Seznam činností, které se v Čechách už nebudou dělat, se neustále rozrůstá.
Seznam činností, které se v Čechách už nebudou dělat, se neustále rozrůstá. Za nějakých pár let bude dovoleno pouze platit daně a pod dozorem strany souložit, aby byl zajištěn přísun nových daňových poplatníků. Dále bude povoleno jednou za čtyři roky odhodit do předem připravené bedny volební lístek a přesně v šedesátém pátém roce života umřít.
Hošani si uspořádali v Křteticích pařbu. V TV říkali, že to byli skinheadi a extrémisté, ale já se žádnými nemluvil a tak nevím. Přestal jsem nějak věřit těm nálepkám, které na lidi umisťují média. Jak ukázaly minulé kauzy, je celkem snadné stát se v extrémní levicí kontrolované zemi pravicovým extrémistou, ale také třeba pedofilem nebo jiným úchylem, z minuty na minutu se můžete stát tím, co mediální politbyro uzná za vhodné, přičemž bude vás dosavadní život až do základu popřen.
Chlapci tedy měli v pronajaté hospodě soukromou oslavu svatby, při které si poušteli hudbu. A to jen tak ledajakou, rozhodně to nebyl Karel a Helenka, ale řekněme velmi tvrdý rock. Dokonce bych řekl lokálně platná špička tohoto hudebního směru. Občanští aktivisté měli z toho jako obvykle erekci. Zřejmě mají informace, které policie nemá, infiltrovali účastníky koncertu a věděli o jejich záměrech. Šokovaně natáčeli, co se děje za záclonami, tomu se říká voyeurismus za státní peníze. Pro hromadu zmrdů skrytých uvnitř občanských iniciativ nastala životní příležitost, jak získat svých patnáct minut slávy jako vydatný startovací impuls pro dráhu v politice. V tomto případě se pojímají zbytečně. Nedošlo k trestnému činu, protože koncert byl pro veřejnost nepřístupný a tím pádem byla jeho společenská nebezpečnost nulová, pokud ovšem nebyli někteří účastníci přítomni proti své vůli.
O populární „hanobení“ podle § 198 (Hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení) se tady nejedná, protože neprobíhalo veřejně ***).
(1) Kdo veřejně hanobí
a) některý národ, jeho jazyk, některou etnickou skupinu nebo rasu, nebo
b) skupinu obyvatelů republiky pro jejich politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou bez vyznání,
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
A ze stejného důvodu na to nelze připasovat ani superflexibilní podněcování.
§ 198a
Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod
(1) Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, etnické skupině, rase, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
***) oprava 28.10.2005: Z hlediska trestního zákona by hanobení a podněcování, pokud k němu došlo, proběhlo veřejně, protože bylo pravděpodobně prováděno před dvěma (a více) přítomnými osobami. V tomto bodě jsem se při psaní článku dopustil hrubé chyby. Děkuji za připomínku – vezměmě na vědomí, že hanobit a podněcovat se smí, ale jen před jednou přítomnou osobou (D-F).
Ta milá, ale úplně blbá slečna z hnutí Tolerance bla bla zmínila v TV ještě normu, kterou nazývala nějak jako „shromažďovací zákon“. Měla asi na mysli Zákon o právu shromažďovacím, ale ten není na koncert aplikovatelný, protože koncert neslouží tomuto účelu:
(2) Výkon tohoto práva slouží občanům k využívání svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod, k výměně informací a názorů a k účasti na řešení veřejných a jiných společných záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek.
Dokonce nepodléhá ani ohlášení, protože
(1) Shromáždění musí být oznamována úřadu s výjimkou:
c) shromáždění konaných v obydlích občanů;
a hostinec, má-li hostinské pokoje nebo jiné obytné pokoje, obydlím je.
Takže mladí soudruzi, smůla. Všechno vylejt a začít monitorovat znovu. Pan Klícha, mluvčí jihočeské policie, zřejmě nemá z aktivistů nahnáno a pojmenoval skutečnost pravými slovy. Ostatně kdo někdy Klíchu viděl na vlastní oči, je to osoba budící respekt sama o sobě, narozdíl od většiny aktivistů, kteří budí přinejlepším rozpaky.
