Čmexit

Featured Image

Šel dědeček na kopeček,

měl v kalhotech čmeláka,

bába mu ho vykouřila,

spálila mu ču…

Hele a co je to ten čmelák?

 

V roce 2017 jsem reportoval o nepříliš přesvědčivých výsledcích při chovu čmeláků. Bohužel, od té doby jsem se nikam neposunul, ale příroda se posunula v důsledku nezřízeného řádění našich ekologicky založených spoluobčanů.

Celkem jsem vyrobil pět velmi sofistikovaných čmelínů. Poslední jsem dodělal v březnu tohoto roku. Dovedete si asi představit, jak jsem u toho trpěl, protože práci se dřevem nemám rád. Nejradši bych je svařil z jedničky plechu, ale to by nebylo dost bio. Čmelíny mají celou řadu pokrokových fíčur. Samozřejmě tepelnou izolaci, větrání a mají jednotný interface k instalaci vstupní klapky.

Proč mají interface klapky? Protože jsem byl líný vyrábět pět klapek. Mám tak jen dvě a čmelíny jsem upravil, abych tam klapku mohl operativně připevnit, protože jsem předpokládal, jak se ukáže správně, že se mi nepovede obsadit všech pět čmelínů.

Mám i některé fíčury, o kterých se geekům přes medáky ani nesní. Na čmeláčich webech jsem se dočetl, že při 35°C se čmeláci v budce začínají cítit diskomfortně a při 45°C zhebnou. Tak jsem nainstaloval do čmelína teplotní čidlo a jednoho slunného dne v intervalu 5 min vyčítal a zaznamenával teplotu. Podle toho jsem upravil umístěni čmelína a tepelnou izolaci. Byl jsem připraven implementovat i aktivní větrání ze solárního panelu a větráčku z počítače, ale nebylo to zapotřebí, protože čmelín se uchladí pasivně.

Dál jsem vymyslel dual entry budku. Budka má dva vchody. Jen ten hlavní a druhý pomocný z husího krku. Je to proto, abych zvýšil pravděpodobnost zahnízdění, prostě je tam o díru víc. V případě, že by čmeláčice budku obsadila, bych po čase druhý vchod odstranil a nechal osazenstvo používat jen ten primární.

Z nějakého eko bio duhového shopu jsem objednal výplň do čmelína, což je něco jako namleté bavlněné hadry. Později jsem ovšem získal hlavní trumf v čmelákobyznysu. Jednoho zimního dne se mi v jedné z garáží zabydlela myš. Udělala si hnízdo v prostoru mezi zvukovou izolací a kapotou u Seatu Leon. Musel to být myší ráj, teplo od motoru, letargická tlustá kočka ignorující myši poblíž. Když jsem na to přišel, doporučil jsem myši změnit domicil („zmiz kundo, tady není Klinika“) a myš jsem vystěhoval. Zbyl mi asi kbelík rozkousané izolace kapoty, což není v principu nic jiného než rozemletý odpadní textil. Nová izolace sice stála tři litry, ale já měl paradoxně radost, protože nezávislé zdroje tvrdí, že se čmeláci při hledání hnízda navigují podle myšího smradu, squatují s totiž oblibou v myších dírách a jsou dokonce schopní myš odtud vystěhovat. Zvažoval jsem nejrůznější scénáře, jak získat myší artefakty, ale tady mi spadnul myší matroš do ruky prakticky bez námahy.

Oproti tomu selhal můj nápad ovládat klapku hlavicí od ústředního topení. Programovatelná hlavice se mi jevila jako ideální pohon pro klapku. Má v sobě servo, má teplotní čidlo, má v sobě časovač a dá se programovat. Výstup z hlavice je krátký kolíček, má malý zdvih, ale ohromnou sílu, a to jsem hodlal přes páku zpřevodovat tak, aby to ovládalo klapku a větrání. Tedy na noc zavřelo klapku a větrací otvor. Jenže hlavice byla moc inteligentní pro ovládání čmelína. Při uvedení do provozu má snahu zreferovat se na ventil a podle proudu v motorku nastavit krajní polohy servopohonu. To jsem ještě obešel, nechal jsem zreferovat s ventilem naprázdno a pak ji z ventilu sundal. Druhý problém byl závažnější – hlavice použivá odměřené hodnoty proudu pro hlídání své činnosti a když jí ventil seberete, chová se nepředvídatelně. Taky občas jen tak pro prdel cykluje ventilem, aby zabránila ukládání vodního kamene. Asi jsem koupil nějakou moc hitech.

