Určitě všichni máte v povědomí kauzu s panem soudcem Josefem Košelou, jejíž výsledek mě začal přesvědčovat v tom, že úřední šiml už nejspíš začíná dohýkávat a místo toho nasazuje výraz mentálně retardovaného kreténka.
Pan uznávaný soudce, podle důkazů odebraných provozovatelům trampského childfuck klubu, nakoupil materiál za bratru bezcených 69.000 korun. Každý si rychle spočítá, že kdyby jedna kazetka obsahující prznění roztomilých dětiček vyšla na tisíc korun, tak pan Košela má doma docela pěknou videotéku, z které by měl Jackson oprávněnou radost. Neméně fascinující mi přišlo, že ctihodný soudce je dle jeho slov potřeboval pouze ke studijním účelům. Chtěl bych vidět Košelovo hardwarové vybavení – televize s několikanásobným zoomem je nejspíš povinná. Pedofilní porno taktéž nazývá dokumentárním materiálem. Někdo mi řekl, že přes dokumentární filmy je nejlepší ČT2, ale ať jsem hledal sebevíc, nikde jsem nenarazil na ten, který by se dal klasifikovat jako „Jak si jeníček s budulínkem hráli na doktora“. Asi to spadá do jiné oblasti dokumentaristiky. Pan košela si přes své vzdělání a postavení kupodivu ani nic nezjistil o detailech se svou úchylkou spojených, a tak se ze začátku nebál tvrdit, že na kazetách byli aktéři starší patnácti let. Zřejmě mu až jiná potrefená koza následně napověděla, že v pornofilmu mohou beztrestně vystupovat lidé starší 18-ti.
Člověk by čekal, že člověka na takovém postu přinejmenším sesadí za zatajování důkazů. To ovšem na přetřes nepřišlo, pouze mu bylo vytknuto, že jednu echtbrutalkinderporno kazetu smazal – zřejmě v nějakém záchvatu extrémní masturbace stiskl omylem record místo pauzy a než jeho kardiostimulátor opět naběhl, bylo už pozdě.
Postavit obhajobu v takovémto případě na kritice médií, která prý kauzu nafoukla a panu soudci tak uškodila, mě osobně přijde už jen jako třešnička na úchlyném dortíčku s Jeníčkem a Mařenkou. Pan soudce vyvázl s důtkou, proti které se odvolal.
Už si připravujete zápisníček a přemýšlíte, jak se dostat k nepohodlnému sousedovi a najít u něj nějaký ten kompromitující materiál? Musím Vás zklamat a zároveň se tím vrátit k nadpisu. V České republice NENÍ trestné vlastnit materiály obsahující dětské porno! Že jste to nevěděli? Nic si z toho nedělejte, já také ne. Zřejmě kdyby jsme se do problému koukli hloubějí, tak za vlastněním takovýchto materiálů v souladu se zákonem musíme hledat určité invence shora. Nespíše jich bude víc a nikomu z nich by se zřejmě nelíbilo, kdyby se po soudech tahali církevní hodnostáři, kteří si místo večerní modlitby pouští extatické souložící dětičky, nadšeně přitom masírují své genitálie, aby posléze vypustili obsah na postavičku Ježíše Krista. A jak vidíme, nezůstává pouze u církve, ale pokračuje to i k soudcům a kdo ví, možná ještě výš.
Dostáváme se tedy do doby, kdy je dětské porno označováno za dokumentární materiál a jako takový jeho vlastnictví vlastně není ani v rozporu s morálním hlediskem. Je jen otázkou času, kdy se veřejnoprávní televize zaměří i na pořady pro pedofily, protože i oni jsou menšina. Pravděpodobně pak žížalu Jůlii uvidíme v nové roli, kdy hnedka po Kuřátkách bude mí svůj pořad, kde bude vyšetřovat vagínku malé Markétce a Dáda bude do dalšího dílu ve vedlejším studiu ukazovat malému Honzíkovi, že to brko nemá jen na čůrání.
Už hodněkrát jsem slyšel, že dětská pornografie, byť ohromě špatná věc, umožňuje pedofilům sexuální vybití před obrazovkou a tudíž snižuje riziko zneužití nezletilce jím samým. Nevím jak vy, ale já si myslím, že takový latentní pedofil (tj. ví, že ho děti přitahují, ale drží se na uzdě) po shlédnutí takovéhoto filmu dostane ještě větší chuť, protože když mohl v tom filmu někdo šukat malou holčičku do prdelky, proč by nemohl on. Když jsme jako pubescenti sledovali porna s pěknejma a vyvinutejma babama, tak jsme taky nebyli odhodlání sledovat je a mrzačit si při tom šulína nadosmrti, ale naopak jsme došli ke kýženému výsledku – dřív nebo později jsme si to dali naživo.
Také mi poněkud uniká význam potírání výrobců dětské pornografie, když hlavní hybnou sílu trhu, tj. poptávku, necháme nepotrestanou. Každý si pak rychle spočítá, že pět let za katrem se za nabušené konto ve Švýcarsku prostě vyplatí – „No co, ve dvaceti sem na to přišel. Teď je mi 25 a už si s Koženym na Bahamách hulim péro, páč sem drsně za vodou.“
A že máte pocit z toho, co se u nás děje, že nejste prostě in, protože nejste pedofil? No to potom máte dvě možnosti – buď se s tím smířit a nebo se vydat na cestu saunisty Musila, který když byla v módě homosexualita, byl teplej, když byla v módě leukémie, najednou jí měl taky (následné „zázračné“ uzdravení neřeším). Pak už se můžete večer v hospodě chlubit, co za pěkné holčičky a chlapečky jste z toho netu stáhli…
(Zatím nikdo nehlasoval)