Dostala se mi do rukou výborná kniha téhož názvu jež pojednává o odtajněných plánech svazku demokraticko-socialistických republik na obranu celosvětového míru a nastolení konečně spravedlivého komunismu po celém glóbu.
Celosvětového míru a blaha mělo být v evropě dosaženo takto (plán z r.1961) :
Přímořský Front (Polský) 15 divizí, (11 polských, 4 sovětské)
z toho 11 motostřeleckých, 4 tankové. S celkem 3180 tanky měl osvobozovat v baltickém, přímořském směru.
2. Západní Front (SSSR) 18 divizí (13 sovětských, 5 východoněmeckých)
z toho 11 motostřeleckých a 7 tankových.Celkem 4080 tanků jeho cíle ležely na hlavním směru hlavního celého strategického uskupení tj. na ose Berlín-Paříž.
1.Západní Front (SSSR) 23 divizí (12 sovětských, 6 polských, 5 východoněmeckých) z toho 13 motostřeleckých a 10 tankových.
Celkem 5340 tanků. Osa Frankfurt-Luxembourg-Paříž
Československý Front 15 divizí (14 československých, případně 1 sovětská divize).
Z toho 9 motostřeleckých a 6 tankových. Celkem 3420 tanků. Jeho cíle : PRAHA-NÜRNBERG-STUTTGART-STRASBOURG-EPINAL-DIJON-LYON
Všechny tyto čtyři prvosledové sbory měly dohromady 71 prvosledových vševojskových divizí.
SSSR – 30 divizí
Polsko – 17 divizí
NDR – 10 divizí
ČSSR – 14 divizí
16020 tanků
V cestě jim mělo stát 28 prvosledových divizí NATO.
Belgie – 2 divize
Francie – 4 divize
Nizozemsko – 2 divize
Velká Británie – 3 divize
USA – 5 divizí
SRN – 12 divizí
2800 tanků
Postupu komunistických osvoboditelů od jha mamonářství měl samozřejmě hutně dopomoci pan Atom, coby nedílná součást “předstihujícího hromadného jaderného úderu“ . Strategická iniciativa – náš cíl! Jedna perlička, při všech “strategických válečných hrách“ – cvičeních štábů Varšavské smlouvy v polské Legnici se do roku 1967 nikdy neprocvičovala obranná činnost….
Plány použití jaderných úderů ve prospěch Československého frontu :
celkem 131 jaderných úderů ( 96 raket, 35 A-bomb )
– 41 v prvním jaderném úderu
– 29 při plnění bližšího úkolu
– 49 při plnění dalšího úkolu
– 12 rezervních
ČSLA samozřejmě jaderné zbraně nevlastnila. V případě konfliktu ji měly býti předány v prostoru 2km východně od Jablonce a 3km východně od Michlovce, spolu s “montážní brigádou“
Další neméně zajímavou věcí je, že Československý sbor, byl jediný který neobsahoval (v původním plánu) žádnou sovětskou divizi. Proč? Československo bylo (v té době) jedinou zemí Varšavské Smlouvy, které nemělo na svém území sovětská vojska (odešla po r.1945) což GŠ SSSR pěkně štvalo. Rozhodli se proto ČSSR donutit aby nakonec vojska sama přijala.
