… reálný průběh akce s maximální mediální a minimální veřejnou podporou.
22.9.2006 15:30: Tetterdorfské náměstí bylo na všech čtyřech rozích uzavřeno. U zábran a značek „zákaz vjezdu“ hlídkovali policemani, kteří pravděpodobně nebyli zapotřebí jinde. Přesto všechno, náměstí zelo prázdnotou. Někam zmizela parkující auta a hlavně někam zmizeli lidé. I v předzahrádkách restaurací bylo prázdno, kromě několika luxusních prostitutek. Chrliče ze střechy radnice tiše zvracely nějakým německým turistům na hlavy. Zalitoval jsem, že jsem kvůli tomuhle odešel dřív z práce. Začal jsem na náměstí pátrat po tom, kde se nacházejí ti aktivisté.
V jihozápadním rohu byla instalována tribuna a na ní provozoval samomluvu moderátor. Na židličkách před ním sedělo několik osob, ale nezdálo se, že by ho někdo poslouchal. Kousek od tribuny byly umístěny jakési papíry, na kterých se graficky projevily děti. Zřejmě na ně aktivisté udělali silný dojem, protože jim úplně nejlépe šlo malovat zákazové značky. Zejména značka „zákaz lidí“ a „zákaz odbočení doleva“ se ke kampani Den bez aut dobře hodily.
Na třetí hodině se nacházel stánek Hnutí duha. Byly v něm k dostání propagandistické materiály, které mě nezajímaly. Přítomný ekolog mě chtěl oslovit, vrhl jsem na něj ošklivý pohled a tak zajel. Vedle stánku byl postaven flipchart a mapa. Občané na mapě mohli vyznačit špendlíkem místa, kde spatřují dopravní problémy a na flipchart napsat, v čem problém spočívá. Zapíchl jsem svůj špendlík do míst, kde má sídlo městská policie a na tabuli také cosi připsal.
Po nějaké chvíli moderátor zavřel otravnou klapačku s dikcí Horsta Fuchse. Jistě, že se to nepřipálí, Gábi… jistě že je moc aut, Gábi! Do řeči se pustila osoba, která nám byla představena jako Helena z hnutí Cassiopea (celý název zní Centrum ekologické a globální výchovy Cassiopea). Helena byla pohledná, výřečná, nadšená a zapálená, to poslední samozřejmě ne doslova. Oznámila, že od 16-ti hodin se bude konat hromadná cyklojízda. Rozhlédl jsem se okolo a ocenil Helenin optimismus.
Následovala kulturní vložka. Na pódium byla vpuštěna hudební skupina s rafinovaným názvem Bonsaj číslo 3. Instrumentální vybavení skupiny (kytara, basa, bubínek) nedávalo vyhlídky, že bych se nějak hluboce hudebně vyžil. Helena setrvávala v intenzívním rozhovoru s městskými policisty, kteří se pořád ještě nacházeli v početní přesile. Postupně se z různých děr vynořovali cyklisté a houfovali se před radnicí. Bylo vidět, že se chystá něco skutečně kolosálního.
Bonsaj č.3 dokončila proces ladění instrumentů, který soudě podle vážného výrazu jejích členů byl co do komplexity srovnatelný s předletovou přípravou raketoplánu Atlantis. Ačkoli bylo zřejmé, že by rádi hráli, mikrofonu se opět chopil moderátor. Zřejmě jej zachvátila vlna defétismu, protože se jal nepočetné publikum přesvědčovat, že zde nejsou zbytečně. Následovalo krátké vyvolávání psychózy, podobné projevům jednoho německého politika. Chybělo už jen „jestli na náměstí vjede jediné auto, tak mi říkejte Meier“. Shrnutí: Situace v našem městě je strašná. Všude jsou auta. Auta za všechno mohou. Smrdí. Sedněme na kola a vyjeďme. Řidiči nebudou mít radost, až nás uviděj. Helena prověřovala trasu a situace je prý taková, že budeme muset na několika místech sesednout a kolo vést, tak je to tu strašné. Odněkud vyběhl Ing. Juraj Thoma s papíry v ruce a rychlým krokem směřoval do prostor Tetter HQ. Možná nebyl s akcí seznámen a pojal obavu, že tolik potřebná d-fenestrace právě nastává, protože za dopravní problémy, lépe řečeno totální bordel posledních měsíců může právě on.
Cyklisté se postupně sešikovali. Překvapilo mě, že jich bylo kolem 30, mezitím několik dětí, které z toho očividně neměly rozum. Vyrazili na jejich šlapadlech provázeni dvěma dvojicemi městských policistů. Jejich trasa měřila asi dva kilometry. Cyklisté sice přijeli upozornit na dopravní problémy ve městě, ve skutečnosti ale poukázali na pravý opak, protože podstatná část jejich trasy vedla po pro ně zbudovaných cyklostezkách a rozhodně jsem tudíž nespatřoval důvod k tomu, aby si měli na co stěžovat.
Po návratu cyklistů na náměstí pan moderátor ještě jednou promasíroval řídnoucí publikum tím, že cyklisté potřebovali na ujetí necelých dvou kilometrů 15 minut. Nechápal jsem, kam s tím má namířeno. Možná chtěl říct, že jsou to lemrouti. Nakonec jsem usoudil, že prostě jen tak žvaní, protože za to dostal zaplaceno. Zítra bude žvanit na předváděcí akci nějakého autosalónu a vyzdvihovat přednosti nového SUV, jehož praktický čelní rám ochrání přední část karosérie před drobnými poškozeními v městském provozu.
