Chvála Rotačky aneb jak je to s tou průmyslovou revolucí 4.0

Několik knížecích rad závěrem, překvapivě (pro zmatení nepřítele) hned na začátku:
Nečtěte Krychleho Neumanna. Nevěřte všemu, co se píše. Pokud máte moc času na přemýšlení, postavte si robota. Článek je ke světlým zítřkům skeptický, neměli by jej číst těhotné matky lesany a fanoušci lháře Elona.

Asi tušíte, že k sepsání článku mě motivoval Adanedhel a jeho pojednáním o Čtvrté Průmyslové Revoluci. Přesto se vynasnažím, aby článek nebyl reakční. Základ tohoto sdělení by mohlo být, že není vše tak, jak to je prezentováno na MSV, případně Productronica veleprdu. Ačkoliv, pohybujíce se v příslušném cirkusu, žasnu nad tím, co je možné, tak zároveň revoluci nevidím.

Na počátku bylo lego. A lego bylo dobré.

Asi první oblast, kde jsem se já osobně setkal s pokročilou automatizací v jiné pozici než ignorující uživatel, bylo Lego. V té době vyráběla tahle firma ještě docela pěkné stavebnice. Obsahovaly hafo normálních kostiček a jen část specifických pro daný tentononc. Tentononce navíc byli namnoze realistické. J.K.Rowlingová zatím nekurvila žánr fantasy, ale v Amnesty Intrnational lidem životy a tak lego vyrábělo třeba stavebnice lehce realistických vláčků a nikoliv Herry Potter Bradavický Bullshit Expres. Level 2.0 bylo lego technik a level 3.0 byla sada motůrků a kostičkových vodičů pro něj. A pak přišel Mindstorms. Psal se rok 1998 (!) a Rowlingové paskvil zrovna dobyl svět, když lego dodalo dětem (!) programovatelnou „kostku“ – ve skutečnosti relativně jednoduchý průmyslový regulátor – 8-bitový jednočipový počítač Renesas H8/300 microcontroller, pár různých senzorů, pár motorků (mnohem menších než před tím) a návod, jak z toho vykutit něco, co na základě vstupů bude něco samo dělat. Proč je to relevantní pro tento článek? Protože ačkoliv se svět výpočetní techniky dostal od té doby světelné míle daleko, tak samotná robotizace a automatizace se vlastně stále podobá dětské stavebnici lego z roku 1998. Jen nám výkonnější počítače (pro úplné laiky zde příklad o čem je řeč) umožňují připojit víc kostiček na vstupy, víc kostiček na výstupy a výpočetní kapacita nám umožňuje zadat více příkazů „jestliže toto -> tak udělej tohle.“ Nejúžasnější automatizaci, jakou jsem kdy viděl, měl jistý blázen do mašinek, pracující na dráze, který měl své kolejiště zautomatizované pomocí několika set relátek, nějakého toho tranzistoru, maďarského kazeťáku a originálního drážního telefonu s kličkou. Asi tak překotná je ve skutečnosti ta slavná průmyslová revoluce 4.0.

(Paralelní příklad pro ty, co to ještě nepochopili. Jeden z „neúžasnějších“ progresivních startupů dneška je vláček, který jezdí podle barevných kostiček. Nic proti. Určitě to kupte, pokud máte smrady a chcete jim demonstrovat potenciály automatizace v segmentu logištiky, že jo. Akorát teda, že tahle fíčura je tak revoluční, že už jí v nemocnici Motol provozují někdy od roku 1995. Tedy místo kostiček mají čáry, ale zase nepotřebují koleje. Takže po revoluci sametové, tady zcela zjevně máme revoluci „zpomalenou“.)

Běží vše moc hladce? Pořiďte si roboty.

Následující příběh je smyšlený, nepopisuje žádné skutečné firmy, osoby a události, přesto lidem z průmyslu může připadat poněkud povědomý.

