Asi jak pro koho .. Je však třeba položit si otázku, jaké důvody se skrývají za rozehnáním akce, která byla trnem v oku tolika lidem.
O hysterii provázející letošní Czech Tek je v médiích dost informací, aby si každý mohl načerpat poměrně podrobnou informaci. Zaměřím se proto na věci, které letošnímu Czech Teku předcházely a poukážu na okolnosti, které dle mého názoru stojí za to hájit ne kvůli tomu, že je to momentálně „IN“, ale čistě a pouze z principu, který člověku brání sehnout hlavu, když je svědkem nějaké do očí bijící nehoráznosti a arogance moci mu chce vnutit, že je „OUT“.
Na techno pod širým nebem jsem v minulých letech jezdil rád z několika důvodů, z nichž namátkou mohu uvést následující:
Spontánní hudební akce,
kde bývá několik desítek systémů, které hrají podle svého hudbu, kterou si (není-li to často) rád poslechnu, protože mi připomíná něco na způsob binárního kódu převedeného do zvuků
Sraz komunity kolem techno hudby,
aspoň tak to dřív bylo, o místě konání se zpravidla dozvěděla poměrně specifická skupina lidí z internetu, tedy nebyl důvod akci ani propagovat v médiích ani organizačně zajišťovat, neboť se jednalo o akci nezávislou, nepolitickou a tudíž skutečně svobodnou ve svých hlavních rysech. Její otevřenost však rok od roku láká víc a víc lidí, nikoho neomezuje v návštěvě, a tak si přirozeně získává oblibu mezi stále větším počtem lidí.
Místo konání
bylo vždy oznamováno na poslední chvíli; přišlo mi to jako dobrý i velmi praktický nápad; ještě si živě pamatuji, když jsme např. v klubu Delta v Praze v r.1988 byli na festivalu industrial hudby, kde policie natáčela na kamery lidi, aby je pak snáze identifikovala nebo jak jsme odcházeli uličkou estébáků, kteří namátkou vytahovali lidi, legitimovali je a pouštěli hrůzu – o metodách policie na starších akcích v duchu P.P.U. snad ani není nutné nic dodávat, ale tehdy se stejnými metodami jako na Tachovském Czech Teku snažil bolševik vypořádat s nezávislou kulturou, která nepotřebovala ke štěstí ani Frantu Janečka ani Hanku Zagorovou.
Po roce 2000 jsem už na open air akce přestal jezdit, protože jsem nechtěl být svědkem degradace, v kterou to vyústilo díky několikaleté policejní hysterii tento rok. Tehdy patřilo ke koloritu, že policie netušíc, že existuje cosi jako internet, se o akcích dozvídala až z TV zpravodajství, když už akce běžela alespoň druhý den. Média jako obvykle popisovala atmosféru jako sraz tisíců agresivních narkomanů, kteří nemají daleko k vraždění domorodců, do záběrů v hlavní zpravodajské relaci dávali vždy nějaké nezletilce, kteří byli v posledním stadiu alkoholového deliria či intoxikace. Zpráva byla obvykle doplněna vhodným politicky korektním komentářem o tom, že sodoma gomora není nic proti řádění techno vyvrhelů.
Jak to vypadalo ve skutečnosti ? Shrnu některé věci, které prošly svým vývojem většinou k lepšímu a popíšu to, co jsem zažil na vlastní oči.
Hudba a prostředí
Procházka nočním letištěm, na kterém ještě před pár lety parkovaly bojové stíhačky a kde se nyní nacházely desítky reproduktorových stěn s tlumenými světly a pulsujícím zvukem, je nezapomenutelným zážitkem. Některé systémy byly na volném prostranství, jiné v podzemních hangárech. Každý ze systémů hrál něco malinko jiného, takže většina lidí až na orthodoxní štamgasty s hlavou v reproduktoru pobyla třeba na půl hodiny tu a pak zase o kus dál, než si našla systém, který produkoval jí nejbližší typ hudby. V tom všem se v pozadí vytrvale udržoval zvuk diesel agregátů, které dodávaly elektrickou energii. Celá skrumáž toho všeho byla dostatečně daleko od civilizace (vojenské letiště by jaksi nikdo nestavěl příliš blízko vesnici), navíc mezi obydlenou oblastí a přistávací dráhou byl les – tolik asi k informacím o bezesných nocích chudáků domorodců.
