Případně by bylo lepší napsat měštáci v lese. Je to takový fenomén dnešní divné doby. Sedíme si doma, ládujeme slanýma brambůrkama, buřtama a zapíjíme škopkem. Ti sofistikovanější pak víno a pozobávají sýr. Čumíme na telku, posloucháme ty jediný správný zprávy a o venku víme akorát tolik, co nám řekne pěkná svlečna v předpovědi, nebo co na nás vychrlí neustálá předpověď na mobilech – kde jsme bez toho mohli kdy přežít! Z okna se nedíváme, není to in. A cesta do obchoďáku, restaurace to nevytrhne.
Když pak jednoho dne přijde nákaza. Lavinové šíření, potenciální nebezpečí a hromady mrtvých… a už tu máme nouzový stav: “..a je toho už Máňo všude moc, nedá se nic dělat, máme zakázáno vylízat. A zákazy jsou tu od čeho? Aby se nedodržovaly. To by tak hrálo, aby my sme jako všichni museli donucením čumět doma a ostatní mají ven dovolený bez omezení” (až na roušky a jiná protishluková opatření). “Zabal ten piknik a vypadneme taky ven, beztak je tam hezky, sem se právě díval na mobil.”
Rozumějte mi, nejsem proti lidem, aby chodili na vycházky, aby byli v parcích a užívali si krásných slunečních dnů. Nejsem proti rouškám a odstupům, to ani náhodou. Vadí mi chování a bezohlednost některých (nyní ve větší míře) jedinců a naprostá neúcta k tomu, co mají a že se konečně můžou někde nadýchat čerstvého vzduchu.
Tak celé město (města) nasedá do svých plechových miláčků, vyjíždí na venkov, do lesů, chráněných oblastí. Prostě do těch co možná nejodlehlejších míst, kde se “může”. Zaparkují mezi stejně smýšlející desítky, stovky a tisíce dalších, nejlépe autem třeba až metr od posezení, to aby se nemuselo šlapat moc daleko (rybáři s auty za zády), zase to nebudeme tolik přehánět. Vytahají cigaretky, aby se dýchalo ještě líp, celofány, papírky, vajgly, kapesníky, plechovky, petky, pikniky… to vše končí v lepším (ale pořád špatným) případě vyhozené vedle auta na loukovém parkovišti, v horším přímo na místě v lesích – přece si to nepovezem dom kua, ne?! Von to někdo uklidí, však ve městech taky ráno chodí takoví ti v oranžových vestách se smetákem.
Snažně vás prosím, chodťe do přírody, ale zkuste si jí pro jednou vážit, není vaše soukromá zahrada k vysrání psů uprostřed lesní stezky, ani parkoviště kde se dá zajet až k vyhlídce, ani popelník a ze všeho nejvíc, to není vaše osobní smetiště!
18.04.2020 JB
(206x známkováno, průměr: 2,64 z 5)