Nemám nic proti lidskému rozmnožování a plození dětí. Dokonce mě pokusy o početí baví…o to víc, když vím, že nebudou úspěšné.
K napsání tohoto článku mě popíchly některé příspěvky pod D-FENSovým článkem o nákupu v Makru…
Rád bych věděl, jaký je názor širší veřejnosti, která nemá jen osm tříd na přístup k rodičovství, který je v dnešní době předhazován jako nejlepší způsob, jak se s touto událostí v životě vyrovnat. O co mi konkrétně jde?
O to, proč je na „nerodiče“ brán delší bič než na rodiče. Nechci taky mluvit o tom, že mateřský příspěvek od státu je mizivá položka v rozpočtu na provoz dítěte. To je obecně známo a každá rodina (nepočítám hlupáky, co si potomka spíchnou na záchodku venkovské diskotéky) tak ví do čeho jde.
Důležitější, skrytější a proto zákeřnější mi přijde nepsaný „bič“, kterým práská společnost, která je líná myslet a přebírá radši zažité vzory. Je to podobné jako s cikány – hodně jich krade, proto jsou u většiny vedeni jako zloději a paraziti. Matka s dítětem je na druhou stranu vedena jako naprosto bezbranná a tak je jí dopřáno velice širokých mantinelů v oblasti mezilidských vztahů…když to má přece tak těžký. Chci vědět, proč je na rodiče, potažmo matky s dětmi pohlíženo jako na ohrožený druh. Kde je hranice slušnosti, kterou by měla dodržovat sama matka s dítětem? Existuje taková hranice? Je bráno jako vhodné se dodržování takové hranice domáhat?
Nehodlám obhajovat hulvátství a lhostejnost, když někdo nepodrží mámě s kočárem dveře nebo když jí nikdo nepomůže naložit kočár do šaliny (tramvaje). To je slušnost a respekt k tomu, že to máma nemá jednoduchý a nemůže se takové věci vyhnout. Abych neztrácel čas a neplácal obecné věci, napíšu pár příkladů z poslední doby, které mám s touto částí lidské společnosti:
Neshoda 1
Nedávno zemřel po nehodě na motorce můj kamarád. Byl jsem s přítelkyní za jeho nastávající na JIP, kde nás chtěla…mluvili jsme s jeho rodiči…s rodiči jeho přítelkyně…sami jsme se s tím museli srovnat. Dorazili jsme ke krematoriu, pozdravili se se známými a kamarády a šli se rozloučit. Řečník měl jen krátký proslov a pak už hrály jen Tomovy oblíbené písničky. Bylo mi všelijak, byl jsem nasranej na 18ti letý vemeno, které mu nedalo přednost (i když jel sotva 70 na 80ce – nedůležité, píšu jen pro zdejší rejpaly) a utěšoval se tím, že to měl hned za sebou, že se ani bát nestačil…
V takové náladě, asi v polovině obřadu se začalo projevovat ? letý dítě, který tam přivlekla manželka jednoho jeho kolegy z práce. Napřed jen párkrát píplo, pak si začalo žvatlat a následně i brečet. Ne nijak zarputile, ale z nudy, z hladu….já nevím proč a je mi to jedno. Každopádně jsem byl v rozpoložení, kdy mi bylo třeba přemoci chuť milou matku chytit za krk a vyšoupnout ji za dveře. Stála asi 2m za námi. Pokud se chtěla jako my všichni rozloučit, měla děcko nechat doma. Pokud nesehnala hlídání (všední den v 17:00), tak měla zůstat doma s ním a Tomův pohřeb připsat do kolonky „o co jsem kvůli děcku přišla“. Ať má to dítě ráda jak chce, tak mě je to v tu chvíli naprosto jedno a nehodlám ho tolerovat. Kdyby tam takhle hulákal dospělej, někdo by ho vyvedl…ale že to bylo děcko, tak se nikdo neodvážil říct ani slovo. Proč, sakra, proč? Jako matka za něj zodpovídá, tak ať na ni ta zodpovědnost dolehne se vším všudy a ne jen složenkou s přídavkem.
