K napsání tohoto článku mě inspirovala příhoda, která se stala před určitou dobou v jednom malém krajském městě. Cikán (asi 25let) přišel za slečnou (18), něco říkal, ona se otočila a beze slova odcházela.
Cikán nelenil, chytil ji za dlouhé vlasy a praštil s ní o zem (dopadla přímo na hlavu) a potom ji začal kopat do břicha. Kamarád, který byl svědkem této události, na útočníka zařval, ať toho kurva nechá, načež cikán s typickými rozmachy rukama, mírně předkloněný zamířil k němu a z huby mu letěly nadávky typu co pičo, né ja zabíju te. Slečna se mezitím zvedla a co nejrychleji opustila dějiště. Kamarád je velmi malý postavou (165), zdál se tedy být snadným cílem. Došlo ke konfliktu, na jehož konci bylo možno pozorovat cikána, kterak zbaběle prosí, maje ruce za zády zkroucené. Když kopal do té holky, tak byl velice statečný… ovšem nejvíce zarážející na tomto případu je, že se stal za bílého dne kolem 16 hodiny, kdy se nejvíc lidí vrací z práce, pár metrů od frekventované silnice a zastávky plné lidí! Nikdo z nich si toho zřejmě nevšiml..
Mým záměrem je nyní zamyšlení nad přínosem, mentalitou a morálkou našich spoluobčanů.
Na úvod rozdělím rozebírané objekty na Rómy a cikány. Toto považuji za velmi důležité, přestože se to může zdát banální. Nechci být nespravedlivý a házet všechny do jednoho pytle.
Róm – občan, jenž má tmavou barvu kůže a před mnoha staletími přikočoval z Indie, podobně jako například Valach přišel z Rumunska. Žije jako běžný bílý. Chodí do práce, platí podnájem, nenápadně se obléká, mluví česky. Z vlastního okolí takovou rodinu znám (bohužel jen jednu). Před rodinným domem jim stojí favorit, zahrádku mají upravenou a prostou veškerého bordelu. Paní L. moc nevidívám, pana L. potkávám téměř každý den. Vždy slušně (trochu plaše) pozdraví. Jejich dva synové jsou jako jiné české děti, jezdí na kole, kopou si s balonem na hřišti nebo někde běhají. Z jejich domu nebývá slyšet křik. Prostě normální rodina, nikdo z okolí si na ně nikdy nestěžoval.
Cikán – občan, jenž se shlukuje do velkých rodinných klanů, vybydluje domy, mluví svým jazykem, kterým hlučně pokřikuje na své soukmenovce. Do práce nechodí, protože má spoustu potomků na které bere sociální přídavky. Doma topí parketami nebo okenicemi fairem přímo uprostřed obýváku, kolem domu (sídliště) má nehorázný bordel, několik vraků škodovek či žigulů, ve kterých se celé dny vrtá za hromadné spoluúčasti svých příbuzných. Cigáni často také vytvářejí kapsářské gangy, jejich děti se tomuto řemeslu odmalička učí v samoobsluhách pod dohledem svých rodičů. Jakákoliv snaha o omezení jejich řádění je hlučně provázena slovy rásizmus! Diskríminácija! Bílým lidem říkají gádžové, sami si honosně nechávají říkat romové. Oblékají se nápadně, typické jsou masivní stříbrné či zlaté řetězy, prsteny a podobné ozdoby. V těchto tlupách se také často objevují tvrdé drogy. Těchto případů zná asi každý ve svém okolí více než by si přál.
V následujícím budu rozebírat pouze cikány. Rómy považuji za naprosto obyčejné lidi a jako k takovým se k nim chovám.
Zamysleme se nyní nad chováním cikánů. Ač je často označujeme jako nepřízpůsobivé, s lítostí musím konstatovat, že se dokonale přizpůsobili. Přizpůsobili se naší české malosti. Ač početně v nevýhodě (80.000), zneužívají našich sociálně laděných zákonů ke svému věčnému a nikdy nekončícímu zevlu nebo (ještě hůř) okrádání svých naivních spoluobčanů. To je ovšem obecně známá věc…zdá se mi, že cikáni si dobře uvědomují svoji početní nevýhodu, a proto drží při sobě. Všimli jste si toho kurva někdy? Případy, kdy cikán napadne bílého (nebo bílou), jsou na denním pořádku. A všem je to jedno! Nikdo nic nevidí, nikoho se to netýká. Přesto že to příště můžete být vy, vaše sestra, přítelkyně, manželka! Na druhou stranu, když dá někdo přes hubu cikánovi (a mnohdy právem), za pět minut přiběhne dvacet takových, ochotných porvat se za „právo“ a čest svého člena.
Někdy si říkám, proč nejsme jako oni. Chápete už o co mi jde? Téměř každý o sobě tvrdí, že je vlastenec, já taky, ale vlast, to nejsou jen hrady a města a zámky, to jsou především slušní lidé, kteří náhodou mají také stejný jazyk jako já. Měli bychom chránit jeden druhého. Já chápu že to zní nechutně pateticky, ale zamysleme se nad tím aspoň trochu. Všímejme si našeho okolí a braňme naše spoluobčany, protože příště můžeme pomoc potřebovat my sami!
Další problém je zneužívání systému cikány a dalšími nefachčenky. Ten systém je tu proto, aby pomohl člověku v nouzi, ale ne proto, aby z něj někdo dlouhá léta žil. Kdyby jste jim chtěli sebrat dávky, budou zase řvát že je to diskriminace. Před asi dvěma lety jsem viděl v nějakém dokumentu rozhovor s americkým odborníkem na rasismus, shodou okolností černochem. Jeho slova po shlédnutí situace v ČR byla: „nechápu váš systém, vy jim (cikánům) dáváte peníze a oni nemají potřebu pracovat. Vy na ně musíte vydělávat, vždyť vy se jimi necháváte utlačovat! To není rasismus nechat je zemřít hladem, protože kdo nepracuje, nezaslouží si jíst. Vemte jim příspěvky a uvidíte, že pracovat začnou.“ Tolik citace. Takže odborník na rasismus ze země, která má s danou problematikou tolik zkušeností, prohlašuje, že jsme stát kde je většina diskriminována menšinou. Smutné. A ještě něco. Pokud se tady cikánům nelíbí, pokud se jim zdá že se k nim nechováme hezky, nikdo je tu nedrží. Ale troufám si říct, že na celém světě by nenašli místo kde by se měli lépe. A je to stávajícím „sociálním systémem“, který je potřeba změnit.
Jen pro pořádek: nedělám nábor do hnutí skinheads, nejsem rasista (neboť toto slovo znamená odmítání jedné rasy jako celku, bez ohledu na to jak se který jedinec chová). Jsem ochoten zastat se jakéhokoli příslušníka menšiny, pokud zhodnotím že je napaden neprávem. Prostě si jen nechci nechat dál srát na hlavu.
(4x známkováno, průměr: 3,00 z 5)