K cestovním kancelářím chovám odjakživa lehký odpor. Zrovna tak k pobytovým zájezdům. Jeden čas jsem se coby student na brigádě v tomto „byznysu“ pohyboval, účastníkům pobytových zájezdů jsme říkávali koupáci – zaplatí si za pár kaček nějaký lastminute, zabalí si na cestu řízky a vepřovky ve vlastní šťávě a když pak někde v plážovém baru dávají za dva panáky místní samohonky třetí šizený zdarma, jsou schopni tam s Jituš stát půl hodiny frontu.
Prostě způsob trávení dovolené nehodný gentlemana.
Leč v prosinci 2007 mě čekala jistá profesní zkouška, na kterou jsem měl 2 měsíce studijního volna. A tak padlo rozhodnutí začátkem října ještě vyrazit na týden někam k moři, takříkajíc se hodit do studijního módu. Požadavky na zájezd tedy byly jasné – někam, kde je ještě v tuto dobu teplo a minimum starostí se zařizováním. Samozřejmě taky, aby to zase tak moc nestálo. Po týdnu prolézání všech možných i nemožných internetových portálů a přemýšlení, jestli příslušná cestovka zkrachuje hned poté, co jí zaplatíme, avšak ještě před odjezdem, během zájezdu, nebo až po něm, nakonec vyhrála údajně největší a nejprestižnější, tisíce spokojených klientů a tak, česká cestovní kancelář EXIM TOURS a Tunisko. Do pobočky v pražské Revoluční ulici jsme s přítelkyní původně vešli s úplně jiným vybraným hotelem, leč nechali jsme si od příjemné paní za přepážkou poradit, že bychom akorát zbytečně vyhazovali peníze – nabídla nám jiný hotel, sice prý oficiálně o hvězdičku méně, leč o něco levnější a blíž u moře, její rodiče prý tam jedou letos už podruhé a samá spokojenost. Již název hotelu, Príma život Safa ostatně dával tušit výhradně pozitivní zážitky. Po chvíli přemýšlení jsme dali na její radu, z prosté logiky, že pokud někde ukecávají zákazníka na levnější produkt, lze očekávat, že by to nemusel být od počátku špinavý trik. Ještě jsem si ujistil, že opravdu poletíme s ČSA a ne s žádnými Camel Dropping Airways, zaplatili jsme 24 tisíc v českých za oba na stůl, a spokojeně odešli domů.
Asi za týden jsme se dostavili k brzkému rannímu odletu, palubní servis ČSA byl na velmi vysoké úrovni (paradoxně o dost lepší, než na jejich pravidelných linkách po Evropě). Tím však pozitivní zážitky z naší dovolené v podstatě skončily. Vlastně ne, ještě ve dvoraně hotel vypadal vcelku luxusně. Na pokoji i v dalších prostorách hotelu jsme však už na první pohled objevili mírné nedostatky, které se při bližším prozkoumání staly nedostatky zásadními. V hotelu s třemi hvězdami a za ty prachy jsme žádný luxus nečekali, přesto jsme však po zkušenostech z ubytování obdobné deklarované kategorie v evropských zemích očekávali například, že v koupelně ani ve skříních nebude plíseň, že prostěradla a ručníky nebudou špinavé, že koberečky u postelí občas někdo vypráší, že nábytek na pokoji nebude obalen slizem, že nádobí v jídelně občas někdo umyje, že plážový bar se nebude topit v odpadcích, že výhled z okna hotelu nebude směřovat na smetiště, že na pivo nebudeme čekat půl hodiny frontu, a tak dále a tak podobně. Ne tak v hotelu Príma život. A to už ani nemluvím o tom průjmu, který jsme z katastrofálního nedostatku hygieny v hotelu Príma život dostali, čímž se dovolená stala definitivně pouhým toužebným čekáním na zpáteční odlet.
Očekávali jsme naopak, že se nám při následné reklamaci vysmějí do obličeje, což se také stalo.
Poučení z této události: Jak jsme následným prolézáním různých diskusních fór zjistili, s pobytovým zájezdem je to trochu jako s ojetým autem z autobazaru, prý se musí umět kupovat. Například je prý běžné od oficiálně udávané kategorie hotelu v těchto „exotických destinacích“ odečíst jednu až dvě hvězdičky. To bych já byl i odečetl, připlatil si a vybral si hotel jiný, popřípadě i jinou destinaci, kdyby mě na to ovšem někdo z cestozmrdů před zakoupením zájezdu upozornil. Zajímavé také je, že při čtení recenzí na webu získá člověk dojem, že i přes objektivně zcela katastrofální úroveň hotelu i poskytovaných služeb je většina klientely spokojena. Cestozmrdi tak zřejmě v koupácích nalezli ideální pimprlata pro svou špinavou hru. Nakolik se pojem koupáka shoduje se zde již ustáleným termínem vohnout ponechám na povolanějších expertech z oboru zmdrologie a vohnoutologie mezi laskavým čtenářstvem. Někteří si možná řeknou, že již použití služeb cestovní kanceláře je znakem vohnoutství. To asi záleží na úhlu pohledu, leč, ať už je skladba jejich klientely jakákoli, neopravňuje to cestovní kanceláře ke zmrdskému chování. Pokud je EXIM TOURS považována za jedničku na trhu, radši ani nechci vědět, jakým způsobem se chovají ostatní. Zajímavé bude také sledovat, co s českým cestozmrdím rybníkem udělá vstup některého z hlavních hráčů na evropském trhu.
