Bohužel jsem dnes sledoval na ČT24 výlevy různých politiků a dotazovaných občanů na téma akce „Děkujeme, odcházíme“ a bylo mi z toho po chvíli tak nějak divně. V tomto filmu neexistovala žádná strana, se kterou bych se mohl ztotožnit, vystoupení všech zainteresovaných mi přopomínalo rituál, kdy k Ježíškovi v jesličkách přicházejí jednotliví koledníci a místo dárků na něj vylijou kbelík sraček. Byl jsem z toho deprimovaný a vzteklý.
Postřehy:
1. Lékaři podali výpovědi. To je jejich právo ze zákona, toto právo má každý zaměstnanec. Mají právo tak činit dokonce hromadně, to žádný zákon nezakazuje. Není to „braní si pacientů jako rukojmí“ a „porušování přísahy“, všechny tyhle sračky, protože když odejdete z profese lékaře, morální stejně jako pracovněprávní závazky pominou. V souvislosti s očekáváním, že lékaři svoje výpovědi stáhnou, se hodí připomenout, nemají jednostranné právo svoji výpověď zneplatnit, „vzít zpátky“, s odvoláním výpovědi musí zaměstnavatel, tedy nemocnice, písemně souhlasit. Pokud se management nemocnic nepropadl na své úplné profesionální dno, s žádným takovým odvoláním by souhlasit neměl a tuto věc by měl dopředu jasně říci.
2. Riziko, že 4000 lékařů odejde do Německa nebo Rakouska, případně jinam do zahraničí, je naprosto iluzorní. Máme volný pracovní trh, nikdo tu nikoho nedrží. Kdo skutečně chtěl odejít z ČR pracovat do ciziny, ten už to udělal, kdo ještě ne, nemusí čekat na pokyn odborů, může se sebrat a jít. Kdo se svou prací není spokojen, třeba kvůli platu, může odejít a najít si jinou práci, s větším platem a/nebo méně přesčasy. Praxe umístěnek skončila před více než 50 lety. Nikdo z lékařů, kteří nyní demonstrativně podávají výpověď, těchto možností dosud nevyužil. Musím ovšem dodat z vlastní zkušenosti, že jen omezený počet českých zaměstnanců je použitelný v cizině, protože některé projevy české pracovní mentality činí české pracovníky na zahraničním trhu neuplatnitelnými, například neznalost jazyků nebo nízký standard práce. Mnoho českých zaměstnanců se domnívá, že by po nich v cizině sáhlo všema deseti, ale jen málo z nich je skutečně v takové situaci.
I pokud by o české lékaře, kteří s díky odešli, vznikl zájem v cizině, hned od začátku je zde zaděláno na značnou nerovnost. Osobně bych se na pozici zahraničního zaměstnavatele zdráhal zaměstnat tento plod odborové nátlakové akce, protože a) nemám jistotu, že se v krátké době nebude chtít vrátit zpět z rodinných, emocionálních nebo jiných podobných důvodů b) nemám jistotu, že se tento zaměstnanec bude chovat racionálně a svůj vztah k zaměstnavateli neobude opět ochoten vyměnit za pokyny z nějaké jiné odborové nebo nátlakové centrály.
3. Prací přesčas je práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu. Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než osm hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce. Pokud si lékaři stěžují, že po nich nemocnice požaduje enormní množství přesčasové práce, které přesahuje tento limit, pak se tak děje buď s jejich souhlasem nebo došlo k porušení zákona. Protože mi není známo, že by pracovní úřad s někým zahájil řízení pro to druhé, bude to to první. Není možné protestovat proti něčemu, s čím jsem sám souhlasil – pokud tedy nehraji ruskou ruletu s vlastní psychickou integritou. Je možné například, že lékaři podepsali smlouvu, ve které je napsáno, že přesčasová práce v rozsahu např. 300 hodin ročně je součástí mzdy. Taková smlouva je a) nezákonná a lze ji napadnout b) pokud ji přesto obě strany podepsaly, tak s ní souhlasily. Ani zde není proti čemu protestovat. Nebo je také možné, že během zajišťování služeb pracují tzv. na dohodu, tedy na základě závazku, který může libovolný zaměstnavatel uzavřít s libovolnou fyzickou osobou, klidně s vlastním zaměstnancem. Pak je to ovšem dohoda a opět s ní obě strany musely souhlasit, a to v celém rozsahu, tedy pokud jde o rozsah plnění i odměnu za ně. Opět není proti čemu protestovat. Také je možné, že dochází programově k porušování zákoníku práce a příslušné orgány, jako například pracovní úřad, nejednají. To je pak na trestní oznámení a rovněž nevím, že by ho někdo podal.
Na okraj je třeba poznamenat, že lékaři sice argumentují excesívním rozsahem přesčasové práce, ale sami neudávají, kolik to ve skutečnosti je. Přesčasová práce v rozsahu např. 40 hodin za měsíc by úředníka nebo učitele šokovala, ale v soukromé sféře není ani zdaleka neobvyklá. Odpovídá deseti hodinám denně v práci, což je zkušenost, kterou učinil nejeden z nás.
4. Srovnání platu lékaře s platem zámečníka, který přišel odemknout byt, ve kterém si jeho majitel zabouchl klíče, nebo s platem automechanika, který za pár tisíc provedl opravu na autě – protože v obou případech jde jen o ušmudlaného řemeslníka, zatímco lékař v bílém plášti zachraňuje životy typyčo jasný – nelze použít. Musíme si zvykat, že cenu služby určuje trh a ne její morální kredit, případně o jak složitou službu jde. Protože potřebujeme odemknout dveře, abychom se dostali domů, dáme řemeslníkovi pětikilo, protože takovou cenu jeho práce momentálně má, hotel nebo neodborné rozbourání dveří by vyšlo dráž. Mohli bychom zavolat například levnějšího gynekologa za Kč 399,- na hodinu, aby tam nějak prostrčil prst a dveře otevřel, ale bohužel, služby gynekologovy a také jejich cenu reguluje stát formou své zdravotní politiky a tak si gynekolog nemůže stanovovat cenu své práce sám. Ani občan nemůže rozhodnout, kolik gynekologovi dá. Dobrý gynekolog, mizerný gynekolog i žadný gynekolog stojí občana stejně v rámci zdravotní daně klamavě nazývané pojištěním.
Problémy lékařů zavinil stát. Chaos v organizaci, sporné hospodaření nemocnic nebo absence dlouhodobé politiky je problém, který způsobil stát svými regulačními zásahy. Lékaři hledají řešení problému opět u státu. Stát nikdy neopustí model státního zdravotnictví a „bezplatné“ zdravotní péče, protože je to jeden z nejvýznamnějších mocenských faktorů, který činí občana na státu závislým. Proti čemu vlastně protestovat?
5. Budeme se muset smířit s tím, že se jedná o „run“ odborářů na stát, což plyne z textu, který lékařští odboráři sami zveřejnili a kde je enormní práce přesčas důvodem č.8 v pořadí. Celkově s tím textem skoro souhlasím, obsahuje však jednu principiální chybu, totiž se s ním ohání odborář. Řeší se tam věci, které odborům do huby nepatří, které jsou dávno mimo pracovněprávní oblast. To by platilo, pokud by se nejednalo o české sociálnědemokratické zpolitizované odbory. Mám z toho nepříjemný pocit, že lékaři v tomto případě slouží odborům jako užiteční idioti a cílem je prosazení mocenských ambicí nemnoha práskaných zmrdů na úkor řádově tisícovek slušných, angažovaných, možná trochu naivních lékařů, kteří podali výpověď, protože jim někdo nakecal, že „to stejně vezmou po svátkách zpátky“.
6. Tomu odpovídá o skutečnost, že kampaň byla připravena profesionálně, včetně „tváře kampaně“, loga, maskota a alegorického vozu.
Cituji:
Výsledkem je jedna z nejviditelnějších kampaní letošního roku, která už ke dnešnímu dni přesvědčila 4112 doktorů, aby podepsali výzvu, že nejdéle na začátku letošního března odejdou z českých nemocnic. Pokud to udělají, hrozí českému zdravotnictví největší krize v polistopadové historii.
Na tomhle bych se definitivně měl problém podílet. To je za hranou nikoli profesionální, ale lidské důstojnosti. Jazykem zámečníků, automechaniků a jiných šmudlů, kteří podle pánů lékařů nejsou hodni své mzdy, se tomu říká „dělat někomu čuráka“.
7. Ministr Heger je naprostý idiot. Kde toho troubu sehnali? Jak jsem ho dnes sledoval, došel jsem k závěru, že postrádá schopnost vést natolik kritický resort. Možná předtím exceloval někde v komunální politice, kde se mu dařilo proplouvat stylem „Pepa zavolá Karlovi a nějak to uděláme, aby dobře bylo, Ferda dostane svejch deset procent a nikdo nebude škodnej“, ale tedy by bylo třeba někoho, kdo je schopen rychle předložit nějaký věrohodný plán, podlomit tak profesionálně zpracovanou propagandu odborářů a vrátit problém na věcnou úroveň. Místo toho se oddává chorým myšlenkám na stav nouze a vytváření „krizových center“ a tím vychází „runu“ velmi vstříc, svými výroky se posadil přímo za volant toho alegorického vozu ze Škody 1203 (která byla po léta symbolem zaostávání státem řízeného zdravotnictví) a dělá pro odboráře. Podporuje pozitivní zpětnou vazbu, kterou se vyznačují všechny „runy“, ať na stát nebo na banky, a dělá tak problém horší. Protože se nepostavil k problému čelem a hledá cesty jak jej obejít, prohrává válku na celé čáře. Do budoucna tak můžeme čekat hromadné výpovědi strojvedoucích, leteckých kontrolorů a dalších zaměstnanců státem řízených firem.
(3x známkováno, průměr: 1,67 z 5)