Zrovna jsem dělal nějaké domácí práce a nechal jsem puštěnou televizi. A tak jsem se dozvěděl, že v Praze máme nový chrám zasvěcený hrám.
Na Nově totiž vysílali přenos ze slavnostního otevření. Soudě podle humbuku, který se kolem stavění a dostavění arény strhl, mám pocit, že ruku k dílu přiložil celý národ a význam haly je srovnatelný s vybudováním Národního divadla. V určitém smyslu je to pravda, protože Sportku u nás sází nezanedbatelná část populace. Též chápu, že v našem srandostátečku to obvykle bývá tak, že se stačí uprdnout a smrad je cítit všude. A tak si Brňáci jistě svorně zanadávali na nechutný pragocentrismus a Ostraváci by rádi přijeli, ale po blátivé polňačce č. 47 se jezdí blbě a každý džíp nemá.
Vybudování haly bylo podmínkou pro uspořádání letošního mistrovství světa v hokeji. Nemít novou arénu, musely by se skupiny hrát na nádrži Džbán a play-off by vrcholilo v polorozpadlé Štvanici. Což by zhýčkané Japonce zajisté rozhodilo, a tak by nemohli podat plnohodnotný výkon. Ovšem aréna není jen o hokeji, můžou se v ní odehrávat atletické mítinky, koncerty, plavecké závody, výstavy bonsají či burzy obnošeného šatstva.
Generální ředitel Sazky nešetřil chvástavými projevy a je na své dílko mimořádně pyšný. Nikdo mu nevěřil, ale on to všem navzdory dokázal. Hušákův optimismus nesdílím, jelikož když už si něco usmyslím, naplánuju a zafinancuju, je obvyklé, že k realizaci dojde a ne, že je zázrak, pokud se mi to povede. Navíc z neprůhledného zadávání zakázek a tahanic o pozemky mám takový mlhavý pocit, že se na stavbě zase pěkně napakovali nějací kamarádíčci. Proto by mě ani nepřekvapilo, kdyby Sazka za pár let prohlásila: „Jéé, my nemáme prachy na splácení úvěrů a situace se urgentně musí řešit. Vládo, vydej dluhopisy!“
Poněkud mě zaskočila přítomnost prezidenta republiky, který při slavnostním otevření přestřihl pásku. Nejsem si jist, zda se jedná o událost tak zásadního významu, že by při ní musel asistovat nejvyšší představitel státu. Pro jistotu jsem nahlédl do Ústavy, ale u pravomocí prezidenta se tam o otevírání kulturně sportovních center nic nepíše. Asi to bude v nějakém prováděcím zákoně. Pak jsem se ale ťukl do čela. Klaus tam přece nešel přestřihnout pásku, šel si tam pěstovat image tatíčka lidu. A šel se tam také nabít lidskou energií. Poznal jsem to z jeho šťastného úsměvu uprostřed šiku sportovců, celebrit a mas, které mu nadšeně aplaudovaly. No a když už mu ty nůžky vrazili do ruky…
Byl přítomen také primátor Prahy, což beru. Pro Prahu je nový stánek jistě nezanedbatelný přínos. Akorát začínám mít pocit, že bydlím v Rusku. A to nejenom podle všudypřítomných Ukrajinců a zazobaných mafiánů, ale podle jistého potěmkinovství. V Moskvě se šampónují ulice, aby se pěkně leskly, voněly a byly až o 40 % zářivější a pevnější. O pár kiláků dál hnijí ubohé chatrče a rezivějí vyřazené jaderné ponorky. V Čechách tomu začíná být podobně. Na jásání kolem haly bych očekával ministra kultury nebo alespoň tělovýchovy, ale z vlády nebyl přítomen nikdo. To proto, že Sazka byla spravedlivě rozhořčená, neboť jí stát odmítl poskytnout záruky na financování. Představa, že bych si postavil třeba hospodu a stát by odmítl splácet za mě úvěry, kdyby bylo málo štamgastů, by mě taky naštvala a s takovým diletantským spolkem bych se teda rozhodně nekamarádil.
Dorazil mě zpěv státní hymny. Opět jsem si vzal k ruce zákon a zjistil, že hymna se hraje při státních svátcích a jiných příležitostech, je-li to obvyklé. Nová hala je prostě barák, který je uzpůsoben na to, aby se tam sešlo hodně lidí a společně sledovali nějaký živý děj. Nic víc, nic míň. Čili jsem dospěl k závěru, že hymna se zpívala na počest Klausovi, aby míra jeho samolibosti neklesla pod kritickou mez.
Nechci však význam nové haly popírat. Kulturní přínos krákorání Hanky Zaňákové alias Lucky Bílé alias Hany Užnevímčí nebo vzájemně se mydlících hokejistů je zajisté nezanedbatelný. Tady nechci, aby to vyznělo, že snad nemám rád hokej, s potěšením shlédnu šampionát, ba i Olympiádu. Svého času jsem se zajímal i o NHL a mdlým okem mžoural na finálové zápasy o Stanley Cup. Časem už jsem byl tak vytrénovaný, že jsem pochrupoval a probouzel se pouze na góly. Pouze Extraligu jsem nikdy nesledoval, protože na našich kluzištích je nějak špatně vidět puk a barvy dresů jaksi splývají v záplavě všelijakých log a nápisů.
Nová hala je prý nejmodernější v Evropě. V zemi, kde by každý druhý mohl být podle svých teoretických sportovních znalostí z fleku trenérem národního mužstva, tomu ani nemůže být jinak. Nejsem si však jistý, jestli načančaná nová hala není házení perel sviním. Po četných zkušenostech s řáděním fanoušků bych spodní patro postavil z tvrzeného hrubě šalovaného betonu, sedačky z pancéřové oceli a do stěn nainstaloval rozvody slzného plynu.
Nahoře nad sedadly pro chudinu jsou jakési luxusní skyboxy, které se pronajímají na delší čas. Prý se v nich báječně vedou obchodní jednání. Nevidím v tom žádný smysl, protože kontrakt můžu stejně dobře uzavřít v restauraci, kde nemusím platit předem.
Vedle multifunkční arény má v budoucnu vyrůst celý obchodně zábavný komplex, kterých je v Praze dosud jako šafránu a na nový všichni netrpělivě čekáme. Lidi se totiž od starověku příliš nezměnili. Stále si v potu tváře dobývají svůj chléb, chtějí se bavit a aspoň na chvíli zapomenout, v jakých sračkách žijí. To mají panovníci rádi, protože kdo si hraje, nezlobí.
(Zatím nikdo nehlasoval)