Neshoda 2
S kolegy chodíme na oběd do restaurace, kde přes léto funguje zahrádka. Svítí tam slunce, je to ve dvoře a je tam klid. Protože pracuju s telefonem, e-mailem apod. tak jsem rád, když mám na 3/4 hodiny klid a můžeme se pobavit o něčem jiným než je práce. Jenže ouha – ve dvou třech případech (z 5ti obědů týdně) se tam koná polední schůze „klubu zajištěných matek“. Proč píšu „zajištěných“? Protože tyto figury neřeší otázky financování a toto přecházejí formulkou „…ten můj to zaplatí/zařídí/sežene…“. Navíc to nejsou žádní zajíčci, ale věk (pokud ho lze odhadnout) se pohybuje od 28 do 35. Vždy první téma je televizní program, zvláště pak telenovely. Pak v hitparádě následuje vzájemné porovnávání (a pochlebovačné chválení) vývinu svých děti a pomlouvání děti, jejichž matky nejsou přítomny. Peloton uzavírají nemoci, návštěvy lékařů dětských a ženských, popřípadě popisy toho a jakou barvu má hovno toho kterého miláčka, který už pátou minutu mlátí do lopatkou do plechového odpadkového koše.
To, že tyto věci probírají v podstatě s celou hospodou, protože to na sebe přes metrový stůl řvou je jedna věc. Druhá věc jsou jejich děti, které jsou v tu chvíli bez kontroly a jsou tak schopny stáhnout vám ubrus ze stolu, převrátit pití apod.
Už jednou jsem byl svědkem toho, že kolega sedící kvůli nim hodně bokem na pracovním obědě šel k jejich stolu poprosit o trochu klidu. Odpovědí mu sice bylo ztišení na snesitelnou úroveň, kyselý ksicht oslovené samice…pobavený, hýkavý smích hloupé samice a tupý výraz už-zase-březí samice. Hluk je jedna věc, pachové vjemy je věc druhá. Všechny (i ty co kojí) kouří a ne málo. Ve třech vytáhnou za půlhodinu klidně celou krabičku. Ale jsme na zahrádce a tak dejme tomu…ale už jste někdy při obědě sledovali přebalování batolete (na posledním stole v řadě, ke kterému normálně sedají příchozí)? A co teprv prémie v podobě posrané plíny, která je jen složená odhozena do prosluněného odpaďáku asi 3m od vašeho stolu na dvoře, kde se vzduch moc nehejbe…
Na výtky, že by si dítka měly ohlídat jsou odpovědi jako: „…tady se mu nic přece nemůže stát a nic nedělá…mám ho přece na o čích, nééé?“ Vidíte automatické řazení, kdy blbka předpokládá, že se cizí člověk stará o to její miloučké robátko, o toho roztomiloučkého ťutínka…a ne o to, že se chce najíst bez toho, aby musel hlídat, jestli blbky svišť na sebe nestáhne ubrus s horkou polívkou…nebo uslyší mimo kindošova řvaní i to, co mu povídá naproti sedící kolega? Řešení existuje jen ve změně lokálu.
Neshoda 3
I když je mi už dost let, donedávna jsem znal Karlštejn jen z fotek. Protože nejsem student a nehodlám prosit o slevu „na ksicht“, tak jsem za sebe a děvče zaplatil přes 200,-. Začala prohlídka, které se zúčastnily i dvě české matky a jedna máma z Polska. Polské dítě bylo zticha a spalo v pytli na mámině břiše. Jenže havárie byly tři české děti. I přesto, že tam matka s dvěma dětmi měla manžela, tak se odrostlejší dítě (asi 4roky) drželo u ní a neustále si s ní povídalo…a co hůř – i matka s ním. Ne polohlasem, ne někde bokem…na tvrdku si mezi lidma, kteří chtěli poslouchat průvodkyni povídala s dcerou o tom, jak pak pojedou k babičce, o psovi…. Do toho začalo fňukat dítě, který táhla v náručí. Po půlhodině se jí už asi proneslo, tak si ho přehazovala, aby se jí neslo pohodlněji. To se šklíbákovi nelíbilo a tak začal řvát. Průvodkyně si půlminutku dala pohov a koukala se po zbytku skupiny s výrazem, který říkal: „Když se budu 6x denně překřikovat s nějaké blbky dětma, tak za 2 dny neřeknu ani slovo.“ Když se žvatláním přidalo i druhé české dítě, bylo vymalováno. Průvodkyně znatelně zrychlila, snažila se řict co nejvíc před příchodem matek a když dorazily, dořekla větu a alou dál… Prohlídka v poklusu.
