Defilé naivity, aneb my to dobro páchat budem.

Featured Image

Vážení Dfensáci a Dfensačky. Ohlas na můj článek, ve kterém jsem se tak trochu vypsal z mého životního klání, mě velmi pozitivně překvapil. Také všem děkuji za milé emaily a nabídky všemožné podpory. Taktéž jsem Vám slíbil, že poreferuji o mých zážitcích z naší současné Evropy. No, hodně se v diskusi řešilo to, jak je to u nás v Čechách na *íču atd.

Tím, co hodlám napsat, hodně lidí naseru a někoho vyděsím. Pro někoho to jistě nebude nic nového. Určitě, to bude dlouhé čtení. A doufám že se rozpoutá divoká a masová diskuse. Na svých cestách jsem měl tu možnost prozkoumat jak průmyslové provozy a lidi se tam vyskytující a také vsi a města samotná. Po Evropě mají dopravci rozeseté služební byty, často se správci a různými týmy a často se zajímavým (logistickým) zázemím. No a další možností jsou pro řidiče i různá ubytovací zařízení. Nečekejte, že by řidiči vymetali nějaké nóbl podniky, většinou je to modrý či červený Ibis a také různé hotely, hotýlky a to pokud možno s parkovištěm pro bus nebo soupravu. No, mohu zodpovědně říci, že cestování v dnešní době je velice rychlé a chaoticky vypadající a návrhy „zavřeme vnější hranice“ mělo padnout už před sedmi, osmy lety, kdy se import migráčků v dnešním smyslu teprve testoval. Osobní auto je velmi záludný a nedoceněný stroj. Obávám se, že až někdo z eurosocialistické kliky konečně odhodí masku „ekologie a udržitelného rozvoje“, tak nám ten provoz aut buď zakážou nebo nějak omezí.

Když se řekne rychlý přesun Evropou, každý si vzpomene na letadlo. To je ale moc komplikované, i když je tam IMHO poměr cena/výkon nejlepší. Ale je tam nevyhnutelný opruz s kontrolami a papírováním. A co teprve autobus, to je teprve anonymní a masový penetrátor. Víte, krom jiného jsem dojížděl každý týden (například) do Berlína do práce. Služebním vozem. Ve tři ráno jsem vstal doma, v půl čtvrté jsem už drandil směr PHA a dál. Za normálního dne jsem byl tak v deset dopoledne v Berlíně. Tam proběhla přejímka (většinou) dvoupatrové Setry, kolem půl jedné na hlavním nádraží už začal proces nástupu a přibližně devadesát lidí se už se ve 13:30 hrnulo směr Skandinávie. Pak v 17:00 loď do Dánska, před 21:00 Kodaň, kolem 22. hodiny švédské Malmö, mezitím Hesingborg a Halmstad, a pak ještě tak v 1:30 Göteborg, po 4:00 hodině Sarpsborg v Norsku, a tak po 6:00 Oslo. Z pozice pasažéra jízda jen na necelých 16 a půl hodiny. To zní sice na první pohled hrozně, ale pro mě to bylo pokaždé úžasné. Během pár hodin jsem ujel bezpečně a pohodlně přes půl Evropy. Dřív jsme stáli celých 24 hodin ve frontě před Mototechnou.

