Eurozelený socialismus staví před člověka nové výzvy. Na ulicích, v práci a také v obchodech.
Ty vole fakt?
Minulou neděli jsme vyrazili s ženuškou opatřit si potravu do obchodního domu Terno. Byly doby, kdy se v zelené krabici s vlající českou vlajkou dalo dobře a rychle nakoupit, ale teď už z toho zbylo jen to rychle. Hlavně uzeniny jsou tragédie. Shlédl jsem nabídku oschlých salámů, kterým se zářivky marně snažily vdechnout působivou image, a usoudil, že to bude chtít nějaký trvanlivější výrobek.
Prodavačky vedly družnou konverzaci a mně jako zákazníka nebraly příliš na vědomí, protože konec konců jsem to já, kdo je otravuje. Tady to tlachání mezi prodavačkami, když obsluhují zákazníka, mě vážně sere. Je z toho vidět, jak dalece mají ten ksindl zákaznickej otravnej na háku. Ty jejich vedoucí jsou patrně úplně neschopní.
Po nějaké době vybírání si mezi „masnými“ výrobky jsem projevil zájem o 15 dkg vysočiny. Asi padesátiletá prodavačka se ve své nekonečné laskavosti uvolila, že mi to tedy nandá. Házela kolečka na váhu, zatímco jsem koumal další vystavené výrobky. Poličan se taky tvářil, že to ještě nemá za sebou. Když mi prodavačka předala balíček s pochoutkou, projevil jsem zájem ještě o 15dkg poličanu.
„Ty vole fakt jo?„, pravila mi prodavačka.
Byl jsem z toho trochu mimo. Netrvám úplně nezbytně na formální komunikaci, ale tohle se mi zdálo přece jen nějak moc.
– „Promiňte, to říkáte mně?“, dotázal jsem se.
– „Nééé, já si tu povídám s kolegyní.“
– „A co kdybyste to povídání přerušila, když obsluhujete zákazníka?“, jal jsem se optimalizovat firemní procesy.
– „Ještě něco chcete?“ (znělo to jako „vyližte si prdel“)
Tak a máš to.
Jak by řekl Willam D-FENS Foster, „bylo mi potěšením u vás nakupovat“.
… A čistý záchody, to mám rád!
Nerad močím na odpočívadlech, protože jsou to odpočívadla a ne močidla. Podstatně lepší alternativa je močit v lese, ale tam zase hrozí, že pomočíte chráněného živočicha. Jeden aktivní dopisovatel tohoto webu jednou pomočil ježka a pokud to není promlčeno, pořád mu ještě hrozí pokuta za týrání zvířat. Navíc je v lese nyní sníh a do lesa se chodí močit těžko.
Zastavil jsem u pumpy s názvem Ecco v Chválenicích u Plzně. Koupil jsem si limonádu, hnusnou tyčinku Lion a chtěl jsem klíč od záchoda.
„Pět korun“, pravila prodavačka.
„Heh? Já tu u vás nakupuji, a vy chcete peníze za záchod?“
„Ano. Zadarmo je to, jen kdybyste tankoval“.
Musím uznat, to má svoji logiku. Na jedné straně pumpě uberete tekutinu a tak ji zase na druhé straně musíte přidat. Měl jsem silné pokušení natankovat litr nafty nebo tak něco, ale pak mě napadla jiná taškařice. Vylovil jsem tisícovku.
„Drobnější nemáte?“, vyjekla prodavačka.
„Nemám“. Lež jako věž, před minutou mi vrátila devět korun v drobných.
Záchod byl zadarmo. Tak se na ně musí.
To bylo poprvé, co po mně na benzínové pumpě chtěli peníze za hajzlík. Myslel jsem si původně, že fungující a čisté toalety k benzínové pumpě tak nějak patří bez ohledu na to, zda a kolik čeho tankujete, ale nějaký socialista zřejmě usoudil, že by se to mělo regulovat… příště, až pojedu směrem na Plzeň, tak raději budu tlačit auto až do Losiné, než abych u Ecco tankoval.
Ledkenačelovke
Za něco taky socialismus nemůže.
