Česká pošta stávkuje

Featured Image

Zajímalo by mě, jak běžný smrtelník vlastně pozná, že Česká pošta stávkuje. Připadá mi to, že tato zoufalá instituce vede kontinuální stávku už asi dvacet let.

Hlavní problém České pošty spočívá v tom, že se adresáti domáhají svých zásilek a chtějí se zmocnit věcí a listin, které jim někdo poslal, aniž by brali ohledy na poštovní procesy, zvyklosti a rozmary managementu rekrutujícího se z rozvěděk a silových složek ministerstva vnitra, kteří nutí poštovní zaměstnance nakupovat shit a losy z doplňkového prodeje. Naštěstí vyvinula naše lokální pobočka vícezónovou obranu, která tomu spolehlivě zamezuje nebo toho umožní dosáhnout s úsilím tak zásadním, že vám to příště odesílatelé raději přinesou nebo použijí služeb konkurečnčních zasilatelských společností.

Level 1: Máme zavříno.

Když mě někdo chce doopravdy nasrat, pošle mi něco Českou poštou doporučeně. V takovém případě zůstane ležet zásilka na pobočce, kde je třeba si ji osobně vyzvednout, protože přes den nejsem doma. Pobočka má otevřeno čtyři dny v týdnu do 15 h. a jeden den, speciálně vyhrazený pro extrémní workoholiky, do nechutně pozdních 17:00.

Úspěšná infiltrace pošty těsně před 17. hodinou nezaručuje vydání zásilky. Zhruba od 16:45 jsou úřednice značně nervní z blížícího se klekání a spíše nežli zásilku dostanete mokrým hadrem přes držku. Každopádně je vám dáno pocítit, že váš lifestyle je špatný a odpříště budete hezky dělat od šesti do dvou jako ti, na které je pracovní doba nastavena.

Jinou alternativou je zkusit úřad penetrovat ráno v osm cestou do práce. V tom případě ale hrozí utkání se Schutzstaffel. Před úřadem číhá zhruba od půl osmé komando důchodkyň s holemi. Včera byly první u doktora, předevčírem byly první v samošce a dneska budou taky první. Nemilosrdně vám ukážou, na jakou skupinu zákazníků pošta cílí. Následně obsadí okénka a DDOSnou úřednice nejrůznějšími požadavky na výplaty důchodů, nákupy pohledů a známek nebo pořízení stíracích losů, které následně setřou a setřou. Je to tak na půl hodiny, takže dilema, zda z práce odejít dřív nebo přijít pozdě nemá jednoznačného vítěze.

Level 2: Kde to máme?

Poté, co najdete ve schránce mezi letáky z Makra, z Lidlu a pozvánkami na různé obskurní akce ten lísteček, že vám nějaký hajzl zase něco poslal Českou poštou, budete mít pravděpodobně zájem to dojít vyzvednout. Výjimkou jsou dopisy od úřadů, které ignoruji, protože mám datovou schránku.

Vysoce organizované procesy České pošty umožňují najit asi 80% zásilek. Používá se k tomu databázový systém připomínající krabici od bot, ve kterém jsou psaní smutná i veselá, jak psal soudruh Wolker, ale hlavně ohmataná. Poštovní úřednice v něm provádí mining a když se zadaří, dostanete to. V opačném případě nedostanete nic, nebo dostanete dopis pro někoho, kdo se jmenuje stejně nebo alespoň podobně.

