demonstrovat. Prekérní situace, tohle úředníci trochu nezvládli. Policajti zjevně nevědí, co mají dělat. Nervozita roste. Oba tábory si nadávají. Jakýsi fízl mě posílá, abych šel „ke svým“; říkám mu, že nemám žádné „své“ a že nevím o tom, že bychom si tykali. On zařve, že je mu jedno, ke které demonstraci patřím, ale ať se zařadím na jednu stranu (stál jsem zcela na kraji té řady těžkooděnců, abych měl výhled, vše slyšel, ale zároveň byl stranou případného konfliktu). Najednou naši milou konverzaci přeruší jakýsi projektil letící od nácků na sluníčkáře. Aha, to byl jen kelímek piva. Za chvíli jde prázdná PET lahev. Pak plná. Policajti řvou. Já radši couvám ještě stranou. Sluníčkáři usedají na zem a skandují: „Sedíme pro lásku!“ Někdo z nácků na ně hází dýmovnici. Sluníčkáři kašlou pro lásku. Není v tom určitá symbolika? Sednou si s holýma rukama před rozzuřeného nepřítele, spoléhají na policii, nechají se zasypávat projektily a nic. Náckové vymyslí strategii: Přesunou se na severovýchodní stranu náměstí, kam s sebou strhnou jak sluníčkáře, tak policajty, zatímco jihozápadní strana je celkem nehlídaná; pak šup a začnou tam probíhat. Těžkooděnci se tak tak přeskupují, a zatímco se z řad dezorientovaných sluníčkářů ozývá: „He? Oni nás obešli,“ holé lebky je zasypávají inteligentními nadávkami (jednu jsem si pro její sofistikovanost zapamatoval slovo od slova: „Píčo! Bílý, vole, Čechy, kurvo, Čechům, zmrde, táhni do posraný Afriky, čůráku, k černejm zkurvenejm hubám. Píčo!“) a dalšími projektily.
Co dodat závěrem? V médiích se už teď lze dočíst o konfliktu mezi demonstrujícími, který se mezi řádky přisuzuje neonacistům; to je zjevný nesmysl, protože konflikt vyvolali primárně sluníčkáři tím, že se rozhodli záměrně blokovat náckovský pochod (upozorňovali na to hned od začátku své demonstrace a vyzývali všechny, aby se blokády účastnili, přičemž tam bylo jednoznačně dost místa, aby se obě skupiny vyhnuly; což se nakonec stejně stalo), a sekundárně magistrát (nebo kdo povoluje ty akce), protože vydal povolení oběma demonstracím být ve stejný čas na stejném místě (ne že by se tam při troše dobré vůle nevyhnuly, ale čekat zde dobrou vůli je poněkud optimistické). A jedno malé zamyšlení si přeci jen neodpustím: Mnoho čtenářů tohoto webu bije na poplach, protože vláda přijala přes tisícovku uprchlíků a popisují, jaká rizika pro nás představují (a já souhlasím, že vážně představují); ptám se Vás však, co říkáte na rizika, která představují islamobijci zakládající občanské hlídky a sestavující seznamy vlastizrádců, se kterými je třeba se „vypořádat“?
Související články:
(6x známkováno, průměr: 2,33 z 5)