Agresivita
Přijeli jsme většinou navečer první den, takže druhý den dopoledne jsme šli obhlídnout scénu za denního světla. Živě jsme diskutovali a míjeli podobnou skupinu návštěvníků, když v tom jsem omylem vrazil ramenem do protijdoucího člověka, který si stejně jako já nevšiml, že do sebe vrazíme. „Agresivně“ jsme se střetli a pohlédli sobě do očí zvedaje ruce a skoro současně jsme oba zvolali „sorry“. Pak už jsme jen s úsměvem omrkli jeden druhýho, jestli je vše v pořádku a šli každý dál svým směrem. Za všechny ty roky jsem na techno akcích pod širým nebem ani jednou neviděl, že by se na nich někdo popral, takže ani nemůžu říct, z jakého by to případně mohlo být důvodu. Tyto bludy šíří buď impotentní politici nebo policie, aby si později mohli snáze racionalizovat důvody k zásahu, kterého nebyli schopni. Jediné, co dokázali, bylo kontrolovat rychlost a vybírat pokuty.
V r.1999 a v r.2000 už našli tolik odvahy, že obsadili příjezdové komunikace a vlastními těly blokovali vjezd, takže člověk mohl jen vyjet ven. Při výjezdu probíhaly buzerativní kontroly, ale to se dá pochopit – na to mají ze zákona právo. Asi jsme s tehdejší přítelkyní nevypadali dostatečně „techno“, takže byl orgán, co nás stavěl, nějak popletený. Jeli jsme sice od techno akce, ale „kádrově“ jsme zřejmě neodpovídali profilu, na jehož potlačení byli cvičeni. Na žádost orgánu jsem tedy tradičně předložil doklady, nechal je prolézt auto a vyslechl si tesklivé řeči o těžké službě. Na otázku, odkud jedem, jsem stylem „trempa z filmu pražská 5“ naznačil rukou směr. Orgán pravil „to je hrozný co ? Já bych je hnal“. Já na to říkám „ať koná svojí povinnost a neobtěžuje řečmi, které zajímají jen jiné orgány“. Čepice nepochopila odlišnost našich světonázorů a když se hanlivě vyjádřila o technu jako o příšerné hudbě, kontroval jsem, že “příšerný je disco-pop, co vysílají v rádiu, že z toho se mi chce pokaždý blít, proto jsem rád, že ještě existují akce jako tato. V „přátelské atmosféře“ jsem byl podroben dechové kontrole, byly mi vráceny doklady a my se mohli vydat na 220 km dlouhou cestu do Prahy.
Orgáni se tvářili jako by měli nasazovat životy na potlačení nějakého ozbrojeného konfliktu přestože ta představa ohrožení byla jen v jejich mozcích … i když .. tam, kde mozek není přítomen by bylo vhodnější nazývat dotyčné bezmozky, ale tak nějak z tradice jsou příslušníci policie nazývání prostým lidem „orgány“, protože slušněji to již říct nelze. Oni byli těmi jedinými, kdo si agresivitu přál vidět a výrazy v jejich obličejích předznamenávaly touhu použít sílu při sebemenším důvodu již tehdy.
Drogy a hygiena
V médiích bylo pochopitelně reportováno, že na techno akcích se drogy nejen konzumují, ale i prodávají. Toto je fakt, ovšem fakt mající povahu důsledku všeobecného vývoje společnosti. Ať si každý zjistí, jak veliké % mladých lidí si dá jointa nebo nějakou syntetickou taneční drogu. Techno akce je ale vhodnou záminkou k tomu, aby se tento problém vytrhl z kontextu, neboť mnohem víc syntetických a tvrdých drog se konzumuje na diskotékách a zábavách, kde si většina lidí jde doslova vymazat harddisk, aby se nepobllila z bídného života, jaký jim nabízí tato společnost. Techno akce se minimálně liší v tom, že tady si jdou lidi zatancovat, vyřádit se pohybem a z alkoholu tam jede spíš pivo nebo víno, které kromě svých tradičních účinků lze pít i na žízeň. Dle statistických údajů se v případě konzumace drog jedná o problém celorepublikový, takže když nějaký bezmozek odborník bije na poplach, že techno = drogy, je to k smíchu. Naopak, příčina je v převažujícím a společností propagovaném materialismu, který vede ke zpřetrhání tradičních rodinných pout a mezilidských vztahů a vytváří problémy vedoucí ke konzumaci drog stále mladšími lidmi. Proto mi přijde směšné rozhánět kvůli pár dealerům techno akce slzným plynem a vodními děly, když je celá společnost prohnilá odshora až dolů a řízená agresivními alkoholiky ve vládě, kteří si ještě ke všemu drží tu vymoženost opíjet se v pracovní době a chtěli by lidem zakazovat, co můžou dělat ve svém volném čase.
