Preference cyklistické dopravy je zásadní téma, protože cyklistika je co? Hlavní! Zatím se téma upřednostňování cyklistů soustředilo jen na automobily, nyní ale bude muset na sobě zapracovat i železnice.
Dnešního pohnutého dne v šest hodin ráno usoudil pumpičkář, že se na světelnou signalizaci na železničním přejezdu v Pekárenské ulici může vysrat. Patrně pokládal blikající světélka za nepřípustnou buzeraci, která platí jen pro auta a bleskově se rozhodl zapojit se do soutěže o Bouchalův pohár. Objel závory a jal se úhlopříčně křižovat vícekolejný železniční přejezd. K dokreslení situace je nutno ještě dodat, že sněžilo a bylo lehce pod nulou, což jsou odjakživa ideální podmínky pro cyklistiku zejména z hlediska stability a brzdné dráhy. Zatímco je řidičům jezdících v zimě na letních gumách spíláno do vrahů, cyklista zmrzlý jak hovno vratce se klátící na náledí na tom svém krámu je hotový hrdina.
Pro neznalé, soutěž o Bouchalův pohár je podnik, kdy uvědomělý cyklista způsobí na kole vážnou dopravní nehodu a sám u toho zemře. Oběť nehody mohou poté přátelé a pozůstalí vláčet po soudech, za to je extra bonus. Všem cyklistům doporučuji, zejména těm organizovaným.
Vypadalo to slibně. Vypadalo to, že dotyčný pojede zdarma rychlíkem do Plzně, do Prahy nebo dokonce i do Mostu se tudy dá dojet. Nakonec však k interakci vlaku s cyklistou nedošlo, podle slov svědků vlak zničil pouze jízdní kolo, zatímco cyklozmrda minul o několik centimetrů. Cyklista poté, co jej vlak minul, zařval pouze „jsem v pohodě“ a z místa nehody se pěšky vzdálil směrem na sever.
Jeho identita nebyla ještě dnešního dopoledne známa.
Strojvedoucí použil rychlobrzdu. Souprava nemohla po nehodě pokračovat v jízdě. Železniční přejezd byl následující tři hodiny uzavřen z důvodu policejního šetření. Vlaky bylo nutno odklonit jinudy. Tolik tedy budějovická lednová cyklojízda. Pokud je cílem správné cyklojízdy způsobit dopravní komplikace a zajistit, aby se co nejvíc lidí nedostalo do cíle své cesty včas, pak se tady neobyčejně zadařilo.
Někdy si říkám, jaká kritéria je třeba splnit, aby se řidič (klidně třeba řidič bicyklu) stal pirátem. Prakticky to začíná vypadat tak, že každá slepice, která rozbije svého červeného yaríska o strom, reportuje tisku, že se k ní přihnal pirát manažer v luxusní limuzíně, která měla na sobě přimontovaný dub. Nejdřív na ní dělal sprosté posunky, pak jí činil nemravné návrhy, vytlačil ji ze silnice a nakonec do ní narazil stromem a ujel. Denně jsou na nás vytahovány příběhy bezprecedentního pirátství, naposled nějaký nešťastník, který jel ve Švýcarsku po dálnici 198 km/h. No a co má být? Nikomu se nic nestalo, o pár kilometrů dál, v Německu, to nikomu nevadí, tady to byl hrdelní zločin. Novináři honem zapomněli na obvyklé kázání, že čeští řidiči jezdí doma jako prasata, zatímco za hranicemi se ukázní, protože by dostali veeelikou pokutu ty pyčo a začali velebit švýcarskou policii, jak rychle se zbohatlíkem zatočila a deprivant u televize si chrochtal. Co má vůbec co jezdit do Švajcu? Zase nějakej manažér. Ať si sedne doma a votevře si pívo.
Zastavit na tři hodiny železniční dopravu, zaměstnat fízly a sanitku, znemožnit lidem jet do práce – a tohle pirát není?
(7x známkováno, průměr: 1,57 z 5)