Taky jsem provozoval zahradní eugeniku. Loni jsem studoval, na jaké kytky létají čmeláci a jaké je vůbec nezajímají. Tak jsem přišel na to, že průměrná heterosexuální čmelákyně preferuje fialové kytičky a bílé kytičky, ale nezajímají jí žluté kytičky. Dále že žluté kytičky likvidují ve svém okolí fialové kytičky, protože kde rostou žluté kytičky, tam nejsou fialové kytičky. Takže jsem upřednostnil fialové kytičky a žluté kytičky vytrhal (hlavně se jednalo o pampelišky a rostliny připomnající malé blatouchy). Výsledkem tedy je enormní množství fialových kytiček po celé zahradě. Narozdíl od sousedů libujících si v pečlivě střižených trávnících místa s fialovými kytičkami nesekám, takže vznikly velké ostrovy fialových kytiček.

V rámci tvorby čmeláčího ráje jsem zmapoval, na jakých místech na zahradě se pohybují čmeláci a umístil tam čmelíny. V podstatě šlo vždy o místa orientovaná směrem k jihu. Vzhledem k výše popsaným postřehům ohledně barevných preferencí čmeláků jsem čmelíny pomaloval různými kombinacemi bílé a fialové. Aby do čmelínů nelezli mravenci, přidělal jsem na čmelíny nožičky a postavil je do misek s olejem (Paramo OTHP-3).

Po hardwarové stránce jsem byl tedy vybavený skvěle, ale unikl mi jeden detail.

Že někam zmizeli čmeláci.

Kdysi nebýval vůbec problém ulovit čmeláka. Čmeláková, která hledá hnízdo, se motá jako by hledala ztracené klíče, dá se snadno identifkovat a ještě snáze chytit. Kdysi rejdili všude, lezli i do garáží, kde jsem jich vždy několik polapil. Stačilo počkat nějakých deset minut nebo čtvrt hodiny na zahradě a nějaká čmelákyně se dostavila a typickým klikatým letem dávala najevo, že hledá hnízdo. Letos se mi podařilo uhnat všeho všudy čtyři čmeláky. Jedna čmeláčice vypadala obzvlášť nadějně. Kroužila kolem budky, ale z nějakého důvodu do ní nevlezla. Vážně mi to vrtalo hlavou, co už doprdele ty zvířata chtěj, když jim moje vyvoněný budky nejsou dost cool? Miniaturní kopii Čapího hnízda? Další čmeláčici v provedení ground attack (čmelák zemní) jsem lapil do igelitového pytlíku a chtěl ji strčit do boudy, ale uletěla mi. Nastoupala asi do pěti metrů, abych na ní nemohl, udělala okruh a zdálo se mi, že na mě dělá fakáč. Další dvě čmeláčice, které jsem viděl, sice byly v letuschopném stavu, ale nehledaly hnízdo. Sama do budky nevlezla žádná. Stejně tak u sousedů, kde se také nepodařilo vytyvořit čmeláčí chov.

Došlo to tak daleko, že děti hlídkují na zahradě a v systému podobném protileteckým hlídkám mi hlásí čmeláky. Marně.

Trochu mi to připomíná historky o bájném tvorovi zvaném chroust, které mi vykládaly matka a teta, když jsem byl ještě malý. Pořád se to hemžilo gender nevyváženými historkami o hození chrousta za tričko, do vlasů, dále o veskrze odporné a zavrženíhodné chroustí dostihy, kdy se na chrousta přidělala krabička od sirek a závodilo se, čí chroust je rychlejší a podobně. Podle těchto historek to vypadalo tak, že chroustů bylo všude tři prdele. Já viděl chrousta ve svém životě jednou, to mi bylo asi deset, kdy otec chytil na zahradě jakéhosi velkého brouka fmetle a ukazoval mi ho, abych si ho dobře zapamatoval, protože už skoro nejsou. Od té doby jsem žádného neviděl.

Prý je nedostatek hmyzu, protože bylo sucho. Jiní tvrdí, že je málo hmyzu kvůli intenzivnímu zemědělství. Sucho bylo už mockrát, ale tyhle řepkový a kukuřičný orgie jsou relativně novinka. Spíš bych vsázel na to. Potřebujeme řepku, abychom z ní dělali palivo a kukuřici, aby bylo čím pohánět bioplynové elektrárny. Potřebujeme pohánět všechny tyhle stroje na dotace. Takhle funguje svět podle zelených mozkomrdů a jejich poroučení větru dešti. Potřebujeme zmenšovat uhlíkovou stopku kvůli zelenému náboženství, takže čmeláci, máte smůlu. Nejste dobrý pro byznys, jste obtížnej hmyz.

 


04.05.2019 D-FENS

12345 (488x hodnoceno, průměr: 1,18 z 5)
25 873x přečteno
Updatováno: 4.5.2019 — 21:50
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!