První roky byla problémem i hygiena. Díky absenci konkrétní osoby organizátora se nikdo nenamáhal s instalací mobilních WC, které by konání oné základní lidské potřeby dodaly určitou nutnou hygienickou úroveň. Dalším problémem byla spoušť odpadků, které po akci zůstaly na místě konání. Ze začátku nebyly ani stánky s občerstvením a balená voda měla cenu zlata, ale hned další rok vyřešila poptávku nabídka a množství stánků s občerstvením. Problémy s odpadky se ale rok od roku zlepšují a po oprávněném rozhořčení místních obyvatel nad bordelem, který musel někdo uklidit, se konal menší zázrak, když převážná většina návštěvníků po sobě i uklidila, aniž by je někdo nutil. Dělali to proto, aby zbytečně nevytvářeli negativní obraz celé akce před širokou veřejností, protože si to chtěli příští rok zase zopakovat. A je dobré si uvědomit, že tak postupovalo nějakých 5.000 – 15.000 návštěvníků techno akce, což považuji za významné plus.
Legislativně právní problémy
Kdyby byl znám konkrétní organizátor akce, asi by měl ze života menší peklo. Když se domluví 5 lidí, že zajedou na vandr, udělají si oheň a zabaví se, není to totéž jako když se stejně spontánně sjede a zabaví 5.000 lidí. Aspoň tak to vidí X lidí, kteří volají po odpovědnosti za možné způsobené škody na majetku (zničené pozemky), možné úrazy, dodržování hygienických norem apod. . Nerespektování těchto pravidel, které mají mnohdy základ v aktuálně platných zákonech, je důvodem k postihu. Neexistuje-li ovšem konkrétní viník, nastává problém a důvod každou další obdobnou akci raději preventivně rozehnat. Nejvíc medializované problémy ovšem souvisely s neoprávněným vstupem a devastací pozemků. V roce 2005 byl ale tento problém zdá se s předstihem vyřešen podpisem smlouvy o pronájmu konkrétního pozemku, kde se akce měla konat. To, že policie zatarasila obecní příjezdovou komunikaci, je svinstvo a v takovém případě by měla být za škody odpovědná právě policie.
Kde se berou důvody pro těžko obhajitelný brutální zásah policie na Czech Teku 2005 ?
Ti, kdo znají odpověď na tuto otázku, ji určitě veřejně nezodpoví. Prošetření celého zásahu možná leccos odhalí, ale dokud bude argumentace probíhat tak, že nějaký vládní kokot se bude bít v prsa a tvrdit, že on je přesvědčen, že zásah byl v pořádku a nedoloží fakta a paragrafy, které ho k zásahu opravňují, tak já klidně můžu požadovat, aby vláda rezignovala, protože mi to ve snu řekl Aštar Šeran z vesmírných lidí a to je někdo, o jehož upřímnosti jsem skálopevně přesvědčen. Prdění do vody vygeneruje více argumentů než pomatenost politických populistů, kteří se chtějí jakýmkoliv způsobem zviditelnit, aby je pak nějaký pivní bezmozek volil a on pak měl jisté svoje parlamentní korýtko.
Jedním z mála faktů ale zůstává, že nejvíc nenávisti vyvolává povaha celé akce, která je založená na svobodě, otevřenosti a nenásilí. To evokuje smrtelnou hrůzu zejména u stáda ovcí, které jsou zvyklé jít za tím, kdo první zabučí a za tím, kdo jim dá nažrat a napít, aby nepošly hlady a žízní. Celkem bych se pobavil, kdyby někdo rozehnal slzným plynem a vodními děly nějakou diskotéku z naprosto stejných důvodů jak byl rozehnán Czech Tek 2005 nebo kdyby policie pro změnu seřezala Grebeníčka na Letné i s jeho kumpány.
Dokud bude platit současná česká představa demokracie, že všichni jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější, tak se asi nezbavíme nálepky hlupáků a zaostalých farmářů, kterou odhalil nedávný průzkum mínění agentury STEM o tom, jak nás vidí v zahraničí. Nejdřív jsem z toho hodnocení byl přímo nasranej, pak smutnej, pak jsem musel v mnohém dát tomu průzkumu za pravdu a policejní zásah při rozehnání Czech Teku 2005 tomu všemu jen nasadil pomyslnou korunu. Dokud bude normální nechat si kálet na hlavu a dovolit politikům, aby si prodlužovali svoje orgány formou policejních těžkooděnců, dotud bude platit hodnocení STEM, ať se to někomu líbí nebo ne. Jedinou cestou ven je nedovolit nikomu šlapat po svých právech a v případě nutnosti o ně i bojovat. Ale ne zbraněmi nýbrž mozkem a výchovou dalších generací, kterým se snad podaří tuto zemi vyčistit od neřádu šířeného bezmozky.
(Zatím nikdo nehlasoval)