Už jsem si chtěl tento rok dát pokoj do psaní (psáno 30.12.2019), ale po přečtení těchto článků mě to přece jen nedalo.
Seznam.cz: Pyšná, nebo jen samostatná princezna? Jaké české pohádky by už jinde neprošly
Seznam.cz: Mrazík byl výsměch Rusku. Je to špatná fantasy, vysvětluje kritik
Posuďte sami, kam jsem se to až dostali. Končí doopravdy naše svoboda, nebo je to jen výplod chorých mozků v zoufalé snaze zaujmout čímkoliv, když už se neuživím prací nebo podnikáním? Snad to druhé, ale…, je toho příliš mnoho na to, aby se to dalo považovat za náhodu. Každý, kdo zažil režim před listopadem 89 ví, o čem je řeč. Ve chvíli, kdy se v médiích začali objevovat poučné články či pořady o tom, že s něčím hodně plýtváme nebo že je něčeho nedostatek, bylo všem jasné, vo co gou. Bude se zdražovat. Bolševici tomu říkali úprava cen, ale v praxi se cena hýbala téměř výhradně nahoru. Ale vrátím se k hlavnímu problému, tedy k článkům.
Není to po prvé, co se naše pohádky dostaly do křížku se současným viděním světa pošuků, kteří by se dali shrnou pod značkou multikulti kavárníci.
Cit: Otázka genderové vyváženosti a korektnosti pohádek se ovšem otevírá stále častěji, některé instituce již podnikají konkrétní kroky. Například školská komise jedné barcelonské školy se rozhodla vyřadit z knihovny kolem 30 procent knih z důvodu stereotypizace mužských a ženských rolí. Mezi nimi nalezneme třeba Červenou karkulku nebo Šípkovou Růženku bratří Grimmů. Kritizují přitom počet ženských postav a jejich postavení. Pyšná princezna by z regálů musela zřejmě také.
Nebo: Další filmová herečka Kristen Bellová dceřin výběr pohádek také omezuje. Dceři zakázala například Sněhurku. Důvodem je zejména polibek od prince, se kterým spící Sněhurka nemohla vyjádřit souhlas (to asi fakt nemohla, když už byla po smrti. Princ se tak vlastně dopustil nekrofilie).
Žijeme ještě v normálním světě, když se cenzurují pohádky?
Co vůbec pohádka je? Jedná se v podstatě o starodávnou sci-fi, která částečně odrážela dobu, v které vznikla. Přibyly jen nadpřirozené bytosti nebo kouzla. Ještě v 19. stoleté byla mužská dominance zárukou přežití. Už od začátku lidských dějin platilo právo silnějšího. Do boje s medvědem či vlkem se v prvé řadě postavil muž, do boje s nepřítelem se šli také do první lajny muži, první zemědělci za pluhem byli muži, kovář je také typicky mužské povolání, stejně jako dřevorubec či horník. To až moderní technika (nebo technika vůbec) umožnila ženám vykonávat čistě mužské práce. A to zdaleka ne všechny. Horničky snad neměli ani v Rusku, zedniček také moc neznám (ale pravda, ty v SSSR byly běžné), no a kovářku jsem v životě neviděl. Sekeru žena drží téměř vždy, když už jí dotyčný chlap už fakt sere, ale to se nedá nazvat dřevorubectvím. Proto na pohádky nelze pohlížet pohledem dneška, ale doby, z které vychází. Konec konců, i moderní pohádky nejsou zas až tak nevinné, co se genderu týče. Např. Harry Potter. Koalici proti tomu, jehož jméno se nevyslovuje, vedl muž (Harry osobně), a byla tam jen jedna žena. Tedy 2:1 v neprospěch něžnějšího pohlaví. Otřesné! Všichni ředitelé ve VŠ v Bradavicích byli muži. To je zvláště odporné, neboť to znamená, že čarodějky jsou méně schopné jak čarodějové. A tak by se mohlo pokračovat.
