Děkuji všem účastníkům Dne mobility 2011 za jejich účast a nasazení, se kterým překonali všechny nástrahy.
Dorazili motoristé mladí i staří, s auty malými i velkými, levnými i drahými, prostě kompletní průřez motoristickou veřejností, včetně zástupců redakce jednoho motoristického časopisu (Svět motorů alias Die Škoda Zeitung to nebyl).
Účast v akci potvrdilo formou registrační SMS 83 posádek automobilů, 10 motocyklů a jedno letadlo. Nějaká další vozidla jela bez registrace, připojila se nebo odpojila během akce, takže jsme se každopádně dostali přes stovku účastníků. Složení automobilového parku bylo skutečně různorodé. Opticky nejvýraznější byl nepochybně ekologický youngtimer Oldsmobile.
Poměrně často zastoupenou značkou bylo pirátské BMW.
Dále stál za zmínku zelený Kaipan (kterého jsem zase nezastihl) a béžový Superfavorit v perfektním stavu s technicky precizně upravenou 1.3, který musel zaujmout každého, kdo se zabývá nebo alespoň zajímá o úpravy motorů. Podle sdělení majitele, motor točí přes 7000 rpm a ručička vesele běží po otáčkoměru neobtěžovaná zásahy elektroniky i dále.
Z doprovodného programu zmíním na poslední chvíli předvedení střelby ze vzduchových zbraní v režii císařských střelců, občerstvení, které nachystala u waypointu v Radotíně Jana ze sdružení OSBID a dealování perníku vyrobeného bez vlivu organizované cyklistiky.
Po celou dobu nás ze vzduchu kryl ultralight Zenair. Parkoviště v Radotíně se nám podařilo zhruba v 17:00 zcela zaplnit.
Autogeochaching také asi nedělal soutěžícím potíže, podle toho, že schovka byla nalezena. K nalezení místa, kam doskočil Fw. Schafer po nuceném opuštění stíhačky Me-262, bylo třeba dojet do obce Nesvačily, asi 7,5km od Karlštejna. Na návsi pak doleva kolem obchodu a mezi pole. Významným naváděcím bodem byl vodojem a správná poloha budovy cukrovaru v obci Skuhrov. Poněkud jsem to vylepšil sporadicky rozmístěným značením, které představovala modrobílá šachovnice, tento motiv byl vizuálně významným prvkem Schaferova letounu. Úspěšný hledač po nějaké době dojel ke sloupu, na kterém byla připíchnuta právě tato šachovnice, a u něj byla přistavena plechovka (hledal jsem ji asi hodinu…) a pod ní byla láhev skotské whisky Queen Mary of Scots. Ne, skutečně si nemyslím, že by to byla dobrá skotská, ale bylo na ní napsáno, že při její výrobě prováděla dozor britská vláda, což mě skutečně pobavilo (zejména v souvislosti se skotskou whisky). V případě nouze nejvyšší nechť si štastný nálezce naleje ten blendovaný vládní zázrak do ostřikovačů a vytře si okno britskou socialistickou vládou nebo to nastříká nějakému pumpičkáři do xichtu.
Problémem tak byly pouze dvoje lokální lidové slavnosti, a to slavnost brambor v obci Srbsko a vinobraní v Karlštejně. Zejména ta druhá akce vedla k vzniku asi kilometrové zácpy, kterou hlídka pohotově nahlásila. Některé posádky tedy divertovaly na jinou trasu. V průběhu akce se kolona rozpustila a Karlštejnem se dalo projet, byť s obtížemi. Pozoruhodné bylo i neobyčejně korektní chování cyklistů, nebyl mi oznámen ani jeden cykloblb, patrně byli všichni militantní kriplové v té době na cyklojízdě Auto*Matu. Potíže dělali chodci, já musel čelit připomínkám jakési uvědomělé chodkyně ohledně automobilů s vlajkami, „co tady furt jezdí“. Někteří účastníci museli část trasy absolvovat za hovnocucem a obrovitým pluhem taženým kolosálním traktorem Fendt.
Nedošlo na žádné mimořádné události a posádka uzavíracího vozidla nehlásila nic, snad kromě závady na trojkolce, se kterou se její posádka prý nějak vypořádala. Nedošlo ani k zásadním odchylkám od časového plánu. Večeře proběhla v restauraci Delicatesse na náměstí v Průhonicích, přičemž musím explicitně pochválit ochotu paní vedoucí Urbanové a přístup k mým poněkud nejasným propozicím při rezervaci kapacity. Nakonec jsme lokál solidně zaplnili a personál flexibilně dodal požadované pokrmy ve výborné kvalitě. JJ a Roota dokonce přišel pobavit obecní kašpar v tričku městské policie Praha.
Ještě jednou děkuji organizátorům a účastníkům. Jak jsem zmínil na místě, jakkoli jsou nám auta předkládána jako zdroj nebezpečí, deprese, mrzutosti, nevalného psychického i fyzického zdraví, zácpy, šilhání a impotence. Prý šedá, smrdutá a veskrze nežádoucí automobilní realita. Účastníci se dobře pobavili s auty a motocykly, nikoho nezabil silniční pirát, obešli jsme se bez pomoci Hraboshových andělů a jejich chlupatých pomocnic z řad Pražských matek, nebylo dokonce nejspíš ani sežráno žádné dítě. Prakticky jsme tak předvedli, že doktrína je nějaká vadná, stejně jako její šiřitelé.
Přemýšlím, jak celou akci uchopit příště, zda plánovat delší nebo kratší trasu a především si zahrávám s myšlenkou, nějakým způsobem se připomenout naším přátelům militantním pumpičkářům, aby si uvědomili, že kolo sice jejich je a nechť si ho užijí, ale silnice jejich nejsou; vzhledem k té stamilionové infrastruktuře, která se pro ně z veřejných prostředků staví a která je v hrubém nepoměru k mizivému dopravnímu významu městské cyklistiky, která se na celkových dopravních výkonech podílí i přes deset let trvající úsilí v řádu jednotek procent. Také vím, že někteří účastníci srazu měli problémy dostat se domů, protože ti buzeranti okupovali některé komunikace na Praze 2 až do 22 hodin, a to naprosto bezdůvodně, aniž by se na nich cokoli relevantního dělo, protože ten jejich „pouliční festival“ byl naprosto imaginárním aktem a sloužil jen jako záminka.
Takže děkuji všem ještě jednou a brzy nashledanou.
Fotogalerie na Ksichtoknize jednoho z účastníků
Fotoalbum ze Dne mobility 2011 na Rajčeti (DF)
Kdo má nějaké fotky z DM, nechť mi je prosím poskytne pomocí nějaké fileshare služby nebo mailem. Děkuji.
(Zatím nikdo nehlasoval)