Kdysi si lidé pamatovali doslovné vyprávění celých dějin. Proč? Asi chtěli na zemi zanechat svou stopu. Časem jsme o kvalitu paměti přicházeli, cvičili jsme jiné dovednosti. Bylo to naše rozhodnutí nebo záměr „z nadřízeného prostoru“?
Mně se jeví, že šlo o záměr. Příroda neměla důvod takovou výhodu postupně likvidovat, nebo ano? Podobně mě zaráží, proč se rostliny nenaučily chodit, když už žerou maso. Zkrátka membrány mezi „úrovní samořiditelnosti“ si příroda stanovila sotva. Boha si lidé posadili vždy tam, kde jim rozum nestačil.
Inspirace je něco jako vhlédnutí. Nápověda.
Ta má svou protiváhu v naší lenosti, hybné síle pokroku. Proč zajíce honit, když ho mohu praštit hozeným kamenem, kterému svou schopností mířit řeknu, jak to má udělat. Ale proč bych ho nemohl dál honit? posiluju, užívám to, co mi narostlo. Proč vlastně mám nohy a ruce? Mohu přeci jako rostlina žít ze vzduchu a země. Jak vlastně tu zem napadlo, že by se mohla měnit, udělat si těmi proměnami atmosféru a všechno to další haraburdí? Ty atomy hlíny nebo vodíku jsou vlastně docela šikovné děti, když se tak hezky uspořádaly, aby měl člověk pracující (Men dělej ef) co na práci. Prý to šlo samo, he he.
Kdo řekl Křemíkovi, aby se trochu uspořádal? Kdo řekl pejskovi, že vodit slepce je práce, honit se v lese zábava? Řekl mu to vůbec někdo? Jak se mikrob dozvěděl, že by se mohl obnovit? Kdo řekl magnetu, že má na stěně ledničky držet a přitom nevykonávat žádnou práci? Zkuste to po něm. Je matematika všelékem pro vesmír?
Takže co, všechno je jinak? Ne, skoro nic se nezmění, jen směr vývoje funguje opačně, což není totéž jako „obráceně“. Inteligence hmoty roste pomaleji než inteligence energie, je to tím, že energie má víc prostoru ke změnám, její většina je asi o 95% řidší než to, čemu říkáme hmota. Říkáme jí vesmír nebo také Pravda, Absolutno, éter,….Jsme součástí této energie, máme větší hustotu, organizovanost a dané směřování, jsme dalším stupněm v řadě minulých a budoucích. Co je za hromadou energie, které říkáme vesmír?
Ano, tam jsme zas posunuli boha. Mně zajímá, jestli ti, kdo svým „přesahem vnímání“ vycestovali až za vesmír, nebo jen do energie prostoru. Vesmír je nejspíš databází informací, které každou „milisekundu“ prchají z našich hlav, aby našly svůj zdroj, INFORMAČNÍ BOD v prostoru. Kolik prostoru zabere myšlenka v PROSTORU, ví to někdo? Ale všichni víme, že se vesmír rozpíná. Podle našich vědců dokonce všemi směry od nás. Takže jsme zas před Kopernikem, slunce (naše galaxie?) je středem vesmíru, ach jo.
Je-li informační bod „přesahem“ – neurčitých schopností oné energie ve vesmíru – a člověk má schopnost tento bod „trefit“, může vzniknout předchůdce hmoty, směr. Zvlášť tehdy, když člověk, nevím proč – tuhle činnost opakuje. Z toho by nakonec mohlo vzniknout kmitání. A kdyby těch kmitajících bylo „hafo“, mohl by vzniknout tlak, nedejbóže v tlačenici teplo, které by v nesnesitelné tlačenici kmitajících informačních bodů začalo svítit. Průšvih, vzniklo by světlo.
Anebo to bylo obráceně, nějaká entita měla dost inteligence, aby vytvořila prostor, který bezezbytku naplňoval slova „informační bod“. A postupně jej naplňovala tak, jak by to udělal člověk, kdyby byl na jejím místě. Musela stvořit svůj odraz, zrcadlo, přepážku v sobě samé. A tady to začíná, cesta inteligence do hmoty.
Ukončete nástup, dveře se zavírají. Pokračování příště.
(Zatím nikdo nehlasoval)