Před pár lety psal D-FENS o jednom rozporuplném městě na jihu Čech. Od té doby se pár věcí změnilo.
Na úvod bych chtěl říci, že jsem se v Českém Krumlově nenarodil a ani tam nebydlím. To samé, ale v čase minulém, neplatí pro mou drahou polovičku. Díky této skutečnosti jsem v posledních čtyřech letech strávil v tomto městě poměrně dost času. Mám takový zvláštní zvyk, jakmile se dostanu do kontaktu s novým místem, kde dle svých odhadů v budoucnu „promrhám“ nějakou tu část svého života, mám tendenci danou lokalitu co nejlépe poznat. Snažím se tedy získat co nejvíce informací a následně i zážitků. Něco ze svých zkušeností zde popíšu, protože mám dojem, že Krumlov stojí za vidění a z jeho návštěvy si vesměs můžete odvést příjemné zážitky, pokud samozřejmě dodržíte několik pravidel a nenecháte se překvapit jistými neortodoxními skutečnostmi.
Pravidlo I. – Vyhněte se kontaktu s MP.
Varování zde neuvádím kvůli tomu, že by snad příslušníci krumlovské městské policie měli prašivinu, nic takového. Pokud však budete mít smůlu, s nějakou hlídkou se setkáte a budete nuceni s ní jednat, máte asi tak devadesáti procentní šanci, že narazíte hrubost, zaostalost, neprofesionalitu…zkrátka si budete připadat, jako by jste se bavili s naprostými idioty. A to není to, co chcete, věřte mi. Viz. příklad.
Před pár měsíci jsem se já a moji dva bratři (pro níže uvedený rozhovor si vybereme označení SB – starší bratr a MB – mladší bratr) s jednou hlídkou setkali a opět nastaly komplikace. Mířili jsme z historického centra do jedné z okrajových částí města. Doprovázely nás výbuchy zábavní pyrotechniky, kterou si někdo krátil dlouhou chvíli, a kostelní zvon, jež právě odbíjel půlnoc. Jinak se vše zdálo být v klidu. Na mostě E. Beneše kolem nás prosvištěla bílá Škoda Fabia combi bez jakýchkoliv insignií. Místní MP ji používají jako „icognito patrol car“, přes den s ní prasí a v noci obhlížejí město (a také prasí). Vzhledem k tomu, že nejspíše jde o klasický tříválcový interceptor, mě rychlost, jakou se kolem nás prohnala, vcelku překvapila. Zamířili jsme do ulice Linecká a co se nestalo, Fábka, která nám na mostě zmizela z dohledu, zde stála za rohem základní školy v celé své kráse a vedle ní se vyskytovali dva městští strážci zákona. Jeden očividně patřil k nějakému romskému klanu (MPR), druhý byl plešatý středoevropan (MPP). Oba se tvářili, jako by jejich útvar před týdnem rozdrtil buňku Al Kajdy. Poté, co nám dali možnost pokochat se jejich „majestátným“ vzhledem, se nás, bohužel, rozhodli oslovit . Vzduchem prolétla obvinění o rušení nočního klidu a nutnosti zaplacení pokuty. Ó ano, drábové se nám pokusili přisoudit odpovědnost za výše zmiňované pyrotechnické efekty, samozřejmě bez jakýchkoliv důkazů.
Já: „Jak víte, že jsme to byli my? Měl jsem dojem, že v této zemi platí presumpce neviny a vy nemůžete mít absolutně žádné důkazy.“ Měl jsem trochu upito, tak jsem se snažil mluvit spisovně.
MPR: Jste nějakej chytrej. My tady máme všude kamery, navíc jsme z toho směru přijížděli a nikoho jiného kromě vás jsme neviděli.
MB: „Když tady máte všude kamery, tak nám ukažte nějaký záběry ne? Ukažte mi obrázek, kde podle vás odpaluju nějakou rachejtli.“
SB: „Jo. Buď tak, nebo nás nechte nepokoji. Nepamatuji si, že bych nějak porušil zákon.“
MPR: „Mám tomu rozumět tak, že nehodláte zaplatit pokutu?“
Já: „Jo.“ MB: „To si kurva pište, nebudu platit, když jsem nic neudělal!“ SB: „Pravda.“
MPR: „Uklidněte se nebo si Vás odvezeme na služebnu.“
MPP: „Jo, to klidně můžeme udělat.“
MB: „A co jako? Stejně mě budete nakonec muset pustit. Navíc jsem nic neproved, jsem zvědavej, z čeho mě obviníte.“ Poté se můj mladší bratr přesunul k policejnímu vozu a dlaň přiložil k masce. Jeho trpělivost byla u konce.
MB: „Ty krávo to topí jako kamna, v tom máte tříhrnek neeee?“
SB: „Ty vole to je jasný, to nemá ani zrcátka v láááku, se podívej.“
Ani jeden z drábů se nezmohl na reakci. Akorát se zdáli být čím dál více vážní.
MB: „Nojo. Čum na ty hnusný plechy.“
MPR: „Jste nějakej chytrej (opět). Starejte se o svoje auto. Vůbec máte všichni štěstí, nebýt tady ty kamery, tak vám všem rozbiju hubu.“
Tohle přehnal. Je fakt, že jsme se nechovali moc hezky, ale s nepodloženými obviněními začali oni. Na jeho hrozbu jsme reagovali adekvátně, začali jsme se přidušeně chechtat.