Byla nebyla jedna malá milá firmička. Centrálu, obchodníky, vývojáře a další užitečné lidičky měla za devatero horama a v Kocourkově měla výrobu. A protože za devatero horama slyšel jeden rakouský vidlokyd od jiného rakouského vidlokyda o úžasných přínosech LEAN, štíhlé výroby, optimalizací a vůbec té jako moderní výroby, že jo, tak se rozhodl, že si ji v Kocourkově taky zavede. V mateřském závodě za devatero horama ne, protože tam by mu bratři vidlokydové do toho hodili vidle. Ale v Kocourkově je substrát poddajný. Co na tom, že technicí v Kocourkově používají metodiku MTM od pana Forda a jeho kámošů a že ta nestojí na kecech, dojmech a brainstormování, ale na číslech. Kdepak. Nejprve tedy najal LEAN manažera. LEAN manažer přišel se svýma chytrýma poučkama a rozjebal doposud relativně slušně fungující linkovou výrobu organizovanou jako rybí kost (modří vědí, pro bezvěrce zjednodušeně – pracoviště jsou organizována tak, že k hlavní montážní lince -páteř – jsou kolmé přípravné linky a pracoviště kosti). Pak zavedl nástěnky. A taky popisky. Díky tomu mají dnes dělníci na flašce s vodou v továrně napsáno „pitný nápoj“. No a pak se ten zmrd po anglicku vytratil. (Zde si dovolím malou vsuvku. Od té doby se LEAN specialisté posunuli a vytvořili externí poradenské firmy, takže kvůli metodice „rozmrdej to a uteč“ už nemusí zaměstnanecky fluktuovat. Čímž nechci metodiky LEAN paušálně odsoudit. Jen jsem jsem utrpěl dojem, že k jejich provozování obecně inklinují průmyslový zmrdi. Asi by si to zasloužilo samostatný článek.) Firma se tak posunula ke světlým zítřkům, ale něco tomu chybělo. Roboty. Teda jako takhle. Na ohýbání, stříhání, ohraňování a celkově zpracování plechu tam teda dávno byly. Ale pokrok nezastavíš. Proto bylo třeba nahradit chlápka s bombou plynu, který pomocí váhy a ventilu plnil tento plyn do výrobků, automatem, který vše zvládne úplně sám, bez zásahu lidské ruky a úplně přesně. Vybrána byla firma DeDeRoNec, protože dodává i VW a BMW a tak jsou strašně dobří. Po půl roce dodal DeDeRoNec první verzi výrobku. Ten nejen že museli obsluhovat dva lidé, zhruba každý třetí takt museli řešit závadu, chybu, havárii, únik, ale hlavně se svojí schopností přesně dávkovat ani nepřibližoval maníkovy s flaškou, váhou a ventilem. Soudruzi z DeDeRoNec se poplácali se soudruhy Vidlokydy po ramenou, jakože Robota máme, úkol splněn. Nakonec přeci jen došlo i Vidlokydům, že tohle asi nebude to pravé. DeDeRoNec tak musel postavit zařízení V2. Zařízení V2 (po půlročním bádání) stále museli obsluhovat dva lidé, méně se sralo (ale sralo) a přesností se maníkovy s flaškou už i docela blížilo. V3 se konala o půl roku později. Tato verze je v provozu dodnes, protože je úspěšná. Pracuje relativně bez závad (sere se tak jednou týdně), obsluhuje ji jen jeden člověk, je skutečně přesná a kurví takt, protože to trvá celé dýl (než maník s flaškou). Vyžaduje samozřejmě periodickou přítomnost šamana bezpečnosti práce, častý a náročný servis, drahé náhradní díly a další podpůrná zařízení. Svoji přidanou hodnotu to má (přesnost, strojní kontrolu, protokolaci). Ale eslivá je tohle ta průmyslová r/evoluce, díky níž nebudou mít lidičkové práci, všechno budou dělat stroje, peníze budou zadarmo a světlé zítřky budou tady, tak se bojím, abychom stíhali udržovat roboty v chodu.

