Čemu nerozumím…

Featured Image

…a na co bych se chtěl zeptat těch, kteří rozumí, pokud tedy vůbec někdo. Holedbal se již vypoklonkovaný ministr financí, že v loňském roce bylo dosaženo „přebytku“ státního rozpočtu. Dle optimistických zpráv našich velice důvěryhodných „sdělovacích prostředků“ dochází v první polovině tohoto roku k rychlému růstu ekonomiky i hrubého národního produktu, a rozpočet je údajně opět „přebytkový“.

Otázka první: Jak je tedy za těchto okolností možné, že se na příští rok počítá s deficitem(sic!) padesáti miliard?

Otázka druhá potřebuje určitý úvod. Zdá se, že pedagogické veřejnosti začíná docházet trpělivost. Nedivím se jí! Nejsem učitelem, ale je jím můj šestatřicetiletý syn. Učil už v době studia, takže si snadno spočtete délku jeho praxe. Jeho čistý měsíční příjem činí necelých dvacet jedna tisíc korun českých. Při tomto příjmu je nucen poslouchat výhrůžky pánů bankéřů o tom, že je konec „levných“ hypoték a že lidé si musí zvyknout, cituji: „Bydlet za své“ ! Dokážete si představit takovou mladou učitelskou rodinu s úhrnným příjmem necelých čtyřicet dva tisíc (tedy po cca čtrnácti letech praxe, před tím ještě daleko méně) jak si pořizuje byt bez hypotéky „za své“? Já tedy ne!

Musím se ale přiznat, že v tomhle směru jsem optimistou. Soudružka Marksová-Engelsová postaví spoustu sociálních bytů pro asociální živly a dotyčné učitelské rodiny se tedy mohou bez problémů přestěhovat na uvolněná místa pod mosty, v opuštěných skladištích a jiných ruinách.

Došlo to tak daleko, že se dokonce ozval už i příslušný odborový svaz. Pamatujete si ještě soudruha Falbra a další „táty pracujících“ jak byli aktivní v dobách konzervativních vlád? Kam všichni zmizeli za časů různých Zemanů, Špidlů, Grossů, Paroubků a Sobotků?

Vždyť přece výše mezd vůbec není věcí předsedy vlády (jak se nás o tom v tomto předvolebním čase snaží přesvědčit soudruh Sobotka), ale právě věcí odborů. Je to přece stěžejní důvod jejich existence. A hleďme, co nám vládnou socialisté, po odborářích jakoby se země slehla. Přece nebudou soudruhům ve vládě komplikovat život, že?

Takže, vše nám úžasně klape, státní rozpočet je již druhým rokem „přebytkový“, ale současně Pilný poskok soudruha Babiše na Ministerstvu financí argumentuje při debatách o učitelských platech tím, že „nemůže překročit pro tento rok plánovaný schodek rozpočtu(sic!)“. Jaký schodek, když rozpočet se již druhý rok vyvíjí jako přebytkový?

Navíc si uvědomte, že pokud by zvýšení platů učitelů skutečně způsobilo vyšší schodek státního rozpočtu než ten, který byl pro tento rok plánován, znamená to jednoznačně, že rozpočet pro rok 2017 zcela vědomě se zvýšením mezd učitelů vůbec nepočítal! No, a pak věřte volebním programům a žvanění námi zvolených poslanců a z poslaneckých řad vzešlým vládám.

Je zcela zjevné, že když se to pánům politikům hodí do krámu, je rozpočet „přebytkový“, a když se to nehodí, je schodkový a tento plánovaný deficit nesmí být překročen. Jak odpovědné! Kohopak budete volit, přátelé?

Nikdo nemohl potvrdit lépe než vláda sama to, co jsem napsal v závěru tohoto článku. Pro ty, kdo jej nečetli, zopakuji co mi vysvětloval jeden můj věci znalý kamarád.

Stát považuje částky, které si hodlá vypůjčit, za svůj příjem (sic!). Vypůjčí-li si v reálu o něco méně, považuje to za „přebytek státního rozpočtu“, kterým okamžitě začne operovat smečka prodejných rektáldorů.

Z toho ovšem logicky vyplývá, že žádné přebývající peníze neexistují. Pouze se o něco zpomalil růst již existujícího státního dluhu. Snad bude nejlepší odcitovat ono názorné vysvětlení, kterého se dostalo mně:

„Představ si,“ povídá (můj ten můj věci znalý kamarád), „že si chceš pořídit něco, co stojí dva tisíce korun. Vezmeš tedy ty dva tisíce a v obchodě jsi příjemně překvapen zjištěním, že dotyčné zboží zlevnilo na polovinu. Máš tedy co? Máš přebytek jednoho tisíce, který ti zůstal v kapse. A teď si představ, že na to zboží nemáš ani korunu a jsi připraven si ty dva tisíce vypůjčit. Jdeš tedy do obchodu a zjistíš, že došlo k tomu zlevnění a že ti stačí vypůjčit si tisícovku. Řekneš v téhle situaci, že máš přebytek? Zajisté nikoliv. Pouze sis vypůjčil méně a máš-li nějaké dluhy už od dřívějška, pouze se zpomalil růst jejich celkového objemu.“

Konec citátu

Vidíte jaké blbce z nás vláda ruku v ruce s novinářskými šmoky dělají?

Vraťme se ale k učitelům. Ještě nikde nikdo nenapsal, jakou částku vlastně ono hypotetické patnáctiprocentní navýšení jejich platů reprezentuje. Já jsem si to spočítal a zjistil jsem, že můj syn by se v tomto, ne příliš pravděpodobném případě, dostal s výdělkem někam na půl cesty mezi mezi minimální mzdou(12 200Kč) a průměrnou mzdou(cca 28 000Kč). Patnáct procent z (téměř) ničeho bude i nadále stále (téměř) nic.