Na českých a německých nádražích zpravidla neprobíhá nějaká selekce cestujících a jsou to takové „průchoďáky“. Ve Skandinávii jsou často nádražní budovy chráněné nepatrně víc a probíhají tam i namátkové kontroly cestujících a procházejících. Také se může stát, že na refýži bus obstoupí flojdi a proberou cestující a bagáž na místě. Rád bych také přidal nějaké ty postřehy z „mýtického Západu“, který už ve skutečnosti umřel. Možná se jako Fénix zrodí, ale leda s těmi mýtickými plameny a tak. Jako řidiče v mezinárodní dopravě všeho druhu mě překvapila pasivita a odevzdanost lidí žijících na tzv. Západě a ve Skandinávii. Viděl jsem jak přistěhovalci obvykle vytlačí při čekání na autobus „domorodce“ mimo území zastávky, někdy i dokonce přímo do vozovky. Lidé mlčky a se sklopenými hlavami trpně stojí v hloučku jako ovce a jen tak jako stádo či jako hejno ryb uhýbají před automobily či se synchronizovaně pohybují po chodníku, aby se vyhýbali pohybu těchto přistěhovalců. Jakmile se přiblíží autobus, přistěhovalci, podle odění nejčastěji muslimové, se rychle zvednou a protlačí se jako první do autobusu. Jejich ženy s dětmi a kočáry obsadí přední části autobusu a místa kde jsou velká sedadla tzv. pro čtyři. Zbytek se rozsadí po autobusu a „domorodci“, jejich živitelé, většinou stojí v zadní uličce. Venku sedí starší ženy a muži a po nastupujících „domorodcích“ hází vajgly, plechovky, boty, plivají po nich a halekají v různých jazycích a domácí mlčí, možná se koušou do rtů, ale trpně pokračují. To pak nevíte, z koho se vám chce víc zvracet. Zda z dobyvatelů nebo z té ubohé domorodé sebranky. Lidé jsou tišší, odevzdaní, chtějí jen přežít, nechávají se strkat a nahánět bez náznaku odporu. Také mně docela zaujalo, jak se lidé ze zahraničí ostýchají otevírat takový záchod. V buse je vždy toaleta a ta se otevírá kulatou klikou, na kterou musíte mírně zatlačit a otočit s ní. Každý den a každou jízdu jsem musel řešit, že si pasažéři stěžovali, že toaleta je zavřená anebo proč je mimo provoz. Taky jsem si všiml, že oni tam přijdou, tahají za kliku a ono nic. Tak jsem k nim šel a nejprve jsem řekl, že musí tu kulatou kličku uchopit a otočit. Obligátní odpověď byla že to nejde. Kroutili se a očima kouleli. Tak jsem učinil nevídanou věc, uchopil jsem jejich ruku do své, přitlačil na kliku a voilá! Dveře se otevřely. Na druhou stranu, se pasažérky nijak nerozpakovaly zanechávat ve výpletu sedaček pokrámované tampony a srolované vložky. Každý den. Ať jste vezli černé, bíle, mladé, staré, Němky, Rusandy, Švýcarky, Švédky a tak dál. Na Asiatkách a na Češkách obecně, bylo milé to, že ty většinou bordel nedělaly. Když se ženy blížily k busu s pánským doprovodem, tak ženy většinou nesly kompletní bagáž a někdy i „mužovu“ a jaly se s těmi bágly cpát dovnitř, ač druhý kolega vždy stál u otevřeného a osvíceného kufru, jehož otvor zví běžných dveří či výkladní skříně. Některé ženy se pak tvářily dost překvapeně, když jsem jim sdělil že já jim pomohu a bágly uložím atd. Některé se vehementně snažily věci cpát dovnitř naráz a dělaly tam bordel a zmatek. Takové stačilo několikrát verbálně upozornit a taktně věci vymanit z jejich sevření. Také jsem jim sem tam pomohl s nasazením krosen na záda (to proto, že taková ženština tam překáží a zdržuje). Je pravda, že některé pak divně koukaly, nicméně, nikdy mě žádná neokřikla a ani neobvinila z „obtěžování“. Ale bylo mi za ty místní kastráty stydno. Všiml jsem si, že od snědých kolegů okoukali ten zvyk všechno naložit na ženskou, a právě proto jsem nepochopil, čím si ty místní ženské pomohly, když se vydaly do náruče připrchlencovy, asi holt ta „samčí síla“ paňmámy Žilkové. Je zajímavé, že starší vozy, asi z let 2013–2015 měly v horním patře kameru, která umožňovala mít jakýsi přehled o dění v patře. Je to zábavné a užitečné. Avšak novější stroje už tuto fci postrádaly, prý kvůli narušování soukromí. Také bych rád řekl, že z celé Evropy je nejupravenější a nejčistší naše Česko. Rakousko není špatné, a ještě před rokem 2015 i Německo. Ve Skandinávii je zdánlivým plusem nízké plošné zalidnění, nicméně tam kde žijí lidé, tam je to bohužel otřesné. Třeba ve Francii a Itálii mě překvapil stav obcí jako když by ty země byly pořád v roce 1950 či tak. Nebývá to jen ošklivé, bývá to jaksi i malebné a evokuje to například filmy s Luisem De Funés a s Účetním Fantozzim, ale naše Čechy učinily ohromný krok vpřed.