Jeden obvzláště uvědomělý gerontní cyklista-aktivita si dokonce nasadil na ústa roušku, aby ochránil svoje plíce před těmi tunami zplodin. Měl by ho někdo poučit, že argumentace emisemi už není in, teď frčí mindhack přes bezpečnost a nehodovost.
Povšiml jsem si toho, že účastníci protestu jednají poněkud unuděně, jako by se podobné akce už mnohokrát účastnili a byla to pro ně rutina. Auto*maty na protestování jevily jen minimum invence, pokud šlo o to, jak na sebe ukázat. Částečně pod vlivem dementního moderátora jsem čekal nějaký skutečně h/c protest, třeba blokádu Pražské třídy, ale to nebyl tenhle případ. Z většiny protestujících jsem měl dojem, že jsou to obyčejní slušní lidé, soužití s chodci a řidiči jim v civilu nedělá problém, nejsou nějaký zpovykaný teroristický ksindl. Prostě se jen rozhodli, že budou raději následovat cizí myšlenky než svoje vlastní. Měli kdysi potřebu se ve hře o duši, kterou provozují aktivisté dělením lidí na „špatné“ a na „ty, co jsou s náma“, umístit na nějaké straně. Vysloveně špatný dojem jsem měl jen z moderátora. Jeho konfrontační styl, kdy neustále stavěl do jakéhosi věčného protikladu kola a auta, představoval skutečně nechutný brainwashing. Možná že to právě bylo cílem celé akce, vyvolat nějakou konfrontaci.
Kvůli tomu, aby se pár desítek jedinců evidentně stižených jakýmsi spasitelským komplexem mohlo emociálně vybít za pomoci bicyklu a za podpory demagogického moderátora, uzavře městská administrativa na celý den náměstí. Skutečně je nutné, aby se městská administrativa takovým způsobem podbízela několika aktivistům, namísto aby je vykázala blbnout někam za město?
Od pěti hodin se měl konat ještě nějaký odborný seminář s tématikou „Auto napůl“ v kavárně Měsíc ve dne. Měl jsem reálné obavy, že tam budu sám, tak jsem to radši vynechal, i když mě napadalo hodně otázek, které bych tam býval položil.
V zájmu úplnosti dlužno dodat, že v dopoledních hodinách byly na náměstí nalifrovány budějovické základní školy. Je vidět, že organizátoři s sebou nesou jistý díl profesionality organizátorů prvomájových průvodů, zdravic a pietních aktů u hrobu neznámého vojína, kdy se základní školy používaly jako výplňový materiál pro případ nízké účasti z řad občanů samotných.
Dodatek 1 – cyklobuzerace
V rámci Evropského týdne mobility připravila budějovická městská policie cyklistům opravdový dárek nad dárky, a to sice dávku buzerace přímo do žíly. Zaměřili se na povinné vybavení kol a jízdu po chodníku. Během akce nebyla udělena žádná pokuta, přestupky se řešily domluvou, čímž policisté hromadně porušili zákon. Iniciativu je třeba podpořit. I cyklisté si musejí uvědomit, že pro ně platí nějaké zákazy a mají nějaké povinnosti. V MF Dnes se zpovídá paní Dagmar Sungu, přichycená při jízdě po chodníku. Znám paní Sungu. V pátek jela opět po chodníku.
Dodatek 2 – pan starosta nejezdí jako prase.
Pan Tetter je na silnici nepřehlédnutelným zjevem. Jeho Seat Cordoba fčervený metle na hlínách s registrační značkou 2C2 2222 („to jsou prostě řady…“ – tajemník Řeřábek) byl zachycen tento týden na ulici Pražská. Ostatně dvojky v jeho registraci jsou příznačné: během minulého roku byl odstrčen do pozadí agresívním a mediálně zdatným Thomou. Celou cestu až na Senovážné nám. nespáchal pan starosta jediný přestupek, naopak, jel velice plynule a ohleduplně. Pokud to byl jeho příspěvek k Evropskému dni mobility a normálně prasí, tak je ostuda. Pokud takhle jezdí pořád, zaslouží pochválit.
Dodatek 3 – akce proti Dni bez aut
… naprosto není zapotřebí.
Aktivisté a politici konečně našli společný bod. Je jím nezájem veřejnosti: politici se jej snaží vyvolat a aktivisté jím trpí. Uspořádat akci proti Dni bez aut v jeho budějovickém formátu by nebyl problém. Napadlo mě hned několik způsobů, jak tento komorní špektákl rozvrátit a rozprášit, ale necítím potřebu tak činit.
Organismus zvaný DBA se vyznačuje těmito znaky: zakrslá podpora veřejnosti, hypertrofovaná hlásná trouba a extrémně dlouhé prsty. Jakákoli protiakce bude vložena do hlásné trouby, obrácena naruby, zdeformována do podoby projektilu a vypálena proti nám samotným, čímž se kolektiv DBA fans utuží. Ignorovat je je tím nejlepším, co proti nim i pro nás můžeme udělat. Takže akci ve stylu „noc dlouhých výfuků“ odkládám na neurčito, ale kdyby do toho chtěl jít někdo jiný, rád pomohu.
Dodatek 4 – jen pro info…
… kolik to tak kopne, kdybyste se chtěli také připojit a stát se aktivistou.
Kolik která organizace obdržela od státu dotací podle systému CEDR:. Časové období je ca (2000-2005), detaily viz CEDR
Děti Země – 3.295.808 Kč
Hnutí Duha – 2.927.295 Kč
Sdružení CALLA České Budějovice – 1.062.800 Kč
Alles klar?
(1x známkováno, průměr: 1,00 z 5)