Den mobility 2019 AAR

Featured Image

V sobotu 21.9. se počasí umoudřilo, oblaka se rozestoupila a my si mohli užít odpoledne s našimi auty v rámci akce zvané Den svobodné mobility 2019.

Letos jsme se mohli těšit ze skutečně velké účasti (vyjádřeno perníkovými jednotkami, bylo to na tři plechy) a velkého počtu netradičních přibližovadel. Kromě tradičního Oldse TDI nechyběla Škoda 1203, krásná červená Škoda Rapid, Lincoln Town Car nebo Subaru WRX STI. Počasí vylákalo ven kabriolety, jako třeba Mercedes 500 SEL, Mazdu MX-5 nebo Daihatsu Copen. Obdivoval jsem krásně zachovalé Volvo 480, Alfu Romeo s motorem Busso a těmi chromovanými koleny sání motoru, které svého času demonstrovalo, že auto může vypadat dobře nejen zvenčí. Jednostopou frakci zastoupil například tradiční motocykl Dněpr, tentokát s instalovaným value packem a několik rychlých žihadel. Doufám, že jejich řidiči při návratu domu nenastydli.

Účastníci přijeli z různých končin republiky, dorazilo dokonce několik Moraváků, kteří jeli přes půl republiky a pak v noci zpátky, jako třeba Honza ZZR. Velký dojem na mně udělal třeba jeden postarší účastník, který jistě mohl v sobotu odpoledne prostě odpočívat, ale přesto vyrazil se svým Mitsubishi do středních Čech a projel s námi trasu až do Radotína. Já si toho všeho velmi vážím a popravdě řečeno netuším, jak to účastníkům splatit.

Na každém DM se objeví něco, co mě upozorní na skutečnost, že není dobře myslet schématicky. Tak jsem v úvodním článku definoval, že jízdní kolo nemá výfuk. Ukázalo se, že jízdní kolo může ještě rádo mít výfuk, navíc perfektně nachromovaný. Leskl se jako nějaký hudební nástroj a náležel k motorovému kolu jednoho z účastníků.

Já jsem letos jel zeleným Seatem, kterému přezdívám „španělská fabie“. Za použitím tohoto vozidla, které jinak používám k ježdění po městě a tahání přívěsu, stál fakt, že ze všech stran otlučenému automobilu bylo letos patnáct let. Bylo to první auto, které jsem si koupil nové. Chápal jsem to jako určitou formu rozloučení s tímto strojem, který nám léta nenápadně a dobře sloužil. Tím se dostávám k dalšímu postřehu, a to sice ke zcela zjevné existenci emocionálního vztahu mezi účastníky a jejich auty, který bylo možné vypozorovat z nejrůznějších detailů. To je přece tak skvělé. Vynikne to mediální pokrytectví, kdy každý den, hodinu za hodinou, prezentují média automobil jako zabijácký zdroj emisí, nebezpečnou zbraň v rukou šílených řidičů nebo prostředek dodatečného zdanění, skrze který lze přečerpávat peníze ze soukromých rukou do bezedné pokladny státu. Doba si žádá od občana schizofrenní postoj, ano, verbálně hanět a zavrhovat ten šílený stroj, který si nezaslouží kromě opovržení nic jiného, než ho mlčky trpět, ojebávat jeho údržbu a s výrazem flagelanta prosícího o ránu demonstrovat veřejně svůj autoskam. Snadno tak vznikne dojem, že automobil jako technický koncept brzy skončí stejně jako parní stroje, kolovraty, vozembouchy a trdla. A pak přijedete na DM2019 a vidíte lidi, kteří se o svá auta pečují a vynakládají nemalé úsilí a peníze na to, aby je udrželi v co nejlepší kondici a mohli se těšit ze svého vozidla. Nad tím se nemůžete nepozastavit, to je zaznamenáníhodný fakt. To zrcadlo, co média nastavují nám motoristům, je kurevsky pokřivené a já jsem rád, že ho mohu alespoň na krátkou dobu lokálně narovnat, s vaší vydatnou pomocí.

Letošní trasa vznikala za určitých porodních bolestí. Hledání vhodných tras je rok od roku složitější. Pracovali jsme na tom ve třech lidech od poloviny srpna a během hledání a testování jsme ujeli přes 500 km. Inspirací jsme mimojiné hledali na skvělých stránkách Driversroads.com.

