Bezpečnost
Před koncem roku jsem se vydal na Krajský soud v Praze, neb tam probíhaly pohovory s adepty, kteří by se rádi stali novými soudci. Ne že bych byl na nové členy soudního sboru nějak zvědavý, nebo sám hodnotil jejich připravenost.
K napsání tohoto článku mě inspirovala reportáž na Radiožurnálu, která pojednávala o slepičím lockdownu.
Slibuji všem čtenářům tohoto článku, že po jeho dočtení v nich Dominik Feri zanechá malý kousek sebe, dočasně a možná i napořád. Některým zejména čtenářkám se tak stane, že v nich Dominik Feri zanechá něco opakovaně. Doslova nás všechny oplodní.
Je fascinující, kolik inteligentních lidí se pohybuje na nebo za hranou paniky z údajné hrozby, že se ČR nebo NATO hodlá zapojit do války na Ukrajině svými vojáky, nebo dokonce „nedobrovolně mobilizovanými“ civilisty, a prý už o tom byly podepsány tajné „pakty“ s ukrajinskou vládou. Pro normální lidi dobrá a pro lháře špatná z práva: nic takového nedovoluje Ústava ČR ani naše zákony, dá se to objektivně dohledat a prokázat, a Armáda ČR má povinnost takovému hypotetickému rozkazu vlády odepřít poslušnost.
Kdekdo se teď trápí „mobilizací“, a je zmaten z „nedobrovolných odvodů“, „dobrovolného předurčení“ a dalších pojmů. Ve skutečnosti je to velmi jednoduché a logické: branné právo rozlišuje 8 kategorií mobilizovatelnosti od zcela nemobilizovatelných až po vojáky v boji. Každý ze jmenovaných institutů slouží k tomu, aby určité občany přesunul o jednu kategorii výše. Vše, co potřebujeme vědět o odvodech, mobilizaci atd., nám říká Ústava ČR články 2 a 43, ústavní zákon 110/1998 Sb. O bezpečnosti ČR, zákon 222/1999 Sb. O zajišťování obrany ČR, a branný zákon 585/2004 Sb. Jako veškeré právo, i tyto zákony je nutné číst, poskládat si a […]
Dále odkazovaný příběh rozhodně stojí za přečtení. Jeho základem je soudní zpravodajství od Okresního soudu v Klatovech.
Radikalizovaná politika je na obou pólech uzavřena do bublin, zcela odtržených od reality. Východisko k ukončení války na Ukrajině si jeden extrém představuje tak, že má Rusko dostat úplně všechno co si zamanulo – totální vítězství, zábor a anexi jakýchkoli území si řekne. Kdežto druhý extrém si maluje, že má Rusko být úplně poraženo, vyhnáno i z Krymu, poníženo a Putin sesazen – totální prohra. Oboje je reálně vyloučeno – znamenalo by pro někoho existenčně nepřijatelnou bezpodmínečnou kapitulaci a rezignaci na základní zájmy. Racionální a reálně možný kompromis však existuje – a funguje již 32 let.
V otázce rozšiřování NATO panuje široce rozšířená ignorance, která zasahuje jak „NATO-hatery“ na straně jedné, tak ale i „prozápadní politiky“ na straně druhé. Jde zejména o to, zda existují nutné podmínky, které musí splnit adept na členství aby vůbec směl vstoupit; a jak to po vstupu je se „základnami NATO“ na území nových členů. Pojďme se tomu podívat na zoubek.