Jsou v Thomadorfu obchody, které mám narozdíl od Terna rád. Třeba Thorn Autotechnic u Družby. Nebo Kontakt elektronik poblíž Palačáku. Obě provozovny spojuje, že prodavači nejsou ani blbí, ani neochotní, ani nejsou v odborech, ale snaží se prodat a současně člověku poradit. Součástky na auta už jinde než v Thornu nenakupuji, několikrát jsem to udělal a nevyplatilo se mi to. Do Kontaktu chodím zase pro matroš na polystyrenový ptáky, protože jsou ochotni poradit, případně i potřebný díl objednat tak, že nejvýše do třech dnů je v prodejně k vyzvednutí.
Nakupování v Kontaktu se někdy může protáhnout, to když dorazí bastler a chce nakoupit 1100 součástek na ten detektor poblionových částic, co vyšel v Amatérském radiu, a navíc má potřebu o každé z těchto součástek diskutovat. Nicméně musím mlčet, protože modelářský sortiment je v Kontaku dodatkový a na cizí půdě jsem se svými požadavky na bowdeny, vrtule a kolečka hostem.
Pod vlivem blížící se letecké sezóny jsem vyrazil do Kontaktu pro kousek překližky, ale nevyvíjelo se to dobře. Přede mnou byl zákazník, u něhož jsem problém přímo očekával. Vysoký pohublý asi třicetiletý ouchyl s mastnými vlasy zabalený v několika vsrtvách outdoorového oblečení (venku bylo asi -2°C) s krosnou na zádech působil dojmem, že se právě chystá odjet meditovat do Himálájí nebo tak něco. I když zdání někdy klame, tihle ichtylové chodí s krosnou i na hajzl, co kdyby bylo třeba něco odnést, že. A tak čekám, až na nás přijde řada a co z toho bude.
„Ledke! Pět.“, pravilo outdoor individuum rezolutně nějakým dialektem, který nebyl budějovický ani pražský.
„A jaké byste potřeboval?“, tázal se prodavač.
„Ledkenačelovku. Pět.“, pravilo opět individuum velmi rozhodně tónem, který nesnese odporu.
„Ehm… a jaké by to měly být?“, rozhodl se prodavač dobrat pravdy. Respekt. Kdyby měl výcvik v Ternu, tak by mu prostě šoupnul nějaký svítivý diody, ať se s nima třeba po…
„Ledke! Vobyčejný ledke! Načelovku. Pět.“ Prvně jsem nechápal, co je to načelovku. Pak mi taky dělaly problém obyčejný ledke. Prodavač na tom nebyl o mnoho lépe.
„Vobyčejný… k čemu je chcete použít?“
„Načelovku.“ Na outdoorovi mě fascinovala jeho trpělivost, s jakou pronášel svůj požadavek. Něco jako „všichni jste debilní, protože nevíte, co je to načelovku“.
„Jak?“
„Načelovku!“, pravil opět Outdoor zcela vyrovnaným hlasem a začal si ukazovat na čelo. To už mi přišlo docela odrzlý.
V tom mi to ovšem došlo. Přesně, jak se říká, lepší jednou vidět, než desetkrát slyšet. Na_čelovku. Hovado si chce namontovat na čelo lampičku jako má horník a té lampičce říká čelovka!
Prodavač mírně vyvalil oči a ukázal pod krycí sklo na pultu.
„Tady si vyberte.“
„Já potřebuju … pět ledek… načelovku…“, zopakoval opět Outdoor vzdorovitě. Asi si myslel, že úplně všichní ví, co je to čelovka, jen prodavač ne, a proto je úplně blbý.
„On potřebuje diody, aby si z nich udělal lampičku a tu si pak přidělá na čelo“, postrčil jsem prodavače. Outdoor se na mě podíval a nebyl to hezký pohled. Asi se mu nelíbilo, že mu kecám do jeho nákupních procedur.
„A tááák! Já vám nerozuměl. Takže transparentní, vysoká svítivost, chcete spojku nebo rozptylku?“
„No… načelovku“. Můj ty Kriste. Pochopil jsem, že Outdoor ve skutečnosti neví, jaké diody má chtít, někdo ho tam prostě poslal s tím, že je tam mají, ale neřekl mu, jaké má chtít. Prodavač opět nedal nic najevo a prodal mu ty nejsprávnější a nejlepší ledke načelovku, jaké našel.
Prodavač byl prostě profík. Být na jeho místě, asi bych mu prodal a rovnou taky nainstaloval diody naanálovku.
(6x známkováno, průměr: 1,33 z 5)