Namísto finančního ohodnocení dostávají učitelé různé „karierní řády“ a jsou kladeny vysoké nároky na jejich kvalitu a vzdělání. Namísto prestiže ponižující postavení, ze kterého si dělá srandu kdejaký rozcapený smrad z kdejaké zbohatlické famílie. Já se skutečně divím, že je vůbec ještě někdo ochoten tohle učitelské povolání vykonávat.

Závěrem snad slovo přímo k učitelům. Vážení přátelé, to co Vám ve snažení o zlepšení Vaší finanční situace stále podráží nohy, jsou ty Vaše věčné a nemístné obavy, co si počnou rodiče Vašich žáků, když řeknete, tak a dost!

Tato empatie Vám sice slouží ke cti, ale je to téměř choroba z povolání. Bohužel, Váš chvályhodný postoj Vám složenky rozhodně nezaplatí. A přesně na tuto Vaši odpovědnost a empatii spoléhá já už nevím kolikátá vláda tohoto Fuckistanu. Ne, to není to správné slovo, vlády tohoto Vašeho přístupu vědomě a záměrně zneužívají. Tyto dámy a pánové totiž uvažují asi následovně: „Jen klid! Voni to ty učitelský berou (na rozdíl vod nás a našeho vládnutí) vopravdu vážně a učit budou třeba zadarmo. Serte na ně!“ Jako kompenzace tohoto postoje pak následuje vodopád nabubřelých frází o vzdělání jako o absolutní prioritě, o vzdělanosti budoucí generace budoucnosti, o tom jak společnost úlohu učitelů vysoce oceňuje, popřípadě instrukce jak oslavovati Den učitelů v denním tisku.

Přátelé, co takhle podívat se na Vaši situaci a Vaše postoje z trochu jiného úhlu a vložit do nich o trochu více sebezáchovného sobectví? Kdo jsou ti rodiče, o jejichž obtížnou situaci máte starost v případě, že byste tu stávku skutečně vzali vážně a do důsledků? Tedy žádné takové polovičaté: Ve škole sice budeme jak my, tak žáčkové, jen učit se nebude. Stávkujeme!Pánům rodičům bude absolutně u toho…(jak se to říká slušně?), že se neučí, hlavně že se někdo stará, spratci budu mít radost, že nemusí nic dělat a Vy budete následně zameškanou látku se žáčky pracně dohánět. Když se ovšem někomu z Vašich žáků v době stávky něco stane, bude Vám stávka omluvou? Navíc vůbec nepochybuju o tom, že se Vám budete všemi cestami dostávat záplavy sprostot, nadávek a urážek.

Opakuji tedy otázku, kdo jsou ti rodičové o jejichž obtížnou situaci máte v případě Vaší stávky takovou starost? Ze zcela elementární logiky vyplývá, že převážná část z nich jsou voličové právě těch stran, z jejichž řad vzcházejí vlády, které se následně k Vaší profesi chovají tak, jak shora uvedeno. Proč tedy tolik ohledů? Není už nejvyšší čas říci vládě i těmto rodičům: „Vážení, vaší situace je nám tuze líto. Učíme rádi, ale ne zase tak rádi, abychom byli ochotni živořit celý život . Trpíme to již více než čtvrt století a naše trpělivost je u konce. Škola je tedy od dále uvedeného data uzavřena, neboť vstupujeme do stávky. Poraďte si jak umíte! Máte, co jste si navolili!“

Z vlastní zkušenosti Vám mohu sdělit, že je to až zázračně účinné. Sám jsem vykonával povolání, ke kterému bylo ze strany zaměstnanců léta přistupováno úplně stejně, jako je z Vaší strany přistupováno k tomu Vašemu. Se stejným výsledkem. Žádné supliky, a žádná vstřícnost nepomohly. Díky tomuto vztahu k práci byli zaměstnanci placeni tak, že mi kdysi na vojenském cvičení řekl jeden zednický přidavač, že za peníze, které vydělávám, by on ani nevstal z postele. To vše v profesi, kde z každých čtyř set padesáti zájemců o ni dosáhlo plné kvalifikace šest lidí, a ze které za mou čtyřiceti šestiletou karieru odešlo do důchodu rovněž šest lidí. Déle než do pětačtyřiceti či padesáti to nikdo nevydržel stejně jako já.

Tak to chodilo až do okamžiku, kdy zaměstnanci řekli ono populární: „Tak a dost!“ A hleďme hleďme, najednou šlo všechno jako po másle! Jako švihnutím kouzelného proutku se ze žebráckého povolání stala jedna z nejlépe placených profesí v tomto státě. Jen bylo nutno zbavit se parazitující hydry státu.

Proč to tady píšu? Proto, že chci upozornit případné čtenáře z učitelských řad, že vstřícností, zasíláním ponížených suplik a planými výhrůžkami, po nichž nenásleduje žádná rozhodná akce, nedokážete nic. Vlády se chovají stejně, jako všichni gauneři. Každou dobrou vůli a vstřícnost si vysvětlují jako slabost a okamžitě toho zneužijí. K některým věcem musí být establishment prostě donucen. Donucen za použití všech prostředků. On totiž pouze takovým metodám rozumí. Nejsou-li k tomu Vaši odboroví bossové ochotni a jsou více vládními poskoky, než zastánci Vašich zájmů, vyžeňte je a vyberte si jiné.


10. 9. 2017 Katoda


Související články:


12345 (146x hodnoceno, průměr: 2,79 z 5)
13 062x přečteno
Updatováno: 10.9.2017 — 22:14
D-FENS © 2017