Rád bych se s vámi podělil o příběh, který se mi přihodil 26. prosince 2011 na D1 při cestě z vánočních návštěv domů, do Prahy. Je to příběh o pomoci a dobré vůli na straně jedné a mém šoku na straně druhé, že tohle se ještě mezi lidmi a tím spíše u represivní složky nosí při všech těch negativních zprávách kolem.
Cesta z Brna do Prahy byla toho pošmourného dne klidná, mrholilo, občas sprchlo. Teplota silně nad nulou, nic tedy nenamrzalo, takže se dalo jet svižně a já jsem se těšil, že auto naložené hromadou dárků, dvěma malými dětmi a těhotnou manželkou nás za cca hodinu a půl doveze domů.
Z klidu mne najednou vytrhnula ztráta výkonu motoru, následovaná jeho výpadkem. Zajel jsem do odstavného pruhu, hned za benzinovou pumpou na 72. km směrem na Prahu. Motor se již nahodit nepodařilo, display hlásil cosi o elektronickém systému proti krádeži (=imobilizér?), tj. konečná.
Stačil jsem akorát navléknout oranžovou vestu, rozložit trojúhelník za autem (takovou dálku jsem už dlouho neběžel) a zavolat kamarádovi ohledně možností improvizované opravy na místě, popř. odtahu, když tu, kde se vzal, tu se vzal, zastavil za mnou policejní stíhací Passat s rozsvícenou modrou diskotékou. A tada začíná ta pro mě příjemně překvapující část.
Vystoupili z něj dva mladí policisté, poptali se, co je za problém a jak nám mohou pomoci. Když jsem jim povykládal o závadě elektroniky, která vyřadila motor, konstatovali, že takto tam stát není bezpečné a kolik že prý nás v autě je.
Z auta jim mezitím vystoupil civil, kterého prý sebrali o kus dále, jak si to štráduje v tmavé bundě k benzince, protože kvůli špatnému ukazateli množství PHM vyjel nádrž do sucha. Protože byl zralý na zajetí, tak jej naložili, zavezli na pumpu, pak se zastavili u nás, kde ten dotyčný vylezl z jejich auta s kanystrem/PETkou.
Policisté přeskládali děti i manželku k sobě do auta a jeden z nich je odvezl na pumpu jako první, čímž dětem nadělili druhého Ježíška: „A to je opravdové policajtské auto? A to jezdí rychleji než tatínek? A mají pistole?…“
Druhý mezitím se mnou a tím civilem počkali na místě s tím, že až se kolega s blikajícím stíhačem vrátí, tak nám vybliká cestu, zatímco jeho kolega s oním clapíkem mě dotlačí na pumpu pryč z dálnice. Tak se i stalo, po odstavení na parkovišti za pumpou jsme si všichni potřásli rukama a popřáli pěkný zbytek svátků a štěstí, zdraví, pokoj svatý do Nového roku. Naložili civila s naftou a odjeli.
Následným odvozem rodinky do Prahy a odtahem nepojízdného auta byla celá epizoda šťastně zakončena.
Mnohý si teď řekne, že je to banální případ, proč o něm vůbec psát, když je to přece jejich práce podle zprofanovaného hesla Pomáhat a chránit… Já jsem ale byl tou jejich snahou pomoci a co nejrychleji nás dostat z nebezpečné dálnice příjemně překvapen. Objevuje se řada případů, kdy se policisté chovají nepěkně, ba přímo podle; já si ale ze setkání s nimi tentokráte odnáším jen dobrou zkušenost a jsem za ni velice rád. Navíc jako „modří andělé“ nazachraňovali jen mě s rodinou, ale i onoho civila, aby ve svém revíru neměli žádnou mimořádnou událost a aby konec vánočních svátků proběhl bez neštěstí.
Takže ještě jednou, vážení policisté z mého příběhu, vám chci velmi poděkovat za pomoc v nesnázích. Až si to tu přečtete (a já vím, že tento blog čtou také lidé „od vás“), pak vězte, že vzpomínka na vás dva bude ještě dlouho živá a že vám přeji vše dobré.
(Zatím nikdo nehlasoval)