Nejčastěji jsem cestoval po Německu a Rakousku a po Skandinávii. Nikdy jsem osobně nebyl v bezprostředním nebezpečí smrti, nicméně, jednou jsme vezli pasažéry objízdnou trasou, a jeden z přistěhovalců (měl modré spolkové doklady) začal křičet a dělat nepořádek, že jsme prý unesli náš autobus a že je vezeme někam jinam. Bylo to 24.12.2017. Obvykle jezdí trajekty do Dánska z Rostocku, ale tentokrát jsme museli jet kvůli vánoční výluce do přístavu v Puttgarden (jsou od sebe vzdálené cca 220 km). Tohoto muže uklidňovali nejprve ostatní pasažéři a pak i kolega. Ten na to ale nedbal a procpal se a prostrkal se ke mně, (řídil jsem) a začal na mě křičet a mával mi pěstí u nosu a žádal ať okamžitě otočím autobus a jedu obvyklou cestou. Kolega se ho ani nedotkl a smířlivě ho prosil ať se usadí a vysvětloval mu, že je to v pořádku a že je objížďka a že se nic nemění. Přesto nepřestal a pak mě uchopil za rameno a ohnul se a zblízka na mě křičel. Já jsem zpomalil a zařval na něho, aby se uklidnil nebo volám policii, setřásl jsem mu ruku z ramene. Sice nadával dál, ale odešel a v Kodani pak vystoupil a byl klid. Pak jsem v Örebru byl svědkem toho, že k našemu autobusu běžely tři dívky ve večerních šatech a byl už téměř čas odjezdu ale začaly na nás mávat a podle pohybů úst i volaly. Na nádraží jsme byli jediní. Za nimi běžel hlouček postav v kapucích, ještě jsme otevřeli dveře a dívky jsme vpustili dovnitř a jelikož byl čas odjezdu, rozjeli jsme se. Dívky pak zaplatily a jely s námi dále. Několik snědých postav na nás zvenčí hrozilo ale nic víc se nedělo. Dívky děkovaly že jsme je vzali, a že měly strach, nicméně o ničem víc se nezmiňovaly. Několikrát jsem viděl ty samé scény. „Domorodé“ obyvatelstvo běží, prchá, za nimi tmavé postavy. Hony na lidi. Samozřejmostí bylo, že při kontrolách na Öresundském mostě (most mezi Dánskem a Švédskem) takřka pokaždé celníci a policisté zabavili kontraband anebo osoby které měly problém s doklady nebo patřily ke kontrabandu. Nutno podotknout, že z Kodaňského nádraží vyráželo ve stejný čas několik autobusů, ale většina z nich byly od Švédských dopravců. Tyto autobusy byly zpravidla kontrolovány velmi ledabyle a skoro nikdy nepřistoupili ke kontrole zavazadlových prostor.

