Chci daň z hlavy

Featured Image

Nejprve několik suchých čísel, která jsem sice načerpal z oficiálních údajů ČSÚ, ale interpretoval je poněkud jinak než je v kraji zvykem.

Od socialistických politiků pochopitelně podobnou interpretaci nelze čekat a čeští novináři jsou polointeligenti, kteří například ve většině ještě nepochopili rozdíl mezi slovem billion v jazyce anglickém a biliónem v češtině.

Žije nás v Českých zemích cca 10.240.000.
Z toho je ovšem 16,2% mladší 15 let a míra ekonomické aktivity (tedy podíl zaměstnaní+nezaměstnaní k celkovému počtu obyvatelstva staršího 15 let) činí 60,4%. V současné době je u nás nezaměstnanost asi 10%.
S pomocí kalkulačky mi vyšlo, že v Čechách pracuje (respektive navštěvuje zaměstnání) cca 4.676.000 obyvatel.
Rozpočtové výdaje pro letošní rok jsou plánovány ve výši 907,7 miliard korun.
Odkud se berou tyto peníze?
Státní rozpočet má na straně příjmů řadu matoucích položek (např. operace státních finančních aktiv, přijaté dotace, pojistné na důchodové pojištění atd.), ale když se nad nimi zamyslíte, dojdete k prostému závěru: ať je to nazváno sebelíbezněji, vždy se jedná o peníze, ukradené občanům prostřednictvím daní.
Přesnějším, starším a politicky naprosto nekorektním názvem berní, od slova brát, nikoliv daní od slova dávat.
Stát sám o sobě žádné prostředky nemá, musí si je vzít od svých občanů. Nenechte se mýlit tím, že největší část příjmů získává stát od několika největších firem. Zase to jsou peníze, které si vydělali sami občané, tentokrát sdružení za účelem vyšší produktivity práce.
Prostě, berně se ve skutečnosti od nikoho jiného než od lidí vybírat nedají. A navíc pouze od těch, kteří si je umějí vydělat.
Čili pojďme dál – vydělává nás 4,676 miliónu a příští rok nás oberou o 907,7 miliardy, to dělá 194.000 Kč na jednoho každého z nás.
Průměrná hrubá mzda činila v tomto roce cca 17.000 Kč měsíčně, čistého tedy asi 13.000 Kč. To ovšem není váš čistý příjem, jak jistě správně tušíte. Při nákupu totiž ještě platíte DPH, většinou i spotřební daň a mnohdy také clo. Tyto berně vás oberou o dalších 25% z vašeho „čistého“.
Takže to máme 13.000 x 12 = 156.000 x 0,75 = 117.000 Kč ročně dostává k vlastní spotřebě průměrný výdělečně činný Čech. A státu platí 194.000 Kč. Z našeho výdělku odevzdáváme do společné pokladny 62,4%!
Kam se hrabe katolická církev se svým desátkem, ateistický a demokratický stát jí hravě trhne více jak 6x!
Podobná šílenost je ovšem až výmyslem posledních let.
V USA celkový objem berní činil ještě začátkem dvacátého století méně než 10% a dokonce i u nás ještě v roce 2002 byly celkové výdaje státu 684 miliardy, což při stejné metodice výpočtu dělá 55,5% berní.
Pravda, stát nám něco vrací prostřednictvím důchodů, dětských přídavků, podpor v nezaměstnanosti a podobně, nicméně i při započítání těchto zprůměrovaných hodnot nynější objem berní neklesne pod 50%.
Tím opouštím platformu exaktního výpočtu a dostávám se ke klíčové otázce:
Co vlastně dostáváme za svých téměř 200 litrů ročně?
Stát nám písemně garantuje ochranu života a majetku, právní prostředí, zdravotnickou péči a vzdělání, abych jmenoval ty nejhlavnější služby.
Jak je to ve skutečnosti s ochranou vašeho života a majetku, když vás v opuštěné uličce obklopí skupinka ve tmě lépe maskovatelných spoluobčanů, víme všichni, kterým se tato nemilá událost stala.
Stát nikde.
Právní prostředí zase důvěrně znají ti, kteří se soudně domáhají již 10 a více let nějaké elementární věci, kterou by každý člověk s IQ nad 80 označil za naprosto jasnou.
Zdravotní péče jakž takž funguje, ale jsou podnikány urychlené kroky, aby tomu tak nebylo.
A co se týká vzdělání, jsme ve vyspělé části světa zemí s nejnižším podílem vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva.
Zkrátka – kdyby stát byl soukromá firma a vy jste si kupovali jeho služby za tak nehorázný peníz, rozhodně byste s ním za rok smlouvu neobnovili, velmi kulantně řečeno.
Jenže smlouvu se státem jaksi zrušit nelze.
Můžete zvednout kotvy a přestěhovat se do jiného státu, tady ovšem platí že ochota daného státu vás přijmout je nepřímo úměrná jeho životní úrovni. Berním v nějaké podobě se ale nevyhnete nikde a je jedno, jestli je vybírá úředník v saku nebo maoistický povstalec v maskáčích. Oba dva vědí lépe než vy, jak s vašimi penězi naložit a vědí také jak vás donutit, pokud by se vám náhodou platit nechtělo.

Můj návrh je prostý – učiňme z placení daní dobrovolnou záležitost. Smlouva občana se státem je smlouva jako každá jiná a měla by se dát vypovědět.
Ať stát definuje určitou množinu úkonů, které bude svým občanům poskytovat v případě, že tito v uplynulém období zaplatili berně. Mezi tyto úkony by mohlo patřit například vydání cestovního pasu (nemáš na daně, nemůžeš cestovat, logicky), vydání řidičského průkazu či přepsání vozidla (kde bys vzal na auto, když nemáš na daně?), zapsání do katastru nemovitostí (jakej barák? nemáš ani na daně, socko!) – další příklady jistě vymyslíte sami.
Ten, kdo tyto úkony od státu nevyžaduje, berně platit nemusí.
Dále – protože jsme si údajně všichni rovni před zákonem, nevím, proč platíme každý berně v různé výši. Dokonce ani ODS navrhovaná „rovná daň“ ve výši 15% není rovná, protože 15% ze 100.000 není 15% z miliónu.
Rovná daň je, když všichni, kdo chtějí využívat služeb státu, platí absolutně stejnou částku, takzvanou daň z hlavy.
Stát může někomu tuto daň snížit, třeba invalidům, studujícím nebo rodičům. Rozhodně by ovšem neměl nikomu vyplácet peníze za nic. Tedy žádné přídavky na děti, podpory v nezaměstnanosti, sociálky, důchody. Jednak se tím otvírá prostor pro korupci, druhak, a to zejména, vyplácení peněz za nic činí z občanů závisláky na státu, což je horší, než být závislý na heroinu.
Paušální berně úžasným způsobem zjednoduší jejich vybírání. Možnost daně neplatit zase bude pro stát náhražkou konkurence – bude se muset víc snažit. Spousta úředníků, dosud přesvědčená o vlastní nenahraditelnosti, bude naprosto zbytečná, což sníží státní výdaje.
Museli bychom ovšem nejprve vystoupit ze Společnosti pro rozšiřování zmrdstva a vohnoutstva do každodenního života, známější ve světě pod názvem Evropská unie. Ta po nás chce pravý opak – více přerozdělování, menší odpovědnost občana, složitější daňový systém, jednodušší vyhýbání se povinnostem.

Tak a teď se zamyslete – volili byste stranu, která by měla v programu vystoupení z EU, zavedení volitelné daně z hlavy a zrušení přerozdělovacího korupčního systému?
Pokud ano, mám pro vás asi překvapení. V roce 2002 jsem za jednu takovou stranu kandidoval v parlamentních volbách. A hádejte, kolik dostala hlasů…
Čili na závěr mám vzkaz
– pro ty, kteří nechodí k volbám, protože musí být včas na chatě
– pro ty, kteří si nečtou volební programy, protože je víc zajímá interview s Helenkou Vondráčkovou
– pro ty, kteří nevolí malé strany, aby jejich hlas náhodou nepropadl (jak české – než se hrdě přihlásit ke svému přesvědčení, raději kalkulovat, kdo asi bude vítězem):

Můžete si za ten socialistický bordel sami!
Enjoy!

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
144x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:08
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!