Měli jsme tu článek o významu a úloze národních ozbrojených sil. Sice jsem se s jeho závěrem neztotožnil, ale faktem je, že na zastaralých tancích T-72 suverenita naší země už dávno, dávno nestojí.
Můžeme se podívat do minulosti na významné události, do kterých zasáhly české ozbrojené síly.
Bitva na Bílé hoře je předkládána jako klasická ukázka vojensko-politického nezdaru, po které následovalo několik století „temna“. Prohra byla souhrou několika faktorů, například „se zapomnělo“ zaplatit žoldákům, taktika byla chybná a roztříštěné velení taky udělalo svoje. Z armádního hlediska provar, z politického ne až tolik. Kdyby stavovská vojska vyhrála a zahnala císařské, bylo by jedno temno nahrazeno jiným ještě horším temnem. Zhruba 120 let poté totiž ochránilo habsburské temno – dokonce i vojenskou silou – naše území před vlivem Prusů.
Sedmidenní válka (1919) je naprosto zapomenutou epizodou české historie, určitě neprávem a nejspíš úmyslně. Československé jednotky začaly obsazovat Těšínsko, které krátce předtím prohlásilo Polsko za svoji legitimní část a vojensky ho obsadilo. Po vyčerpání diplomatických možností řešení sporu napadly české jednotky polské méně početné oddíly a daly jim přes prdel. Útok byl zastaven na nátlak Dohody, kdyby se tak nestalo, Polsko by prohrálo. Poláci dovedli být vděční. Přibližně rok po úspěšné válce explodovala bomba pod postelí velitele operace, plukovníka Šnejdárka (*1875 – +1945), bohudík, s typickou polskou důsledností, se zapomněli ujistit, že v posteli bude Šnejdárek.
Bitva o Zvolen (1919), ve které figuruje opět plukovník Šnejdárek, formálně důstojník francouzské armády. Komunistická Maďarská republika rad začala provozovat agresívní politiku ve snaze vytvořit územní spojení s ruskými bolševiky. Obsadili Prešov, kde vytvořili tzv. Slovenskou republiku rad. Sovětizace se šířila. České jednotky, které z větší části tvořili bývalí vojáci rakousko-uherské armády, si s komunistickými bojovníky rychle poradily, obsadily Zvolen a hnaly bolševika. Patrně poslední dokumentované vítězství československé armády, o to cennější, že při něm zařvalo pěkných pár bolševiků. Již druhý příklad toho, že česká armáda v minulosti bojovala a zvítězila.
1938: Další národní trauma. Diskuse o tom, jak by to vypadalo, kdyby se bojovalo, zaměstnává mnoho hlav již desítky let. Posuzují se různé aspekty německé a české armády, kulomety, dvojplošníky ze dřeva a plátna a systémy pevností, které všude jinde ve druhé světové válce selhaly. Každopádně, válka byla prohraná už v okamžiku mobilizace, protože pravdoláskomil Beneš potajmu rozprodával republiku na náhradní díly ještě dříve, než vojáci začali vyndavat pušky ze skříní. Podpis mnichovské dohody byl jen třešnička na dortu, který byl upečen už dávno. Beneš si však počínal důmyslně, takže místo oběšení coby vlastizrádce byl uvítán jako prezident osvoboditel.
Rok 1938 ukázal, že při hodnocení různých alternativ mezi „bojovat do posledního muže“ a „kapitulovat bez boje“ je třeba uvažovat nejen přímé materiální a lidské ztráty, ale také náklady na promarněnou příležitost. V případě kapitulace vznikají lost opportunity costs v podobě kolektivního zesráčovatění, protože jednotlivci a později i společnost začnou přijímat nezdar jako legitimní východisko. Neklesne tedy kvantita v důsledku válečných ztrát, ale klesne kvalita celku. Snáze pak prochází pošlapání lidských práv nebo výprodej suverenity země provozovaný zkorumpovanou politickou elitou. S méněcenným připosraným materiálem může politická reprezentace, taky patřičně zasažená sráčstvím, snáze vyměňovat bezpečí za svobodu nebo provozovat vlastizradu zamaskovanou za „integrační proces“. Klasickým případem je Irsko a jeho odmítnutí hanebné lisabonské smlouvy, které jistě není náhodou, s ohledem na krvavé události ze začátku dvacátých let minulého století.
Ať dělám do dělám, nevzpomínám si na žádnou nespravedlivou vítěznou válku. Vítězné války byly vždy spravedlivé. Je to tím, že dějiny píší vítězové válek. Kdyby Hitler nepodrobil wehrmacht politickému velení a následkem toho neprohrál válku, patrně bychom vpád Němců do Ruska dnes slavili jako geniální manévr, preventivní obranný útok, který za pět minut dvanáct uchránil Říši a její občany od napadení bolševiky. Něco podobného, jako když exministr zahraničí Schwarzenberg nažhavil svoji anální sondu a prohlásil, že vpád Izraele do Palestiny před několika měsíci byl obranou. Ze stejného důvodu se nikdy nedozvíme o žádné vítězné válce, bitvě nebo operaci, kterou vedla česká armáda – protože vítězové jsou poraženci a tito poraženci píšou české dějiny.
Války už se také nyní nevedou, provádí se pouze šíření pravdy, lásky a demokracie skrze vojenské mise. Nálety na civilní cíle? Ty se neprovádějí, to je humanitární bombardování. Tanky T-72? Nejsou potřeba, nejsou dost rychlé, aby mohly provádět humanitární ostřelování v různých částech světa. Než by se tam dokodrcaly, skončila by novinářům akreditace. Nevypadají ani dost cool, protože válka, pardon, vojenská mise musí být vizuálně přitažlivá. Stíhačky s ostrými tvary jako z komiksu jsou pro TV válečné klipy mnohem lepším motivem. Není ani nikdo, kdo by je poslal do boje, politici jakýkoli problém vyřeší posunem laťky vlastního defétismu o pár centimetrů dolů. Není také nikdo, na koho by tanky namířily svoje hlavně, protože nepřítelem č.1 pro současný establishment jsou jeho vlastní občané. Milice? Gildy? Národní garda? A proč? A kdo se v nich bude organizovat? Sousední Německo zakazuje airsoft, celá armáda správně namotivovaných novinářů zostouzí soukromé držitele zbraní a dělá z nich psychopaty, proč by se někdo do nějaké milice hlásil? Jedině že by členové dostali v Lidlu slevu.
Hlavním úkolem české armády pro následující léta je vzbuzovat dojem, že Česká republika je suverénní zemí se všemi znaky, které k tomu náleží, což je například vlastní armáda nebo loutková vláda. Podstatně to usnadní další vlnu výprodeje suverenity země do Bruselu, kterou budou provozovat proevropské, orálně eurorealistické či verbálně europesimistické vlády. Přejme vojákům hodně zdaru v této krycí operaci, při které tanky fakt nebudou vůbec zapotřebí.
(Zatím nikdo nehlasoval)