Těžko říci kde byla situace konkrétně nejhorší. Spíše šlo o to, že jsem viděl tu dynamickou změnu v chování lidí a ve změně atmosféry v ulicích a v tom, že jsem zkrátka viděl např. hromadění odpadků, všeobecný nesoulad, ono pověstné křičení a halekání v ulicích a dopravních prostředcích. Například v Berlíně okolo centrálního autobusového nádraží (a to platí obecně kolem všech nádraží v jakémkoli městě) jsem nejednou viděl jak třeba mladší ženy nebo ženy obecně skutečně prchají před snědými a tmavými muži rozličného věku o zlom krk, zavěšené loket v lokti. Důchodkyně a starší muži buď chodí v párech anebo v hroznech a organizovaně se přesouvají přes ulice a drží se co možná v záři světel. Je pravda že z oken osobního auta anebo když se pohybujete po místech osvětlených a frekventovaných ta místa vypadají celkem uspořádaně, ale stačí vyjet mimo silné zdroje světla a do vedlejších uliček a člověk vidí věci nevídané a nemyslitelné. Například jsem na Parlamentních listech četl, jak se prý po Švédských městech pohybují policisté z těžkými zbraněmi a se psy. Nechtěl jsem tomu věřit, byl jsem ochoten dokonce i připustit že je to snad jakási pro ruská propaganda či co, vždyť toto se u nás děje ve zcela výjimečných situacích a naposledy běžně snad za Hitlera nebo ve dnech po 21.srpnu. Mě to přišlo docela nemyslitelné, podobné scény jsme byli zvyklí vídat v akčních filmech a detektivkách. Ale pravda je skutečně taková. Skutečně mezi domy a po sídlištích chodí policisté po dvou, či po třech a jsou ozbrojeni brokovnicemi a samopaly které třímají v rukou a velmi často mají psovoda který také prosvěcuje různá zákoutí silnou baterkou. A je v podstatě jedno, o které město či oblast jde. V Německých městech jeto dost podobné, i když tam postávají policisté jen s pistolemi, občas jednotliví psovodi. Všude tam je patrná chudoba určitých sociálních skupin jako jsou domorodí důchodci a matky s dětmi bez otců. Zní to opravdu jako klišé, nicméně je to skutečně tak.

Podle mého by stačilo, aby se vynucovaly platné zákony a právo jako takové. Tuto situaci nevyřeší nové a nové předpisy a další osekávání osobních svobod. Zákony, pokud nejsou vynucovány a právo platí jen formálně a je ohebné jako želé, spíše slouží neřádu a neřeší tyto problémy. Zločinci a násilníci budou svoje dílo konat ať už se zákony jakkoli přitvrdí či rozmnoží. Jak konali dosud, budou konat i potom. Měl by ustat příchod přistěhovalců zvenčí a na ulicích by měl zavládnout alespoň takový mír a pořádek, jako známe z Čech. A dobře víme, jak je to v Čechách obvykle na Pana Karase. Zločinnost se nikdy nevymýtí a zločinné excesy se vyskytují v každé společnosti. Nicméně, to, co zde byl exces, je v jiné společnosti norma a to že se jen ustupuje, u těchto jen posiluje opovážlivost a svévolnost. Myslím, že uzavření vnitřních hranic už v současném stavu nic moc nevyřeší. Žijeme v úžasných časech, kdy z Prahy dojedete vozem do 1500 kilometrů vzdáleného místa za necelých 20 hodin. A to je nádherné a fantastické. Taktéž jsou sem migranti lákáni štědrým sociálním systémem, který je paradoxně opravdu spíše pro ně, kteří se na něm ničím nepřičinili, ale mohou čerpat v míře nevídané. Není řešením sociální systém uzavřít a zrušit pro všechny, ale z vlastní zkušenosti vím, a ze zkušeností „domorodců“ zvenčí, že pracující lidé si opravdu musí vše zařídit sami, kdežto tito přibylci získávají různé příplatky a výhody a pracovat nepotřebují a nechtějí, a tím spíš si tu nudu „okořeňují“.

