Společnost

Společnost, politika a jiné hříchy

Jak se nenechat zastřelit prvosledovými složkami na místě události

Byl to červenec 1992, hned po nepokojích v “Rodney King Race” – Los Angeles. Můj partner Al Acosta a já jsme byli přiděleni k obvodnímu stanovišti v Los Angeles, kde probíhala bankovní loupež. Oba jsme byli důstojníci s oholenou hlavu, svaly jak steroidoví bouchači z Gold’s Gymu a vousy ala Fu Manchu. Naše pozorovací mise se měl každou chvíli změnit na přestřelku, takže i když jsme se pokoušeli splynout s okolím, byli jsme ozbrojení až po zuby.


Passchendaele: flanderské lány vlčích máků sira Řezníka Haiga

Česká televize včera připomněla výročí jedné z nejkrvavějších a zároveň nejzbytečnějších bitev Velké války, bitvy u Passchendaele.To první adjektivum v reportáži zaznělo, to druhé nepřekvapivě nikoliv. Pojďme si tedy, čistě z úcty k padlým vojákům, krátce připomenout to, co ke stému výročí oněch jatek veřejnoprávně řečeno nebylo.


Rum ve mzdách

Jedno ráno přijdu do kuchyně a na stole, přímo uprostřed stál rum, tedy spíš tuzemák. Maně jsem si vzpomněl na jinošská léta, rumové hody a vše co k tomu patřilo. Obzvláště silné chvíle nastaly, když byla k dispozici i kofola, případně griotka. Rum, griotka a kofola bylo vcelku příjemné pití. Ony se ty protichůdné chutě nějakým záhadným způsobem vyrušily, dobré podpořily a byla z toho vcelku příjemná uvolňovačka nálady i pro děvčata.


Apologetika Josefa Švejka v dnešním světě

Otevřeně se přiznám. Mám rád Švejka. Nejen knihu, respektive knihy – ty přímo miluji a verzi namluvenou Janem Werichem jsem slyšel aspoň padesátkrát – ale i postavu Josefa Švejka. Tu kurvu a vohnouta, jak je zde často častován. Nemyslím si totiž, že by švejkování nebyl legitimní (ač pouze komplementární) způsob odporu. Vím, že naše historie oplývá mnoha situacemi, kdy jsme (jako národ/lid/plebs) měli popadnout vidle a vidlat. Také vím, že už jsme to tu a tam i udělali, ale kdy naposledy, že?


D-FENS © 2016