Když jsme vypadli ven, dali jsme s ní řeč. Říkala, že to byl tak průměr, kolikrát prej dítě řve celou hodinu, protože jeho žrádlo nechala starostlivá matka (dbající o jeho kulturní vyžití od útlého věku) dole v autě. Takových prohlídek jsem už absolvoval víc, tohle je jedna za všechny.
Neshoda 4
Bydlím v sestavě nových bytových domů, kde je velká koncentrace mladých rodin a tedy i matek s dětmi. Je mezi nimi skupinka těch, který pracujou po netu z domu nebo jedou v aktivitách, kde dítě není překážkou. Všechny mají společné to, že dítě není první důležitá laťka ke které se v životě dostaly. Druhá skupina jsou ty, které se nechaly zbouchnout sotva s nima přestala mlátit puberta, nikdy pořádně nepracovaly a jediná věc, kterou dokážou aspoň průměrně je oblíkání a starání se o svůj zevnějšek. Od takového jedince se můžete dočkat opravdu všeho.
Třeba toho, že vznese požadavek, abych zajížděl s motorkou do garáže tišeji, že jí spí děcko. Na připomínku, že jsme o tom už mluvili jednou, že kvůli tomu zajíždím dovnitř v podstatě na volnoběh i když se mi chce akutně na záchod…a že originální výfuk už tišší nebude, je kategorická odpověď : „Je to prostě moc nahlas, no…“ Rozloučil jsem se s ujištěním, že stroj vyhovuje všem předpisům o venkovním hluku, tišší že už nebude a taky ho s jeho dvěma metráky nehodlám 150m tlačit. Přece si nezalomím prst v prdeli kvůli jejímu dítěti, sakra..ne? Až budou její výrostci budit moje kojence, taky nebudu požadovat vycházkové roubíky. Chodím jim bušit na dveře, když mě uprostřed noci probudí řvaní jejich potomka, které je z otevřeného okna distribuováno všem sousedům v kvalitě a kvantitě, jako by ho měli přímo v ložnici? Nechodím, protože s tím nic neudělá a patří to k tomu mít děti! Dokonce jí neříkám, aby si zavřela okno, když jí řve dítě, protože to řvaní pak slyšíme všichni, vzbudí další šklíbáky a pak se překřikujou 2-3 kojenci. Tak ať si trhne nohou.
Mám myslím aspoň průměrnou trpělivost a zkousnu kdejaké lidské blbnutí, protože mám sám máslo na hlavě. Ale proč mám zatnout zuby a ustoupit pokaždé, když se dostanu do rozporu se zájmy matky a jejích dětí i když se jedná o věci, které z jejich strany lze omezit a v podání dospělého by bylo možno si jejich omezení vynutit?