Původně jsme zvažovali trasu Řitka-Pičín, což vymyslel náš redakční spolupracovník Dan. Toho také později napadlo polepit ty láhve s džusem jako benzín a naftu. Trasa nebyla špatná, ale rozhodli jsme se ji nerealizovat z důvodu chybějícího zázemí, protože v Řitce je skutečně to, co napovídá název obce. Dále jsme disponovali jednou trasou severně od Prahy, kterou jsme nakonec nevyužili z důvodu početných uzavírek. Současně jsme chtěli reflektovat požadavek na nějakou složitější trasu a jak ukážeme dále, pořádně se mi to vymstilo.

Jelikož zájem o společnou jízdu neutuchá, usoudili jsme, že ji i letos necháme proběhnout, ale vzhledem k členité trase jsme zavrhli dosavadní laissez faire způsob, kdy spolupracovník ve funkci „vyháněč kolony“ zařval „jede se“, všichni se dali do pohybu a projeli trasou samostatně. To jsme tentokrát zavrhli vzhledem k členité trase, na které se dává přednost. Zvolili jsme model s vedoucími vozidly, a to sice tak, že já měl jet vpředu a Dan s Hondou měl být někde uprostřed a říkat mi, zda zrychlit nebo zpomalit. Den před akcí se Dan omluvil z důvodu nemoci, protože nastyd v lese. I tak jsem v tom neviděl problém, trasu jsme několikrát projížděli oběma směry, jenže v Chýnici jsem odbočil špatně a způsobil roztržení kolony. Tu tak v posledním úseku vedl náš věrný účastník Gilhad se svým pro-gun B-Maxem. Nicméně i tak všichni dojeli ve zdraví do Radotína. Všechno zlé je k něčemu dobré, takže jsem si mohl dopřát downhill s Volvem před sebou a Mercedesem za sebou v serpentýnách u Radotína s radostně povykující Jájou na zadních sedadlech. Omlouvám se za ty zmatky, tak to prostě je, když přijede Jihočech někam do města.

Pohled na rozcuckovanou kolonu nabízí pak toto video:


DM 2019 společná jízda from D-fens on Vimeo.

Letos byla se mnou moje desetiletá dcera Marcelka alias Jája. Jája měla oči navrch hlavy, když viděla plné parkoviště u Lidlu. Jája během celé jízdy pronášela různé hlášky, což mělo za následek vznik tohoto videa:


 

Doufám, že za nějakých 8 let se Jája bude moci účastnit sama se svým autem a že v té době nebude za účast na motoristické akci hrozit rok nepodmíněně, což mi při aktuálně probíhajícím honu na černá BMW a oranžové mustangy není nepravděpodobné.

Jáje se velmi líbily přítomné americké automobily, ale vrchol pro ní byla jízda ve Škodě 1203. Ano, opět jsem dostal příležitost sjet si s tímto skvělým strojem a bylo to skvělé. Sice jsem zápasil s rozjezdem do kopce, ale jízdní projev tohoto stroje se mi líbí čím dál víc. Je to skvělé, netradičně zkonstruované a „kontaktní“ auto. A po rovné silnici jede rovně a nekličkuje, a když se šlápne na plyn, tak to má za následek akceleraci, nikoli několik sekund přemýšlení elektronického mozku, jestli to náhodou není něco protigretózního.

Jednalo se o devátý předjubilejní ročník DM. Obliba akcí typu „car and coffee“ celkově roste a pravděpodobně poroste. Doufám, že příští rok v rámci DM zrealizujeme to, co mám zhruba od léta v plánu, ale protože je také možné, že to nevyjde, uvitám nějaké tipy na zajímavé trasy.

Děkuji všem, kdo mi s přípravami pomohli, zejména Danovi, Redguyovi s Oldsem, „Americkýmu“ Jirkovi, Pavlovi se stickers-cz, Lubošovi, panu Hundákovi z Pivotelu MMX a všem účastníkům, kteří bezpečně přijeli a odjeli se svými stroji.

Děkuji oběma fotografům za jejich práci a všem ostatním za zaslání fotek. Galerie na Rajčeti je zde.

 


06.10.2019 D-FENS


Související články:


12345 (72x hodnoceno, průměr: 1,26 z 5)
8 027x přečteno
Updatováno: 6.10.2019 — 22:36
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!