Na závěr jsem si dovolil, po vzoru svých předchůdců prozkoumávajících jiná zmrdy prolezlá odvětví, sestavit krátký výkladový slovníček pojmů zhusta užívaných cestozmrdy, jež se může hodit těm, kteří se nedejbože chystají stát koupáky, anebo se naopak nechtějí nechat cestozmrdy doběhnout.
Katalog
Cestozmrdí bible. Cílem je popsat v něm všechna zvěrstva, který koupáka při jeho výletu za hranice všedních dnů čekají tak, aby to pořád vypadalo dobře, ale aby koupák zároveň nemohl zpětně při reklamaci nic chtít, protože přece byl upozorněn v katalogu na to, že v „k exotice jižních zemí patří i hmyz“ (švábi na pokoji) či, že na pokoji nemusí téct voda, jít elektřina, nebo fungovat klimatizace, neboť „občasné výpadky jsou v exotických zemích normální“. Některé formulace jsou tak dílkem téměř mistrovským. Ke katalogu je třeba přistupovat tak, že vybavení hotelu, které je v katalogu výslovně uvedeno, tam skutečně bude tak na 50%, co v popisu výslovně uvedeno není, to tam zcela určitě nebude. Naopak si můžete být stoprocentně jisti, že různých negativních externalit typu hmyzu na pokoji, smradu z kuchyně či řevu z diskotéky si na dovolené užijete dosyta, je-li o nich v katalogu byť jen letmá zmínka.
All inclusive
Sen každého koupáka. V katalogu je líčeno jako zlatý hřeb a totální nirvána – koupácké zornice se okamžitě rozšíří. Cože, všechno v ceně zájezdu? Jídlo, víno, pivo, kořalka, co se do mě vejde? Fíha! Cestozmrdi samozřejmě vždy najdou nějaký způsob, jak s koupáky vyběhnout, aby to cestozmrdy moc nestálo. U alkoholických nápojů jsou například oblíbené miniaturní skleničky a fronty na dvacet a více minut u jediného baru s jediným číšníkem, který se, ostatně jak je v „exotických destinacích“ všeobecně zvykem, příliš nepředře. Pokud jde o alkohol, podávají se většinou pouze břečky místní provenience, občas, když se na koupáka usměje štěstí, dostane třeba aspoň Heineken. Do správného all inclusive patří také lehátka zdarma u hotelového bazénu a na pláži. Ano jsou tam, většinou tak jedno na deset hotelových hostů. Koupák si tak může se slzou v oku zavzpomínat na dobu, kdy vstával v pět ráno, aby se mohl zapsat do pořadníku na Favorita. Je totiž třeba dojít na pláž či k bazénu, a zavčasu si obsadit lehátko ručníkem, tento úkol bývá v koupáckých rodinách tradičně svěřen jejich hlavě, která se tím zároveň stává strážcem zabraných lehátek.
Animátor
Když jsem jako malý jezdíval na dovolenou s rodiči, bavili se lidé tím, že se přes den koupali v moři, nebo si četli na pláži, večer zašli do hospody, hráli karty, nebo třeba volejbal či badminton. Moderní koupák se sám bavit neumí, takže jej ve dne v noci baví skupina pologramotných hopsálků, které si říkají animátoři. Ve dne trdlují u bazénu, večer v místnosti u baru, mezitím vám horem dolem rvou do hlavy, že byste si měli koupit nějaký ten fakultativní výlet. Animátor je také ten, do kterého se na dovolené zamiluje vaše pubertální dcera a občas i babička.
Fakultativní výlet
Další ze způsobů, jakým cestozmrdi vytahují z koupáků peníze. Půjčit si auto či cestovat někam prostředky hromadné dopravy je nad síly průměrného koupáka, a tak mu není zatěžko zaplatit naprosto přehnané sumy za romanticky znějící voloviny typu „balada na moři“, „na pirátské lodi“ či „po stopách princezny tisíce a jedné noci“. V praxi to vypadá tak, že koupáky naloží na loď či do autobusu, někam je odvezou a nechají je udělat pár fotek, za cenu asi tak třikrát vyšší, než kdyby se tam koupáci dopravili po vlastní ose.
Delegát
Většinou mladá studentka, nebo nějaký domorodec, který umí trošku česky. Mívá „hodně moc hotelů najednou“ a nic nestíhá, takže vám v případě konfliktu s hotelovou sebrankou stejně moc nepomůže. Našeho delegáta jsme viděli ochomýtat se v hotelu prakticky pouze jednou – když se tam konalo soustředění jakési obskurní soutěže Miss Europe Junior (mimochodem, řekl bych, že je dost hazard, tahat náctileté vyzábliny s BMI 15 do hotelu, kde se každý defekuje z podoby, ale možná měly slečny problém dosáhnout ideální modelingové váhy 35 kg včetně bot a šperků, nebo organizátoři chtěli přirozenou cestou zredukovat počet finalistek). Jediným skutečným zájmem delegáta je nacpat koupákům co nejvíce fakultativních výletů, v čemž mu ale zdatně konkurují animátoři, či jiný hotelový personál.
(3x známkováno, průměr: 1,33 z 5)