Proč se mám stydět říct, že mě projevy a přítomnost dětí obtěžujou a jsem rád, že někde nejsou? Protože jsem byl jako malej stejnej? Možná. Ale argument: „Až budou řvát tvoje děcka…“ neberu. Už jen proto, že mě napadne zavřít okno, když poslouchám nahlas rádio nebo podnikáme jiné aktivity, u kterých někdy nelze být úplně potichu a někomu to může bejt na obtíž. Proč se musím v 9 večer na hospodské zahrádce dívat pod nohy, abych nezašlápl tříletý dítě, jehož rodiče tam debatujou u piva a cigára? Jakým právem se někdo pouští do prudké hádky s člověkem, kterej se takhle v pivnici po dětech nekouká a jedno kvůli tomu nechtíc kopne kolenem do hlavy, když se zvedá od stolu? Jak mám naplno využít času na hru, když tenisové kurty obchází v podstatě po čáře sice pěkná a sportovní, ale blbá maminka s předškolním dítětem? Co s tím, když úplně mimo problém opáčí, že je stejně jako vy členka klubu? Jak budete hrát a dobíhat míče, když se takové dítě bude popelit sice kousek za čárou, ale asi 4m od sítě na vaší straně? Mohlo by si plácat panáčky z hovínek třeba na straně, kde má sousední kurt lavičku a kde by nikomu nevadilo? jasně, že mohlo. Ale to by se matka (která na sousedním kurtu hraje) musela zajímat, jestli její miláček někoho neomezuje i když jen sedí. A proč by se zajímala, nikdy jí nikdo nic neřekl a dnes to nebude jinak…vždyť když dojde na nejhorší jednoduše shodí veškerou vinu na někoho jinýho, kterej měl dát pozor, když je tam dítě, postaví se do role naprosto psychicky ztýrané matky oběti…a zajede s prckem na pohotovost nechat mu zašít raketou rozčísnutou hlavu. A to se vyplatí… Co řeknete matce, která u obchodu se žrádlem ignorantsky zaparkuje na místě pro invalidy, které je nejblíž vchodu, je označeno nejen značkou svislou, ale i vodorovnou…a jako výmluvu Vám klíďo píďo řekne, že má kočár a to je přece skoro stejný jako mrzákovo vozíček. (Odtáhla až po tom, co jsem jí řek, že na ni z fleku zavolám policajta.)
Jak se mám dívat na to, že si matky (co se do Žebětína přistěhovaly před 18ti měsíci) velice důrazně stěžujou na to, jakej se z brněnského Automotodromu nese hluk a jak jsou kvůli tomu nervózní nejen děcka, ale i ony…a pak je k vidění Fabia 1.2 HTP v krásné červené, s paničkou za volantem a s dvěma volně loženými dětmi 5 a 7let. Po sedačkách ani památky. Ale máma je v klidu, důležitý pro ni v tu chvíli je, že barva rtů, nehtů, lodiček, kabelky, dětí a polštáře za oknem ladí +/- s barvou auta. Věděly, že je v Žebětíně autodrom? Věděly. A jestli ne, jejich smůla. Okruh je tady už od doby, kdy nejedna z nich ještě říkala hovnu koko a teď čekají, že se kvůli nim (a jejich dětem) na okruhu budou jezdit cyklistické závody, ne? Vidím v tom zas jen chuť kecat jinejm do života, protože teď na to mají politicky silnej nástroj – děti.
Dík těmto zkušenostem už nepovažuju na autech zbytečný trojúhelník s dítětem a nápisem „Baby on Board“, protože se tak můžete připravit na výčitku, že: Maminka sice jela z vedlejší, ale taky veze svoje roztomilátko, kterýmu se i za jízdy musí věnovat (nasazen výraz člověka totálně přepracovaného)…a kam že se to díváte, když řídíte a nevidíte, že musí to dítě vzadu pohlídat….a jak tak musela brzdit, když jste ji nedal přednost – což je na západě naprosto běžnej jev i když někdo jede po vedlejší (narážka na vpuštění do kolony asi), tak se drobínek určitě potloukl když se zamazal o kobereček na podlaze, kde má jako dobytek v chlívě nastlaný obaly od čokolád, který si vyhysterčil u pumpy… Jen by ten trojúhelník měl být i vpředu.
Já nevím, co na závěr…snad jen: Všem stejným metrem…nebo spíš: Dítě není rukojmí a ani omluvenka pro skrytou zhovadilost a chuť nýmandů využít díky němu možnosti chovat se (s nižším rizikem a mnohde i s tichou podporou) jako „někdo“ – v jejich představě jako bezohledné a namyšlené prase.
(17x známkováno, průměr: 2,88 z 5)