Den dlouhých tyčí

Featured Image

Ve středu mi nějak nebylo dobře, tak jsem asi v jedenáct v práci prohlásil, že jedu domů. Po cestě po Pražské na Mariánském náměstí se mi naskytl skutečně zvláštní výjev.

Teda možná že to pro vás není až tak zvláštní výjev a vídáte to denně. Já to viděl poprvé, přinejmenším v tomto rozsahu. Přes den se moc po českých městech nepohybuji, tuhle příležitost mám spíš mimo domov různě po Evropě, a potkávám většinou jen relaxující arabské imigranty. Tohle se vymykalu všemu. Jednalo se o zástup turistů spíše mladšího věku, ale ne jen takových. Směřoval od centra pryč, asi do hotelu Clarion na oběd. Zástup byl relativně pravidelný, čítal asi třicet osob, seřazených přibližně do trojstupu, přičemž mezi jednotlivými trojicemi byly značné odstupy. Z pohledu na ty lidi jsem nedovedl vyčíst národnost nebo zemi, která nám je sem poslala, ale evidentně se jednalo o turisty. Relativní uspořádanost pochodového tělesa nasvědčovala tomu, že mají smysl pro disciplínu. Asi nějací vzorní euroobčané.

Pro nezasvěceného venkovana z Budějovic to muselo působit dojmem, že ženy jdou na pole s kosami sklízet řepku, aby agent Bureš měl co prodávat, když už to poslanci proti jeho vůli schválili. Nebylo to ovšem tak. To nebyly kosy, milé děti, to byly selfie tyče. Zhruba každý druhý držel selfie tyč, na konci které byla uchycená nějaké zařízení. Koncentrace selfie tyčí byla skutečně neuvěřitelná. Tolik jsem jich neviděl snad za celý svůj dosavadní život. Návštěvníci radostně kráčeli po Mariánském a stejně nadšeně v tomto bezútěšném místě pořizovali selfie. Bylo vidět, že v tom mají už značnou praxi, máchali těmi tyčemi různě kolem sebe a ani se přitom vzájemně nepobili.

Naprosto jsem tomu neporozuměl.

Nikdy mě nenapadlo fotit sebe na nějakém místě pomocí zařízení s tyčí, a už vůbec mě to nenapadlo na Mariánském náměstí, kde je jen fízlárna, parkoviště a zastávky MHD. Ne že bych nechtěl, neuměl nebo neměl čím, ale prostě jsem neměl potřebu ani neviděl důvod. Taky by mě asi nebavilo jít se projít do cizího města a vláčet s sebou celý den tyčku jak kokot. Když už bych měl tu příležitost strávit celý den v nějakém městě a nemít žádný program kromě jeho poznávání, napadla by mě asi stovka různých věcí, co dělat, ale

proboha

ne

fotit se

mobilem

na tyči

Až to začnu dělat, seberte mi zbraň, řidičák a strčte mě do blázince, protože budu chorý.

Já bych ještě pochopil, že se uvnitř nějakého kolektivu najde jeden člověk, který pociťuje touhu se vyfotit před nějakým významným artefaktem, ale že se jich najde polovina a dělají to na Mariánském?

No, nepobral jsem to. Myslel jsem, že mám halucinace pod vlivem těch prášků, co jsem si vzal na bolení hlavy. Jsem prostě out, nepořizuji selfie, nepiju smoothie a asi bych si měl dát headshot, abych nezacláněl někomu omylem na pozadí při pořizování jeho selfie.

Co když je to vážně tak, že vrchol civilizace už nastal?

