Brýle Google: Rozumné obavy, nebo záměna příčiny a následku? Popřípadě obojí?

Featured Image

Tímto článkem si dovoluji reagovat na Coverovo pojednání o Google Glass, které sice považuji –podobně jako ostatní Coverovy články– za velmi kvalitní a v mnohém s ním souhlasím, nicméně se domnívám, že část jeho kritiky je namířena špatným směrem. Dovolím si tedy čtenářům nabídnout i alternativní pohled na tuto technologii a vůbec celý sociální jev s ní spojený; ač je mi celkem jasné, že Coverův názor bude –minimálně zde na tomto webu– populárnější.

Hned zpočátku předesílám, že rozhodně nejsem žádným zastáncem fízlování: velmi mi vadí kamerové systémy využívané policií, jsem proti špiclování při sčítání lidu (ač se jedná jen o špičku ledovce, neboť stát o nás prakticky všechny tyto informace již dávno má, což je rozhodně znepokojující a nelegitimní), hnusí se mi odposlechy prováděné skrze narušování soukromí i vlastnických práv lidí v zájmu „vyššího dobra“ a otevírá se mi kudla v kapse při formulacích typu: „Kdo nedělá nic špatného, ten se přece nemá čeho obávat.“

Přesto spatřuji esenciální rozdíl mezi fízlováním, které používá násilí jako jeden z prostředků (například někdo potají vnikne na něčí pozemek, kam umístí štěnice) a které slouží primárně k tomu, aby proti někomu mohlo být na základě výsledků iniciováno další násilí, a mezi sbíráním informací, které lidé v zásadě dobrovolně poskytují (byť i třeba proto, že si to neuvědomí). Tím prvním případem je například to, když policie umístí k někomu domů či do telefonu odposlech (už jen touto akcí byla pošlapána práva –zatím– nevinného člověka), aby následně zjistila, že dotyčný krátí daně (nebo vyrábí drogy, případně se dopouští něčeho nelegálního, avšak zcela legitimního; takových věcí jsou bohužel mraky), a použila proti němu násilí ještě jednou. Druhý případ můžeme reprezentovat například supermarketem, který sleduje, které kombinace zboží zákazníci rádi kupují, aby pak na jednu takovou položku udělal slevu a reklamní akci, zato ty ostatní potichu zdražil v naději, že když už tam lidé kvůli akci dorazí, koupí rovnou všechno to, co nakupují obvykle. Pozoruhodné je, že existuje mnoho států, ve kterých je první popsaná situace zcela legální, zato ta druhá se zákonům protiví.

Co tím chci říci? Že mnohem více než na použitých technologiích špiclování závisí jednak na cíli takové činnosti a jednak na tom, zda její provedení nenarušuje něčí vlastnictví. Fízlování, během kterého se někdo někomu bez jeho svolení vloupe do domu a manipuluje bez dovolení s jeho věcmi, je rozhodně zavrženíhodné. Totéž lze říci o špehování, jehož cílem je bránit někomu v aktivitách, které se týkají jen lidí, kteří s nimi souhlasí.

A co jsou vlastně Google Glass? Troufám si označit tuto technologii za pouhé vylepšení našich smyslů, případně za nadstavbu k našim přirozeným schopnostem. Čím se Google Glass principiálně liší třeba od zbraně či automobilu? Všechny tyto technologie mohou být použité k dobrým či špatným účelům a všechny nám dávají určitou výhodu oproti možnostem, kterými nás Bůh či příroda vybavili do základu. Auto nám umožňuje mnohem rychlejší přesun než nohy; zbraň nám zas dává výhodu ve fyzickém konfliktu. Google Glass dávají nějaké nové možnosti našim očím a paměti (nahrávání toho, co vidíme, snadno dostupná externí paměť, mnohonásobně menší a přesnější než ta, kterou nám poskytuje náš mozek).

