Vážení přátelé, dovolil bych si vám upřímně poděkovat za Vaši účast na akci den mobility 2010.
Speciální poděkování patří pořadatelům, a to Dave Viktorovi (hlídka u artefaktu a uzavírací vozidlo), Zvířátko Schermer (www.ovce.eu, hlídka v serpentině před Řitkou) a C.J. Hornster (scout a předjezdec), dále všem, kteří se ujali pořadatelských úkonů ad hoc nebo pořídili fotografie. Také Rootovi a Lexovi za pomoc s hospodou a Honzovi F. s IT.
Jednalo se o výlet, cestování po lokalitách kolem hlavního města, přičemž rozhodující roli v tomto aktu hrálo auto nebo motocykl. Jak jsme předeslali, cílem akce byla relaxace, zábava, setkání s přáteli a zajímavou technikou. Věřím, že tento cíl byl naplněn a že jste si ty zhruba tři hodiny užili tak dobře, jak to bylo možné.
Největším překvapením byla pravděpodobně účast. Já ani nikdo z pořadatelů jsme skutečně neočekávali, že by se dostavilo tolik účastníků. Registrovaných vozidel bylo přesně 63. Auta jsme nijak speciálně nepočítali, vzhledem k letmému startu to ani nebylo možné, ale podle bleskového průzkumu na stanovišti pořadatele Mourka jsem zjistil, že zhruba každé druhé vozidlo je neregistrované. Tím bychom se dostali na nějakých 120 vozidel. Nakonec to není až tak důležité, nejsme jako oni, píšu o tom proto, že jsme při plánování akce jsme počítali s třetinovým až polovičním počtem vozidel.
Během akce nedošlo k žádným incidentům, nehodám a vím o jedné drobné závadě, která byla odstraněna na místě. Policie nás nechala na pokoji a rád bych věřil, že diskomfort způsobený obyvatelům Černošic a Nového Knína byl pro ně únosný. Účastníků bylo dost na to, aby spolehlivě ucpali jak přilehlou ulici u artefaktu, tak náměstí v Novém Kníně.
S lokalizací artefaktu, tedy železného sloupku prostřeleného při útoku stíhaček Mustang na lokomotivu v dubnu 1945, si většina účastníků poradila. Nápověda na místě vedla na náměstí do Nového Knína, tedy na místo, kam by beztak účastníci dorazili, kdyby projížděli po trase bez hledání artefaktu. Organizační záměr s přeskupením však nevyšel a je to moje chyba. Jak již bylo řečeno, předpokládal jsem výrazně menší počet účastníků a koordinovat pohyb tolika vozidel se ukázalo nad moje síly. Přeskupení proběhlo tedy nadvakrát.
Zakončení proběhlo v restauraci Delicatesse v Čestlicích. Poděkování patří i personálu restaurace, kteří přijali tlupu ca 40 hladových petrolheadů i přesto, že jsme neměli rezervaci a v restauraci před několika hodinami skončila svatba. Mimochodem, restaurace dostála svému názvu, výborně jsem si pochutnal.
Skladba vozidel nasazených během akce automobilové nadšence nenechala chladným. Nejvíce pozornosti přitahoval s neuvěřitelnou pečlivostí zpracovaný zelený Kaipan, Tatra-613, několik Jaguarů, Buick Park Avenue, několik BMW trojkové a pětkové řady, CR-Z a další stroje. Většina zúčastněných vozidel však byly konfekční stroje použité pro rodinné nebo podnikatelské účely a to včetně toho mého, přičemž se jejich řidiči bavili stejně dobře.
Dostáváme se pomalu k tomu, do čeho se mi moc nechce, ale nemohu si od toho pomoci. Ano, bráním se přiřknout naší akci nějaký politický kontext, protože ho od počátku neměla. Řekli jsme, že jedeme na výlet. Nejeli jsme se k něčemu vyjadřovat ani protestovat. Příští týden budeme čelit propagandě, kdy nám budou různé úřednické nuly, granty a dotacemi nacucaná klíštata z neziskovek a globálně oteplené environmentální pijavice a vkládat do hlav, že jezdit autem vlastně vůbec nechceme. Že vlastně ani nevíme, co vlastně chceme, že jsme ještě neotevřeli oči, abychom prohlédli skrze oblaka zplodin a zřeli krásný barevný svět organizované cyklistiky. Že se jedná o škaredý zvyk, něco jako dloubat se v nose, a je třeba nás to v našem nejlepším zájmu odnaučit, nejlépe tak, že nám někdo nařídí radostně jezdit na kole.
Co si o tom ale pomyslet teď, když víme, že se nám jezdit autem prostě chtělo? Že nás to bavilo? Že někteří z nás nelitují svého času a nemalých nákladů, aby sobě pořídili to, co vlastně vůbec nechtějí a nepotřebují, tedy auto? Jak jen mohl majitel zeleného Kaipanu říci, že jeho auto je ztělesněná radost?
Ano, ukázalo se to, co už dávno víme. Někdo nám lže do oči a fakt není pro něj pardon, že to maskuje za bohulibé úmysly!
