V kanclu. V autě. Doma. Tam všude si pouštím rádio. Ne na nohu, ale do uší. Vypínám tehdy, když odcházím, vystupuji nebo začnou hrát Annu K.
Poslouchám zpravodajství, abych byl in a věděl, co se děje.
Takže mi neuniklo, že jakési politické zájmové skupiny by rády něco udělaly pro těsnější sepětí vodáků a chlastu.
Aby bylo jasno, jsem pro.
Důvodem mého postoje není to, aby nastala vodácká apokalypsa a všichni se trýznivým způsobem umlátili navzájem pádly. Důvodem je to, že věřím v jistou míru vodácké svéprávnosti. Ač je ten návrh někde ani ne napůl cesty, ale někde se začít musí. Mám na to takovou svou teorii a jako každá, i tahle směřuje k nějakému očekávanému cíli, což je v tomto případě vyšší uvědomělost vlastních schopností každého dotyčného. Sice pochybuji o tom, že tohle bylo motivací bolševické úderky Pirátské komunistické strany a České komunisticko – asociální „demokracie“, ale do budoucna by se toho dalo využít.
A teď co mě k tomu vede.
Vodákem se nikdo nerodí. Není to živočišný druh, nikdo není vodákem od prvotního průplesku zdravotní sestrou na porodním oddělení NsP Vyškov až po nositele zákaznické karty Pohřebnictví Hnátek. Prostě se pro to někdy (možná) rozhodnete a v jistých úsecích života to praktikujete, stejně jako spoustu dalších činností. Takže kdo je v určitém okamžiku vodák, ten bude za chvíli třeba řidič, rodič, právník nebo cokoliv.
Většina z nás se seznámila s alkoholem, nikotinem atd. a s jejich účinky. Ve správném množství lék, ve špatném jed. Většina z nás tohle umí dávkovat. A co ta menšina, která to neumí? Na tu jsou všechny zákony a předpisy krátké. Většina z nás se umí ovládat.
Všimněte si, že zákony nikdy nejsou postaveny na této logice. Zákony striktně a paušálně určují nějakou mez, za níž už je oblast postihu. Tato není konzistentní napříč státy, což je neklamným znamením toho, že spíše než obecné blaho je určujícím faktorem jistá míra zákonodárné svévole. Klasický příklad: jedu z Německa, kolem Playstationu 200 legal, kolem Rozvadova 150 illegal.
Zpět na vodu: takový vodák se na vodě asi chce bavit, jinak by to nedělal. A taky by to celé asi docela rád přežil, aby si to ještě někdy mohl zopakovat – pohoda, trocha fyzické aktivity na čerstvém vzduchu, kamarádi, po večerech pivko a zpěv. No co. Kdyby to přežít nechtěl, už by to nebyl vodák, ale sebevrah – a ti podléhají jiné legislativě. Takže vodák ví, že v jeho vlastním zájmu je zachovat si funkčnost, ale taky se chce bavit. Sám si najde optimální průsečík intoxikace a zodpovědnosti. Kdo ne, ten si neškrtne, protože nikdo nechce sjíždět peřeje se stokilovým blijícím pytlem písku, že.
Nyní zcela nepřekvapivý závěr: úplně zrušit jakoukoliv hranici alkoholu. A nejenom pro vodáky, ale taky třeba pro řidiče. Pro všechny. Je chlast legální? Je.
A už slyším ty apokalyptické vize: armády opilých lékařů, disaster na silnicích, od obzoru po obzor dým z doutnajících trosek civilizace, konec světa, tak jak ho známe. A můžu za to já.
Myslím, že ani hovno, Máňo.
Lidé nejsou tak blbí. Pouze zákonodárci jsou přesvědčeni o tom, že ano. Téměř každý je schopen si najít tu svou hranici, za niž už nebude chtít zajít. Navíc do mezilidské komunikace vstoupí ještě další prvek, respekt ke druhým. Ve stavu současné přeregulovanosti jsme otroky daných mantinelů, které nemusí mít racionální základ. Chceme se dostat ven z klece musíš – můžeš – nesmíš? Tudy to vede.
Je směšně absurdní, kam jsme se jako společnost dostali. Je čím dál obtížnější si představit, že to jde i jinak.
Tak třeba si představte, že se pro určitou oblast úplně zruší zákony a regule. Třeba pro silniční dopravu, to je takové oblíbené téma. Co se stane? Tohle. Všimněte si data článku a srovnejte si to s tím, v čem žijeme. Sračky. A skoro nikdo o tom neví.
Každý tady operuje statistikami dopravních přestupků, ale že se tyto vztahují k legislativní úpravě, už nikdo neřeší. Z měření rychlosti se stal regulérní byznys a je přijato jako norma. Všechno je zapráskaný značkama a kamerama. Zvýšení bezpečnosti? Jaké kurva bezpečnosti?
Kdyby to všechno ze dne na den zmizelo, řidiči by se mohli aspoň víc věnovat vnímání toho světa okolo i s jeho nástrahami a nemuseli by si zakrývat ksicht ptákama.
Nenechme si rozdělovat společnost. Neexistují skupiny vodáků, řidičů, cyklistů, lékařů, muzikantů, vidláků nebo hipsterů. Tohle všechno jsme my všichni. Jsme tady, každý za sebe a každý jako součást celku.
Jsme lidé, občané, jsme spolu rádi a jsme zodpovědní. Je to v nás.
Teda kromě tebe, Dušane, ty zpičená kokotí hlavo. Ty jsi prostě debil a dojedeš na to.
Hombreux
28. 5. 2019
(204x známkováno, průměr: 1,46 z 5)