Místo Desty jezděj desky!

I následující příběh je smyšlený, nepopisuje žádné skutečné firmy, osoby a události, přesto lidem z průmyslu může připadat poněkud povědomý.

Čas plyne, hojí rány, hovno na botě zaschne, vydrolí se a tak je třeba vyšlápnout nové. Jak jsme si již řekli, k opracování plechů do požadovaných tvarů nejsou automatické stroje problém. Ale ne, nejde o revoluci. Jde o něco, co tak funguje zhruba 40 let. Jen přibilo pár měřících laserů – místo mechanických měření. Zhruba. No a těmhle mašinám je třeba semtam dát nažrat plechu. To se dřív, před robotizací dělalo tak, že Laďa přestal hulit páva za fabrikou, ale sednul do VZV, čiliže desty a přivezl paletu s plechem. Což bylo hrozně neefektivní a nemoderní. A tak se firma Vohnout&Brother rozhodla pořídit si robotický zásobník na plechy s dráhou a manipulátorem, který bude vozit plech přímo ke strojům. Sice kvůli tomu museli postavit novou výrobní halu, přestěhovat stroje a rozestavět je tak, aby mezi nima mohly vést koleje, ale představte si ten div. Plech se doveze ke strojům sám. Nejlepší zázrak moderní techniky jim nabídla firma Trëfä. Nebudu Vás zatěžovat detaily, ale výsledek byl, že prvního půl roku museli Vohnout&Brother vyrábět plechy v takzvané kooperaci (nechávat je vyrábět někoho, kdo je neandrtálsky po staru vozil destou na paletách), protože zařízení Trëfä vždy asi hodinu po spuštění někde vytvořilu obrovskou hromadu plechů, kterou pak musel někdo ručně přeskládat (asi půl dne) a pak museli přijít zaměstnanci Trëfä a zařízení opravit a odladit (den až dva). Celé se to nakonec přeci jenom odladilo a tak už se víše popsaný problém objevuje jen párkrát do roka. Pravda, trvá to déle, protože zaměstnanci Trëfä dnes už jezdí odněkud z Němec. A jak si myslíte, že to dopadlo s Laďou. Laďa dostal nového kolegu a spolu destama pečlivě, pomalu a přesně zakládají plechy do zásobníků zařízení, které mělo Laďu nahradit. Budu se opakovat, ale eslivá je tohle ta průmyslová r/evoluce, díky níž nebudou mít lidičkové práci, všechno budou dělat stroje, peníze budou zadarmo a světlé zítřky budou tady, tak se bojím, abychom stíhali udržovat roboty v chodu.

Boží Paže

I následující příběh je smyšlený, nepopisuje žádné skutečné firmy, osoby a události, přesto lidem z průmyslu může připadat poněkud povědomý.