Také mne docela překvapilo, jak si jeden provozovatel soukromé autobusové dopravy z Norska stěžoval, že mu povinně přidělili negramotné migranty, protože poptával řidiče pro svoje Neoplany. Nadával jako křeček, protože u něj na place stálo několik nových autobusů, ale viditelně dost poškozených. Tu utržená střecha, někdy jenom natržená v zadních rozích, tu urvané nárazníky (prkotinka) nebo zničená přední okna anebo horní panoramatická okna vysypaná a navíc „obvyklá poškození, způsobená tím, že připrchlenci prvně viděli sníh, a tudíž neznají jeho potenciál měnit fyzikální povahu vozovky. V Česku nebo v „(kdysi)civilizovaném světě“, jste nepřizpůsobil povaze a stavu a vaše konto roste a prkenice hubne. Za masového potlesku „spravedlivých“. Několikrát byl on i někteří zaměstnanci napadeni a byl rád, že se v jeho autobusech nikdo nezabil. Nejdřív ho sralo, že je musí platit a že mu pak stejně jdou na marodku. Ale nakonec smutně dodal, že takhle mu to „alespoň šetří vozidla“. Na můj dotaz, proč je tedy nevyhází, tak odpověděl, že když se jich zbaví, tak obratem posílají další. Navíc jsou s tím nespecifikované trable s úřednickou mašinérií. Toto mi přijde skandální. Sami nejlépe víte, a o hodně víc než já, jaké jsou s různými povoleními, osvědčeními a vůbec s legislativou každodenní osery. Ale hlavně že u nás vládne ten pořádek a na všechno je kolonka a definice. Neznalost zákona neomlouvá, a hlavně když drakonické tresty bolí.

Jednoznačně jsou mi blízké názory politiků kteří (alespoň to tvrdí) jsou proti současné podobě migrace. Nicméně se nemohu ubránit dojmu, že si někteří z nich chtějí jen nahnat hlasy a přitom myslí že jim tato rétorika nažene tolik potřebná procenta. Toto jsou praví populisté. Tito využijí náladu ve společnosti, ale jakmile dosáhnou svého, jimi proklamovaná hesla a sliby zajdou na úbytě, či si vymyslí že to a to nejde a že situaci komplikuje „všemocná“ opozice. Pokud je někde racionální důvod pomoci, tak jedině v postižených zemích. Politiky, kteří by příjmali, tito jsou pro mě zcela nevolitelní a nedůvěryhodní. Ale já jim rozumím. Zkrátka dosud platí že jsou mezi sebou od Londýna po Berlín chváleni a mezi sebou si navzájem potvrzují, jak jsou lidští a jak dělají správně atd. Oni často říkají že ty země, které příjmají, nejsou vůbec postižené, že v ulicích je klid a ekonomika šlape, města jsou čistá a výstavná a v noci že se nebojí. Jistě, za oknem chráněného objektu a za oknem letadla či limuzíny valící se hlavní třídou nebo temnou k vám skutečně žádné starosti a obtíže nedolehnou. Obzvláště když jste v příjemné společnosti z Vaší sociální bubliny, kde zní libá hudba, vedou se zasvěcené řeči a pojídá se dobré jídlo. Víte, v takové Skandinávii jsou často lidé uchváceni architekturou a vzhledem měst. Dám příklad: Tam kde se u nás postaví budovy a infrastruktura stejnavých tvarů a dispozic, tam se využívají úchvatná a neotřelá řešení a vskutku ta města vypadají zajímavě a přívětivě. A pak takovým politikům jde zkrátka o dobré bydlo. Politici nejsou nadlidé ani nežijí jiné životy než my.  Vlastně mají ty samé starosti a radosti jako ostatní lidé. Jen jsou obklopeni jinými kulisami a třeba neřeší jak se dostat do práce a jejich vchody a automobily jsou diskrétně chráněny a monitorovány a vskutku se nikdy nesetkají s nepěknými scénami a události. A pokud ano, tak přece nebudou hanět svojí práci, ne? Vždyť to nedělá klempíř, uklízečka, učitelka, manažer. Dokud nás okolnosti nedotlačí k tomu, že musíme chtě nechtě chybu přiznat a přiznat sobě i okolí že jsme něco pokazili, nikdo se nepřizná dopředu. Víte, naše doba přesto všechno není tak zlá, ale nejtěžší na té době je to, že všechny ty obtíže musíme my sami řešit, zdárně vyřešit a neztratit přitom zdravý rozum. Nedokážu se ale zbavit dojmu, že stále žijeme z dědictví a úsilí generací po druhé válce, a už velmi brzy nastane ekonomický, technologický a sociální sešup.

 


04.11.2018 Adanedhel

12345 (353x hodnoceno, průměr: 1,23 z 5)
23 257x přečteno
Updatováno: 4.11.2018 — 22:17
D-FENS © 2017