Ale OK, to je v zahraničí, kde vysoudíte miliony i za to, že hulíte a dostanete rakovinu plic nebo za již tradiční sušení koček v mikrovlnce. Horší je, že se podobný vůl našel i u nás (článek číslo 2).
Takové perly jsem doopravdy ještě nečetl.
Tři oříšky pro Popelku: Ta postava (princ) je fakt divná, nanicovatá. Tráví čas mezi chlapci, (zřejmě by měl trávit čas v bordelu s kurvami) má jakoby nevyjasněnou sexualitu (zde režisér evidentně předběhl dobu, dnes je to v módě). A pak najednou objeví pravou dívku, která se mu poprvé ukáže jako chlapec, podruhé jako žena. Ale nebavíme se o tom, že by ten princ byl homosexuál.
Nebo s Čerty nejsou žerty: Je to chlapácká romance mezi mužem a čertem (snad už jen ten anální styk zde chybí). Ten film navíc ukazuje rozklad toho knížectví, což mohlo být branné jako rozklad celého systému. Přijde spravedlnost a ti nahoře půjdou do pekla.
A vrchol všeho:
Redaktor: Prince Miroslava jste dokonce ve svém blogu na Aktuálně.cz popsal jako tajemníka KSČ, který chodí mezi lid. I z pyšné princezny se v pohádce nakonec stane podle vás dělnice, která se neštítí práce.
Kamil Fila: Jo, ale princ Miroslav není aparátčík, je to dobrý tajemník, inteligentní. Ví, že nesmí být na tom piedestalu, nesmí se vyvyšovat, musí být naopak v kontaktu s lidem.
Nevím, zdali bych podobné věci zvládl vymyslet i v těžkém deliriu. Tím spíše, že pan kritik asi neviděl např. filmy Někdo to rád horké, Tootsie, kde je převlek muže za ženu základem zápletky. Mimochodem, Kamil Fila provozuje server Ještě větší kritik, než jsme doufali. Co nám ten název jen připomíná?
Má ale cenu toto řešit? Vždyť to, co se dává o Vánocích v televizi není přece důležité minimálně jak 15 let. Jó, v osmdesátých letech za bolševika, kdy stálo středně dobré video JVC 35 000 Kčs (tedy 13 průměrných platů), prázdná videokazeta 400 Kčs a nahrané se u nás v normálním prodeji vůbec nevyskytovaly to bylo jiné. Nemluvě o tom, že v běžné obchodní síti (za koruny) se tyto výrobky vyskytovaly jen velmi zřídka. To musel mít člověk obrovskou kliku nebo známého vedoucího elektry. Dnes? DVD přehrávač 1 200 Kč, za průměrný plat si jich koupíte tedy 30, prázdné DVD 25 Kč a nahrané od 45 Kč do 300 Kč (podle toho, zdali je to novinka či nikoliv). Dostupnost – všude. Nahraná DVD koupíte i v trafice. Na vysílání televize (a na reklamy uprostřed filmů) se tedy vůbec dívat nemusím. Je to jen a jen zástupný problém.
Cenu to řešit má, a to právě z důvodů, které jsou uvedeny na začátku článku. Vše to vypadá jako průzkum bojem, zkouška, jak moc si samozvaná vrchnost může dovolit srát nám na hlavy. Příklad z Prahy, ale z jiného soudku: Ohňostroj. Zakázali jsme ho kvůli čoklům a kočkám. Zasrané a zachcané chodníky, dětská hřiště a trávníky (a to prosím celoročně) nikdo neřeší.
Před lety (asi 2003) zakázali konšelé z Prahy solení chodníků. Důvod? Pejskům sůl naleptává tlapičky. Výsledek? Desítky zlomenin a úrazů z pádů. Ne čoklů, ale lidí. S námrazou totiž jinak, než solí s pískem bojovat nemůžete. Za dva roky naštěstí vzalo nařízení za své. Mám rád psy, kočky i zvířata obecně. Ale lidi přece jen raději.