MPR: „Je tady snad něco k smíchu?!?“
Já, MB, SB: „Neehehehe.“
Celá záležitost skončila stejným způsobem, jako všechny ostatní tohoto druhu, vzájemným slovním napadáním, výhružkami a tak podobně. Drábové nás poté legitimovali, což se opět trochu zkomplikovalo, protože můj starší bratr, pod vlivem pohoršení a trochy červeného vína, odmítl vydat strážníkům občanský průkaz. V závěru nás obě individua nechali jít. Nic jsme nezaplatili. Cops se nechali slyšet, že prý „pošlou obsílku“. Do dneška nic nedorazilo. Samozřejmě jsme se vzali čísla odznaků obou milých pánů a zjistili jména + adresy. Uveřejňovat je tady ale nebudu, protože bych se nerad degradoval na stejnou úroveň, jako ty dvě zkrachovalé existence.
Jinak jsem viděl krumlovskou MP provádět i jiné vylomeniny. Buzerace řidičů, kteří nijak neporušili zákon (projetí křižovatky na oranžovou, je podle místních drábů aspirací na elektrické křeslo), snaha o vyhazování hostů ze zábavních podniků, kteří se dle jejich názoru chovali příliš hlučně (přičemž si na oběti nikdo nestěžoval), nasazování botiček vozům patřícím k zásobování a jiné kraviny. Škoda mluvit. Podle toho, co před pár lety uváděl D-FENS, se vám o nehezké zážitky může postarat i KBS – Krumlovská bezpečnostní služba, já osobně s ní ale žádné špatné zkušenosti nemám. Navíc znám jednoho z jejích členů a musím říct, že jde o dobrého člověka.
Pro zbytek článku asi upustím od označení „pravidla“, protože půjde spíše o klasická doporučení a zběžné info. Navíc nejdůležitější zásadu už znáte…nebo ne. Pokračujeme klasickým způsobem.
Pravidlo II. – Mějte se na pozoru!
Ne, na tohle nepoukazuji kvůli kapsářům, v Krumlově téměř žádní nejsou. Spíše si toto varování převedeme na restaurace, protože místní číšníci občas nepohrdnou nějakou tou korunou (dolarem, eurem) navíc a více než rádi vám naúčtují objednávky, které se vás vůbec netýkaly, případně lehce pozmění ceny. Uvedu zde několik podniků, kde jsem se nikdy s žádnými problémy nesetkal, protože po tom odstavci týkajícím se MP mám už dost obviňování.
Hospoda u Báby
Bar Mário (občas se tu sice porve ultrapravice, ale většinou jen mezi sebou, takže by sem vám teoreticky nemělo nic stát)
Music Bar
Restaurace Švamberský dvůr
Pivní katakomby
Travellers‘ Hostel
Výše uvedené by měly být v pořádku, pokud ne, klidně si postěžujte v diskusi.
Pravidlo III. – Nedivte se.
Je pravdou, že v Krumlově můžete narazit celé spektrum podivných existencí. Někteří pracují na radnici, jiní se starají o hrad, pár se jich schází ve večerních hodinách u čerpací stanice Aral v Domoradicích a někteří prostě chodí po ulicích. Můžete zde potkat menšího zrzavého týpka, který se po nocích toulá po hospodách a nabízí k prodeji všemožné palné zbraně. Naštěstí své zboží nenosí s sebou a ani nepředvádí jeho funkčnost. Střízlivého jsem ho ještě neviděl. Také zde můžete narazit na věčně přiopilé bezdomovce, kteří prorokují brzký konec světa nebo škemrají o drobné. Jednou jsem se zde také setkal s mladíkem, který byl oblečen do černého koženého pláště SS a jehož účes připomínal permanentní konflikt mezi realismem, romantismem a toulenem. Tvrdil, že se chce zabít. Vzhledem k tomu, co měl na hlavě, jsem se neopovažoval žasnout. Jinak, v ČK jsou sebevraždy poměrně častým jevem. Většina nešťastníků skáče z Plášťového mostu, který spojuje hradní komplex s jízdárnou, zámeckou zahradou a barokním divadlem. Až pod ním budete procházet, dávejte si pozor na padající těla.
Nemohu také nevěnovat pár řádek místní „castle crew“. Kastelán a jeho zaměstnanci na mě působí jako banda magorů. Chovají se zvláštně, vyjadřují se podivně. Během mé první návštěvy zámku mě uzemnili věty: „Pozor, pozor, jsou světloplaší.“ (kastelán ve vztahu ke svým podřízeným) a: „Našlapujte opatrně, ať neprobudíte některé z místních duchů, bububu.“ (kastelán k turistům). No, tohle na mě bylo vážně už trochu moc. Málem jsem umřel smíchy a rozhodně jsem ve svém záchvatu nezůstal osamocen. Mám takový dojem, že celá hradní parta utekla společně z nějakého léčebného ústavu a našla zde azyl. Stavba samotná je ale impozantní a určitě stojí za vinění, stejně jako kostel Sv. Víta, muzeum, otáčivé hlediště, obě divadla, historické centrum, vernisáže, výstavy…tady se zvolna dostáváme k hlavnímu neduhu Krumlova, je příliš hezký a může být i velmi příjemný, pokud ovšem nenarazíte na některé místní zhovadilce. Město vás dokáže svést, ale zároveň také absolutně znechutit. Přesto mám dojem, že oproti minulosti je dnešní Krumlov přijatelnější. Nespolehliví dědci z parkovišť byli nahrazeni automaty a bezpečnostní služba přestala prudit. Špionážní bábu z vlakového nádraží jsem nikdy nepotkal, asi jí někdo zabil.
Pokud jste se nechali přemluvit k návštěvě, doporučuji přijet do Českého Krumlova nyní, případně v květnu a nebo až začátkem podzimu. V létě jsou úzké uličky přeplněny zahraničními turisty a jeden se sotva může pohnout.
(Zatím nikdo nehlasoval)