Nyní krátké pojednání na téma nacistických pozdravů. Zvedání pravé ruky při zdravení jiných osob je zvykem v mnoha kulturách. Nejblíže k tomu mají některé druhy salutování v armádě, například zvedání pravé ruky sevřené v pěst je celkem běžná součást všelijakých řvacích rituálů v U.S. Army. Správný nacista zvedal pravou ruku a křičel „Heil Hitler“. V překladu tím provolával „Zdar Hitlerovi“. Méně angažované bylo „Sieg Heil“ neboli „Zdar vítězství“. Hitler vymyslel pozdrav krátce poté, co mu jeden přítel popisoval skandování při americkém fotbale. Hitler si uvědomil, že „Sieg Heil“ je vlastně dobře zapamatovatelný bojový pokřik a jakési zaříkávadlo na vyvolávání kolektivního magoření, a fungovalo to dobře. V řadách armády byl rozšířenější „Sieg Heil“, kromě zřejmého důvodu také ještě asi proto, že důstojníci armádních složek nebyli Hitlerovi tak bezvýhradně oddáni, jak se nám politicky korektní filmová zábava snaží vnutit. Slušelo se na něj odpovědět „Heil“. Pozdrav „Heil“ sám o sobě má stejný význam jako „Nazdar“ a mezi válkami byl běžný, až po válce jeho používání z pochopitelných důvodů vymizelo.
Otázkou je, jak dovede tato fakta uchopit pivem nalitý učen s vyholenou lebkou nebo fanatický občanský aktivista. Je zřejmé, že provolávat v dnešní době zdar Hitlerovi je nesmyslné do té míry, jako je nepochybná vůdcova smrt a sebevíce srdečné provolávání zdaru mu pozemskou slávu beztak nevrátí. Zdar vítězství je záležitost rovněž sporná, anžto nejsme v žádné oficiální válce. Samotné hajl je pak neškodné (nazdárek). Věcně vzato by tedy hajlování bylo zábavou individuí mdlého rozumu nechápajících základní souvislosti mezi událostmi a fakty. Skutečnost je jiná: díky mediální masáži přikrmované právě různými aktivisty je hajlování u některých sociálních skupin in zábavou s velkými kousky zakázaného ovoce. V popředí zájmu různých neoficiálních občanských iniciativ je, aby se hajlovalo často a zřetelně bez ohledu na to, co to znamená. Pokud by se hajlovat přestalo, je potřeba obstarat nějaké dementy, kteří hajlovat budou. Představme si, že by se už nenarodili žádní hajlující outsideři z učilišť, kteří se zhlédnou v německém nacismu. Najednou by byla celá řada hysterických lovců beze zbraní arbeitslos a museli by se soustředit na jiný společensky krajně závadný fenomén, třeba štourání se v nose.
Dostáváme se pomalu k fenoménu „nacismus v Čechách“. Osobně si myslím, že není významný. Bude tu několik desítek až stovek nacistů organizovaných ve spolcích typu B´n´H nacházejících se inteligenčně na pravém konci Gaussovy křivky, kteří ovládají zásady konspirační práce natolik, aby jim hysterické jádro pomatených občanských aktivistů nebo zvohnoutělá policie mohli leda políbit prdel. Core našlo metody, jak se bránit proti inflitraci státních a aktivistických špehů a může existovat nezávisle na tom, zda Paroubek vyhlašuje hon na skiny, emzáky nebo jinou chiméru. Pak je pár lidí, kteří sice podstatu nacismu pochopili a vzali ji za svou, ale bojí se k tomu veřejně přiznat. Relativně široká je jen základna postpubertálních vylízanců, kteří ví kulový, ale líbí se jim bejt tvrdej skinhead. Stejně tak byli před časem hustej skejtr nebo undergroudovej technař, je to jen jedna z řady životních póz, kterou ve svém C.V. chronického outsidera prošli. Skinheada zvolili proto, protože jejich tělesná schránka vypadá v bomberu robustnější a jejich jakoby_autorita tím roste. Z pojmů nacismus, fašismus, rasismus mají jeden velký guláš a jediné, co dají dohromady, je, že Němci měli fakt skvělý ponorky ty pyčo. K jejich základním ideologickým postulátům patří vole pivo, vole jít na fotbal, ty naši, kdo neskáče, není Čech, vole se porvat a vole jít domu k mámě. Že vzývají ducha Hitlera, to je jen další projev jejich mentální nedostatečnosti. Kdyby o něm něco věděli, museli by pochopit, že se jednalo o mdlého hajzlíka a populistického pazdráta Paroubkova typu, ovšem s vynikajícími přesvědčovacími schopnostmi. Co si lze myslet o člověku, který se obklopil tak bohapustými hovady, jako Göring nebo Himmler, a který rozvrátil politickým řízením nejlepší armádu světa podobně, jako Paroubek politicky rozvrací policii.
