Coming out „slušného“ řidiče

Featured Image

Podobně jako v článku, který linkoval Honza ZZR zde, i já se musím pozastavit nad chováním řidiče, který „natočil piráta„. Ve skutečnosti natočil nejen piráta, ale také sám sebe a usvědčil se z vlastnosti, která není v Čechách rozhodně neobvyklá, naopak, je na silnici standardem a dokonce ji mnozí vykládají jako ctnost. Říká se tomu pasivní agresivita, já tomu říkám pro sebe „syndrom Švejka“.

Pokud byl Josef Švejk prototypem Čecha, tak je to s námi zlé. Švejk byl vohnout a mimořádně odporný zkurvysyn. Jeho základní taktikou bylo schovávat za za různé předpisy, rozkazy, společenskou a vojenskou doktrínu, přičemž všechny tyto věci používá ne za tím účelem, za jakým vznikly, ale proto, aby mohl vytáčet různé lidi a vyvolávat v nich vztek. Když na něj pak někdo udeří, postaví se do role chudáka – já přece nic! Já jen dodržuji předpisy. Myslím, že se jedná o základní vohnoutí způsob sebeprosazení. 

Klasickým projevem pasivní agresivity na silnici je chování chodce na přechodu, který ví, že momentálně má zákon na své straně, a tak jde úmyslně pomalu, protože tím řidiče hezky vytočí. Cyklisté pracují s pasivní agresí v podstatě pořád, například ty cyklojízdy jsou jedním kolektivním aktem pasivní, ojedině i přímé agrese, kdy se skupina frustrovaných jedinců rozhodne omezovat zájmy tisíců jiných osob, protože na to momentálně mají papír.

Řidič Jiří Novák v tomto klipu přovádí švejkovskou pasivně agresivní kampaň, jako když vyšije. Nejdřív jede za Nuselákem v prostředním pruhu pomalu. Předjíždí ho kdekdo. Pan Novák považuje za nutné si požalovat, že „Range Rover jede znatelně rychleji“, což z videa nevyvozuji, protože Rover jede jen o málo rychleji než Novák a podobná situace tam v té zbytečné nepotřebné šikanistické padesátce nastává pořád. Někdo jede podle tachometru padesát, což je v realitě třeba 45 km/h, někdo jiný jede podle navigace 53 km/h. Představuji si, že pan Novák občas stahuje videa z kamery a stěžuje si kdekomu, že „podívej, jsem jel po Nuseláku čtyřicet tři a auta mě předjížděla, jsou to pyráťy a všem bych jim napálil pokutu a napařil body, až by se posrali“.

Pan Novák patrně pociťuje potřebu se nějak vymezit proti takovému jednání, protože lidé jeho typu nedovedou zůstat nad věcí, soustředit se na vlastní cestu z bodu A do bodu B a jebat na to, co předvádějí ostatní. Rover musí přejet z pruhu do pruhu, protože tmavá fabia před ním začne zastavovat u okraje silnice. Takové věci se stávají. Řidič Roveru plynule a v pořádku brzdí, dává blinkr a „slušný občan“ Novák tomu přihlíží, aniž by reagoval a neustále zkracuje svoji vzdálenost k autu před ním, patrně ve snaze Rover „zavřít“. Klasická pasivně agresívní taktika, já jedu ve svém pruhu, já jedu podle předpisů, já jsem tedy hodný chlapec, ty jseš zlý chlapec a já tě teď budu vychovávat. Tys mě předjel a já to ti dám sežrat“.

Řečeno slovy páně Nováka, „…jsem ho vyh… jsem na něj zahoukal trošku, abych ho upozornil…“

Jak by to bylo správně? Pokud byl pan Novák přesvědčený, že řidič Range Roveru je agresívní, nebo jinak vadný, měl místo houkání hledat cestu od něj pryč. Přejet do levého, přibrzdit, zjednat si od něj odstup. Normální člověk přece nehledá konflikt. Zákon je fajn, když stojí na naší straně, ideologie je fajn, když ji máme, ale rozhodně není normální kvůli tomu nabourat.

Pan Novák se ale rozhodl pokračovat ve hře. Jenže situace se panu Novákovi velmi brzo vymkne z pod kontroly.

Rover tedy se zapnutým blinkrem přejíždí z pruhu do pruhu a Novák, místo co by mu to umožnil, pokračuje v kampani. Přejetím Roveru do prostředního pruhu situace graduje. Přesvědčení o roli „hodného chlapce“ v celé kampani vede pana Nováka k rozhodnutí na Rover zahoukat. Nechápu důvod. Viděl hezky dlouho brzdová světla, viděl blinkr, byl varován předem, pokud je jen trochu zdatným řidičem a nemá mozek brouka, musel chápat situaci a musel vzít na vědomí alternativu, že řidič Roveru bude vzniklý problém řešit objetím překážky a dostane se do jeho jízdního pruhu. Rover ho při přejíždění z pruhu do pruhu neohrozil, nejspíš ani neomezil, nemusel brzdit, neprováděl úhybný manévr, naprosto o nic nešlo. Kdybyste si video pustili od tohoto okamžiku a bez Novákova účelového komentáře, řekli byste – no a co má být? Takové věci se stávají dnes a denně. Jsme v městském provozu a vojna není kojná.

To houkání nechápu. Houkačka je naprosto výjimečná záležitost pro naprosto výjimečné situace. I jako výchovný prostředek je k hovnu. Když na někoho budete houkat, nebude jezdit lépe, nebude z něj proto lepší řidič, ale bude nejspíš zmatkovat. Nebude vědět, co se děje, zda ho upozorňujete na problém, nebo zda to má funkci pohlavku, jeho momentální situaci to jen zhorší a uvrhne ho to do ještě většího chaosu. Špatná zpráva i pro vás, pokud jedete metr za ním. *)

Každý, kdo rozjíždí takové akce jako pan Novák, by měl uvážit, že není na světě jen on sám, perfektní borec s SUVčkem z Asie a kamerama vpřed i vzadu, ale lidé se všemi jejich slabostmi a chybami, což může vést k tomu, že se to všechno nějak podivně zmrší. Lepší je netahat čerta za ocas, i když si myslíte, že jste v právu. A tak došlo ke kombinaci nepříznivých faktorů, které vyvrcholily destrukcí Novákova vozidla a ukázalo, že boží mlýny dovedou někdy pracovat i poměrně rychle. Předně se před Roverem rozhodlo najíždět na chodník ještě další auto (stříbrný Superb), a patrně také narůstala dezorientace na straně řidiče Roveru.

I kdyby Superb na chodník nenajížděl a řidič Roveru zabrzdil bez zjevného důvodu, pořád to neimplikuje, že řidič Roveru zabrzdil schválně. Na jeho straně totiž musela narůstat dezorientace takovou měrou, že si už nebyl jistý čímkoli, co se kolem něho děje. Jednak řešil v krátké době dvě nepříjemné situace a také na něj vyvíjel nátlak pan Novák, který mu v rámci své kampaně neustále zužoval lebensraum a nakonec houkal. Anglicky se tomu říká „high workload environment“, český ekvivalent neznám.

Pan Novák ještě chvíli ve své roli pokračuje a křičí na řidiče Roveru, spolu s echt proletářským tykáním (pán je asi  v odborech) a pak se rozjedou každý svým směrem. Pan Novák ještě spekuluje, že nějaký svěděk pronásledoval Rover, ale při bližším zkoumání videa se ukáže, že „svědek“ sjel na exit na Pankrác ještě dříve než Rover a tak se asi jednalo o novou taktiku „dopředného pronásledování“.

Kdyby pan Novák nelpěl na své roli a nevedl pasivně agresívní kampaň, nepokoušel se na začátku manévru Rover „zavřít“ za fabii, která následně zajela ke kraji vozovky, vůbec nic by se bylo nestalo. Pan Novák si za své problémy může sám, protože aktivně spoluvytvářel situaci, která se pak obrátila proti němu.

Pro případné diskutující, v článku se ani jednou neodvolávám na žádný zákon kromě zdravého rozumu. Nejsem policajt a je mi jedno, kdo byl v právu, protože nevyšetřuji žádný delikt. Dívám se na to čistě pohledem řidiče a z tohoto pohledu musím konstatovat, že kdybych měl možnost volby, zda chci potkat na silnici řidiče Roveru nebo řidiče Nováka, tak Nováka neberu. Stejně jako bych raději bral mediálně certifikovaného piráta Lacinu, než pasivně agresívní neschopnou řidičku Urbancovou.


09.09.2012 D-FENS

*) Ohledně zátěže lidské psychiky zvuky, doporučuji k přečtení knihu Jacka Brouhtona Thud Ridge, která vyšla v Čechách v devadesátých letech pod titulem Thud! v nakladatelství Svět křídel (pozor, mizerný překlad). Autor se zabýval nejen létáním, válkou a létáním ve válce, ale také komunikací mezi posádkami letadel letících ve formaci. Dočtete se tam například, že piloti zkracovali slova nebo komunikovali jen cvakáním přepínače příjmu, protože je verbální komunikace v bojové situaci zatěžovala a nemohli věnovat pozornost jíným důležitým věcem. Stejně tak na straně příjemce spotřebovávalo příliš mnoho pozornosti naslouchání komunikaci. Popisuje také, jak dokázalo součinnost formace letadel rozvrátit, když se ve sluchátkách ozval nějaký cizí zvuk. Kdo si to jednou přečte, pravděpodobně se mu používat houkačku v autě už nebude chtít.

12345 (6x známkováno, průměr: 1,67 z 5)
1 217x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:54
D-FENS © 2017