Demokracie nemůže být špatná

Před pár dny D-FENS publikoval článek plný zajímavých postřehů ohledně voleb, se kterými se většinou ztotožňuji; přesto však v jeho textu nacházím cosi, co považuji za velmi rozšířený omyl, jenž bych rád podrobil kritice, neboť jeho důsledky jsou dalekosáhlé. Jedná se o tendenci drtivé většiny lidí mluvit o demokracii jako o něčem inherentně bezchybném, takže její důsledky, které považují za špatné, raději označí za „nedemokratické“, neboť kritizování demokracie se dnes nenosí; jde o rétoriku rozšířenou tak masivně, že i D-FENS, jenž je asi ten poslední, kdo by měl potřebu „jít s davem“, ji ve svém článku dle mého názoru přebírá.

D-FENS v onom textu zmiňuje takzvanou „hybridní demokracii“, jež se dle jeho slov vyznačuje vnějšími znaky systému řízeného vůlí lidu, leč ve skutečnosti jej řídí někdo jiný; jako příklad hybridní demokracie pak uvádí dolní komoru parlamentu, neboť tato zaprvé přijímá regulace z EU a zadruhé schvaluje zákony, jež zákonodárci v lepším případně nechápou, v horším se ani neobtěžují jejich čtením. Autor článku dále predikuje, že do tří až pěti let bude omezeno, komu bude povoleno kandidovat, takovým způsobem, aby mohli být voleni jen profesionální politici, případně ti, kdo vyhovují současnému establishmentu; s ohledem na to, kolik D-FENSových předpovědí se už vyplnilo, obávám se, že i na tuto může dojít, a plně souhlasím s tím, že je to sračka, leč…

…leč sračka čistě demokratická. Nejde a nepůjde o žádnou „hybridní demokracii“, nýbrž úplně normální zastupitelskou demokracii, kde si voliči zcela demokratickou cestou zvolí své zcela demokratické zástupce, již zcela demokraticky prosadí mraky dementních zákonů a mezi nimi budou holt i takové, které mohou například omezit či ztížit novým kandidátům vstup do politiky (ostatně takové zákony již nyní existují a celý systém je nastaven tak, aby zvýhodňoval zasloužilé strany; ano, zatím to ještě lze obejít, máte-li dost peněz), případně budou tito zástupci zcela demokraticky přijímat eurounijní diktát; je to na hovno? No jistě; a jak! Je to v pořádku? Ani omylem! Ale je to nedemokratické? Ani za mák! Lid si zvolil své nekompetentní či zlé zástupce zcela demokratickou cestou; žádná „hybridní demokracie“, prostě „stará dobrá“ zastupitelská demokracie classic.

Někdo by mohl namítnout, že i demokratickou cestou se lze dopracovat k nedemokratickému režimu a zajisté by měl pravdu; zvolíme-li si takové zastupitele, kteří zruší volby, případně nastolí režim, jenž bude výsledky voleb ignorovat, případně vykonávat na lidi nátlak, aby volili tak, jak establishment potřebuje (například zde před rokem 1989), pak nelze mluvit o demokracii. Jenže tohle není ten případ! Dokud má lid možnost zvolit si takové zástupce, kteří nebudou přijímat regulace z EU, ale neučiní tak, pak je naprosto demokratické, když budou tyto regulace přijímány; neříkám správné, považuji to naopak za absolutní svinstvo, ale svinstvo bezesporu zcela demokratické.