Před lety jsem absolvoval na matfyzu skvělý kurz o ochraně informací (zejména šlo o data v elektronické podobě, ale nejen to) vedený úžasným přednášejícím Tondou Benešem, jehož jsem se v hodinách –a vlastně i mimo ně– hodně vyptával a diskutoval s ním. Dodnes si pamatuji, jak nám rozhořčeně vyprávěl, že některé vlády staví mimo zákon šifrování dat (za určitých podmínek), což považoval za nepřijatelné. Já tehdy v rámci své naivity, blbosti a mozku vymytého státní propagandou vyrukoval s argumentem, že je to přece v pořádku, protože kdo nic špatného nedělá, nemá co skrývat (já vím, já vím, ale bylo mi devatenáct a za tento svůj nevyzrálý názor se stydím doposud). Vyučující rozpoutal poměrně zajímavou diskusi na toto téma, přičemž jeden z jeho hlavních argumentů zněl tak, že lidem byla s hůry dána schopnost si některé věci prostě zapamatovat a mít je v hlavě jen sám pro sebe a nikdo nemá právo jim je brát; zašifrovaný disk není pak nic jiného než rozšíření této schopnosti, kdy si v hlavě zapamatujeme jen malý klíč k velkým datům, která jím zašifrujeme. Ač tuto větu nosím v hlavě od doby, kdy jsem ji zaslechl, její význam jsem docenil až po letech.

Domnívám se, že totéž lze říci i o Google Glass. Lidé byli obdarováni schopností vidět věci a ty si zapamatovat. Google Glass není nic jiného než rozšíření té schopnosti. Sdílení takových vjemů po internetu je pak ekvivalentem toho, že lidé o tom, co viděli, mezi sebou hovoří. Celý ten proces je pouze jakési „rozšíření“ či „zlepšení“ našich schopností, což je naprosto přirozené a není na tom a priori nic špatného! Principiálně bych Google Glass přirovnal ke zbraním: obojí lze používat správně a získávat z toho užitek; stejně jako je možné obojí zneužívat, což v obou případech budou dělat (a v případě zbraní již dávno dělají) státy. To ale přece není důvod k útokům na technologii samotnou.

Stejně jako nikdo nemá „právo“ být na ulici pro ostatní neviditelný a nepozorovatelný a nemůže žádat lidi (přesněji řečeno žádat může, ale to je tak vše), aby si jej nevšímali a zapomněli na něj, tak úplně na stejném principu je absurdní po někom chtít, aby nepoužíval na té ulici Google Glass (majitel silnice to samozřejmě požadovat může). Úplně jiná věc je, pokud špeh vnikne na náš pozemek, kde nás pozoruje. Jenže tam je zase úplně jedno, zda má speciální brýle, či nikoliv, to je špatně tak jako tak. Naopak ve chvílích, kdy nás může někdo legitimně vidět (například v parku, na náměstí a tak dále), není nic proti ničemu, když si nás u toho i natáčí (samozřejmě s výjimkou toho, kdy majitel daného prostoru natáčení zakazuje). Beztak u všeho, co děláme a říkáme na veřejnosti, existuje šance, že se o tom dozví prakticky kdokoli. Google Glass tuto šanci pouze zvyšuje, ale principiálně ji nevytváří.

Cover též popisuje společnost, ve které nebudeme moci vejít do restaurace či autobusu, aniž bychom měli jistotu, že nebudeme nahráváni. To jednak nemáme ani teď, ale hlavně: stane-li se z tohoto fenoménu takový společenský problém, jaký je v původním článku popsán, lze předpokládat, že začnou vznikat místa, na kterých bude zakázáno Google Glass nosit. Učiní-li takové rozhodnutí sám majitel pozemku, nelze proti němu nic namítat; ani o nějaké „společenské nepřijatelnosti“ nemůže být řeč.

Ač se mně osobně technologie Google Glass sama o sobě líbí a svým způsobem mě fascinuje, pochopitelně vnímám obrovské riziko zneužití. Na druhou stranu jsem dalek toho, abych se obával vynálezu samotného; obávám se těch, kteří jej mohou zneužít. A to je vlastně podstata celého článku: nebijme na poplach kvůli Google Glass, bijme na poplach proti stavu naší společnosti a fízlujícím státům.

S autorem původního článku jsem zajedno v tom, že rozšíří-li se tato technologie, poskytuje to dokonalé podhoubí pro fízlování, kterého bude stát bezpochyby využívat. Na druhou stranu bych však byl dalek od obviňování technologie jako takové; kritika by se přece měla snést na hlavu těch, kteří výsledky z Google Glass hodlají zneužívat. A stejně jako nezabíjí zbraně, nýbrž lidé, nefízlují kamerové brýle, ale státní represivní složky.


Související články:


12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
279x přečteno
Updatováno: 13.12.2015 — 22:24
D-FENS © 2017