Jak? Tím že vytkla ČSLA takový (dost ambiciózní) úkol, na který v současných počtech nestačila, nutila ČSSR k neustálému a ekonomiku vyčerpávajícímu rozrůstání ČSLA nad únosné meze. Dle GŠ SSSR stálo totiž na předpokládané ose postupu Československého frontu celých 40% veškerých prvosledových jednotek NATO, tj. 12 divizí. Sami se jistě dovtípíte, že při poměru 1,1 : 1,0 ve prospěch ČSLA se nějaký zdrcující útok nemohl moc podařit. SSSR si toho byl dobře vědom, ale používal biče jménem “nesplnění spojeneckých závazků“. ČSLA se snažila seč mohla – prakticky veškeré prvosledové jednotky byly koncentrovány na západ od Vltavy a Labe s pohotovostí do 30 minut (opuštění kasáren s daným palebným průměrem + zabezpečením), což byla tehdy udávaná průměrná doba letu strategických raket k cíli. Přesto byla kapacitní nedostatečnost ČSLA na splnění takového úkolu zcela zjevná. Stoupající náklady na rozšiřování ČSLA – jež bylo diktováno z Moskvy, tak bylo krutou daní za skutečnost že na území ČSSR nebyla dislokována žádná sovětská vojska. V roce 1966 byl do Moskvy “na kobereček“ pozván NGŠ ČSLA armádní generál Otakar Rytíř – ten se ovšem, maje zkušenosti se “soudružským jednáním“, omluvil ze zdravotních důvodů. Jednáním byl tedy pověřen jeden z našich tehdejších nejschopnějších generálů – generálporučík Václav Vitanovský. Ten přednesl věcné argumenty s uvedením reálných možností ČSSR se stanoviskem, že další zvyšování počtů a výzbroje ČSLA je pro ČSSR neúnosné. Což soudruhy nepotěšilo. I usoudili tedy, že plány na nastolení celosvětového komunismu jsou ohroženy, pokud by si ČSLA neplnila. Ovšem jak situaci vyřešit? ČSLA na daný úkol nemá a v ČSSR žádné sovětské jednotky jež by napomohly jeho splnění nejsou.
A ani politická vůle k dislokaci vojsk SSSR na území ČSSR nebyla – viz. Odmítnutí nabídky v r.1964 náčelníkem NGŠ na dislokaci “malých“ speciálních-spojovacích jednotek SSSR.
Ovšem pro SSSR nebyl nic problém. Soudruzi se pochlapili a znovuobjevili krásy zemí českých a slovenských. O popularitě mezi cestovkami v SSSR nemůže být pochyb, když k nám měsíc před horkým srpnem zavítaly takové celebrity jako : I.I.Jakubovskij (velitel spojených sil varšavské smlouvy, maršálové I.S. Koněv a K.S. Moskalenko, armádní generál D.D.Leljušenko a genplk. A. I. Pokryškin, dokonce i ministr obrany SSSR A.A.Grečko.
Jakoby náhodou pak probíhala cvičení :
ŠUMAVA (na našem území) jehož se zúčastnily dvě sovětské armády, tři československé, jedna polská a jedna maďarská.
NĚMEN “týlové cvičení“ v jehož rámci byly přesunuty požadované vojenské zásoby ze západní ukrajiny na území Polska a NDR.
NEBESKÝ ŠTÍT cvičení protivzdušné obrany jehož pravým posláním bylo letecky jistit operaci DUNAJ..
Operace DUNAJ (to už nebylo cvičení) začala 21.srpna 1968 zúčastnilo se jí 5 sovětských armád, jedna polská, dvě divize NDR, jedna divize MLR a dva pluky BLR připravila půdu pro kýženou dislokaci potřebných jednotek na území ČSSR. Světový mír a všeobecné blaho bylo opět o něco blíže…
Toto byl jen krátký výcuc z této skvělé knihy. Pro milovníky historie je v ní spousta zajímavých faktů a souvislostí s naší nedávnou historií. A snad je pro některé varováním kam až může zajít slepá (ne)poslušnost k “Velkému Bratru“. ČSLA totiž nebyla armádou strukturovanou ku prospěchu a potřebě ČSSR, ale jenom šachovou figurkou v rukách sovětského generálního štábu. Spojitost mezi současným stavem AČR, jež připomíná spíše koloniální expediční sbor, nežli teritoriální armádu je čistě náhodná. Figurka jenom změnila barvu…..
Titul: ČSLA na Rýně
Autoři : Plk. gšt. Ing. v.v. Karel Štěpánek a Podplukovník v záloze Dr. Pavel Minařík Csc.
Vydáno nakladatelstvím Naše Vojsko r.2007.
(6x známkováno, průměr: 2,33 z 5)