Daně z aut 2019 edition

Featured Image

Snaha Vládofertu vytahat lidem nějaké peníze z kapes začíná připomínat křečovitou komedii. Kromě „zdravotně“ motivovaného vyššího zdanění šnapsu a cigaret se do hry opět dostaly „ekologické“ poplatky z převodu vozidel. Možnost jejich zavedení nadnesl nedávno na jakémsi semináři pro vybrané prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Prouza.

Návrh tak vypadá, že je mimovládního původu. To má svůj důvod. Někdy před dvěma lety tato myšlenka ožila na vládní úrovni, jenže to vyvolalo tak negativní reakce mezi veřejností, že se toho zalekl sám Babiš, předtím polooficálně předložené scénáře označil na Twitteru za blbost a ujišťoval, že něco takového samozřejmě nechystají. Tak to prostě teď zkoušejí z jiné úrovně, která se veřejnosti může jevit důvěryhodnější než provařená Babišova vláda, která by si vzhledem k určitým specifikům elektorátu hnutí ANO takříkajíc srala do vlastního hnízda. Bába tak udělal něco, z čehož jsme mohli dva roky profitovat. Hodil hyperbazarnicko-mediálně-úřednické mafii do rozbíhajícího se projektu vidle.

„Ekologické“ poplatky z převodu vozidel jsou kontraproduktivní. Už jsme psali, jak a proč. Kromě toho jsou amorální. Je to pokuta za to, že jste chudý a nemáte na nové auto. Představy různých bolševických „kapitánů průmyslu“ skrytých v různých zbytečných Svazech, že se v důsledku tohoto administrativního opatření podaří nanutit lidem více nových aut, jsou velmi naivní a odtržené od reality.

Prouza později publikoval na idnes článek, kde pan prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu dal najevo, že nechápe ani základní kontext. Prezident také uvádí nesmyslná a překroucená čísla. Navíc zcela bezelstně připomněl, jak se z takto vybraných peněz financují různé dotace na kotle a polepování domů polystyrenem. Zákon definuje účel ekologického poplatku jako příspěvku na ekologickou likvidaci vysloužilých vozidel, jenže takto získané prostředky se systematicky používají na celou řadu jiných věcí a tak se vlastně jedná o vládou organizovanou legální zpronevěru.

Pan Prouza nás dále ve svém článku počastoval obvyklými klišé, jako že Česká republika je vrakovištěm Evropy, protože se sem dováží moc aut a jejich průměrné stáří je patnáct let a že takto stará auta ohrožují zdraví a životy všem široko daleko, a že potřebujeme tuto daň skrytou za recyklační poplatek, abychom se těchto vražedných vraků zbavili. Je to standardní argumentace, která se úspěšně použila již jednou k zavedení předchozí verze pokut za chudobu. I tehdy se toto opatření začalo realizovat z mimovládní úrovně, totiž skrze zmrdské Sdružení Sova, jehož dílem nastrčené vedení posloužilo jako užiteční idoti v rámci jejich „boje“ s dovozy technicky nevyhovujících aut ze západu. Dá se tedy říci, že se bez velkých změn recykluje osvědčený scénář.

Uvidíme, jak na to veřejnost tentokráte naskočí, protože nyní jsme všichni už o zkušenost bohatší a asi stěží se u buřožrouta podaří vyvolat reflexi typu „donuťte mě zaplatit vyšší ekopoplatek ze starého auta, abych si mohl koupit nové“.

Kupodivu i takový pan Dvořák z motoristické sekce Idnes, kterému jistě tradičně nebudeme vyčítat nějaké protisystémové postoje, přišel s nebývale realistickým pohledem na tento zlodějský návrh, což indikuje, že to tentokrát budou ty zmrdi mít o něco těžší. Řekl bych, že do voleb s tím nic dělat nebudou.

Mediální fronta se jinak vcelku disciplinovaně zapojila do dělostřelecké přípravy, aby podpořila tento útok na naše peněženky a uvěřila tomu, že když někomu stát sebere peníze, tak si koupí novější auto. Tak třeba Autozine píše, že Zavedení dalších EKO poplatků při převodu má překvapivou logiku. Je to nutnost. Což je jistě nezlomná logika. Pálení židů v peci mělo byla taky svého času nutnost.

Ovšem první cenu za vymývání mozku získává přední český motoristický presstitut soudruh Ginter z Rudého práva, pardon, z Novinek. Pan Ginter usilovnou investigativní činností zjistil, že zánovní octavia byla jen přelakovaný odepsaný vrak. Dále pan Ginter přišel se zjištěním, že Česko křižují přelakované vraky dotažené z Německa dokonce po několika vážných haváriích i totálních bouračkách. Přitom se tyto naleštěné „svařence“ nabízejí jako nehavarované vozy.