Za mých mladých let frčely rakety, letadla, lodě a popelářská auta. Když se paní, pardon, souška učitelka ptala, kdo chce čím být, byl jednoznačně v kurzu kosmonaut, pilot, námořník nebo popelář. Dnes by patrně uvedené profese nikoho nezajímaly, alespoň v populaci nápadníků mojí šestileté dcery žádné podobné preference nemají. Koncentrace raket, letadel, lodí a kukavozů v dětském plánování propadla k nule. Jo, jasně, pořád tu budou lodě a letadla, je přece třeba ty ajfouny a selfie tyče do Evropy nějak dopravit z low cost montoven, a pořád tu budou nějaký zoufalci, co si nenajdou pořádnou práci a budou muset lítat do kosmu, ale bude to krutě out. Až se chlapečků někdo zeptá, patrně budou chtít být policajtem, státním zástupcem, úředníkem, aktivistou, nutit lidi jezdit na kole anebo prostě jen tak rozvíjet vlastní životní styl, například cestovat za něčí peníze po světě, pořizovat selfie a dávat je na fejsbuk. Další generace dospěje možná k závěru, že nejlepší by bylo všechno zapálit, hrát si přitom na niněru a samozřejmě udělat u toho selfie.

Oproti tomu optimalizaci snese ta tyč. Nechápu, jak se v dnešní hipsterské době, kdy je třeba pro zvýšení atraktivity všechno zkomplikovat až k nepochopení a pak to vyrobit z nějakého exotického přírodního materiálu, například z kompozitu z konopných nanovláken, může uchytit tak triviální a nechutně technokratická kombinace kovu a laciného plastu. To je přece typické řešení technokratů – tak to namontujte na tyčku, né? Kde je nějaký duchovní rozměr? To nejde vyřešit jinak, nějak pokrokově? Třeba by se pořídil nějaký selfie dron z biomateriálu poháněný zkapalněnými veverčími prdy. Čínští dělníci a indičtí softwaroví specialisté jistě nějaký vytvoří třeba pro Apple, a ten by se vznášel kolem příslušného narcise a pořizoval jeho selfie. Vlastně to by pak nebyla selfie, ale dronfie, hellfie nebo tak něco.

Když je tak módní pořizovat selfie zpředu, proč nikoho ještě nanapadlo dělat selfie zezadu? To by se jako vzala tyč, vsunula by se…

Nedávno proběhla zpráva o nějaké studii, kdy nějaký vědec postavil myším sociální stát v malém. V izolovaném prostředí vytvořil něco jako myší ráj s naprostým dostatkem hmotných zdrojů, bez zdrojů stresu a nechal v něm rozvíjet myší populaci. Mělo se patrně za to, že myší populace bude prosperovat, a z počátku to tak dokonce i vypadalo, ale velmi rychle se to začalo kazit. Na konci své existence dospěla populace do stádia nazvaného  trefně behavioral sink, které autor výše odkazovaného článku shrnul takto:

Dobře živené myši se dožívaly vysokého věku a tyto funkce mladým neuvolňovaly. Nadpočetnost mladých samců, kteří ve společenství nenacházeli uplatnění, vedla k jejich agresivním atakům i mezi sebou. Někteří jednotlivci se stali cíleně vytyčenými oběťmi a opakovaně byli terčem násilí. Starší samci ale také už nedokázali obhájit své území a ochránit samice. Samice se stávaly čím dál tím víc agresivními. Jejich schopnost rozmnožovat se byla vážně narušena.

Dalším ze sledovaných aberací bylo podivné chování skupiny myší, kterou Calhoun nazval „the beautiful ones“ – krasavci. Tito žili absolutně odloučeni od společenství. Nepodíleli se na bojích ani neprojevovali zájem o páření. Věnovali se výlučně krmení a napájení a byly posedlé krásou svého kožíšku. Od ostatní populace se odlišovali dokonalým vzhledem. Na jejich těle nebyly žádné jizvy po soubojích, byly bezchybně vyčesané, krásné a zdravé. Avšak na rozdíl od ostatní populace byli velmi hloupí. Neuměli reagovat na vnější podněty, změny situace, nebyli schopni žádné interakce s okolím.
 
Co mi to jen připomíná…

Možná by se autor myšího welfare state měl blíže podívat, zda ty metrosexuální myši neměly v packách takové jako malé klacíčky…


 30.5.2015 D-FENS

12345 (5x hodnoceno, průměr: 1,00 z 5)
707x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:51
D-FENS © 2017