Asi se shodneme, že posledně popsaný týpek může těžko být nepřítelem státu nebo jakékoli menšiny, která v něm žije. Takový zoufalec má co dělat sám se sebou a že by reálně mohl změnit chod věcí veřejných, o tom ani řeči. Může dát na fotbale na budku podobným dementům, jako je on sám, případně terorizovat slušné lidi ve svém okolí, pokud si to nechají líbit. Jinak je úplně plonkovej – kromě jediného účelu, a ten je právě ten hlavní. Dodává suroviny do stroje na destilaci czechokreditů z projevů pravicového extrémismu, který „občanské“ iniciativy provozují.
Kdyby někdo zpíval na veřejnosti Die Fahne hoch!, tak ho seberou, zpívat internacionálu je přípustné. Je zajímavé, že se aktivisté tak intenzivně pojímají extrémismem pravicovým, zatímco extrémismus levicový je ponechává zcela v klidu. Je to tím, že na toto palivo destilační přístroj nefunguje. Komunisté mají v této zemi reálnou ekonomickou i politickou moc, strana páně Paroubka se o jejich vliv přímo a zcela nepokrytě opírá, je s ní myšlenkově, finančně a personálně propojena. Najde se tedy dost komunistických subjektů, kteří jsou ochotni finančně kojit z rudého prsu hladové občanské iniciativy a prostřednictvím nich vyhryzávat krajní pravici. Tažení proti krajní pravici se dá kdykoli podle potřeby proměnit na tažení proti pravici jakékoli, protože pojmy pravice, levice a střed jsou pouze definice a těžko se mezi nimi hledá hranice. Dalším potenciálním sponzorem je Evropská unie a široký okruh osob, které z existence Sovětského svazu západu a jeho všeobjímajícího přesýpání ojro z hromádky na hromádku profitují. Základním nepřítelem evropské politiky je vlastenectví a to se dá snadno hodit do jednoho mediálního pytle s nacionalismem. Zase o problém méně.
Boj proti „extrémistům“ je regulérní politický boj pomocí jakoby apolitického nástroje.
Jak se hranice postupně posouvá, můžeme vidět sami na banálních příkladech. Například v roce 1993 bylo možno zakoupiti sobě nahrávky „skinheadského popu“ typu Orlík nebo Bráník v běžném obchodě vedle Karla a Helenky, ale tehdy vlastně o Karla a Helenku nikdo nejevil zájem. Vedle nich se mohlo krčit třeba album Vlajky „Kill kommunist for your mother“. Dnes by něco takového nebylo myslitelné, například Danu Landovi ještě dnes přílěžitostně přišpendlují žurnalisté za hudební produkci Orlíku dubové ratolesti.
Český hon na nacisty je na tom podobně jako americký hon za teroristy nebo Orwellova válka s podzemním Goldsteinovým Bratrstvem. Je to proces, který nikdy neskončí, postupně přejde do procesu plošné lobotomizace, kdy se konečně podaří europřevychovat všechny občany s vlastním názorem, proměnit je v poslušné spotřebitelské blbce, kteří si nechají vnucovat různé marketingově-politické behaviorální modely a klaní se idiotům patřičného politického euroformátu. Na nic jiného to není.
S pozdravem „Zdar našemu vítězství!“
(4x známkováno, průměr: 1,25 z 5)