Musím upozornit na jedno úskalí, které se týká toho lístku a moderních metod, kterými pošta pracuje. Poměrně dlouho jsem ty lístečky ze schránky s sebou nenosil a pouze se dostavil na poštu, kde jsem sdělil jméno a koukejte hledat. Nicméně ouřad mě promptně potrestal za tuto bohorovnost a asimiloval mě do svých procesů natolik, že jsem začal lísteček s sebou nosit. Je na něm totiž tracking number. Dostavil jsem se takto jednou na úřad, sdělil jsem jméno a požádal, aby mi vydali psaní. Zkontroloval jsem, zda je to skutečně psaní pro mě a štastnen z toho, že to proběhlo tak hladce jsem opustil prostory úřadu. Nicméně doma se ukázalo, že jsem obdržel jinou zásilku, shodou okolností také adresovanou mně, která spadla do kategorie „velké a těžké“, zatímco původní zásilka doručovaná doporučeně zůstala na poště ležet. Vrátil jsem se tedy na poštu a dožadoval se vydání všech zásilek na moje jméno. Po nějaké době norování v krabici mi byla vydána i ta první zásilka a vyhubováno, že „to bylo vobyčejně“ a „takový věci mám říct předem“. Samozřejmě ani náznak nějaké omlouvy, že jsem tam musel dvakrát.

Level 3: Vona to má v tašce

Pokud kouzelná krabice neobsahuje vaši zásilku, pak úřad disponuje vysvětlením první volby, které zní „vona to má v tašce“. Vona je poštovní doručovatelka a taška je to, co na konci směny na úřadě neodsypala nebo si to tam připravila na další den, aby se pokusila o opakovené doručení nebo partyzánský postup oblíbený správními orgány, totiž vhazování do schránky.

Vona má v tašce asi 10% zásilek. Pokud se podaří najít tašku a Voně to sebrat, tak máte úspěch. V opačném případě („vona ještě nedorazila“) se budete muset na úřad vrátit.

Level 4: Velký a těžký, dlouhý a tvrdý.

Určitá skupina zákazníků má nepěkný zvyk posílat poštou něco víc než jednu A4. V tom případě to Vona nedá do tašky a začlení to do kategorie „velké a težké“. V takovém případě je nutné se dostavit přímo na poštu a velké a těžké se tam nějak pokusit získat. Velké a těžké se však nevejde do krabice na slosování zásilek, takže je zpravidla pohozeno někam na zem nebo na stůl. Ne úplně vždy se to povede najít, protože pokud je to posklaný obyčejně, nefiguruje to v tom DOSovském software a je to všechno na úrovni „Máňo, kams to dala“.

Do kategorie „těžké a velké“ mi jednou spadla i bublinková obálka A5 obsahující flashdisk. Když jsem se tázal, co je na tom velkého a těžkého, bylo mi řečeno, že je to velký. Na to jsem odpověděl, že je to A5, takže mi to nijak velké nepřipadá, každopádně že už pošta doručila i větší zásilky. Úřednice tedy zásilku potěžkala a prohlásila, že je to těžký. Ani s tím jsem nesouhlasil. Tak to zase vzala do ruky, promnula a povídá: „Je tam něco tvrdýho. Vy byste určitě nechtěl tahat celej den plnou tašku takových věcí.“

Tomu se, jak jistě uznáte, nedalo oponovat.

Level 5: Jo tyhle karty my neberem, pane

Pokud chcete někoho doopravdy ztrestat, pošlete mu něco poštou na dobírku. Pošty totiž neberou karty, kromě karet ČSOB. Existuje nějaký limitovaný počet poboček, které akceptují karty Mastercard a VISA jako většina obchodníků. Jinak si před návštěvou pošty opatřete cash. Progresívní management české pošty patrně ještě nezaznamenal, že za posledních zhruba 20 let došlo v oblasti platebního styku k určitým změnám.

 

Pošta je prostě pošta. Musíte se jí přizpůsobit a začít myslet jako ona, jinak máte smůlu. Kdyby ji nevyužíval stát na obesílání občanů, dávno by jí nahradily jiné a flexibilnější organizace. Stávka v takové instituci mi připadá jako stávka u výrobce parních strojů nebo protestní stávku brontosaurů. Já bych na jejich místě asi radši tiše seděl, šoupal nohama a doufal, že přízeň státu hned tak neopadne.

 


18.12.2016 D-FENS

12345 (361x hodnoceno, průměr: 1,26 z 5)
18 429x přečteno
Updatováno: 18.12.2016 — 21:52
D-FENS © 2016