Byla nebyla, Strojírna Strojová. V té montovali lidičkové věci do věcí, aby se z věcí stali věci užitečné. Jenže máme hentu průmyslovou revoluci, takže bylo třeba, pořídit Boží Paži. Boží Paže sama vezme věc, dá ji do věci a když bude inženýr šikovný, tak ji tam i přišroubuje. Dřív to museli dělat tři dělníci. Lojza a Čenda vzali věc a přinesli ji do věci, tam ji podrželi, zatímco Ferda ji makitou přimakytil. Takže Boží Paže! Vypadá to jako sranda. Jenže přesvědčit Boží Paži, když máte přesnost obrábění ISO 2768 (na zedníka nepředstavitelné, na strojaře +- autobus), aby se někam něčím trefila a ještě zvládla šroubovat je prakticky neřešitelné. Takže ji musíte dát ještě Boží Oko – kameru. Kurevsky drahou kameru. Pak dlouho ladíte. Zjistíte, že boží paže nebude jen tak a bude to chtít ministranta (rozuměj kvalifikovaného technika, který se bude o boží paži starat a saturovat její vrtochy). Ale zase boží Paže nahradí Lojzu, Čendu a Ferdu. Ale kdeže kamarádi. Lojza s Čendou už nedávají sice věc do věci, to dělá boží paže. Lojza s Čendou teď připravují a rovnají zásobník s věcmi pro Boží Paži. Boží Paže si totiž věc nevezme sama jen tak pohozenou odněkud. Nene, potřebuje mít věci pěkně srovnané v zásobníku na přesném místě. Jenom Ferdu jsme mohli přeřadit na jinou práci. Ale zase máme toho ministranta Boží Paže, který ovšem stojí asi dvojnásobek co stál Ferda. Budu se opakovat, ale eslivá je tohle ta průmyslová r/evoluce, díky níž nebudou mít lidičkové práci, všechno budou dělat stroje, peníze budou zadarmo a světlé zítřky budou tady, tak se bojím, abychom stíhali udržovat roboty v chodu.

Své vědeckotechnické závazky nejen splníme, my je i v rámci pětiletky… hovno.

Samozřejmě že příklady jsou vybrány schválně blbé a existují k nim i protiklady, kdy se robotizace povede. Dokonce jich je víc. Samozřejmě jsem je nadsadil. Třeba robotické paže si dnes při troše snahy umí brát díly plus mínus autobus (podle svého fyzického dosahu) a dokonce si vybírat z více druhů podle kompjůtru. Jenže to, co tím chci demonstrovat je, že úroveň moderních kolaborativních robotů se od úrovně lega Mindstorm, hračky z roku 1998 neposunuli vůbec nikam! Liší se jen kostičky, které můžete připojit na vstup a výstup a kapacita příkazů. Samozřejmě že je to senzace. Když vidíte, jak systém sám zaváží díly, když vidíte, že místo skladníků vozí materiál robotické vozíky (novinka z Motola95…), když vidíte, jak vám pár božích paží poskládá a svaří karoserii auta, je to jako sci-fi. Problém je, že tam není nic nového a revolučního. Jen vylepšování existujícího. A kolem toho řada bludů. Třeba? Třeba bych vám chtěl říct, že až vám někdo bude tvrdit, jak se robot sám učí, jebněte ho trubkou mezi oči. Je to na samostatný článek. Ale Roboty se nenaučí nic, co nemají v programu. Ano. Dnes, když jim dáte matku o metr vedle, než mají v kódu, tak nevyhodí error, ale budou deset minut scanovat a hledat, najdou ji, osadí a až budou hledat příště, začnou na místě nálezu. Prima. Ale zkuste jim hodit místo DIN matky, utahovací matici bez toho, abyste mu sami nakódovali, co to je. Nepřijde na to, nenaučí se to, nezjistí to. Schopnost strojů se učit je tak omezená, že je to v podstatě blud.

Parazity rozličné, jest třeba hubiti, lumpy, podvodníky a zloděje za hrdla věšeti.

Celá průmyslová revoluce 4.0 je hovadina, nic takového se neděje. Jen paraziti stvořily umělý neexistující problém, aby nás před ním mohli chránit a my je dál nechali na sobě cizopasit. Ve skutečnosti existuje velmi pomalé zlepšování cest, na které jsme se vydali díky vynálezu počítačů. Pokud tedy byl revolucí parní stroj, potom spalovací motor, tak v tomto případě byl tou revolucí počítač. Průmyslová revoluce 4.0 je jen performace politiků, podvodníků jako Elonek, prodavačů snů a nástroj, jak obhájit různé dotace. Skutečná automatizace a robotizace výroby je mravenčí, velmi pomalá práce. Ale nenechte se mýlit. Je to zázrak a člověk má nad čím žasnout. To zase jo.

26.01.2020 Dědek

Související články: