Už nějaký pátek křižuji české i cizí silnice a nedávno jsem si uvědomil, že jsem se asi stal obětí naprosto zvrhlé zábavy. Snažím se totiž vypozorovat zákonitosti a charakteristiky českého silničního provozu. Nevedu si moc dobře, protože slova „zákonitost“ a „české silnice“ nejdou moc dohromady, ale na mám dobou zprávu: Něco jsem přeci jen objevil.
Podle mně se chování českých řidičů v posledních letech zlepšuje. Ano kamenujte mě, diskutujte, nadávejte, ale toto je můj niterný pocit, kterého se nebudu chtít zbavit. V přílivu bludných Holanďanů s karavany, neuhýbajících Rakušanů, ukrajinských závodníků v nejrychlejších Audi 80 a BMW řady 5 je to zpráva, kterou se chci povzbuzovat. Jak jsem na to přišel? Argumenty nejsou silné, ale aspoň nějaké.
Méně závodění na dálnicích
Poslední dobou začínám nabývat čím dál silnějšího dojmu, že pomalu, ale jistě mizí rivalita z českých dálnic. Samozřejmě vyjma legendárních erzet speciálů Superrace Truck v rámci rallye Praha – Brno. Tradičně největší soupeři jsou v tomto ohledu řidiči národních týmů Maďarska a Slovenska, kteří si nic nedarují a především v náročných kopcovitých pasážích ženou své stroje bok po boku na hranici omezovače 81 resp. 82 km/h. Vyřizování účtů ovšem netrvá déle než pět minut, což je prakticky zanedbatelný čas.
Nicméně zpět ke skutečným pozitivům. Osobně mi přijde, že řidiči Octavií TDI tak nějak začali chápat, že svět nekončí magickým číslem 1,9 a že skutečně neplatí rovnice: více červených písmenek v TDI = větší bůh. A co více, tito lidé dokonce na dálnici objevili i pravý pruh. Tento pozitivní trend má za následek mnohem méně okousaných nehtů, méně vyřvaných hlasivek a především větší plynulost provozu. Jednou z příčin tohoto jevu je jistě i to, že si dnes může koupit lepší, silnější, bezpečnější a hezčí auto než je Octavia prakticky kdokoli. Kvalitních čórek je v bazarech a na kladenských vrakovištích co hrdlo ráčí.
Abych ovšem nechválil jen stranu předjížděnou, musím uznat, že se výrazně umírnila i strana předjíždějící. Ubylo problikávání typu „uhni, jede král s voleksenonama“ a lepení nárazník na nárazník se používá zpravidla v případech krajní nouze (D-Fens a Root laskavě prominou zapůjčení výrazu z oblasti trestního zákona). Zkrátka už není divné uhnout lidem, kteří jedou rychleji než ostatní (rozuměj ubývá blbců co si myslí, že někoho vyškolí, když šlápnou ve 130 na brzdu) a většina rozumných spěchajících řidičů také vyčká, až se ti pomalejší budou moci v klidu zařadit a nepostrkují je blinkry, dálkovými nebo troubením, případně s tím spojenými posunky.
S tím jde ruku v ruce, opět říkám čistě subjektivně, i větší dodržování jakž takž bezpečné vzdálenosti. Osobně bych tento termín definoval (v Česku snovými) třeba dvěma sekundami od předního auta, ale ruku na srdce, u nás je každý decimetr navíc úspěch. Jestli je to teď třeba vteřina, máme dobrý důvod doufat, že za dalších pět let to už bude 1,2 sekundy. Sláva!
Argumentů, proč se mi na českých silnicích jezdí lépe než dříve je několik, ale musím přiznat, že nemalou roli v tom hraje i fakt, že jsem měl možnost „tak akorát“ dlouho jezdit třeba v Anglii, či v Holandsku. A osobně říkám: Zlatí čeští řidiči. Fakt.
Blbci jsou a budou
Jistě, stále jsou na silnicích lidé mající auto jako nástavec na penis, ale opravdu mi připadá, že jich pomalu ubývá. Nutno ovšem zopakovat, že tento jev je evidentní především na dálnicích a širokých meziměstských silnicích, do měst bohužel tenhle skvělý trend proniká velmi pomalu. Proč tomu tak je, zatím nedokáži říct, nicméně na této teorii už pracuji. Zkusím se svým přítelem Doc. Jebavým probrat teorii o účinku městského smogu coby stimulátoru noradrenalinu, který vyvolá zpět dávno zapomenuté stupidní autonávyky východní Evropy.
Tuneři – mor maloměst (zatím)
Pokud jsem chválil oktávkaře za výrazně lepší chování, musím s hlubokým politováním oznámit, že se rychle rozrůstá nová, velmi zdatná generace silničních primitivů, kteří mají všechny předpoklady k tomu, stát se novou osinou v prdeli českým dálnicím. Prozatím se drží především v malých městech a ve vesnicích, kde mohou obluzovat „roštěnke“ na dydžinách svými podvozky proklatě nízko a pruhy rychlejšími než oka mžik a výfuky hlasitějšími než výstřely ze Smis end Wessonů. Ale platy se zvyšují a dříve nebo později našetří na cestu na dálnice. A potom…., potom… to snad raději ani nedomýšlet. Prostě jen doufejme, že nemilosrdná ruka přirozeného výběru bude rychlejší než odboráři vyjednávající zvyšování platů ve fabrikách.
Jelikož bydlím na Praze západ ve městě, které je spolu s Milovicemi Meccou tuzerů, možná se příště rozepíšu o jejich typologii. Věřím, že článek by to mohl být výživný. Máme tady totiž nevídané světové unikáty: Pětidvéřové (!!!) Focusy RS, Škody Felicia KITCAR 1,3, nejrychlejší Seat Ibiza 1. generace na světě, Škodu Octavia RS 1,9 TDI (bez čehokoli červeného), vrchařský speciál Opel Corsa 1,4 (kterým jezdí maminka tunera do práce) a podobně. Teorie o tunerech čas od času rozvíjím i s mým přítelem Lordem Mordem, který shodou okolností pochází ze stejného města. Někdy se vám snad pokusím zprostředkovat závěry debat.
(Zatím nikdo nehlasoval)