Z knihoven mizí knihy, z měst pomníky a sochy, množí se i skandalizování za údajné prohřešky v dávné minulosti. Za plácnutí po prdeli hrozí dva roky natvrdo. Před souloží je někde třeba vyplnit speciální formulář, že je styk dobrovolný. Mizející a zablokované profily z internetu už nikdo neřeší. A to se děje u nás, v Západním světě, nikoliv v Rusku nebo Severní Koreji (tam tedy také, ale to není svět, kam bychom měli patřit). Blíží se zřejmě doba, kdy začnou z trhu a televize mizet filmy, pořady, seriály, z rádia potom písničky. Blíží se Normalizace se vším všudy. Každé PC, každý přehrávač, každá televize bude mít čip proti sledování nevhodných a zakázaných pořadů.
Vrcholem dnešních dní je ale skandál s písní novoněmeckých svazáků Babička je neekologická svině. Skupina holčiček ve slušivých oblečcích, zřejmě z Číny nebo Pákistánu, kde byly ušity jinými dětmi a materiál na ně byl vypěstovány pomocí pesticidů a herbicidů v Evropě desítky let zakázaných poukazuje na to, že jejich bába je kráva, protože jezdí autem, místo aby v pětasedmdesáti s horečkou hupsla na kolo a vyrazila v dešti dvacet kilometrů k doktorovi, tak představte si, že ta svině jede SUV! GreenJugend už neřeší, že loď, co přivezla jejich rozkošné oblečení vychrlí za minutu do luftu tolik CO2 jako SUV babičky za cca 4 roky nepřetržitého ježdění, ale řeší právě její SUV. Že ta stará bestie makala jak šroub, aby bylo Německo tam kde je neřeší také. A autor se ještě diví, že se song nesetkal se kladným ohlasem.
Ano, jsem si jistý, že nám svobody ubývá. Podobnou salámovou metodou jakou popsal Robert Merle ve svém slavném románu Malevil.
Úryvek z knihy:
„Víš, abych Fulbertovi nekřivdil, zpočátku přece jen své udělal. Přiměl nás pohřbít mrtvé. A svým způsobem nás i povzbudil. Teprve později začali s Armandem přitahovat šroub. Pomaloučku, polehoučku.“ A vy jste se nebránili?“
„Když jsme se chtěli začít bránit, bylo pozdě. Udělali jsme chybu spíš hned na začátku, že jsme mu moc věřili. Dovede mluvit, že by vymámil z jalové krávy tele. Řekl prostě: když jsou majitelé mrtvi, všechny zásoby z koloniálu se musí přenést na zámek, aby se předešlo drancování. No budiž, připadalo nám to rozumné, tak jsme ho poslechli. S uzenářstvím zas ta samá řeč. A pak přišel s dalším: lidem prý se nesmějí nechat pušky, nebo se nakonec začnou pobíjet sami mezi sebou. Uskladní se taky na zámku. No, to taky nevypadalo hloupě. A nač si konečně schovávat doma pušku, když bylo stejně po zvěři? Jenže jsme pak jednoho krásného dne zjistili, že je na zámku vlastně všechno: píce, obilí, koně, prasata, uzeniny, zboží z koloniálu i pušky. Takhle to tu chodí. Příděly pro lidi se vydávají každý den na zámku. A porce se mění jak u koho, chápeš? A třeba ze dne na den, prostě jak se zrovna pánovi líbíš. Fulbert nás drží zkrátka v hrsti. Příděly jsou jeho zbraň.“
Podobnost čistě náhodná? Ne. Zbraně už nám vrchnost nějaký ten pátek zakazuje, filmy (některé) jak to vypadá, to čeká. Když si to necháme líbit, nakonec dojde i na ty příděly. Nejdříve benzínu, potom elektřiny, oděvů, nakonec i to jídlo. A začalo to tak rozumně. Přesně jako v postkatastrofickém románu z roku 1976.
30.12.2019 TomTom
(294x známkováno, průměr: 1,28 z 5)