To všechno dokládá dvojicí fotografií. Na jedné, velmi mizerné, je jakýsi totálně poškozený automobil a na druhém je zachycen sen českých rodin fkombíku přesně tak, jak o tom většina čtenářů Novinek sní. Leskne se jak psí kulky a mlhovky mu smyslně září.

Pan Ginter v článku popsal, jak se to prý dělá. Prý stačila rovnací stolice, trocha kytu, barvy…

Fakt? Tak to ani omylem. Kdo věří něčemu takovému, musí být úplně blbý a nikdy neopravoval nic z plechu.

Havarované vozidlo na levé fotografii je reálně neopravitelné. Škody zahrnují deformované nosné části, deformované sloupky, v podstatě všechny vnější karosářské díly, prohnutou střechu a další škody. Technicky je auto opravitelné, ale ne tak, jak si pan Ginter myslí. Moderní auta jsou moc festovní na to, aby se nechala jen tak „natáhnout“, a to platí i pro laserem svařovanou Octavii. Takové auto je třeba rozpárat na jednotlivé plechové díly, ty poškozené narovnat, pokud to jde, pokud to nejde, tak je vyměnit na nové, a celé to zase ve správné poloze svařit. V podstatě to znamená ho znovu vyrobit. Je to ohromně pracné a je to ohromně poznat, protože tam všude zůstanou otisky od kleštin z rovnačky a stopy po navaření hřebínků. Nelze ani použít metodu populární v devadesátkách, tedy „vevařit čtvrtku“, protože na tenhle exemplář by byly třeba asi tak tři čtvrtky. Při opravě takto rozsáhlého poškození je prakticky nemožné dodržet šířku spár mezi vnějšími díly tak stejnoměrnou, jako má vyfotografované vozidlo. Sloupky a nosníky u Octavie II jsou z vysokopevnostní oceli, na svařování je třeba speciální zařízení a přípravky pro konkrétní typ auta. U Octavie, co se prodává za nějakých 150 k, taková akce nedává ekonomický smysl, protože jen nějakých 120 – 150 k by byla cena dílů, a kde je pak práce a vedlejší náklady. To auto je celé pro kočku a nemá cenu ani šrotu, ovšem kromě jedné malé věci, a tou je přední přepážka s VINkem. Ano, můžete být v klidu, crashlá Octavia nikde nejezdí, aby zabila vaše děti. Jezdí z ní jen malý kousek, ten oplodnil jinak technicky bezproblémovou modrou octavii na pravé fotce. Ta neměla žádný technický problém, měla „jen“ právní problém, a VINko transplantované z mrtvoly pomohlo tento právní problém řešit, resp. nahradit ho jiným méně viditelným právním problémem. Takže vysklít, částečně odstrojit, trochu nějakého toho svařování COčkem a broušení, maximálně tři dny práce a další česká rodina si mohla splnit svůj sen v nějakém velkém pražském hyperbazaru. Auto „po opravě“ zachycené v článku je úplně jiné, navíc má doplňky, které by tak masivní rekonstrukci nikdo nedoplňoval (jako například boční lišty v barvě a hagusy) a vůbec v tomto případě platí, že slepice existovala dřív než vejce. Jak soudruh Ginter správně uvedl, STK nemá oprávnění takovou manipulaci hledat a tak ji nemůže ani najít. Rovněž evidenční kontrolou vozidlo bez problému projde a komu se to nelíbí, tak ať nezapomene tleskat ministerstvu dopravy, až bude zdůvodňovat další zpřísňování, komplikování a zdražení STK právě „bojem s kradenými auty“.

Sekundárně je článek zamýšlen jako reklama na služby společnosti Cebia, o které také nemám vysoké mínění. Právě článek je ukázkou toho, že ne všechno, co je v Cebii, je také pravda. Když k tomu přidáme praktiky hyperbazarů spočívající v účelovém podsouvání dat do databázi a cílený reverse engineering historie vozu, dostaneme poměrně nelichotivý obraz této „firmy na pravdu“.

Takže honem nakupujte ta skvělá auta, která se vyráběla v letech 2002 až 2008. Taková už na trhu nikdy nebudou. Brzy to bude za poplatek. Hyperbazarnicko-mediálně-úřednický stroj se dal definitivně do pohybu.


10.11.2019 D-FENS

12345 (271x hodnoceno, průměr: 1,14 z 5)
15 242x přečteno
Updatováno: 10.11.2019 — 23:20
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!