Nejinak tomu je i se zpřísňováním omezení, jež jsou kladena na kandidáty, již mohou být zvoleni; není to nic nového, i dnes taková omezení existují (například věk, občanství a tak dále), jde jen o míru, někdo je může považovat za příliš striktní, jiný za rozumná, další za moc benevolentní. Ale v jakémkoli případě jejich zpřísnění stále platí, že dokud budou existovat volitelní (teď myslím technicky a legálně, ne že by byli nevolitelní, protože jsou idioti) kandidáti ochotní taková omezení zrušit, ale lidé si je přesto nezvolí, jedná se o omezení demokratická; že takový kandidát bude například populista Okamura, jenž by sice asi zavedl přímou demokracii, ale museli byste se stydět, kdybyste jej měli volit? Inu, vítejte v zastupitelské demokracii, to už je její vlastnost – zástupce, již bude přesně prosazovat všechny vaše zájmy, pravděpodobně neseženete, takže vybíráte z toho, co je k dispozici.

A ať mi nikdo neříká, že to není problém demokracie, ale toho, že lidé jsou blbí a volí špatně; jednak na to existuje taková ta vtipná odpověď, že režim je to tedy dobrý, leč nějak nám jej kazí lidé (jenže bráno takhle, i komunismus může být fajn… jen ne pro lidi), ale především na to, aby člověk volil špatně, nemusí vůbec být blbý. Jak to? Inu, zajímáte-li se o dění na politické scéně a věnujete tomu čas, nějak se orientujete a přibližně víte, co a proč do té urny hodit; když se však někdo o tyhle věci prostě nezajímá (což nemusí být špatně, prostě má jiné zájmy), před čím stojí? Buď tam může prostě něco jen tak hodit (nebo také k volbám vůbec nejít), nebo musí obětovat velké desítky či dokonce stovky hodin svého času na to, aby se seznámil se situací (pročíst předvolební programy nestačí, je třeba ještě zkoumat důvěryhodnost) a učinil nějaké zodpovědné a fundované rozhodnutí; jenže když se o politiku nezajímá, jaké jsou jeho náklady a co jejich vynaložením získá? Náklady představuje obrovské množství času věnovaného něčemu (z pohledu dotyčného) nudnému a získá za ně… oh, wait! Dobrý pocit těžko, když ho to celé nezajímá; a praktický dopad jeho hlasu? Minimální až zanedbatelný.

Jen aby to zase někdo špatně nepochopil, nevyzývám zde k nevolení na základě argumentu, že jeden hlas nic nezmění; sledujete-li dění na politické scéně bez ohledu na volby, protože vás to zajímá, a více méně víte, koho volit, vaše náklady jsou de facto jedna procházka k volební místnosti. Kdo však nemá tušení, která bije (což neznamená, že je to blb, prostě se třeba jen nerad probírá žumpou), pro toho je nevolení (či téměř neinformovaná volba) celkem logické řešení situace; ať už s tím souhlasíme, nebo ne (já osobně jsem zastánce toho, že člověk by se měl zajímat, co se kolem něj děje, ale neodsuzuji ty, kdo tak činí jinak, méně či vůbec), faktem zůstává, že mraky lidí budou prostě volit nezodpovědně. To ale rozhodně neznamená, že jejich rozhodnutí je nedemokratické, naopak.

Smyslem tohoto textu není rozporovat, zda je demokracie nejlepší možný způsob vlády (to dělám v jiných článcích); mým cílem bylo poukázat na to, abychom při pohledu na zjevně negativní důsledky demokratického systému nestrkali hlavu do písku a nepředstírali, že to, co je špatně, nezpůsobuje demokracie, ale její absence, i když je tomu evidentně právě naopak. Kdykoliv slyším o „demokratuře“, „pseudodemokracii“, „postdemokracii“ či v tomto případě o „hybridní demokracii“, mám se na pozoru, neboť takové označení samo o sobě typicky převrací realitu o 180 stupňů; když z demokracie vyplývají negativa, mluvčí takovými výrazy – místo toho, aby poukázal na chybu demokracie – vlastně ve čtenáři vyvolává (třeba i nevědomky) mylný dojem, že tím problémem není demokracie, nýbrž to, že se změnila v něco jiného a už tu tedy není, ačkoliv skutečnosti je taková, že demokracie tu je a funguje špatně.

Související články: