Co mne život naučil v „čtyřhvězdě, voe“

Featured Image

Zdravím všechny studenty, či kohokoliv jiného, kdo má (i nemá) zkušenosti s gastro průmyslem. V tomto článku se s vámi chci podělit o své životní zkušenosti z mé prázdninové brigády v jednom 4 hvězdičkovém resortu na Frýdlantsku, v Libereckém kraji. Tento článek bude dlouhý!

Stručně o mně.

Nyní je mi 18 let a jsem studentem třetího ročníku nejmenované liberecké SŠ, v oboru elektrotechnika, elektronika a zabezpečovací systémy (přesněji podle pana řídícího: mechanik elektrotechnik). V době mé brigády mi bylo 17 let a byla to moje první „ofiko“ brigáda. Vždycky jsem měl totiž u nás na vesnici přes prázdniny práce dost.

I jak jsem se do onoho podniku dostal?

No, to máte tak. Hledat si brigádu na začátku prázdnin, to není jen tak. I proto jsem využil jedné pracovní agentury v Liberci. Tato personálka má německého majitele (rád pije redbull s jégrem). Bohužel ještě než jsem do toho hotelu nastoupil, věděl jsem od kamarádova otce, jak to tam chodí. Že pan ředitel (pražák za*ranej!) nutí uchazečky šukat s ním, aby dostali mizerně placenou práci, to mi bylo jedno. Jsem kluk, takže pohody jahody. Nicméně já dělal pohovor s panem nejvyšším, přímo s panem majitelem, jehož jméno bych rád zveřejnil, bohužel je však velice úzce spjat s kauzou Rath a soud mu zabavil 70% veškerého movitého, peněžitého i nemovitého majetku. Jaká to smůla, že?

I abychom se hnuli z místa.

Byl druhý prázdninový týden roku 2016 a bylo pondělí. Zazvonil mi telefon a že ať jsem v 11:00 v onom hotelu na pohovoru. Docela dobrý. Volali mi asi v 9:50, takže z mého hlediska jsou líní jak vši. Nu což, do telefonu odpovídám, že není problém a v 11:00 tam budu jako na koni. Zavěsil jsem a vstal. Následovala sprcha, převléknutí do košile a lakýrek a poručil jsem svému panskému kočí v podobě svého bratra, aby mne tam odvezl. Dorazili jsme v 10:45, tak jsem bratrovi řekl, že počkám vevnitř a že díky za svezení. Byl jsem nervózní takovým způsobem, že jsem si ani cigáro nezapálil. No co, to vydržím. Vešel jsem do recepce a okamžitě mne uvítaly dvě naprosto luxusní bloncky. No hoši, já myslel že to nevydržím…. Ale to je jedno  . Posadil jsem se beze slůvka na gauč hnedka vedle recepce. Netrvalo to ani pár vteřin a jedna z těchto dvou bohyň se přišla zeptat, co si dám k pití. Chuť jsem měl samozřejmě na ni a nebo na pivo, ale jdu na pohovor, to si přeci nemohu dát ani jedno z toho. Tak jsem si dal tonic. Po chvilkové konverzaci se mne zeptala, proč jsem přišel a jestli ještě něco potřebuji. Odpověděl jsem, že jdu na pohovor. A v tuto chvíli se odehrál první zmrdský výpad proti mojí osobě. Z milé a příjemné dívky se stala nepříjemná, arogantní a naprosto pičoidní kráva, normálně by mě snad poslala i do prdele. Samozřejmě že už se mnou neposedávala, ale vrátila se k #práci. V 11:00 jsem udělal další osudovou chybu. Projevil jsem se jako neovce, a zeptal se, že když je těch 11:00, kde je pan majitel (tonic už byl vyzunknutej a chuť na pivo a cigáro stoupala). I toto jsem neměl dělat. Ona pičoidní kráva se na mě podívala osočeným výrazem a s naprostou vážností a arogancí mi řekla: „Pan majitel je určitě pracovně vytížen a všichni zaměstnanci, i ti budoucí se mu musí přizpůsobit.“ No to jsem čuměl jak péro z gauče. No kdybych tam nebyl na pohovoru, tak s ní mluvim jinak, ale odpověděl jsem, že děkuji za informaci. 11:10 a velký čávo nikde. 11:20 a velký čávo pořád nikde(!!!!). Tak jsem se zvedl a tý pičoidní krávě jsem oznámil, že jdu ven na cigáro a až se velepán uráčí dostavit do práce, ať mu dá vědět, že tady jsem. Čuměla jak opařená a ta druhá holčina řekla, že si taky půjde zakouřit. Šli jsme spolu.

Hoši a tady nastává změna. To vám bylo úplně jiný s touhletou, fakt miloučká a nádherná holka, říkejme jí třeba Jarča. Dokouřili jsme, já si dal druhý cigáro a ona pořád povídala (ženská). V tom přijel velepán majstr mám prassata v dechtu a co je víc?! a jakmile mne zpozoroval podali jsme si ruce a šli jsme do něčeho, čemu se v normálních podnicích říká salonek. Ne ne ne, tady se tomu nadává paraboloid, protože to vypadá jako nerezový hovno, přesně takový, jaký dělají králíci u tety ve vedlejší vesnici. Na pohovoru bylo vše ok, jen mne dorazila jedna jediná otázka: „Co od této práce očekáváte?“. Tak snad do prdele ucházím se o místo číšníka, ne?! Jako brigádník! Tak co asi můžu očekávat????!!!! Rozhodl jsem se neodpovědět, nicméně místo jsem získal.

Druhý den jsem měl první šichtu. A samozřejmě, přišel jsem o hodinu později, než jsem měl. Dobrý na tom bylo, že si toho nikdo nevšimnul. Jakmile jsem se seznámil s mým „vedoucím“ provozu a pak takovou holkou která dělá tu samou práci, a ještě jednou další která dělá to samý (3 lidi, který dělají úplně stejný hovno, ale dohromady, aneb ať žije teamworking!). I seznámen jsem byl s hlavním číšníkem (pan vrchní, kterej dělá za menší kredity a je jen malým hovnem v (ne)velké trávě).

To vám byl kluk, asi o 4 roky starší než já a byl to úplnej, ale úplnej kokot. Zetpal se mě, co studuju a když jsem mu řekl, že elektro, tak ohrnul nos a prohlásil, že takové vocasy bez praxe v gastro prej nemusí. No já myslel, že po něm skočim, normálně by se ve mně krve nedořezal. Ale vydržel jsem to. Touto chvílí jsem tam byl asi půl hodiny, no a jak nováčka nejlépe zaučit? No přece poslat ho za zákazníkama přímo na plac!

(A teď si uděláme malej brejk. Co se mých jazykových schopností týče, tak žádná si zatím nestěžovala a taky umím velice dobře anglicky. Bodejť by ne, když můj otec je překladatel a tlumočník.)

Oni inkriminovaní hosté byli postarší pár. Pocházeli z 3. Říše…Promintě, z Nového Chalífátu, pardon. A já na ně spustil česky. Bohužel, ptali se, jestli nešprechtim dojč, ale já že ne, že prej jenom ingliš. No naštěstí to bylo všechno ready, chtěli 2x plzeň dvanáctku a že pak si až objednají nějaký jídlo. I nasoukal jsem se k pípě. A teď se mi hodily moje vesnické zkušenosti ze zabíjaček a všelijakých pijatik, kde jsem si musel pívo čepovat sám. Takový dvě plzničky by jim nenatočil ani ten buzík kterej mě zaškoloval.(později jsem zjistil, že jako brigádník si vydělám víc než on a to byl stálý zaměstnanec!!!) Následující 2 týdny se nesly ve znamení poznávání lidí a pracoviště a také jsem vykonal pár začátečnických chyb, nicméně vše mi bylo odpuštěno, takže všechno v cajku. Během těchto dvou týdnů jsem měl také premiéru u druhé směny. Zjistil jsem, že sousedka co mne v 11 letech srazila autem, tam dělá kuchařku, tak aspoň bylo s kym kecat. Dozvěděl jsem se také pár takových perliček typu kdo s kym co a jak a kdo šukal s panem ředitelem a kdo zase s panem majitelem, atd… .A pak taky poměrně zajímavou věc a to skutečnost, že zde mají ve zvyku krátit čistou mzdu o daně(!!) tudíž ona výplata, je vlastně 2x zdaněna!! Nicméně jako s takřka vším v mém životě ,i s tímto bylo patřičně vyjebáno, ale k tomu se vrátím později.

Po těchto dvou týdnech jsem byl spokojen i přes všechno co jsem se dozvěděl. Nicméně to byl konec dnům hezkým. Jen co jsem započal týden třetí, tak se zjistilo, že jsem ten typ člověka, kterej se práce nebojí, no a proto jsem místo 8 hodinových směn, měl směny 12 hodinové, ale naštěstí to proplatili, takže je to ok. Ale ono to mělo i jednu další stránku. Jezdil jsem domů třeba v 23:00. To už doma spali, takže pohoda. No a tak jsem začal s kamarádama chlastat po nocích v naší vesnici. Na svou obranu jen dodám, že rum je dobrej kámoš a ten pivo, ten to taky umí rozjet.

No ale jak čas plynul, tak i moje nervy začaly přetékat, i pohádal jsem se s touhle, tomuhle se nelíbilo, že jsem zklátil onu Jarušku, i rozbít hubu jsem mu musel. Takto jsem se dostal do situace, že my, z mojí vesnice a vesnic okolních jsme drželi při sobě takřka „proti“ ostatním a naštěstí se tato taktika osvědčila správně obdrženými výplatami a ani jedním vyhazovem a hlavně morální podporou, která byla víc než pouze důležitá. U mě to jistil Božkov Originální a krabička červených Chesterfield po 27 kusech na každou směnu. Takže naprostá pohodka a spokojenost. (Šmarjá! To je jak nějaká reklama! Ani náhodou.) I začátkem týdne čtvrtého, pohádal jsem se s kokotkem co zaučoval mne. Nu což, když mě nechce na baru, tak pomůžu lidem z kuchyně, přepravky můžu nosit i v „civilu“. A tohleto, byl dámy a pánové onen zlomový okamžik mé „kariéry“. V kuchyni zjistili, že takovej vesničan umí tahat a že motat se okolo jídla mu taky není cizí a tak se domluvilo, že budu dělat v kuchyni pomocného kuchaře na obou dvou směnách, ale že smlouvu si nechám a kdyby něco, tak jsem si nechal v šatně věci na číšničinu abych se mohl kdyžtak převléct.

Upřímně. Tohle byla ze strany vedení největší píčovina, co je mohla napadnout. Nastrčit do kuchyně 4 hvězdičkové restaurace nedostudovaného elektrotechnika, bez jakéhokoliv vědění o magii gastronomické, to je fakt nebezpečný. Ale v tuhle chvíli to bylo ještě dobrý, protože na každý směně byl šéfkuchař nebo šéfkuchařka a paní na nádobí, takže když jsem něco skurvil, buď jsem to snědl nebo vyhodil do drtiče (díky němu jsem ucpal odpadní trubky v celém hotelu).

I jak šel čas, celá druhá směna podala výpověď. Takže jak z jedné směny uděláte 2? No jednoduše, na dny, kdy je podle rozpisu hotel nejvíc vytížen, dáme směnu 1, tam bude šéfkuchař a já, no a na druhý směně a na VŠECH (!!) snídaních budu jen já. Takže to znamená, že od 7:00 do 23:00 budu v práci. Pěkný, ne? No naštěstí jsme se dohodli, že když budu potřebovat, zašiju se a dělal jsem to tak, vždycky když jsem tam byl od rána, tak jsem připravil studený rauty na večeře (saláty, sejry, salámy, ovoce a takový ty obilný píčoviny který soused sype koním, ale tady se to dává lidem a zalejvá se to mlíkem). A to samý na snidaně.A pak jsem si dal cigáro, kafe a vyrazil domů.

Většinou strhanej jak kůň, nicméně večerního ruma a pivo jsem nevynechal. Sic! Alkoholik jeden!

No a jak vypadá, když vaří a obstarává chod celý kuchyně 18 letý student? Řekl bych, že ne až tak špatně. Carpaccio, hovězí vývar, houbové rizoto, samozřejmě řízky s hranolkama, steak na zeleném pepři, a takovýhle věci co člověk udělá i bez receptu, teda pokud není blbej. Nicméně svíčkovou jsem bral z hrnce a ohřejval ji v alto shaamu (sakra dobrá věcička!) nebo v konvekťáku. Ten konvekťák jsem jednou celkem dokurvil, ale aby to nikdo nepoznal, tak termostat jsem odpojil od řídící elektroniky (potom nefungoval displej) a topnou spirálu jsem připojil natvrdo na výkonový potenciometr (mrška jedna, nějak se mi na praxi dostala do batohu) a ty 3 dny, než jsem tu desku zprovoznil, to fungovalo daleko lépe než před tímto zásahem. Když jsem na tý desce vyměnil řídící čip (naštěstí byl zasazenej v patici – bůh na mne asi myslel… tak jsem tam přes sériovej port nahrál ten jejich suprovej software, kterej se dá stáhnout během 5 minut..prostě PIC.. tak jsem to dal do kupy a dodnes o tom nikdo neví)

A takto jsem tam válčil až do konce prázdnin, no a samozřejmě se tam za mě vystřídalo vícero brigádníků a mezi nimi i moje o rok starší kamarádka, kterou pan řídící tahal do svého lože, nicméně nedala se! Holka jedna šikovná. No a pak jsem taky zjistil pár nehezkých věcí, třeba že paní vrchní z původní druhý směny v práci šňupe Karlíka a nebo že se synem pana řídícího, kterej je o rok mladší než já se vyjít dá, zajímavý na tom je, že vlastní syn a dcera pana řídícího jsou stejného názoru na svého tatíka, jako všichni zaměstnanci a zaměstnankyně, který nešukal.

A jak se mi vrátily ty daně, který 2x odečetli? Celkem rychle. Když jsem jim tam kvůli tomu volal, bylo mi řečeno ať přijdu. To bylo někdy v říjnu. Tak jsem se tam vypravil se svým kamarádem, bouchačem. Kdyby náhodou. No a ty penízky mi vyplatili na ruku, bez problémů (naštěstí). K tomu mi ale řekli, že to (pouze) papírově protáhnou účetnictvím za další měsíc (listopad) a taky tak učinili, jenže těch 1500 kreditů, co mi dali na ruku, mi 14.11 poslali na účet a nikdo po nich zatím nepátrá, takže taky dobrý :D .

A to je asi vše, protože kdybych psal dál, asi byste se z toho posrali.

Takže zduř a do gastro průmyslu ne!

 


4.12.2016 Kuba Kubikula

12345 (251x hodnoceno, průměr: 4,08 z 5)
17 871x přečteno
Updatováno: 4.12.2016 — 21:11
D-FENS © 2016