Auta nás baví. Tak to prostě je, viděli jsme to. Příští týden, kolektivní onanie orwellovsky nazývaná Týdnem mobility, je pro mě snesitelnější. Zásluhou našeho odhodlání znám nyní alternativu. Díky.
Fotogalerie z akce na rajce.cz
Fotogalerie z akce na rajce.cz
Fotogalerie na FB (pozor, Facebook topí uhlím!)
D-FENS view aneb Kde jsi ku*va byl?
Během akce jsem seděl za volantem Alfy Romeo 147 s jihočeským číslem. Byla to jediná 147 v akci.
Cesta do Prahy proběhla uspokojivě, až na ten detail, že jsem měl problém stačit Daveho overclockovanému Favoritu. Dynamika mého vozu je také kompromisní a ukázalo se, že 1.6-16V Twin Spark EURO4 má co dělat s 1.3-8V Single Spark EURO0. Na dálnici se vše v dobré zvrátilo.
Na začátku akce jsem stál u pumpy v Radotíně a doplňoval seznam účastníků. Zaznamenal jsem Jaguary a Kaipana. Poté jsem pokračoval směrem na Nový Knín. V Řevnici jsem vytuhl u železničního přejezdu (spolu s červeným Datsunem, Saabem 9-5 a velkými zlými BMW) a po projetí serpentiny jsem krátce setrval u Zvířátka Schermera. Tam jsem také sledoval rebelské počínání řidiče autobusu s příhodným nápisem Omega Tours plného religiózních důchodců, který bravurně zablokoval celou silnici a tím vzniklo další zdržení. Tam jsem také obdržel hlášení, že se Mourek a jeho skupina ztratili, takže jsem je jel vyzvednout do Řevnice. To byl důvod, proč jsem nestihl přeskupení.
Významem přeskupení měla být a) pauza b) seskupení do jednotnějšího útvaru, např. tří krátkých kolon jedoucích po různých cestách. Úvaha byla, že vetroši, motorky a sporťáky pojedou přes Davli, Zbraslav a Břežany, čtyřkolky a ofrouty přes Kamenný most a my zbytek v konfekci přes Štěchovice, Davli a Jílové. Rozhodnout jsem chtěl až na místě podle okolností. To by bylo bývalo fungovalo pro menší počet účastníků, ale v tomto počtu se to nedalo udržet. Příště si tyhle vynálezy odpustím.
Do Nového Knína jsem dorazil s druhou vlnou účastníků (Jeep, snížená e30, W124…). Několik účastníků tam ještě čekalo. Došlo na vyhlášení speciální ceny za boj proti novodobé době ledové, tedy pro účastníka vozidla s nejvyššími emisemi CO2. Cenou byla stavebnice policisty s radarem, jejíž modelovost mě naprosto zaujala (plastový policista měl dutou hlavu). Další dvě figurky policistů jsem rozdal přítomným dětem, aby se učili poznávat své úhlavní přátele. Dále jsme snědli perník, který upekla moje žena a trochu se občerstvili. Také jsme vyměkli ohledně trasy, vzhledem ke zpoždění jsme v Davli divertovali na Zbraslav a dále přes Břežany do Jesenice, odtud na parkoviště k Hypernově/Albertu.
Militantně zaměření členové se od naší kolony odpojili a šli se do polí věnovat bojové přípravě.
Jak to bylo s tím telefonem? Speciálně zřízené číslo (předplacená karta od Vodafone a mobilní telefon Sony Ericsson K790 připojený k PC) představoval řešení pro podstatně menší traffic. Před soutěží byl připojený k počítači a pravidelně se z něj stahovaly SMSky. Po automatickém zveřejnění článku (v pátek 17.9. v 11:18:18) začaly zprávy podle plánu přicházet. Pak se ovšem ukázalo, že K790 z nějakého důvodu pojme pouze 20 nepřečtených zpráv a další už nepřijme. Tento problém se ještě dal opravit. Opravit se nedalo, že jsem telefon v sobotu musel vzít s sebou, tím jsem ztratil automatický přenos. Přicházely další a další registrační SMS a já neměl čas současně řídit a ukládat telefonní čísla. V tomto okamžiku jsem věděl, že jsem organizaci a komunikaci definitivně podcenil!
Omlouvám se za chaos, který akci provázel, ale budu na sobě pracovat a když se to naučil Křivohlávek s Hraboshem, naučím se to bez problému taky! Omlouvám se také všem, se kterými se stekáváme zde v tomto e-prostoru a se kterými jsem se chtěl setkat osobně anebo jste se vy chtěli setkat se mnou. Nestihl jsem to vždy, bylo toho prostě dost.
Také potvrzuji, že další akce bude a bude na jaře. Například se vydáme po stopách prvního českého ideologa masové cyklistiky, Reinharda Tristana Heydricha, eurokomisaře, pardon, říšského protektora a autora výroku „Čech je cyklistou, jenž se nahoře hrbí, dole však šlape.“
(Zatím nikdo nehlasoval)